Pokud Billyho Dona Burnse neznáte, nebojte se, není to nic, za co by se měl fanoušek country stydět. Koneckonců, na Wikipedii byste heslo s jeho jménem hledali marně. Na druhou stranu je to ale nebetyčná škoda, protože tenhle nefalšovaný outlaw je osobností až neskutečně pozoruhodnou. Proč by si asi Shooter Jennings jinak nechal na paži vytetovat iniciály BDB?
Pravdou je, že jméno Billy Don Burns zná málokdo. Přitom má tenhle rozervanec ve svých třiasedmdesáti za sebou neskutečně úspěchů i pádů. Produkoval alba Merle Haggardovi a Johnny Paycheckovi, jeho písně nahrála řada zpěváků (bude o nich ještě řeč). Burns také dlouhá léta vlastnil s Hankem Cochranem (slavným zpěvákem a spoluautorem megahitu I Fall To Peaces) vydavatelskou společnost. A protože jeho život i písně jsou doslova fascinující, bude celý dnešní díl věnován právě jemu.
„Vyrůstal jsem a poslouchal songy Hanka Williamse
Určitě byl největší ze všech a já se vzdal svejch mladejch let
jen jsem seděl v zadním pokoji, zpíval svý písně a čučel do zdi
Pak se to jednoho dne stalo – začal jsem hrát
po nočních klubech, až do zavíračky
Teď po dvaceti letech a třech manželkách už vím:
Hanku Williamsi, za to můžeš ty
Byl jsem v Kalifornii, když jsem poprvé slyšel Haggarda
Zpíval, že ho láhev srazila dolů
A nikdy nezapomenu, jakej dojem na mě udělal
Na kluka z malýho venkovskýho města
Přišel jsem o ženu a auto, jak jsem se snažil bejt hvězdou
Tak jsem chytil nákladní vlak a odjel z města jako Merle
Hej, Haggarde, ty hajzle
A Hanku, jsem nějak namol.
možná by bylo líp, kdyby moji hrdinové radši hráli fotbal.
Jo, Haggarde a Hanku, tenhle šoubyznys ňák divně smrdí,
opilej sedím na prdeli, ztroskotanej v příkopu.
A za to můžete vy, a vaše písně v mým mozku,
Haggarde a Hanku, vy zkurvysyni.“
(Haggard And Hank)
Billy Don Burns se narodil 19. července (nebo možná dvacátého, čert aby se v jeho facebookovém profilu vyznal) v roce 1949. Vyrůstal v Mountain View v Arkansasu a už v dětství si zamiloval Johnnyho Cashe a Hanka Williamse. Učitelem jeho matky byl Jimmy Driftwood, autor slavných songů The Battle of New Orleans a Tennessee Stud. Vytušil chlapcův talent a začal malého Billyho v jeho vztahu k muzice povzbuzovat.
Když byl Burns na vojně, přihlásil se do talentové soutěže. Moc si od toho nesliboval, hlavní bylo dostat se aspoň na chvíli z pekla základního výcviku. Odehrál několik písní a přišlo překvapení – Don Grady, televizní hvězda seriálu Moji tři synové, mu coby vítězi předal cenu. „Když jsem to vyhrál, pomyslel jsem si, že se mi možná něco povedlo. Byla to pro mě velká událost. Když jsem se pak vrátil z armády, věděl jsem už přesně, co budu v životě dělat.“
Po službě v armádě Spojených států se Burns v roce 1970 přestěhoval do Palm Desert v Kalifornii, kde brzy dal dohromady vlastní kapelu. Jednoho dne oznámil muzikantům, že pojede do Bakersfieldu za Merle Haggardem, tehdy nejžádanějším countryovým interpretem. Dočetl se, že Merle má vydavatelství Shade Tree (pro které mimochodem nemohl skládat písně, protože měl v té době smlouvu u Bucka Owense). Sbalil se a vyrazil do Bakersfieldu, kde po příjezdu prostudoval místní telefonní seznam a našel sídlo Shade Tree na Niles Avenue. Tam se ohlásil jako písničkář a řekl, že by jim rád zahrál nějaké vlastní skladby. Žena, která vedla kancelář, ho poslala za Royem Nicholsem.
