Americana Express 7: Mladí a talentovaní

Americana Express 7: Mladí a talentovaní

Dnes si představíme Billyho Stringse a Molly Tuttle, dvě výrazné osobnosti současné americany. Ač oba vzešli z bluegrassu, jejich muzika vstřebala širokou škálu nejrůznějších stylů a občas je to hodně svižná jízda…


Dolů

Billy Strings a Molly Tuttle jsou mladí (osmadvacetiny oslavili jen pár týdnů po sobě), nesmírně talentovaní, na pódiu je zpravidla nalezneme v té nejvybranější společnosti muzikantů a často hrají i spolu. Přestože oba začínali už jako děti bluegrassem, jejich současná tvorba zahrnuje celou škálu stylů a nemít stylovou škatulku americana, asi bychom ji kvůli nim museli vymyslet. Na úvod si dejme jeden klasický kousek v jejich společném podání – Sittin´ On Top Of The World.

Poslouchejte: Americana Express 7 - Mladí a talentovaní

Billy Strings se narodil jako William Apostol 3. října 1992 v Lansingu v Michiganu. Jeho rodina nějaký čas pobývala v Moreheadu v Kentucky, aby se později vrátila do Michiganu, kde se usadila v městečku Muir.

Billyho otec a strýc byli oba vynikajícími hudebníky a malý chlapec byl prakticky od narození obklopen akustickou hudbou Doc Watsona, Del McCouryho, Davida Grismana, Billa Monroea, Ralpha Stanleyho či Earla Scruggse. V nějakých čtyřech letech poprosil Billy otce o kytaru, přání bylo vyhověno a s otřískanou kytarou pořízenou za pouhých 25 dolarů začal pronikat do tajů nástroje. A šlo mu to překvapivě dobře, už v šesti stál s kytarou po boku otce a účastnil se bluegrassových večírků. Z té doby taky pochází přezdívka, kterou mu tehdy dala teta – Billy Strings. 

Na střední škole nicméně bluegrass vystřídala muzika, kterou Billy předtím prakticky neznal – rock a metal. Uchvátili ho Jimi Hendrix, Johnny Winter, kapely Grateful Dead a Black Sabbath. Pořídil si elektrickou kytaru a začal hrát v heavymetalové kapele. Divoké společenství muzikantů užívajících drogy v množství větším než malém mu ale moc nesedlo a brzy dospěl k závěru, že tudy pro něho cesta nejspíš nepovede. Vrátil k bluegrassu a po dokončení střední školy se přestěhoval do Traverse City, města v severním Michiganu s živou hudební a uměleckou scénou. 

A pak už jen stačilo, aby jednou zahrál v klubu zvaném Haylofta a svými kytarovými kouzly ohromil všechny v sále. Zvěsti o talentovaném kytaristovi se začaly šířit do všech světových stran. Netrvalo dlouho a našel si jako spoluhráče mandolinistu Dona Julina. V roce 2013 spolu nahráli album Rock of Ages, brzy poté vyšlo pokračování s názvem Fiddle Tune X

V červnu 2016 vydal Billy Strings vlastní nákladem eponymní EP. Obsahuje divokou směsici originálů a tradičních písní jako Black Mountain Rag, známou z podání Doca Watsona. „Představte si, že vezmete hardcore heavymetalovou skupinu, jako je Pantera, a narvete všechnu její energii do těla 23letého bluegrassového kytaristy. Tak to je Billy Strings,“ psalo se tehdy v recenzi v The Bluegrass Situation.

Na začátku roku 2016 odešel Strings z Traverse City do Nashvillu, kde si brzy vydobyl více než slušné renomé. V září 2017 vydal vlastním nákladem desku Turmoil & Tinfoil plnou muziky značně překračující bluegrassový rámec. Heavymetalová epizoda zanechala v Billyho hudebním smýšlení znatelné stopy a promítla se i do jeho akustické muziky. Mimochodem, už na téhle desce můžeme zaslechnout i vokály Molly Tuttle. Album produkoval Glenn Brown, který předtím spolupracoval například s kapelou Greensky Bluegrass

Nedlouho po uzavření smlouvy s labelem Rounder Records přišel Billy Strings v roce 2019 se svým druhým sólovým projektem Home. Opět u toho byli producent Glenn Brown a jako vokalistka Molly Tuttle. Nahrávka obsadila vrchol žebříčku Billboardu za rok 2020 v obou bluegrassových kategoriích: Top Bluegrass Artists a Top Bluegrass Albums Titles. Letos v březnu na 63. Grammy Awards pak deska získala gramofónek za nejlepší bluegrassové album.

V osmadvaceti je Billy Strings nejen virtuózní hráč na kytaru, mandolínu i banjo, ale hlavně výrazná a inovativní hudební osobnost. Nejenže z jeho bluegrassu prýští nekonečná energie, ale doslova fascinující je vynalézavost, s jakou svoji akustickou muziku obohacuje prvky rocku, jazzu i psychedelie.

