David Allan Coe celý svůj život rád překvapuje a šokuje. Přesto je tenhle divoký psanec, jehož někteří příznivci country doslova nemohou vystát, nejen skvělý autor a zpěvák, ale také citlivý člověk. Spolu s ním si v druhé části jeho velkého profilu poslechneme také George Jonese, Willieho Nelsona a Waylona Jenningse. A dojde i na heavy metal a rap. Pokud jste první část portrétu jedné z největších osobností americké country muziky prošvihli, nevadí, obsáhlý článek i podcast najdete ZDE.
Motocykly Harley Davidson byly neodmyslitelnou součástí Coeova image i života
Minule jsme se s Davidem Allanem Coem rozloučili v roce 1977. Coutryoví psanci byli tehdy na vrcholu – první platinové album v historii country hudby Wanted! The Outlaws vyšlo o pouhý rok dříve. Coe se cítil být nedílnou součást psanecké country a rozhodl se to vyjádřit i ve své tvorbě. Už na albu Rides Again se Coe snažil co nejvíce přiblížit stylu a songem Willie, Waylon and Me sám sebe zařadil mezi hlavní hrdiny tohoto hnutí. Na celé desce ale byly ještě další zvláštnosti: skladby se prolínají bez obvyklých odmlk, což bylo pro country hudbu neobvyklé, a objevuje se v nich Coeova silně zkreslená kytara. Coeovi bylo také povoleno použít v několika skladbách vlastní kapelu, což byl v té době pro Columbii velký ústupek.
DAC a Waylon Jennings
Někteří kolegové Coeovi zazlívali, že se poněkud přeceňuje, a měli pocit, že využívá svého vztahu s kolegy psanci. Coeovi se podařilo navázat přátelství s Jenningsem i Nelsonem, přestože se k němu první jmenovaný choval občas chladně. Ve své autobiografii se Jennings o Coeovi zmiňuje jen jednou (v kapitole nazvané The Outlaw Shit) a označuje ho za „nejupřímnějšího z party bandwagon jumperů“, zároveň ale píše, že „pokud jde o to být psancem, tak nejhorší věc, kterou kdy udělal, bylo parkování na Music Row“ a dodává: „Ve stejné době, kdy se do nás začal v rozhovorech navážet, napsal píseň Willie, Waylon and Me a prohlásil, že Nelson a Kristofferson se zaprodali, já že běhám v bílých kozačkách a že nikdo z nás není skutečný outlaw. On se asi považoval za jediného outlaw v Nashvillu... Potkal jsem ho ve Fort Worthu a přiložil jsem mu prst přímo na hruď. ‚Musíš s tím přestat,' řekl jsem mu. ‚Nikdy jsem ti nic neudělal.' On namítl: ‚Jen to na nás ušili... víš, že tě mám rád, Waylone.' Dokázal mě vytočit, ale na Davidovi bylo stejně něco, co vás chytlo za srdce.“
Koncem roku 1978 měl Coe za sebou další rozvod, což ho inspirovalo k vydání alba Human Emotions s podtitulem Happy Side/Suicide. První stranu (Happy Side) tvoří písně složené a nahrané před odchodem manželky; druhá strana (Suicide) až poté. V té době se na deskách Davida Allana Coea začal výrazně podílet producent Billy Sherrill, který ho posunul blíže ke komerci. Deska Human Emotions by se možná i dobře prodávala, nebýt prapodivného obalu, na němž je Coe v kompletním motorkářském oděvu s akustickou kytarou hned vedle lebky antilopy. Na desce je nicméně celá řada výtečných písní a také parádní pijácký song Jack Daniel’s if You Please.
