Asi těžko narazíte na někoho, který by neznal písně Crazy, On the Road Again či Good Hearted Woman, pod nimiž je podepsán Willie Nelson, jedna z nepozoruhodnějších hudebních osobností, které dala Amerika světu.
Web TexasMonthly nabízí na jednom místě recenze sto padesáti jeho alb (a to ještě od dubna 2020, kdy článek vyšel, přibyla alba další). Ještě rozsáhlejší by byl výčet muzikantů, s nimiž si na pódiu či ve studiu Willie Nelson zazpíval nebo zahrál. I počet hudebních stylů, které ve své tvorbě obsáhl, by na tom byl podobně. Vedle country, která ho proslavila, nelze opomenout western swing, gospel, folk, flamenco, blues, jazz, pop, rock, reggae…
Takhle Wilieho zná celá planeta
V dnešním článku se ale vrátíme k úplným začátkům Nelsonovy hudební dráhy do časů, kdy nebyl zdaleka tak slavný, jako je dnes.
Willie Hugh Nelson se narodil 29. dubna 1933 v Abbottu v Texasu jako syn Iry Doyla Nelsona a Myrle Marie. Jméno Willie mu dala sestřenice Mildred, která mu také vybrala druhé jméno Hugh na počest svého nedlouho předtím zesnulého mladšího bratra. Nelsonův rodokmen sahá daleko do historie, jeho předek John Nelson sloužil jako major ve válce za nezávislost.
Willie jako žák druhé třídy základní školy
Willieho rodiče se v roce 1929 přestěhovali z Arkansasu do Texasu, kde hledali práci a naději na lepší život. Dědeček William pracoval jako kovář, zatímco otec jako mechanik. A hned od začátku to malý Willie neměl vůbec jednoduché. Matka odešla od rodiny brzy po jeho narození a životem se protloukala jako tanečnice, servírka a kartářka. Otec se poté znovu oženil, ale nakonec i on odešel, takže malého Willieho a jeho o dva roky starší sestru Bobbie vychovávali prarodiče z otcovy strany. Ti předtím v Arkansasu vyučovali zpěv, a Willie s Bobbie tak začali s hudbou již ve velmi útlém věku. Mladý Willie se také rád zdržoval v dědečkově kovárně. Děti s prarodiči žili chudě, ale díky muzice, která je obklopovala, životní strasti snášeli lépe.
Dědeček s babičkou nasměrovali vnoučata Willieho a Bobbie k muzice
„Děda Nelson byl ten nejmilejší člověk, jakého jsem kdy poznala,“ vzpomínala jednou Bobbie. „Měl ten nejkrásnější tenorový hlas.“ Děda Nelson byl zdatným hráčem na strunné nástroje, Willieho učil hrát na kytaru, zatímco babička Nelson učila Bobbie hrát na piáno. „Bylo pro nás úžasné, že jsem mohla hrát jednu část doprovodu a Willie druhou a společně jsme měli písničku. Dívali jsme se na sebe a oči nám zářily.“
Bob Wills a jeho Texas Playboys byli v době Willieho dětství v Texasu absolutní superhvězdy a western swing byl na vrcholu své popularity
V šesti letech Williemu dědeček koupil vlastní kytaru. Když bylo Williemu sedm a Bobbie devět let, děda Nelson zemřel, a aby sourozenci zmírnili svůj smutek, začali spolu zpívat. Každý den spolu celé hodiny cvičili a o nedělích hráli a zpívali v metodistickém kostele v Abbottu. Již v sedmi letech Willie napsal svou první píseň a už v devíti začal hrát na kytaru v místní skupině Bohemian Polka Band.
Willie Nelson (vlevo) se svou babičkou Nancy Nelson, sestrou Bobbie (vpravo) a neznámou dívkou, Abbott, Texas, počátek 40. let 20. století.
„Můj první džob byl Bohemian Polka Band, rodinná kapela v Abbottu. V sestavě byly jenom trubky a bicí a já jsem tam seděl se svou malou kytarou, bez zesilovače, jen tak. Hrál jsem, jak jsem chtěl, a nikdo mě možná ani neslyšel,“ vzpomínal Willie na svoji první štaci. Vystoupení v tanečních sálech, většinou před texaskou českou komunitou, se příliš nelíbila jeho babičce, vedle tance totiž návštěvníci hojně holdovali alkoholu a také hudba, na hony vzdálená od gospelů, jí připadala jako dílo ďábla. Nicméně tíživá finanční situace přiměla babičku akceptovat peníze, které Willie a Bobbie za své hudební výkony přinášeli do rodinného rozpočtu.