Před několika dny, 26. května při vyhlašování nominací Americana Music Assosiation Honors & Awards zaznělo Billyho jméno mezi nominovanými v kategorii umělec roku. Společně s Brandi Carlile, Jasonem Isbellem, Kathleen Edwards a Margo Price si ale musí počkat až do 22. září, kdy budou v nashvillském Rymanově auditoriu předány ceny vítězům jednotlivých kategorií.
Jako hudební předěl si teď dejme jedno reklamní video firmy Fender. Na kytary této vyhlášené značky si v něm společně zahrají Billy Strings a Molly Tuttle.

Líbí se vám Americana Express nebo naše další hudební speciály? Bezva! Jejich výrobu a vysílání financujeme jen a jen ze zisku našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz. Tak tam jukněte a třeba vám něco padne do oka...

Poslouchejte: Americana Express 7 - Mladí a talentovaní 

Molly Tuttle se narodila 14. ledna 1993 v Santa Clara County v Kalifornii do muzikantské rodiny. Ve třech letech se u ní projevilo velmi vzácné onemocnění alopecia universalis. Při této nemoci začne imunitní systém těla napadat jeho vlastní buňky – jednoduše řečeno, imunitní systém mylně považuje vlasové folikuly za škodlivé. Výsledkem je nejen vypadávání vlasů, ale ztráta veškerého ochlupení včetně obočí a řas. Příčiny nemoci ani způsob, jak ji léčit, nejsou doposud známé. Nicméně pokud by se Molly nenechávala často fotit bez paruky, asi by jen málokoho napadlo, s jakým hendikepem se celý život potýká.

„Nemoc mě naučila, že není nic „normálního“ na tom, když jsou všichni stejní. Lidé jsou různorodí, a to je na nich krásné. Všichni bychom měli pracovat na tom, aby se náš svět stal bezpečnějším a přívětivějším místem pro všechny bez ohledu na vzhled, rasu, věk, sexualitu, genderovou identitu, zdravotní postižení nebo cokoli jiného, co nás činí člověkem. Myslím, že jako společnost se můžeme začít léčit tím, že se budeme vzdělávat a poslouchat příběhy toho druhého.“ 
Své zkušenosti s alopecií velice podrobně popisuje Molly na svém webu.

Otec Molly Tuttle, Jack, byl uznávaným multiinstrumentalistou a instruktorem bluegrassu. Založil rodinnou kapelu The Tuttles a vynaložil veškeré úsilí, aby i jeho děti si zamilovaly dřevní bluegrassovou muziku. Molly začala hrát na kytaru v osmi letech a už v jedenácti zvládla nástroj tak dobře, že mohla hrát na jevišti se svým otcem. S ním také nahrála své první album The Old Apple Tree. To jí bylo třináct a ke kytaře přidala do svého instrumentáře také banjo a mandolínu. Někdy v té době také pro sebe objevila další hudební vzory: Boba Dylana, Gillian Welch, ale taky třeba The Smiths a Neko Case. V patnácti už byla Molly stálou členkou rodinného bandu The Tuttles with AJ Lee, v němž hráli i sourozenci Sullivan (kytara) a Michael (mandolína), dalším členem byl hráč na mandolu AJ Lee.

Přelomový v hudební kariéře Molly Tuttle byl rok 2012, během něhož získala stipendium na Berklee College of Music, vyhrála písničkovou soutěž na Merlefestu, objevila se svým otcem ve známé show A Prairie Home Companion a Northern California Bluegrass Society ji ocenila nejen jako nejlepší zpěvačku, ale udělila i cenu v kategorii hry na kytaru. 

Během studia na Berklee College of Music se v roce 2014 Tuttle setkala a připojila se k dívčí bluegrassové skupině Goodbye Girls, svérázně mixující bluegrass, jazz a švédskou lidovou hudbu. Dalšími členkami jsou Lena Jonsson (housle), Allison de Groot (banjo) a Brittany Karlson (basa). Vydali EP Going to Boston (2014) a album Snowy Side of the Mountain (2016). Kapela také několikrát navštívila Švédsko – domovskou zemi Leny Jonsson. V roce 2014 vzniklo také EP Molly Tuttle and John Mailander, kombinující flatpicking styl (hru trsátkem) Molly a Johnovy často až jazzové housle.

 
V roce 2017 se stala Molly Tuttle první ženou, která získala ocenění Guitar Player of the International Bluegrass Music Association. V následujícím roce získala toto ocenění znovu a navíc ji Americana Music Association udělila cenu za nejlepší instrumentalistku roku. V tomto roce také vyšlo u Compass Records její autorské sedmipísňové minialbum Rise, na kterém nechyběl její dřívější spoluhráč, houslista John Mailander, za zmínku stojí, že elektrické kytary a lap steel nahrál známý písničkář a multiinstrumentalista Darrell Scott.

