Je tomu už víc než 15 let, co ještě býval nedaleko Valdštejnova náměstí v Jičíně bazar s cédéčky, ve kterém se často dalo narazit na velice zajímavé kousky. Jedním takovým mým úlovkem z té doby bylo album The Songs of Jimmie Rodgers (1997), na kterém Bono, Bob Dylan, Willie Nelson, Van Morrison, Dwight Yoakam a další umělci nejen z countryového ranku často zcela netradičně a po svém interpretovali písně legendárního zpívajícího brzdaře. Musím se přiznat, že hned na první poslech u mě vyhrála pro mě tehdy naprosto neznámá zpěvačka Iris DeMent a její verze Hobo Bill’s Last Ride. A brzy poté se tahle dáma stala jednou z mých největších countryových hrdinek. Při další návštěvě jičínského bazaru jsem už šel na jisto a jako cennou trofej si domů odnášel její album Infamous Angel (z roku 1992).
Poslouchejte: Country Heroes 14 – Iris DeMent aneb Old-time music pro dny dnešní i budoucí
Písničkářka Iris DeMent se narodila 5. ledna 1961 ve venkovském Paragould v Arkansasu, jako nejmladší ze 14 dětí. Když jí byly tři, celá jejich silně nábožensky založená rodina odešla do Kalifornie. Matka doma často zpívala, otec hrál na housle a starší sestry tenkrát dokonce založily kapelu DeMent Sisters. Jako malá slýchala Iris hlavně gospely; během dospívání se k nim přidaly country, folk i R&B a mladá Iris dychtivě hltala songy Loretty Lynn, Johnnyho Cashe, Boba Dylana i Joni Mitchell. Po ukončení střední školy zamířila do Kansas City, kde nastoupila na vysokou a kde také od roku 1984 začala skládat vlastní písně a vystupovat ve folkových klubech.
V roce 1988 se Iris DeMent přestěhovala do Nashvillu, kde kontaktovala producenta Jima Rooneyho, který jí pomohl získat nahrávací smlouvu. Debutovala nicméně až v roce 1992 již zmiňovaným albem Infamous Angel. Na téhle desce, které snad nelze vůbec nic vytknout, se v autobiografickém opusu Mama‘s Opry přidává i Emmylou Harris, mezi muzikanty se objevuje také např. hráč na dobro Jerry Douglas.
Přestože country rádia desku prakticky ignorovaly, kritiky nadšené z jejího dechberoucího hillbilly zpěvu se jen hrnuly. Rozhodující zlom nastal, když anglický diskjockey pustil v Country Clubu na BBC jednu její písničku, která vzbudila naprosto nečekaný ohlas. Brzy poté podepsala Iris DeMent smlouvu s labelem Warner Brothers, který v roce 1993 „Neslavného anděla“ znovu vydal, rok poté i druhé její album My Life. I tuto desku produkoval Jim Rooney a do studia opět dorazila řádka muzikantů zvučných jmen – basák Roy Huskey Jr., kytaristé Richard Bennett a „Cowboy“ Jack Clement, houslista Stuart Duncan a další.
Nedlouho poté se protly hudební dráhy Iris DeMent a Merle Haggarda. V roce 1994 vyšla deska Tulare Dust: A Songwriters' Tribute to Merle Haggard, na kterou Iris DeMent nazpívala Haggardovu píseň Big City. Když Merle uslyšel její verzi, neváhal označit Iris DeMent za „nejlepší zpěvačku, jakou kdy slyšel“. Okamžitě zakoupil obě její alba a při vzpomínce na tu dobu později řekl: „Nedokázal jsem se od jejích nahrávek odtrhnout. Poslouchal jsem je snad celé tři měsíce, prostě mě úplně dostala.“ Na své album s názvem 1996 pak zařadil i verzi písně No Time To Cry, kterou Iris DeMent původně napsala jako památku na svého otce.
Třetí album The Way I Should vydané v roce 1996 obsahovalo mimo jiné píseň This Kind of Happy napsanou společně s Haggardem a znamenalo další krok v její kariéře. Zvuk nahrávek produkovaných Randy Scruggsem se posunul směrem k rocku a texty nabraly politický rozměr – zabývaly se tématy jako sexuální zneužívání, náboženství, vládní politika nebo válka ve Vietnamu. V plejádě doprovodných hudebníků se objevuje také legendární steelkytarista Paul Franklin a v titulní písní se přidává i kytarista Mark Knopfler.