První kapela, se kterou Willie Nelson hrál, byla česká! Její zakladatel a principál, abbotský kovář John Rejcek se narodil v roce 1894 ještě na Moravě a jelikož naprostá většina z jeho 16 dětí měla hudební nadání, rodinná kapela Bohemian Polka Band byla na světě. Foto nahoře pochází z roku 1952, spodní foto pak zachycuje Willieho Nelsona s Johnovým synem Williem Rejcekem a jeho ženou Dorothy Mae – oba Willíci spolu kamarádili už od dětství
Takhle nějak podobně zněla rodinná kapela Bohemian Polka Band, první profesionální angažmá Willieho Nelsona
Django Reinhardt, který měl zásadní vliv na Willieho hru na kytaru
V létě rodina pracovala na bavlníkových polích spolu s dalšími obyvateli Abbottu. Nelsona sběr bavlny nebavil, a tak si od 13 let vydělával zpěvem v tančírnách, v čemž pokračoval i na střední škole. Hudebními vzory mu v té době byli Hank Williams, Bob Wills, Lefty Frizzell, Ray Price, Ernest Tubb, Hank Snow, ale také Django Reinhardt, Frank Sinatra a Louis Armstrong.
Dalším z Willieho hrdinů byl Ernest Tubb
Willie jakožto středoškolák
Nelson v Abbottu začal navštěvoval Abbott High School, kde se stal členem fotbalového a basketbalového týmu a rád hrál i baseball. Ještě na škole začal zpívat a hrát na kytaru v kapele The Texans, kterou založil Bud Fletcher, manžel jeho sestry Bobbie (té bylo šestnáct, když se vzali). Ta pochopitelně v kapele také nemohla chybět. Hráli v honky-toncích a skupina měla previdelné nedělní ranní vysílání v rádiu KHBR v Hillsboro.
Lefty Frizzell přivedl na svět hit If You've Got The Money, I've Got The Time už roku 1950
Willie se sestrou Bobbie zřejmě v roce 1948, kdy oba chodili na střední školu
V uniformě US Air Force
Mezitím Nelson krátce působil jako telefonní operátor v Abbottu, následovala práce ořezávače stromů pro místní elektrárenskou společnost a nějaký čas také strávil jako zaměstnanec zastavárny. Po ukončení školy v roce 1950 vstoupil do amerického letectva; sloužil devět měsíců, než byl kvůli problémům s páteří ze zdravotních důvodů propuštěn. Následky úrazu, který utrpěl ještě před nástupem do armády, když při prořezávání větví spadl ze stromu, ho pak provázely ještě hodně dlouho.
V roce 1952 se Willie Nelson oženil s Martou Matthews a postupně se jim narodily tři děti: Lana, Susie, and Willie "Billy" Hugh Jr. Jejich manželství bylo ale hodně divoké, přesto vydrželo až do roku 1962, kdy se rozvedli. Známý je incident, kdy Marta zašila Willieho do prostěradla a ztloukla násadou od koštěte. Což Willie později diplomaticky okomentoval slovy: „Byla to velmi elegantní, chytrá a skvělá dáma a já s ní občas měl problémy.“
První Willieho manželka Matha Matthews
Ray Price byl rovněž z Texasu a Willie si ho oblíbil ještě dříve, než se stal v polovině 50. let hvězdou
V roce 1954 začal Willie studovat zemědělství na Baylorově univerzitě, kde vstoupil do bratrstva Tau Kappa Epsilon (toto sociální vysokoškolské bratrstvo založené 1899 má dnes pobočky po celých Spojených státech a Kanadě). Slibně započaté studium nicméně přerušil, aby se mohl plně věnovat hudební kariéře. Pracoval pak jako vyhazovač v nočním klubu, zaměstnanec v autodílně, sedlář a opět jako prořezávač stromů. Nejdůležitější pro něho ale bylo, že se stal členem skupiny countryového zpěváka a svého vrstevníka Johnnyho Bushe.
