Frank Sinatra kdysi prohlásil, že George Jones je druhým nejlepším zpěvákem v Americe. A Waylon Jennings zase řekl, kdyby každý zpěvák mohl znít přesně podle vlastních představ, takže by úplně všichni zněli jako George Jones. Dnes si blíže představíme muže, který byl po několik desetiletí považován za největšího žijícího country umělce.
Nejprve nás ale čeká tradiční přehled novinek ze zámoří.
George Jones
Country zprávy prosinec 2018
V polovině listopadu proběhl 52. ročník předávání cen CMA Awards a nejvyšší trofej pro umělce roku letos získal Keith Urban. Z dalších hlavních kategorií byli oceněni Chris Stapleton a Carrie Underwood jako zpěvák a zpěvačku roku, kapelou roku se stali Old Dominion a Kacey Musgraves si odnesla cenu za nejlepší desku za své letošní album Golden Hour.
Šeptající Bill Anderson ve svých 81 letech natočil novou desku jednoduše nazvanou Anderson a k natáčení videoklipu k songu Waffle House Christmas si pozval řadu přátel včetně Kida Rocka, Gretchen Wilson, Tanyy Tucker a hvězdy Grand Ole Opry Jeannie Seely.
King George Strait oznámil na příští rok nové album s názvem Honky Tonk Time Machine a zároveň vydal první novou píseň po třech letech. Ta se jmenuje Codigo a zároveň je reklamou na Straitovu oblíbenou značku tequily.
George Strait má rád tequilu
Wade Hayes, který bodoval s řadou hitů v 90. letech, spustil charitativní projekt, který vybízí lidi, aby si brali opuštěné psy z útulků. Spolu s tím zveřejnil působivý song Who Saved Who, ve kterém vypráví vlastní příběh o psu, kterého zachránil z útulku a který mu později pomohl přečkat mnoho nesnází (Hayes byl před pár lety ve 4. stadiu rakoviny tlustého střeva s mizivou šancí na přežití, ale zázračně se vyléčil), takže ve svém novém songu o svém čtyřnovém příteli polemizuje, kdo koho vlastně zachránil.
Společná show Brooks & Dunn a Reby McEntire v Caesarově paláci v Las Vegas míří do pátého roku v řadě a hvězdné trio právě oznámilo nové termíny na příští léto. Rebu mimo to čeká za dva týdny velká sláva a na konci prosince bude přijata mezi recipienty letošního ceremoniálu Kennedy Center Honors.
Reba McEntire & Brooks & Dunn
Do amerických kin právě vstoupil nejnovější film nesmrtelného Clinta Eastwooda, který se ve svých 88 letech znovu chopil režie a zároveň se zhostil hlavní role. Film se jmenuje The Mule a v české distribuci má být v lednu uveden pod názvem Pašerák. Právě k němu byl vydán i soundtrack, kterého se zhostil Toby Keith a ústřední song filmu se jmenuje Don’t Let The Old Man In.
Clint Eastwood je prostě ďábel. Tenhle biják si nenechte ujít.
5. prosince proběhl v Houstonu pohřeb 41. prezidenta USA George H. W. Bushe. Ten si svůj pohřeb dopředu sám pečlivě naplánoval a jedním z jeho přání bylo, aby mu jeho oblíbená kapela The Oak Ridge Boys při posledním rozloučení zazpívala Amazing Grace. Tak se také stalo a kromě slavných Oaks během smutečního obřadu zazpívala i Reba McEntire.
George Jones: Rolls-Royce mezi country zpěváky
George Jones se narodil roku 1931 v městečku Saratoga na jihovýchodě Texasu a vyrůstal v okolí Beaumontu. Oba rodiče byli muzikanti a George byl od útlého mládí veden k muzice. Podmínky to však nebyly ideální. Jeho otec byl násilnický alkoholik a často v noci po návratu z hospody malého George vzbudil a pod pohrůžkou výprasku ho nutil, aby mu zpíval.