První regulérní sólové album s názvem When You're Ready vyšlo Molly Tuttle až v dubnu 2019. Za vydatného přispění řady muzikantů (mj. mandolinistka Sierra Hull, dále Jason Isbell a Billy Strings jako vokalisté) natočila s producentem Ryanem Hewwitem nahrávky, na nichž se úspěšně snoubí její kytarová technika a zpěv plný nejrůznějších emocí. Příkladem budiž třeba song Take the Journey.

V roce 2020 vydala Molly Tuttle album coververzí ...But I'd Rather Be With You. Producent Tony Berg (spolupracuje mj. s Phoebe Bridgers nebo Andrew Birdem) se tentokráte nesoustředil na brilantní kytarové vyhrávky, ale na samotný expresivní hlas zpěvačky. Zatímco Molly vše nahrávala doma v Nashvillu, řadu nástrojů dotáčeli hudebníci z L. A. včetně rockerů Matt Chamberlaina a Patricka Warrena. Na desce najdete desítku skladeb od různých autorů, k nejlepším kousků desky patří určitě Fake Empire od kapely The National, Standing on the Moon od Grateful Dead a folk-popová úprava klasiky She's a Rainbow od The Rolling Stones, v níž linky piána nahradily běhy po strunách kytary ve stylu Doca Watsona.

Molly a Billy často hrají společně a je to obvykle dost slušná jízda…

Deska coverů se na jaře 2021 dočkala pokračování v podobě třípísňového EP …But I'd Rather Be With You, Too, na kterém se k Molly Tuttle přidávají v jednotlivých skladbách Madison Cunningham (písničkářka a vycházející hvězda americany), Nathaniel Rateliff a Iron & Wine.

V současnosti Molly Tuttle pilně koncertuje, skládá písničky na připravované album a chystá pro své fanoušky jedno velké překvapení. Něco málo víme, ale zatím neprozradíme. Vedle vystupování a nahrávání se Molly Tuttle také intenzivně věnuje šíření osvěty ohledně způsobů hry na kytaru, jak se můžete přesvědčit na YouTube. Pokud byste se chtěli naučit třeba klasickou skladbu Wildwood Flower, Molly vám předvede, jak na to:

V každém případě Tuttle úspěšně ovlivňuje a inspiruje své vlastní mladé fanoušky: „Ráda vidím každého mladého člověka, jak se pokouší hrát jednu z mých písní nebo se třeba jen něco ode mě naučí. Jedním z mých cílů je inspirovat další generaci, zejména mladé dívky, ke hře na kytaru.“ 

Poslouchejte: Americana Express 7 - Mladí a talentovaní 

Playlist:
Billy Strings, Don Julin – That Home Far Away
Billy Strings – Slow Train
Billy Strings – Dealing Despair
Billy Strings – Doing Things Right
Billy Strings – Dust in a Baggie
Billy Strings – Hollow Heart
Luke Combs, Billy Strings – The Great Divide
The Tuttles & AJ Lee – It’s a Long Road
The Tuttles & AJ Lee – White Freightliner Blues
Molly Tuttle – Good Enough
Molly Tuttle – Save This Heart
Molly Tuttle – Take the Journey
Molly Tuttle – She’s a Rainbow
Molly Tuttle, Iron & Wine – You Don’t Get Me High Anymore
Old Crow Medicine Show, Charlie Warsham and Molly Tuttle – Will the Circle Be Unbroken 

Evžen Müller

Evžen Müller

Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.

Všechny články autora

Americana Express 4 – S kladivem v jedné ruce a dítětem v druhé

Americana Express 4 – S kladivem v jedné ruce a dítětem v druhé

Evžen Müller , Na dánský Tønder Festival letos míří silná dámská sestava. Mary Gauthier, The Secret Sisters a možná i Rhiannon Giddens. Dnešní Americana Express bude tudíž bez chlapů...

Country Heroes 14 – Iris DeMent aneb Old-time music pro dny dnešní i budoucí

Country Heroes 14 – Iris DeMent aneb Old-time music pro dny dnešní i budoucí

Evžen Müller , Iris DeMent – zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, který nás vrátí do starých dobrých časů a zároveň jedinečná autorka, jejíž písně zaujaly dlouhou řádku countryových velikánů. Spolu s ní dnes zazpívají Merle Haggard, Steve Earle či Emmylou Harris.

Noční můra 6: Ženský hlas v temnotách

Noční můra 6: Ženský hlas v temnotách

Mr. Beman , Country-noir Neko Case, psychadelic folk Lisy Isaksson natož gothic americanu Jay Munlyho v Opry neuslyšíte. Na Dixie ano.