Ačkoli mezi roky 1978 a 1982 vydal Coe na tucet alb, začala jeho kariéra zvolna uvadat. Přesto i v téhle době vznikla celá řada skvostných kousků. Třeba album Spectrum VII (1979) je doslova nabité potenciálními hity počínaje úvodní Rollin with the Punches až po bezmála hardrockovou skladbu Sudden Death věnovanou Meat Loafovi „za to, že věřil v rock'n'roll a Ohio Boys“. Na desce I've Got Something to Say (1980) se ke Coeovi připojila řada hostů, mezi nimiž nechyběli Guy Clark, Kris Kristofferson a George Jones.
Spolu s Guyem Clarkem pak Coe napsal několik písní, dvě z nich se objevily na albu Invictus (Means) Unconquered (1981). Tuto desku, která ve své době víceméně zapadla, označil po letech server AllMusic.com za Coeovu vůbec nejlepší a napsal o ní, že „…se tyčí nad většinou countryových desek nejen té doby, ale všech dob. Je to ukázkový příklad, čeho může country hudba dosáhnout, když je upřímná, pravdivá a vychází ze zlomeného srdce. Ačkoli na desce není slabá vteřina, nad ostatní vyčnívají dvě další skladby: Coeova verze Silversteinovy Someplace to Come to When It Rains a jeho a Clarkova píseň věnovaná Johnu Dillingerovi I Love Robbin' Banks.“
Že je Coe nejen skvostný písničkář, ale také skvělý zpěvák, dokazují mnohé skladby, které si vypůjčil od jiných autorů. Několik příkladů jeho pěveckého mistrovství nabízí album Tennessee Whiskey (1981). Vedle klasické titulní skladby převedené do honkytonkové verze stojí za poslech určitě také standard D-R-U-N-K, v němž se k Coeovi přidává John Hartford (autor hitu Gentle on My Mind).
Ve zmiňovaném období vznikly také dvě nepřeslechnutelné a neopominutelné položky Coeovy diskografie – Nothing's Sacred (1978) a Underground Album (1982). Desky se prodávaly výhradně prostřednictvím časopisu pro motorkáře Easyriders. Názvy písní jako Master Bation Blues, Cum Stains on the Pillow či Pussy Whipped Again, hovoří samy za sebe.
Největší rozruch ale způsobilo Underground Album, které obsahovalo kontroverzní píseň Nigger Fucker. Sexuálně explicitní píseň, napsaná z pohledu muže, kterého milenka ho opustila kvůli černochovi, vedla až k tomu, že byl Coe obviněn z rasismu. Což mu pak přinášelo problémy v celé jeho další kariéře. Dokonce ještě v roce 2000 vyšel v New York Times článek Neila Strausse, který Coeovi vyčetl, že tato alba obsahují „nejrasističtější, nejmisogynnější, nejhomofobnější a nejobscénnější písně, které nahrál.“
„Napsal jsem tomu člověku (Straussovi) a on ani nepotvrdil, že jsem mu poslal odpověď,“ reagoval tehdy jednašedesátiletý Coe telefonicky ze svého domu v Daytona Beach na Floridě. „Jen jsem jim řekl, že si o mně mohou říkat, co chtějí, ale nemohou mě označit za rasistu nebo bělošského nadřazence, protože to není pravda. Mám černého bubeníka, který si vzal bílou holku, po celém autobuse mám fotky Leona Spinkse (černocha, bývalého boxerského šampiona v těžké váze), které pořídil s mou rodinou. Mám dredy. Jsem ten nejvzdálenější bělošský supremacista, jaký kdy kdo mohl být. Jsem fakt naštvaný, víte."
Především kvůli této písni byl Coeovi mylně připisován i materiál, který nahrál zpěvák Johnny Rebel. Coeův bubeník Kerry Brown (syn legendárního bluesového hudebníka Clarence "Gatemouth" Browna) to okomentoval: „David Allan Coe je kontroverzní. Některé písně jsou možná za čárou. Ale je to i můj život. A když žijete ve světě Davida Allana Coea, naučíte se být kontroverzní.“
Tohle triko by David Allan Coe určitě ocenil. A modelku zcela jistě taky. V našem vidláckém eshopu DixieGear.cz je k mání ZDE a nějaký koťátko už si budete muset odchytit sami…
Zpět ale do osmdesátých let. David Allan Coe byl také zakládajícím členem nadace Seventh Step Foundation, rekvalifikačního program pro bývalé trestance, jako byl on sám. A v roce 1982 napsal na toto téma knihu s názvem Ex-Convict: How To Pull Time and Parole.