George později vzpomínal, že nejvzácnější chvíle jeho dětství byly při poslouchání přenosů z Grand Ole Opry v rádiu, kde nejvíce obdivoval Roye Acuffa a Billa Monroa. V 16 letech pak odešel z domova a začal zpívat pro rozhlasovou stanici KTXS vysílající z městečka Jasper v Texasu. Jednoho dne se ve studiu setkal se svým idolem Hankem Williamsem, před kterým měl něco zahrát, jenže přítomnost jeho vzoru mladého George zcela paralyzovala, že ze sebe nebyl schopen vydat ani hlásku a začal vzlykat, načež mu chápající Williams dodal odvahy do jeho budoucí hudební kariéry.
V 19 letech se Jones oženil, avšak záhy zjistil, že to byl omyl. Hned následující rok se rozvedl, narukoval do armády a další dva roky sloužil u mariňáků v Kalifornii. V roce 1954 se oženil podruhé a začal nahrávat profesionálně. Ačkoliv první nahrávky vznikaly velmi skromně v improvizovaném studiu pobitém papírovými platy od vajíček, jedna z prvních nahrávek Why Baby Why se v roce 1955 stala docela slušným hitem a Jones se díky ní dostal do širšího povědomí. Ve stejném roce začal koncertovat s tehdy začínajícími a stále ještě málo známými zpěváky Johnnym Cashem a Elvisem Presleym.
Jones měl neustálé problémy s pitím a postupem času si získal pověst agresivního burana, který se na koncert buď vůbec nedostavil, nebo přišel opilý a choval se zcela nevypočitatelně. Rvačky, demolování hotelových pokojů nebo třeba spláchnutí honoráře v řádech tisíců dolarů do záchodu v té době nebylo nic neobvyklého. A podobné to s ním bylo i v nahrávacím studiu - svůj první #1 hit White Lighting z roku 1959 musel nazpívat na celkem 80 pokusů. Na obalu stejnojmenné desky byl vyfocen z profilu a diskžokejové Ralph Emery a T. Tommy Cutrer v éteru prohlásili, že na této fotce vypadá jako vačice („Possum“). Přezdívka se okamžitě ujala a zůstala mu až do konce života.
V začátcích se Jones snažil napodobovat své vzory Hanka Williamse a Leftyho Frizella, ale začátkem 60. let si již našel vlastní styl a začal zpívat hlubším hlasem. V té době už byl velkou hvězdou a na kontě měl pěknou řádku hitů jako např. The Window Up Above, She Thinks I Still Care nebo The Race Is On. Přestože měl velké komerční úspěchy, kvůli svému nestřídmému pití byl však stále na mizině, jelikož ho každou chvíli nějaký pořadatel zažaloval za absenci na smluveném koncertě. Věčně zmeškané koncerty, kde narvaná hala vždy zklamaně čekala na zpěváka, který se neukázal, mu brzy vysloužily druhou přezdívku „No Show Jones“.
Kapela oháknutá decentně, aby vynikl frontman a jeho oblek od Nudieho.
Jednoho dne měl Jones opět chuť na panáka a manželka mu schválně schovala klíče od všech aut, aby se nemohl vydat do baru. To však Jonese nezastavilo, sedl si na zahradní traktůrek a do 8 mil vzdálené putyky si dojel. (Tento incident pak sám mnohokrát parodoval a na traktůrku jste ho mohli vidět např. v klipech All My Rowdy Friends Are Coming Over Tonight - Hank Williams Jr., One More Last Chance - Vince Gill, Country Done Come To Town - John Rich nebo Honky Tonk Song od samotného George Jonese, ve které se roku 1996 svůj slavný kousek pokusil vtipně „rekonstruovat“).
V druhé polovině 60. let se Jones začal na koncertech často potkávat s mladou zpěvačkou Tammy Wynette, kterou zastupovala stejná agentura. Postupně se oba sblížili a po bouřlivých individuálních rozvodech se roku 1969 vzali. V následujících letech spolu utvořili velmi úspěšné duo a natočili řadu společných desek, ze kterých vzešly legendární hity jako např. We're Gonna Hold On nebo Golden Ring.