Johnny Bush, mimo jiné autor slavné písně Whiskey River
Nelson se s rodinou (tedy ještě s Martou a malou dcerou Lanou) přestěhoval do Pleasantonu v Texasu, kde se zúčastnil konkurzu na místo dýdžeje ve společnosti KBOP. Majitel stanice, Dr. Ben Parker, kupodivu Nelsona přijal i přes jeho nevelké zkušenosti s prací v rádiu. S vybavením stanice pořídil Nelson někdy na přelomu let 1954/55 své první dvě nahrávky: The Storm Has Just Begun a When I've Sung My Last Hillbilly Song. Nahrál je na použité pásky a demosnímky poslal do místního vydavatelství SARG Records, které je, možná i díky kvalitě nahrávky, odmítlo.
When I've Sung My Last Hillbilly Song - původní Nelsonův demosnímek
Westernové úbory ve stylu hollywoodských zpívajících kovbojů Genea Autryho nebo Texe Rittera byly pro country zpěváky v padesátých letech takřka povinností. Ani Willie téhle módě neuniknul.
Poté působil krátce v rádiích KDNT v Dentonu, KCUL a KCNC ve Fort Worthu, kde moderoval pořad The Western Express, vedle toho vyučoval v nedělní škole a hrál v nočních klubech. Pak se rozhodl přestěhovat do San Diega, ale když se mu tam nepodařilo najít práci, vydal se stopem do Portlandu v Oregonu, kde tou dobou žila jeho matka. Když mu nikdo nezastavil, přenocoval v příkopu u silnice a ráno nasedl na nákladní vlak směřující do Eugene. Řidič kamionu ho odvezl na autobusové nádraží a půjčil mu 10 dolarů na jízdenku do Portlandu.
Willie (druhý zleva) při vystoupení kdesi v Texasu v roce 1955
Když přeci jen dorazil do Portlandu, nastoupil do rádia KVAN, kde opět uváděl svůj hodinový pořad The Western Express. V místě si brzy získal slušnou popularitu, veřejně vystupoval ve vancouverských klubech i na místních akcích. Nelsonův rozhlasový pořad se postupně rozrůstal, v roce 1957 už byl tříhodinový a Nelson se stal jednou z nejposlouchanějších rozhlasových osobností od Portlandu po Vancouver.
Originálních triček s hudebními motivy najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz docela dost. Co třeba tohle s „Otcem country music“ Hankem Williamsem?
Nelson s ohledem na svoji místní popularitu usoudil, že je čas nahrát debutový singl. Pro hlavní stranu si vybral svůj originál No Place For Me v „cahovském“ stylu boom-chicka-boom. Na druhou stranu zařadil (z komerčních důvodů) skladbu Lumberjack Leona Paynea, která se odehrávala ve státě Oregon. Obě písně pak Nelson nahrál přímo ve studiu rádia KVAN.
Prostřednictvím dýdžeje, kterého potkal během své práce v rádiu v Texasu, kontaktoval vydavatelství Starday Records a poslal mu nahrávky. To pro Nelsona vylisovalo 500 kopií singlu, které vydalo pod vlastní značkou Willie Nelson Records. Vydavatelství si původně vyhradilo práva na opětovné vydání pod značkou Starday, ale později se rozhodlo toto právo neuplatnit. Nelson nabízel desku prostřednictvím svého rozhlasového pořadu a nakonec se mu podařilo prodat téměř 3000 kusů.
Willieho dlouholetý přítel Paul Buskirk, mimo jiné průkopník v hraní na elektrickou mandolínu
V roce 1959 se Nelson přestěhoval z Fort Worthu do Houstonu. Když přijel do města, hned navštívil Esquire Ballroom, kde se snažil prodat své původní písně kapelníkovi Larrymu Butlerovi. Butler písně sice odmítl, ale nabídl Nelsonovi, aby se připojil k jeho kapele The Sunset Playboys. V té době se Nelson také spřátelil s Paulem Buskirkem, který právě založil Paul Buskirk School of Guitar. Buskirk posléze najal Nelsona do své hudební školy jako učitele.