Producent Bill Sherill nikdy v Davida Allana Coea nepřestal věřit, i když to bylo dost často velice vyčerpávající…
Tohle video nepřehlídněte. Jednak proto, že sólovou kytaru tam obsluhuje southern-rockový hrdina Warren Haynes, a druhak proto, že z něj hned pochopíte, že s osobou DAC měl tenkrát oficiální Nashville fakt problém.
V té době se také dostal jako host Billa Andersona do Grand Ole Opry. Pořadatelé nejprve nechtěli vystoupení dlouhovlasého a neomaleného hipíka ve svatostánku country hudby umožnit, ale Anderson nakonec prosadil svou. Navíc vznikla i jejich společná nahrávka Andersonova songu Get A Little Dirt On Your Hands. Když se po letech ptali Coea, čeho si v životě nejvíc považuje, odpověděl: „Vystoupení v Grand Ole Opry s Billem Andersonem jako jeho host. To bylo hodně zásadní.“
A dařit se Coeovi opět začalo i v hitparádách. Skladba The Ride, kterou napsali Gary Gentry a J. B. Detterline Jr. a která vyšla v únoru 1983, oživila jeho zvolna skomírající kariéru. Píseň vypráví v první osobě o setkání stopaře s duchem Hanka Williamse Sr. při jízdě z Montgomery v Alabamě do Nashvillu v Tennessee. Tajemný řidič, oblečený jako v roce 1950, napůl opilý a s prázdnýma očima, se vypravěče ptá, zda má hudební talent a odhodlání stát se hvězdou v country hudebním průmyslu. Deska Castles in the Sand znamenala průlom do mainstreamu, o který se Coe a producent Billy Sherrill marně snažili několik let.
Album Just Divorced z roku 1984 obsahuje Coeův druhý největší hitparádový hit, píseň Mona Lisa Lost Her Smile, která se vyšplhala na 2. místo v žebříčku country singlů Billboardu. Úspěšné bylo také album Son of South (1986), na němž se podíleli také Willie Nelson, Wylon Jennings a Jessi Colter.
David, Willie a Waylon společně
Coeovi nicméně zanedlouho nastaly těžké časy. V roce 1990 skončila jeho smlouva s Columbia Records a po dalším hořkém rozvodu a problémech s finančním úřadem byl Coeovi zabaven dům v Key Westu a on skončil doslova na ulici. Coe to líčí tak, že neměl kam jít, a tak žil několik měsíců v jeskyni kdesi v Tennessee. Čert ví, co je na tom pravdy, nicméně u Davida Allana Coea je patrně možné úplně všechno. Aby se finančně alespoň trochu zahojil, vydal Coe znovu svá nezávislá alba Nothing Sacred a Underground Album na cédéčkách a také kompilaci 18 X-Rated Hits.
Celé album 18 X-Rated Hits je k dispozici na YouTube. Zatím…
DAC s Hankem III
Během devadesátých let pak přibylo do Coeovy diskografie sice jen několik nepříliš výrazných položek, ale jeho koncerty byly stále velice žádané jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Řady ctitelů se dál utěšeně rozrůstaly…
V roce 2000 Coe koncertoval jako předskokan Kid Rocka a jejich spolupráce vyvrcholila v roce 2003, kdy napsal pro Kid Rocka song Single Father, který vyšel na stejnojmenném albu Kid Rock a jako singl pronikl žebříčku Billboard Country Singles.