Spolutvůrce Haggardova bakersfieldského soundu, kytarista Roy Nichols
„Roy byl pro mě hvězda – byl neoddělitelnou součástí Merleova soundu, hrál v jeho kapele na sólovou kytaru. Setkal jsem se s Royem a zahrál mu pár písniček. Řekl mi, že je vydají a pak se mě zeptal, jestli se nechci setkat s Merlem, který byl zrovna v kanceláři s Billem Woodsem. Já na to, že ano. Zavolal Merlovi a šli jsme k němu do kanceláře. Roy mě Merlovi představil. Bylo to báječné. Podepsal mi dvě svá alba a pak řekl Billu Woodsovi: ‚Co kdybys ho dnes odpoledne pozval do Jimmyho televizního pořadu, Bille?‛. Bill Woods hrál na klavír v pořadu, který se vysílal na 32. kanálu v Bakersfieldu. To bylo poprvé, co jsem se objevil v televizi.“
Merle Haggard, Burnsův velký vzor a přítel
V roce 1972 se Burns s pomocí Lynn Owsleyho přestěhoval do penzionu pro hudebníky v Nashvillu. Owsley byl jedním z doprovodných hudebníků Wandy Jackson a často tajně propašovával Burnse do Grand Ole Opry. V roce 1972 podepsal Burns smlouvu s Wilderness Music. V té době Connie Smith nahrála pro Columbia Records jeho skladbu Be All Right In Arkansas. Následující rok vystoupil v Oprylandu a zazpíval zde dvě písně: již zmiňovanou Be Alright In Arkansas a I Always Come Back To Loving You od Mela Tillise.
V roce 1975 založil Burns s Jimmym Getzenem skupinu Travis Brothers, ta se ale záhy rozpadla. V té době Burns vystupoval po různých nashvillských klubech a předskakoval populárním muzikantům tamní scény Bootsu Randolphovi a Ronniemu Prophetovi. Po zrušení zasnoubení se zpěvačkou Lorrie Morgan založil Burns hudební vydavatelství Gypsy Women Records. V roce 1982 vydal v produkci Portera Wagonera desku Billy Don Burns – Ramblin’ Gypsy s pěti vlastními songy, třemi od kolegů z kapely a nechyběla ani malá pocta Hanku Williamsovi Sr.
Na počátku osmdesátých let koncertoval Burns po celé Severní Americe a guvernér jeho rodného Arkansasu Bill Clinton dokonce vyhlásil 27. březen 1983 Dnem Billyho Dona Burnse. V roce 1984 natočil Burns s Lorrie Morgan skladbu New Commitments a objevil se v televizi TNN. Ale teprve počátkem let devadesátých zaznamenal vzestup své kariéry, když Willie Nelson nahrál na své album Born For Trouble jednu z jeho písní.
„Když Willie v roce 1991 natočil mou skladbu (I Don’t Have a Reason) To Go To California Anymore, řekl mi, že bych se mohl živit jenom vlastními písničkami a že jsem skvělý autor,“ vzpomíná na tu dobu Burns.
Nelsonovo album Born For Trouble přes své nesporné kvality ale nebylo nijak zvlášť úspěšné a pro Burnse kromě dobrého pocitu nic zásadního nepřineslo.
Burns také udržoval přátelství s Johnnym Paycheckem, pro kterého pracoval a kterého nazýval „skutečným psancem“.