Manželství to však bylo velmi divoké a po vážné zdravotní příhodě George obvinil Tammy, že se ho pokusila otrávit jídlem, což ona k jeho zděšení nepopřela. Jones v té době také Tammy podezíral, že mu zahýbá s Porterem Wagonerem, vyhlášeným manekýnem z Grand Ole Opry. Jednoho dne v zákulisí Opry, samozřejmě vydatně posílen alkoholem, následoval Jones Wagonera na pánské záchodky, zezadu k němu přistoupil a začal mu zuřivě kroutit přirozením a nadávat, a vzhledem k procesu, ve kterém Wagoner zrovna byl, nemohl pak kvůli nevyhnutelné „nehodě“ ani jeden z nich vystupovat.
Jonesovo nezřízené pití a chování nakonec dospělo k rozvodu s Tammy Wynette v roce 1975. (Oba dva spolu z čistě komerčních důvodu však veřejně koncertovali i nadále, po letech se usmířili a natočili ještě dvě společná alba v letech 1980 a 1995).
V druhé polovině 70. let nabralo Jonesovo pití úplně nový rozměr, a pokud se už na svém koncertě vůbec ukázal, nebyl ve stavu schopném vystupovat. Jeho manažer mu tedy před každým hraním začal podávat kokain, aby ho nabudil k aspoň nějakému výkonu. S Jonesem to šlo dál z kopce, žaloby za zrušené koncerty se valily jedna za druhou a další desítky tisíc dolarů dlužil bývalé manželce Tammy Wynette za výživné na jejich dceru.
Na policejní stanici se "No Show Jones" ocitnul mockrát...
V té době mu pravidelně finančně vypomáhali Johnny Cash a Waylon Jennings, ale Jonesovy pohledávky narůstaly děsivým tempem a roku 1979 již jeho dluhy přesáhly milion dolarů a Jones vyhlásil bankrot. Stal se z něho těžce nemocný bezdomovec, který přespával ve starém autě a nevážil ani 50 kilo. V té době na pomoc přispěchala řada umělců v čele s Williem Nelsonem, Lindou Ronstadt a Elvisem Costello, kteří s Jonesem natočili desku My Very Special Guests a ten zároveň nastoupil na léčení.
Roku 1980 nahrál píseň He Stopped Loving Her Today, kterou zpočátku naprosto nenáviděl, jelikož mu připadala příliš morbidní a depresivní. Producent Billy Sherill později vzpomínal, že si Jones vůbec nemohl zapamatovat její melodii a neustále ji zpíval na melodii Kristoffersonovy Help Me Make It Through The Night. Nahrávka se však ihned po svém vydání vyšvihla na 1. místo hitparády, kde se udržela celých 18 týdnů a dodnes bývá často označována jako ten nejlepší country song všech dob.
Obrovský úspěch této skladby přiměl společnost CBS, aby obnovila Jonesovu nahrávací smlouvu a ten začal točit další velmi úspěšné kousky. Jeho kariéra byla zachráněna, ale život ještě ne. Pití i kokainu holdoval nadále a na nejrůznějších televizních ceremoniálech od CMA Awards až po Grammy, kde přebíral ceny za He Stopped Loving Her Today, se většinou objevil zcela na šrot.
Nakonec George Jonese spasilo až čtvrté manželství. Nová žena Nancy ho dokázala dostat do latě, začala se mu starat o finance a s její pomocí postupně přestal pít i drogovat. Na jaře roku 1984 odehrál svůj první koncert ve střízlivém stavu po více než 15 letech. Od poloviny 80. let pak začal koncertovat zdarma, aby promotérům nahradil ušlé zisky, o které v minulosti přišly kvůli jeho opilství. Každý koncert v té době otevíral parodickou písní No Show Jones, ve které si sám ze sebe utahoval. Mezi jeho významné skladby 80. let patřila i Who's Gonna Fill Their Shoes, ve které vzdal hold všem country legendám a zároveň vznesl otázku k mladé generaci zpěváků, kdo z nich bude dále kráčet ve šlépějích slavných velikánů.