DAC, Kid Rock a kytarista metalové kapely Pantera Dimebag Darrell
Někdy na konci devadesátých let se Coe ve Fort Worthu v Texasu setkal s Dimebagem Darrellem Abbottem, kytaristou skupiny Pantera. Oba hudebníci, které zaujala podobnost přístupů mezi country a heavy metalem, se dohodli na spolupráci. Darrell byl synem Jerryho Abbotta, countryového skladatele a producenta. Společně s Darrellovým bratrem Vinniem Paulem a baskytaristou Rexem Brownem začali chystat album Rebel Meets Rebel, nahrávalo se průběžně v letech 1999 až 2003, když měli hudebníci čas stranou od svých dalších projektů (tou dobou probíhalo také celosvětové turné Pantery). O hudbu se postarali Darrell s Paulem, texty o chlastu, drogách, povolných ženách, ale třeba i o zacházení americké vlády s původními obyvateli Ameriky připojil David Allan Coe. V písni Get Outta My Life se k téhle country-metalové sebrance přidal ještě jeden rebel – Hank III.
Dne 8. prosince 2004 byli při střelbě v nočním klubu Alrosa Villa ve městě Columbus ve státě Ohio zavražděni čtyři lidé a tři další zraněni. Hlavním terčem útoku byl Dimebag Darrell, který v době střelby vystupoval na pódiu se svou kapelou Damageplan. Během úvodní písně vběhl na pódium 25letý Nathan Gale a sérií střel Darrella zabil. Tři minuty po zahájení palby byl pak Gale zastřelen policií.
Album Rebel Meets Rebel vyšlo až v roce 2006, dva roky po Darrellově zabití. Server AllMusic tuto nahrávku označil jako „přelomové country-metalové album".
kompletní album Rebel Meets Rebel
V červnu 2008 byl David Allan Coe se svou přítelkyní Kimberly Hastings na dostihovém závodišti Prairie Meadows Racetrack and Casino v Altooně ve státě Iowa během přestávky mezi koncerty. K hádce došlo poté, co Coe vyhrál jackpot na hracím automatu. Kimberly zůstala u automatu, aby jackpot vyzvedla, zatímco David přešel k jinému automatu a pokračoval ve hře. Když pracovníci kasina přišli jackpot předat, sdělili Davidově přítelkyni, že musí být přítomen, protože to byl on, kdo stiskl tlačítko. Když ho pak našli u jiného automatu, začaly problémy. Aby se vyhnul hádce, začal Coe odcházet, ale ochranka ho zahnala do kouta, strhla ho na zem, zadržela a obvinila z výtržnictví. Incident naštěstí zaznamenaly kamery a videozáznam potvrdil Coeovu verzi. Všechna obvinění byla stažena, nicméně bez následků to nezůstalo – Coe od té doby chodí o holi a při vystoupeních musí sedět.
V roce 2010 se Coe se svou dlouholetou přítelkyní (tehdy 48letou) Kimberly Hastings oženil, oficiálním svědkem při obřadu jim byl Toby Keith. Když se ho v jednom rozhovoru ptali, proč se rozhodl znovu oženit, odpověděl jednoduše, že už ho v jeho věku nebaví rozhodovat sám za sebe.
Dlouho také se mluvilo o chystané spolupráci Hanka III a Davida Allana Coea. Nakonec sice vznikla jen jediná píseň The Outlaw Ways, ta ale rozhodně stojí za to. Trvá přes sedm minut a tvoří ji dialog mezi Hankem III a Coem.
Následující ukázku z textu nebudeme raději překládat (šťavnatost originálu lze velmi těžko nahradit):
DAC: You put the cunt back in country and the dick back in Dixie too.
Hank3: Hell you know I was being a rebel, doing what I had to do.
Hank3: Sometimes you gotta do a little more than just kick down their door.
DAC: You mean like Johnny Cash and "A Boy Named Sue."
Hank3: Remember back when you told them to kiss your ass? Then you hit them with that "Longhaired Redneck" too.
Hank3: It's the Outlaw Ways, livin' day by day.
