Hudba Waylona Jenningse – odvážně kombinující honky tonk s řízným rockem a ničím nepřipomínající do té doby značně uniformní country – navždy změnila tento styl, ovlivnila bezpočet hudebníků napříč žánry a po letech inspiruje i dnes. A to je důvod, proč jednomu ze zakladatelů hnutí Outlaws věnovat velký, dvoudílný profil. Kde jinde, než v pořadu Country Heroes. První část velkého profilu legendárního psance, která mapuje jeho začátky a nelehkou cestu na výsluní až do roku 1975, najdete ZDE.
V polovině sedmdesátých let už zdaleka nebyl Waylon Jennings nekonfliktním zpěvákem tuctových hitů a uhlazeného zevnějšku. Poté, co se mu podařilo přitáhnout do studia muzikanty podle svého gusta a získat hlavní slovo při výběru písní na desky, přestalo z ničeho nic platit všechno, co platilo dřív. Dříve hladce oholenou tvář najednou pokrývaly divoké vousy, nad dlouhými vlasy se zvedal černý klobouk, naleštěné lakýrky vystřídaly ošoupané kovbojské boty, muzika získala nebývalou energii a změnily se i příběhy a myšlenky sdělované v písních. „Jseš si jistej, že to Hank dělal právě takhle?“, ptal se tenkrát Waylon ve své slavné písni odkazující na idol countryových psanců, Hanka Williamse Sr. Zůstalo ale pár dobrých přátel naladěných na stejnou vlnu a taky věrný společník – Fender Telecaster z roku 1953, kytara, kterou kdysi dostal jako dárek od své kapely The Waylors.
V roce 1976 vyšlo u RCA Records kompilační album Wanted! The Outlaws. Jeho protagonisté Waylon Jennings, Willie Nelson, Jessi Colter a Tompall Glaser vybrali to nejlepší z materiálu, který už dříve nahráli v Hillbilly Central, v pověstném Tompallově studiu a doupěti nashvillských psanců. V místě, kde se scházeli, popíjeli, nahrávali a vzájemně se inspirovali vedle výše uvedených také Shel Silverstein, Billy Joe Shaver či Jack Clement. V místě, kde novinářka Hazel Smith vymyslela ono pověstné označení jejich stylu jako „outlaw country“. Deska Wanted! The Outlaws se rychle dostala na první místo v country žebříčku a zanedlouho se stala i prvním platinovým country albem v historii. Tahle deska navždy změnila country music a stala se jednou z nejdůležitějších položek tohoto žánru. Mimochodem, po nástupu kompaktních disků, bylo v roce 1984 toto album jedním z prvních, které byly znovu vydány na CD.
S Willie Nelsonem toho odehráli za ty roky fakt hodně. Waylonův Telecaster 53 samozřejmě nemohl chybět.
Následující roky přinesly Waylonu Jenningsovi řadu hitparádových úspěchů, ale také neustávající problémy s drogovou závislostí a rostoucí spotřebou kokainu. Pokud jde ale o muziku, tak v tomto ohledu bylo vše naprosto OK. Rok sedmasedmdesát přinesl hned dva no 1. hity – Luckenbach, Texas (Back To the Basics of Love) a The Wurlitzer Prize.
O rok později rozšířil Jennnigs svou sbírku hitparádových vítězství o další dvě položky – zásadní osobní vyznání I’ve Always Been Crazy a duet s Williem Nelsonem Mammas, Don’t Let Your Babies Grow up to Be a Cowboys. V témže roce vytáhl Waylon s písní There Ain't No Good Chain Gang do hitparádových výšin i svého letitého přítele Johnnyho Cashe.
A jak šel čas, co rok, to minimálně jeden mimořádný a nezapomenutelný song. V roce 1979 to byly Come With Me, I Ain’t Living Long Like This a Amanda. Mimochodem, všechny tyhle víc jak čtyři desítky let staré nahrávky neztratily dodneška svoje kouzlo a spousta současných (a jinak dosti úspěšných) countrymanů se jim přes veškerou snahu marně snaží vyrovnat.
Dařit (mluvíme o prodeji desek a návštěvnosti koncertů), se nepřestalo Jenningsovi ani na počátku let osmdesátých. Starý dobrý kousek Just To Satisfy You, tentokráte jako duet s Willie Nelsonem zvítězil v roce 1982 Top 10 a k dalším vítězným položkám se zařadily singly z alba Turn The Page (1984) – Never Could Toe the Mark, America a Drinkin’ and Dreamin’.