Willie na konci padesátých let
Nelson se přestěhoval do Houstonu hlavně proto, aby měl větší šanci se prosadit jako interpret a autor. A zároveň to měl blíž do kanceláří nahrávací společnosti D Records, s níž se mu podařilo podepsat smlouvu. Během prvního sezení u D Records nahrál Nelson skladbu Man With The Blues (1959). Aby zaplatil za své první nahrávání, dal Nelson svému bookingovému agentovi polovinu vydavatelských práv na píseň. Singl (s B-stranou The Storm Has Just Begun) ale neuspěl. Píseň Man With the Blues později Nelson znovu nahrál v letech 1976 (deska The Longhorn Jamboree Presents: Willie Nelson & His Friends) a 2010 (album Country Music).
Všimněte si, že mezi autory písně Family Bible není Nelson vůbec uveden
Píseň Family Bible proslavil jako první Claude Gray
První větší úspěch zaznamenal Nelson až s písní Family Bible, kterou začal psát už někdy v roce 1957, v době kdy pracoval v KVAN ve Vancouveru. Kvůli finančním problémům píseň po čase prodal Paulu Buskirkovi. Ten ji předal zpěvákovi Claudeu Grayovi, jehož nahrávka se na jaře roku 1960 dostala na sedmé místo v žebříčku Billboard Hot Country Singles. Na konci roku 1960 vznikla i verze George Jonese. V průběhu let se píseň stala pravidelnou součástí Nelsonových koncertů a on sám ji poprvé nahrál na své album Yesterday's Wine z roku 1971. Koncem osmdesátých let ji na své album Boom Chicka Boom zařadil i Johnny Cash.
Právě úspěch Family Bible v podání Claudea Graye pomůže zanedlouho sedmadvacetiletému Nelsonovi přesídlit do Nashvillu a rozjet svoji cestu ke slávě. Ještě nějaký čas ale zůstaneme v Texasu.
Song What a Way to Live natočil Nelson opět u D Records. Produkoval ho Bill Quinn a vznikl ve studiu Gold Star Studios v březnu 1960. Mimochodem, v roce 1967 se stala coververze tohoto songu prvním velkým hitem Johnnyho Bushe. Bushova nahrávka vznikla i díky finanční podpoře Willieho Nelsona, v jehož kapele tehdy Bush hrál. Nutno dodat, že sedmdesátých letech to Bush Nelsonovi bohatě splatil – ten si totiž pro změnu vypůjčil jeho Whiskey River.
Ale zpátky do roku 1960. Tehdy natočil Nelson také dvě pozoruhodná blues – Night Life a Rainy Day Blues.
Willie Nelson s Paulem Buskirkem o mnoho let později
Vznik písně Night Life inspirovaly zážitky z jedné z cest z domova v texaské Pasadeně do práce, kde zpíval v tanečním sále Esquire v Houstonu. Pappy Daily, majitel D Records, odmítl skladbu nahrát, neboť se domníval, že není ani trochu country. Kvůli finančním problémům prodal Nelson i tuto píseň za 150 dolarů Paulu Buskirkovi. Povzbuzen částkou, kterou za píseň obdržel, se Nelson rozhodl píseň natočit v jiném studiu. Aby se vyhnul právním krokům, nahrál ji jako "Nite Life" pod uměleckým jménem Paul Buskirk and the Little Men featuring Hugh Nelson. Až v roce 1963 vydavatelství Bellaire Records vydalo singl znovu pod původním názvem Night Life a jako skutečného interpreta uvedlo Willieho Nelsona.
When the evening sun goes down
You will find me hanging round
The night life ain't no good life
But it's my life
Many people just like me
Dreaming of old used-to-be's
And the night life ain't no good life
But it's my life
Listen to the blues they're playing
Listen to what the blues are saying
Mine is just another scene
From the world of broken dreams
And the night life ain't no good life
But it's my life
Když večer zapadá slunce
najdeš mě, jak se motám kolem
Noční život není dobrej život
Ale je to můj život
Mnoho lidí jako já
Sní o tom, co bejvávalo
A noční život není dobrej život
Ale je to můj život
Poslouchej blues, který hrajou
Poslouchej, co jejich blues říká
To moje je jen další scéna
Ze světa zmařenejch snů
A noční život není dobrej život
Ale je to můj život
(Night Life – Noční život)
Ray Price píseň Night Life proslavil jako první
Píseň sama ale začala žít svůj vlastní život. Ještě v roce 1960 ji zakoupil Ray Price a nahrál jako titulní skladbu svého alba Night Life (1963). Píseň se stala velkým Priceovým hitem, který ji začal používat na úvod svých koncertů, přičemž zdůrazňoval, že ji pro něj „speciálně“ napsal „jeden chlapec z texaského pobřeží“.