DAC: It's in the songs that we play, it's in the things that we say.
Song o cestách psanců Coea a Hanka III se sice nestal legendárním, tak jako spolupráce Waylona Jenningse a Hanka Jr. v písni The Conversation, ale i po letech je to proklatě dobrá věc. Mimochodem Hank Jr. i Waylon jsou v textu také zmíněni.
Hank III v písni DAC Long Haired Redneck, 2004
Když březnu 2013 David Allan Coe projel na červenou křižovatku ve městě Ocala na Floridě, narazil do jeho auta ze strany spolujezdce kamion. Coe při nehodě utrpěl zlomeninu žeber a pohmoždění ledvin. Několik týdnů strávil v nemocnici, ale již po několika měsících opět vystupoval na pódiu. Při pohledu na fotku jeho zdemolovaného vozu lze mluvit o zázraku, že nehodu vůbec přežil.
Pámbů má DAC zřejmě rád…
Přestože v posledních letech vystupuje David Alla Coe velice zřídka, vždy je to ale velká událost. Jeho písně si stále nacházejí nové a nové příznivce. Když v roce 2017 požádali Moonshine Bandits o svolení s nahráním písně Take This Job and Shove It, neváhal Coe ani minutu a s chutí se k téhle country-rapové partičce přidal.
Podcast Cocaine & Rhinestones Tylera Mahana Coea nemůžeme než vřele doporučit!
Je trochu záhadou, kolik má David Allan Coe dětí. Ve světě country hudby jsou známi dva jeho potomci – dcera Shelli Coe Mackie, která byla manželkou zesnulého Michaela Mackieho z texaské skupiny Thunderosa a syn Tyler Mahan Coe. Ten se stal známým díky svému podcastu Cocaine & Rhinestones o historii country hudby. První čtrnáctidílnou sérii odstartoval v říjnu 2017. Pořad se dočkal mimořádného uznání a na začátku roku 2018 se stal nejoblíbenějším hudebním podcastem na iTunes. Druhá série byla spuštěna v dubnu 2021 a čítala dalších sedmnáct dílů.
David Allan Coe během své kariéry složil bezmála 300 písní – ať už je zpíval sám, nebo je převzali jiní. Jako zpěvák se do Top 10 dostal pouze třikrát, a to s písní You Never Even Called Me By My Name v roce 1975, The Ride v roce 1983 a Mona Lisa Lost Her Smile v roce 1984. Přesto má v branži nepopiratelný a stále obrovský vliv. A zatímco je svými fanoušky takřka uctíván, oficiální country instituce se k jeho osobnosti staví, velmi mírně řečeno, zdrženlivě. Třeba v rozsáhlé knize Country Music autorů Daytona Duncana a Kena Burnse je o Coeovi zmínka jen jako o tvůrci hitu Take This Job and Shove It, nic víc. Věřme ale, že čas ukáže, jaké místo v historii country music si jeden z největších „country heroes“ David Allan Coe opravdu zaslouží.
Playlist
David Allan Coe – The Son of the South
David Allan Coe – Willie, Waylon and Me
David Allan Coe – Jack Daniel’s, If You Please
David Allan Coe – Rollin’ with the Punches
David Allan Coe – Sudden Death
David Allan Coe & George Jones – This Bottle (In My Hand)
David Allan Coe – I Love Robbing Banks
David Allan Coe – Tennessee Whiskey
David Allan Coe & John Hartford – D-R-U-N-K
David Allan Coe – The Ride
David Allan Coe & Lacy J. Dalton – Gotta Serve Somebody
David Allan Coe – Drinkin’ to Forget
David Allan Coe, Willie Nelson & Waylon Jennings – I Hate Love
David Allan Coe – Need A Little Time Off For Bad Behavior
David Allan Coe – Southern Star
David Allan Coe , Hank III, Rebel Meets Rebel – Get Outta My Love
Moonshine Bandits & David Allan Coe – Take This Job
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