Unikátní skupinová fotka z natáčení koncertu Johnnyho Paychecka a Merle Haggarda ve věznici v Chillicothe, Ohio
„Byl to dobrý chlap, ale dost divoký,“ vzpomíná na něho. V době, kdy byl Paycheck naposledy ve vězení, se Burnsovi s Merlem Haggardem podařilo natočit s ním album, které ale bohužel nikdy nevyšlo (na poslední chvíli se do toho vložili právníci a spolu se státem Kentucky odmítli povolit zveřejnění). Nahrávky později shořely při požáru domu Cowboye Jack Clementa, který je uchovával. Věčná škoda, prý byly hodně povedené…
Třeba se originální pásky se záznamem legendárního „ztraceného psaneckého koncertu“ ještě někde objeví, každopádně nepříliš kvalitní videa se dají dohledat na youtube
Přestože Burns napsal stovky písní, nikdy nenapsal nic pro svého dalšího dobrého kamaráda Waylona Jenningse. „Nikdy jsem Waylonovi své písně nehrál. Když jsem se s ním stýkal, motali se okolo něho takoví velikáni jako Kris Kristofferson, Harlan Howard, Jack Clement a nadhazovali mu své písně. Tehdy jsem si ještě tolik nevěřil.“
Další dvojka kámošů – Billy Don Burns a Waylon Jennings
I v časech kdy Jenningsova kariéra dosáhla vrcholu, se s Burnsem často potkávali. „Vím, že mě měl rád, ale nehodlal jsem ho otravovat svojí muzikou. Byl to skvělý chlap.“
Své další album Long Lost Highway vydal Burns až v roce 1995. To se okamžitě setkalo s příznivým ohlasem kritiky nejen v severoamerických, ale i evropských countryových kruzích. Sammy Kershaw tehdy také nahrál Burnsovu píseň Honky Tonk Boots.
Hned následující rok natočil Burns ve spolupráci s dlouholetým přítelem Hankem Cochranem album Desperate Men. Když se deska vyšplhala na první místo americana žebříčku, zrovna vystřídalo desku Johnnyho Cashe, která se tam před tím držela celých 14 týdnů. Brzy poté dostal Billy Don ručně psaný vzkaz: „Gratuluju! Zasloužíš si to. Rád se z prvního místa odsunu a přenechám ti ho…ׅ Johnny Cash.“
V roce 2002 vydal Billy Don Burns své další album Train Called Lonesome, s desítkou více než autobiografických kousků.
Mezitím si skladby Billyho Dona Burnse nacházely další a další interprety. Velice povedenou verzi jeho Memories Cost A Lot natočili na své druhé album novodobí psanci Whitey Morgan and The 78’s.
Pro Billyho Dona Burnse to byly dobré roky. Další album Heroes, Friends & Other Troubled Souls vyšlo v roce 2004 a mohl s ním být víc než spokojen – vedle přítele Hanka Cochrana se na desce objevují i Tanya Tucker a Willie Nelson.
Tohle triko by „zapomenutý outlaw“ Billy Don Burns nejspíš ocenil. V našem vidláckém eshopu DixieGear.cz ho najdete TADY
Pak ale Burnsova kariéra zadrhla. Nebylo to ostatně poprvé a ani naposledy. Příčinou byli alkoholoví a drogoví démoni, kteří Billyho Dona pronásledovali po celý jeho život a kteří ho provázeli úspěchy i pády do závislosti a bídy. Což na druhou stranu svým způsobem podporovalo a pozvedalo jeho kultovní status.
Až v roce 2012 dostala Burnsova hudební dráha nový impulz. Album Nights When I'm Sober: Portrait of a Honky Tonk Singer bylo výsledkem úzké spolupráce s Aaronem Rodgersem, producentem a též brilantním kytaristou, který si spolupráci s Billym přál už dlouho. „Byl jsem jeho velkým fanouškem, ale neměl jsem pocit, že by ho ještě někdo správně uchopil. To pro mě bylo nejdůležitější – zachytit podstatu Billyho Dona a příběhů, které vypráví.“
Spolupráce BDB s Aaronem Rogersem byla víc než plodná
Deska se setkala s velkým ohlasem u všech, k nimž pronikla. V recenzi alba na webu organizace Saving Country Music se píše: „Jsou vynikající písničkáři a pak jsou písničkáři, kteří definují vrchol tohoto řemesla, autoři jako Guy Clark, Townes Van Zandt a …Billy Don Burns.“ Organizace navíc zvolila song Stranger písní roku 2012.
„Když ji poprvé přinesl, zněla dylanovsky a byla hodně rychlá,“ vysvětluje Rodgers. „Několikrát jsme ji prošli, asi napotřetí jsem opravdu pochopil, co tím chtěl říct, a řekl jsem mu, že ta písnička se mi líbí, ale musíme ji zpomalit. Ta slova jsou příliš významná a smysluplná.“
BDB s Cody Jinksem
Písnička Stranger si v roce 2018 našla i místo ve zpěvníku Codyho Jinkse a zaujala zásadní místo v jeho diskografii. Mimochodem, už před tím Cody Jinks natočil i Burnsovu skladbu Church At Gaylor Creek.