Takhle si po letech dali spolu Willie Nelson a Ray Price hit Night Life
Do dnešních dnů blues o nočním životě doznalo desítek coververzí, mezi interprety nechybí Aretha Franklin, Frank Sinatra či B. B. King.
Mezitím se ale už Willie přestěhoval do Nashvillu, kde podepsal smlouvu s vydavatelstvím Pamper Music jako autor. Několik jeho písní v podání dalších umělců se stalo hity, vedle Night Life se to povedlo skladbě Hello Walls.
Willieho druhá žena Shirley Collie
Hello Walls poprvé nahrál Faron Young v roce 1961 a okamžitě se stala obrovským hitem, dosáhla prvního místa v country hitparádě a strávila v ní 23 týdnů. Zároveň se stala jediným Youngovým popovým hitem v Top 40. Píseň Hello Walls znamenala pro Nelsona obrovský krok kupředu a představila ho jako autora celonárodnímu publiku. Chvíle Nelsona jako zpěváka musely teprve přijít. Mimochodem, v roce 1996 nahrál Nelson rockovou verzi Hello Walls se skupinou The Reverend Horton Heat (album Twisted Willie).
Willie se svým prvním albem
Úspěch jeho písní dovedl Nelsona k podpisu smlouvy s vydavatelstvím Liberty Records. První vlaštovkou byl singl Willingly (duet s jeho budoucí druhou ženou Shirley Collie), nahraný na sklonku roku 1961 a vydaný v březnu 1962. Nahrávka se dostala až na desáté místo Billboard Hot Country Singles a naznačila, že by Willie mohl uspět i jako zpěvák. Během srpna 1962 začal Nelson u Liberty Records nahrávat své první album …And Than I Wrote, které produkoval Joe Allison. Singly z alba Touch Me a The Part Where I Cry byly nahrány v Nashvillu, zatímco zbytek byl dokončen během září v nahrávacích zařízeních vydavatelství v Los Angeles v Kalifornii. Singl Touch Me se stal druhým Nelsonovým v první desítce, když dosáhl 7. místa v žebříčku. Na albu najdeme vedle uvedených také píseň Crazy, kterou už o rok dříve stačila proslavit Patsy Cline.
Willie zpívá duet se Shirley Collie na koncertě v arizonském Phoenixu, rok 1962
Nelsonovy nahrávky z let 1962–1964 pro Liberty Records, první vydavatelství, které s ním podepsalo smlouvu jako s umělcem, nebyly nikdy jeho pozdějšími fanoušky příliš ceněny. Nahrávky byly přesycené smyčci a z dnešního pohledu je zřejmé, že nashvillský sound nebyl pro Nelsona to pravé. Přesto na nich najdeme řadu dnes již klasických Nelsonových písní a dokládají nejen jeho skladatelské mistrovství, ale také, v té době neprávem přehlížený, jeho nesporný pěvecký talent. Jméno Willieho Nelsona vešlo v obecnou známost, ale to podstatné pro něho mělo teprve přijít…
Raritní záznam z TV pořadu, kde Willie Nelson představuje divákům své písně, které ovšem proslavili jiní
Playlist
Willie Nelson – Crazy (1962)
Ernest Tubb – Walking The Floor Over You
Bob Wills & His Texas Playboys – Take Me Back To Tulsa
Django Reinhardt – Django’s Tiger
Lefty Frizzell – If You've Got The Money (I've Got The Time)
Ray Price – I Can't Help It
Hank Snow – I’m Movin’ On
Willie Nelson – When I've Sung My Last Hillbilly Song (1954 - demo)
Willie Nelson – No Place For Me (1957)
Willie Nelson – Man With The Blues (1959)
Willie Nelson – The Storm Has Just Begun (1959)
Claude Gray – Family Bible (1959)
Willie Nelson – What a Way To Live (1960)
Willie Nelson – Misery Mansion (1960)
Willie Nelson – Rainy Day Blues (1960)
Willie Nelson – Night Life (1960)
Willie Nelson – Hello Walls (1962)
Willie Nelson – Mr. Record Man (1961)
Willie Nelson – Touch Me (1962)
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