“Fakt seš si jistej, že to starej Hank dělal přesně takhle?” Co by asi Hank Williams Sr. říkal na současnou country muziku? Originální triko s tímhle motivem si můžete koupit v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz a ty prachy, co u nás necháte, použijeme na provoz Rádia Dixie a tvorbu podcastů jako je třeba Country Heroes, kterej právě posloucháte. A čtete. Díky!
Waylon a Jessi. Svatá to žena…
Přes veškerý komerční úspěch nebylo v Jenningsově životě vše úplně oukej a díky jeho závislosti na drogách byla manželka Jessi Colter čím dál víc na pochybách, zda to má s tímhle chlapem, co se občas sjede tak, že se změní v neřiditelnou střelu, táhnout dál. Nicméně přibývající Jenningsovy zdravotní problémy související s jeho životním stylem a nepochybně taky snaha nepřijít o milovanou bytost vyústily nakonec v jediné možné řešení. Psal se rok 1985 a ten byl pro Jenningse doslova přelomový: nejenže po dvaceti letech změnil vydavatele a přešel od RCA k MCA Records, hlavně také totálně překopal svůj život a definitivně se vymanil ze závislosti na drogách. Bylo to doslova za minutu dvanáct.
Album Will the Wolf Survive, první vydané u MCA Records, patří k Jenningsovým nejlepším a je patrně taky nejvíce „texaské“ v jeho diskografii. Vedle titulní předělávky z repertoáru Los Lobos tu pak najdeme i píseň Working Without a Net dokládající, že divoké roky drogové závislosti jsou definitivně minulostí:
I used to depend on some things i did not need
I leaned on some crutches that kept me off my feet
Standing here without them now, well it scares me half to death
Your love helps me forget, i'm working without a net
Highwaymani spolu s Hankem Williamsem Juniorem. Dle Waylonova úboru soudě, byla fotografie pořízena na oslavě 25.výročí jeho svatby s Jessi Colter, tedy v roce 1994
Polovina osmdesátých let je také spojena s jednou nezapomenutelnou sešlostí čtyř ryzích countrymanů – The Highwaymen. Setkání Waylona Jenningse, Willieho Nelsona, Johnnyho Cashe a Krise Kristoffersona ve studiu i na pódiu zdaleka nebylo jen o recyklaci jejich léty prověřených hitů (i když samozřejmě nebylo možné je zcela opomenout), ale přineslo i veleúspěšné nové písně, včetně titulního tracku nesoucího stejný název – The Highwaymen.
Vedle intenzivního hraní a ježdění s The Highwaymen nahrál v roce 1986 Jennings spolu Johnny Cashem kolekci s názvem Heroes a pokračovala i jeho sólová dráha. Album Hangin’ Tough přineslo další várku skvělých písní včetně vítězného singlu Rose in Paradise (1987). Když v roce 1990 změnil Jennings opět vydavatele a přešel k Epic Records, byl tu další hit – Wrong. Celkově ale začala kvalita nahrávek kolísat a zájem posluchačů pomalu klesat. Přesto Jenningsova diskografie z devadesátých let nabízí několik pozoruhodných položek. I když singly z desky Too Dumb for New York City, Too Ugly for L.A. (1992) v hitparádách sice příliš nezabodovaly, zůstala tu vedle titulního ironického kousku další várka skvostné muziky.
S Williem a Robertem Redfordem v nashvillské restauraci U Maria – rok 1977
V devadesátých letech pokračovali i The Highwaymen. V roce 1990 se Waylon, Willie, Johnny a Kris opět sešli ve studiu a natočili album Highwayman 2. Deska to dosáhla na čtvrté místo v žebříčku country alb a byla také nominována na cenu Grammy za nejlepší countryovou vokální spolupráci. Posledním počinem téhle party bylo album Was The Road Goes on Forever z roku 1995, které produkoval Don Was (o obal se mj. postaral Robert Earl Keen), a které obsahovalo i úspěšný singl It Is What It Is.
The Highwaymen v devadesátých letech
Kapela jezdila na turné ještě koncem devadesátých let tak dlouho, dokud Jenningsovi a Cashovi ještě jakžtakž sloužilo zdraví. „Byla to skvělá doba, kdy jsme spolu jezdili a nahrávali,“ vzpomínal Kristofferson v roce 2010. „Jen bych si přál, abych si tenkrát víc uvědomoval, jaké jsem měl obrovské štěstí sdílet s nimi pódium. Netušil jsem, že dva z nich odejdou tak brzy.“
Navzdory klesajícím prodejům vlastních alb – což bylo dáno měnícím se vkusem posluchačů country hudby – zůstal Waylon v 90. letech velkou hvězdou a jeho samostatné koncerty stále lákaly davy příznivců. I nová alba si stále držela vysokou úroveň. V roce 1996 podepsal smlouvu s Justice Records, u nichž vydal uznávaný titul Right for the Time a o dva roky později album Closing In on the Fire.