Vraťme se ale do roku 2013. Burns tehdy navázal kontakt se Shooterem Jenningsem a začal mu dělat předskokana na koncertech. A v dubnu toho roku Shooter Jennings pozval Burnse, aby s ním a s Jessi Colter vystoupil v Grand Ole Opry.
„Když mi zavolal Shooter Jennings a požádal mě, abych s ním jel na turné, stála za tím jeho žena. Řekl mi, že si v roce 2006 koupila moje album Heroes, Friends & Other Troubled Souls, které jí doslova změnilo život,“ popisuje Burns počátky své spolupráce s Waylonovým synem.
V roce 2014 ale drogová závislost Billyho Dona Burnse znovu dohnala. V Kentucky ho chytili s metamfetaminem a vsadili do vazby. Soud ho následně odsoudil k podmíněnému trestu. Burns se rozhodl, že si vyčistí hlavu tím, že nasedne na motorku a pojede přes celou zemi za svým synem do Kalifornie. Naneštěstí, když ho zastavili v malém městečku Tucumcari v Novém Mexiku na staré Route 66, zjistili, že Burns má zakázáno opustit oblast Kentucky a Tennessee, a opět byl zatčen. Billy u sebe neměl žádné drogy, chtěl jen vidět svého syna. Tentokrát ho už čekal dvouletý nepodmíněný trest.
Burns k tomu později poznamenal: „Kenny Buttrey (bubeník Boba Dylana na albu Nashville Skyline) mi koncem osmdesátých let řekl, že pokud chci brát dobré drogy, mám si na jejich podávání sehnat zdravotní sestru. Tak jsem to udělal. Když jsem se s ní rozešel, zůstal mi návyk. Drogy jsem si píchal přes třicet let. Nekradl jsem je. Kupoval jsem je za svoje prachy. Zbavily mě veškeré bolesti, kterou jsem měl. Nikdy mě nechytili, až vloni mě chytli dvakrát. Odsoudili mě na dva roky. Nejsem na to hrdý. Jediné, co můžu říct, je, že drogy, které jsem bral, jsem si koupil vždy za vlastní peníze.“
Přestože Billy Don seděl ve vězení, spolu s Rodgersem se nadále snažili pracovat na písních tak, jak to za daných okolností šlo. Výsledkem jejich snažení byl singl I Need Something Real, který byl i předzvěstí chystané desky. „Byla to velká výzva, když seděl ve vězení,“ popisoval tehdy Rodgers. „Ale zvládli jsme to a připravujeme se na vydání.“
Další plán byl, že Burns bude po propuštění pracovat v Rodgersově studiu jako zaměstnanec a bude nahrávat novou hudbu. Ten ale seděl za mřížemi, místo, aby pokračoval ve své kariéře. To vše se navíc přihodilo ve chvíli, kdy se měl točit dokumentární film o jeho životě. Stát Kentucky filmařům neumožnil přístup k Burnsovi ve vězení a z natáčení sešlo. Nepomohlo ani to, že Willie Nelson napsal dopis Odboru nápravných zařízení státu Kentucky, aby projevili shovívavost a zvolil léčbu závislosti namísto vězení. Nakonec si Burns odseděl celých 13 měsíců.
Trailer k dokumentárnímu filmu Talk About Crazy, který se bohužel nakonec nerealizoval. Za přečtení určitě stojí doprovodný text pod videem: „Billy Don Burns je skutečný bojovník za country hudbu. Své jizvy z bojů nosí se ctí a příběhy svého života líčí ve svých písních s brutální a krásnou upřímností…“
Po návratu z vězení Burns prohlásil: „Teď už je to za mnou. Už nesnesu, aby mě stát pronásledoval. Fakt už s drogama končím. Můj život je hudba. Myslím, že jsem neměl možnost volby, že si mě prostě vybrala.“
Colter Wall hraje Burnsův song Wild Dogs na Tønder Festivalu (2018)
Vězeňské zkušenosti byly nicméně pro Burnse důležité. V roce 2019 se za mříže vrátil, tentokrát ale jen při vystoupení ve státní věznici San Quentin na závěr svého turné „Billy Don Goes Back to Prison Tour“.