Začátkem 90. let Jones přešel k MCA Records a stále natáčel velmi kvalitní desky. Záplava mladých zpěváků však prakticky všechny veterány z éteru vytlačila a country rádia Jonese rázem přestala hrát, což velmi těžce nesl a často kritizoval. Jako důkaz, že ještě nepatří do starého železa, natočil roku 1992 nahrávku I Don't Need Your Rockin' Chair, ve které si s ním zazpívala desítka největších hvězd té doby včetně Gartha Brookse, Alana Jacksona nebo Vince Gilla. Přestože v 90. letech již platil za živoucí legendu a sbíral jedno ocenění za celoživotní přínos za druhým, stále se po hudební stránce snažil zůstat relevantní a nebál se experimentovat, o čemž svědčí např. klip k písni Hi-Tech Redneck, ve které sám sebe ztvárnil jako Terminátora!
Dalším důležitým mezníkem byl rok 1999, ve kterém Jones málem zahynul při autonehodě a několik týdnů si pobyl v nemocnici. Krátce na to vydal působivý song Choices, který se dočkal obrovské odezvy a rádia ho začala po 10 letech opět hrát, což bylo u umělce Jonesova věku něco nevídaného.
V profilovém článku Alana Jacksona jsme vás již informovali o skandálu, kdy producenti na předávání cen CMA Awards po Jonesovi chtěli, aby zazpíval velmi zkrácenou verzi hitu Choices, což on odmítl, a Alan Jackson pak nečekaně při vlastním vystoupení písně Pop A Top uprostřed songu svou kapelu zastavil a zahrál úryvek z Choices na Jonesovu podporu. Tento rebelský počin provedený v přímém přenosu celostátní televize vzbudil obrovský rozruch v médiích a je dodnes hojně připomínán. Není proto divu, že Jonesovo vystoupení s danou písní bylo pak zlatým hřebem večera na konkurenčních ACM Awards o půl roku později. Jackson tehdy Jonese uvedl a ten pak žertem začal zpívat Pop A Top a ujistil publikum, že tentokrát uslyší song Choices opravdu celý, jak můžete vidět ve videu níže.
Jones pokračoval v natáčení velmi slušných desek i v novém mileniu a své poslední studiové album vydal roku 2005. Neslo název Hits I Missed… And One I Didn’t a jeho konceptem bylo natočení slavných hitů jiných zpěváků, které byly původně nabídnuty Jonesovi, ale on je z různých důvodů odmítl a později toho litoval (např. Here In The Real World od Alana Jacksona nebo Too Cold At Home od Marka Chesnutta). Poslední skladbou pak byla nová verze He Stopped Loving Her Today, o které Jones tvrdil, že ji s odstupem mnoha let zpívá o hodně lépe než dřív. Stejně tak nadále koncertoval i ve svém pokročilém věku, ačkoliv kvůli stále častějším zdravotním potížím bylo pro něj vystupování stále náročnější.
V srpnu 2012 oznámil své rozlučkové turné o 60 zastávkách, které mělo vyvrcholit velkým koncertem v Nashvillu za účasti mnoha hostů, ale vše nakonec dopadlo jinak. Svůj poslední koncert Jones odehrál 6. dubna 2013 a o 12 dní později zemřel ve věku 81 let. Jeho pohřeb z Grand Ole Opry vysílala televize v přímém přenosu a původně plánovaný velkolepý koncert v nashvillské Bridgestone aréně nakonec proběhl jako memoriál.
George Jones si více než 30 posledních let svého života užíval status největší žijící country legendy, stal se vzorem několika generací country zpěváků a do historie se zapsal způsobem, který již nikdo nepřekoná.
PLAYLIST:
Ricky Skaggs - I'm Tired
Bill Anderson - Waffle House Christmas
George Strait – Codigo
Wade Hayes - Who Saved Who
Brooks & Dunn - Cowgirls Don't Cry (feat. Reba McEntire)
Toby Keith – Don’t Let The Old Man In
George Strait - Love Without End, Amen
George Jones - Why Baby Why
George Jones - She Thinks I Still Care
George Jones - We're Gonna Hold On (with Tammy Wynette)
George Jones - He Stopped Loving Her Today
George Jones - I Don't Need Your Rockin' Chair
George Jones - It Don't Get Any Better Than This
George Jones - Choices
George Jones - God's Country
Petr Mečíř
Nejsem hudební kritik, ale hudební chválič, protože píšu jen o tom, co se mi líbí. Za dobrou muzikou pojedu kamkoliv.