Koncem devadesátých let se Jennings nechal ukecat Bobby Barem (a učinil tak nepochybně s chutí) k dalšímu, a možná trochu opomíjenému projektu – Old Dogs.
Old Dogs byla superskupina v níž se sešli Waylon Jennings, Mel Tillis, Bobby Bare a Jerry Reed. A byli to opravu „staří psi“, všem už v té době bylo všem už dost přes šedesát. V roce 1998 podepsali smlouvu s Atlantic Records a ještě v tomto roce nahráli studiové album. O repertoár se postaral téměř výhradně písničkář a básník Shel Silverstein. Většinu z písní přitom napsal až poté, co se mu Bobby Bare jednou svěřil, že vlastně nezná „žádné dobré písně o stárnutí.“ Nahrávalo se ve studiu živě před přítomnými posluchači, mezi skladbami je slyšet potlesk a reakce publika. Album bylo bohužel také jedním z posledních projektů, které Silverstein dokončil za svého života; zemřel krátce po vydání alba v květnu 1999.
Již dříve v průběhu devadesátých let se Waylon Jennings potýkal se značnými zdravotními problémy, které postupně dozrály až do jeho onemocnění cukrovkou. V lednu 2000 stačil ještě nahrát v historickém nashvillském Rymanově Auditoriu své poslední album Never Say Die: Live, ale pak se k těžké cukrovce ale začaly přidávat další zdravotní komplikace. Pár týdnů poté, co byl v říjnu 2001 uveden do Country Mucis Hall of Fame, mu byla musela být amputována noha. Waylon Jennings zemřel 13. února 2002 ve svém domě ve městě Chandler v Arizoně ve věku 64 let. Zůstalo po něm nejen šest desítek alb s šestnácti no.1 hity, ale hlavně svěží a životaschopná country music pro nové tisíciletí. Nebýt Waylona a jeho psanecké party, možná by dnes bylo vše úplně jinak.
Jessi Colter i po Waylonově smrti zůstala (a stále je) aktivní na hudební scéně. Jejich syn Shooter vyrostl nejen v úspěšného countrymana a rockera v jedné osobě, ale stal se i vyhledávaným producentem.
Waylon se synem Shooterem
Ztráta jedné z největších osobností, jakou country music kdy měla, zasáhla řadu muzikantů, kteří k uctění Jenningsovy památky natočili během následujících let hned několik kolekcí jeho hitů. Uveďme alespoň některé: Lonesome On'ry And Mean – A Tribute To Waylon Jennings (Guy Clark, Dave Alvin, Norah Jones, Kris Kristofferson, Robert Earl Keen,…) a I've Always Been Crazy - A Tribute To Waylon Jennings (Jessi Colter, Travis Tritt, Brooks & Dunn, Hank Williams Jr., Dwight Yoakam, Kenny Chesney, Kid Rock …).
Osobnost Waylona Jenningse fascinuje dodnes a není příliš divu, že třeba tvůrci seriálu Tales from the Tour Bus mu v první sérii věnovali hned dva celé díly:
„Waylon Jennings byl ztělesněný americký archetyp, bídák s velkým srdcem,“ řekl pro Los Angeles Times krátce po smrti svého přítele Kris Kristofferson. A že i v nelehkých posledních letech života „byl naplněn kreativitou a radostí,“ připomněl v rozhovoru pro časopis People jeho syn Shooter.
Playlist:
Waylon Jennings – T For Texas
Waylon Jennings – My Heroes Have Always Been Cowboys
Waylon Jennings & Willie Nelson – Nowhere Road
Waylon Jennings & Willie Nelson – Luckenbach, Texas (Back To the Basics of Love)
Waylon Jennings – I’ve Always Been Crazy
Waylon Jennings & Willie Nelson – Mammas, Don’t Let Your Babies Grow up to Be a Cowboys
Waylon Jennings – Amanda
Waylon Jennings – Good Ol’ Boys
Waylon Jennings & Willie Nelson – Just to Satisfy You
Waylon Jennings – Drinkin’ and Dreamin’
Waylon Jennings – Working Without a Net
Waylon Jennings – Rose in Paradise
Waylon Jennings – Too Dumb for New York City
The Highwaymen – It Is What It Is
Old Dogs – Rough on the Livin’
Waylon Jennings & Jessi Colter – Storms Never Last
David Allan Coe – Willie, Waylon & Me
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