V posledních letech se začala docela utěšeně rozrůstat Burnsova diskografie. V roce 2016 vydal dvě dosti odlišná alba. První z nich, Graveyard in Montgomery natočené v produkci Aarona Rogerse, nabídlo nové skladby a stylově navázalo na své předchůdce. Akustický projekt A Night At Room 8 produkoval Shooter Jennings a představil naopak Burnse v jeho nejsyrovější podobě. Billy Don Burns zde vypráví a zpívá své novější i starší písně jen s kytarou.
V roce 2020 vyšlo skvělé album Country Blues, na kterém nechybí mnohé zásadní písně Burnsovy kariéry. Kromě toho pro své fanoušky připravil i hodně neobvyklé „dvojalbum“ Brothers Of The Music Vol. 1 & Vol. 2, které nahrál spolu s více než o generaci mladším písničkářem Joshem Morningstarem. S ním ostatně Burns koncertuje poslední dobou velice často. Podobně jako Burns není příliš známý, ale dokáže zaujmout jak kombinací drsnosti a humoru v textech, tak svými obnošenými botami a nepřeslechnutelným chraplavým hlasem. Se svou kytarou s podpisem Kristoffersona objíždí bary a hotely v zapadákovech po celých Státech. Je také autorem několika písní Codyho Jinkse, včetně jeho obrovského hitu Must Be the Whiskey.
BDB s písničkářem Joshem Morningstarem
Sám Billy Don Burns je v poslední době aktivní, jak snad nikdy předtím. Čile koncertuje a před nedávnem natočil pár svých písní pro web CountryRebel.com.
Píseň When The Rodeo Is Over (Where Does The Cowboy Go) nebude chybět na albu Lonesome Town, které v produkci Shootera Jenningse chystá Tanya Tucker.
Burns se účastnil také oslavy nedožitých 85. narozenin Waylona Jenningse, na které vystoupili spolu s ním mimo řady dalších Whey Jennings, Travis Tritt či Creed Fisher. Zahrál zde píseň When Waylon Came To Nashville, jejíž text vznikl už před dvaceti lety krátce poté, co Waylon zemřel.
Nakonec ještě jedna aktuální zpráva: Billy Don Burns právě dokončil další album, které by se mělo objevit co nevidět a přinést i jeho duety s Cody Jinksem a Shooterem Jenningsem.
„Hudba mi byla a je vším. To, co mě drží při životě, jsou lidé, kteří mi říkají, co pro ně moje písničky znamenají a jak jim změnily život. I kdybych dneska umřel, bylo to skvělé. I kdybych už nikdy ničeho nedosáhl, bylo to skvělé.“
„Kdo je ten cizinec v zrcadle, ten, co na mě civí?
Není mi povědomej, toho chlapa neznám.
Kdo to proboha může bejt?
Já to nejsem, v žádným případě.
A ten cizinec je každým dnem čím dál tím víc cizí.
Ten, koho hledám, je mladej muž, nemá jizvy a nestárne.
Je to dobrej kluk, co vyrost’ na venkově.
Ale tvý oči jsou chladný jako z velkoměsta
To nejsem já, to není možný.
Ten cizinec je každým dnem čím dál tím víc cizí…
(Stranger)
Playlist
Billy Don Burns – Haggard And Hank
Billy Don Burns – The Prison Song
Billy Don Burns – Ramblin’ Gypsy
Willie Nelson – (I Don’t Have a Reason) To Go To California Anymore
Billy Don Burns – Desperate Man
Billy Don Burns – Lonesome 77203
Whitey Morgan and The 78’s – Memories Cost A Lot
Billy Don Burns & Tanya Tucker – Mississippi
Billy Don Burns, Willie Nelson & Hank Cochran – Patsy
Billy Don Burns – Keith Whitley Blues
Billy Don Burns – Honky Tonk Singer
Billy Don Burns – Wouldn’t Have It Any Other Way
Cody Jinks – Stranger
Billy Don Burns – I Need Something Real
Colter Wall – Wild Dogs
Billy Don Burns – Honky Tonk Boots
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