Velký fanoušek Iris Dement - Merle Haggard
Muzikantů, kteří si začali zvát zpěvačku s nezaměnitelným stylem zpěvu k nahrávání svých desek, postupně přibývalo. Její hlas tak můžeme zaslechnout na albech Emmylou Harris, Nanci Griffith, Toma Paxtona, Randyho Scruggse, Ralpha Stanleyho a dalších. Na svoji akustickou desku The Long Way Around si v roce 1997 pozval písničkář Tom Russell několik hostů, mezi nimiž opět vynikla Iris DeMent, která zde zpívá ve dvou písních.
V roce 1999 spolupracovala Iris DeMent s krajanem Johnem Prinem na jeho albu In Spite of Ourselves. Na desku nahrála s Prinem čtyři společné duety včetně titulní písně a opět to stálo za to.
Na pódiu se pak Prine a DeMent potkávali opakovaně. Když letos John Prine zemřel, byla to pro Iris velká rána: „Stejně jako mnozí z vás jsem hluboce zarmoucena smrtí Johna Prina. Modlím se, aby veškerá láska, kterou dal tomuto světu, byla desetinásobně vrácena jeho rodině – těm, kterých si nejvíce vážil – a věřím, že tato láska jim pomůže překonat jejich zármutek.“
Iris DeMent s Johnem Prinem
V roce 1999 se Iris DeMent objevila i na albu The Mountain, které natočil country-rockový písničkář Steve Earle poněkud nezvykle s bluegrassovým The Del McCoury Bandem. Iris a Steve zde zpívají v duetu song I’m Still In Love With You.
Když v roce 2002 natočila kapela Nitty Gritty Dirt Band třetí díl projektu Will the Circle Be Unbroken, nemohla chybět Iris DeMent ani zde.
Poctivá country muzika nás všechny přežije. Triko s tímto motivem na vás čeká na eshopu DixieGear.cz a to jak v pánské, tak i v dámské verzi. Za vaše objednávky předem děkujeme a pokud to někdo náhodou ještě neví, tak jen a jen díky zisku z našeho vidláckého eshopu Radio Dixie hraje a funguje. A to samé platí i pro naše speciály, Evženovy Country Heroes nevyjímaje…
Poslouchejte: Country Heroes 14 – Iris DeMent aneb Old-time music pro dny dnešní i budoucí
V roce 2004 vydala album Lifeline, obsahující 12 klasických gospelů a jednu originální píseň. Šlo o první album, které vydala na Flariella Records, labelu, který založila a pojmenovala po své matce. Jednalo se v převážné míře i písně, které Iris znala a zpívala už jako malá. Zkrácená verze písně Leaning on the Everlasting Arms byla později použita v závěrečné scéně filmu bratrů Coenových True Grit (česky Opravdová kuráž).
V říjnu 2012 po dlouhých 16 letech vydala Iris DeMent opět album původních písní, Sing the Delta. Je možná trochu škoda, že se jako autorka soustředila více na příběhy (opět často autobiografické a zcela přesvědčivé a uvěřitelné) než na samotnou hudbu, a výsledek tak působí nejen melancholicky, ale i trochu jednotvárně. Asi je dobré doplnit, že „delta“ v názvu alba nemá nic společného s Mississippi, jedná se totiž o oblast ve státě Arkansas.
O tři roky později se DeMent vrátila s kolekcí písní The Trackless Woods postavených na básních ruské spisovatelky Anny Achmatovové. Nevím, ale možná, že svoji roli sehrálo i druhé manželství s písničkářem Gregem Brownem, se kterým adoptovali dceru narozenou v Rusku. V každém případě anglické překlady Achmatovové Iris uchvátily natolik, že sedla k piánu a zhudebnila 18 jejích básní. Samotné album pak za pomoci Richarda Benetta natočila doma v obýváku za pouhých pět dní. Mimochodem, poemy Anny Achmatovové, často odrážející ponurou dobu stalinského Sovětského svazu, vyšly v necenzurované verzi dříve v New Yorku než v její domovině.
Mezitím přibývalo dalších cover verzí jejich songů a to nejen v Americe. Poměrně početnou obec příznivců má Iris DeMent v Británii a například anglická folková písničkářka Kate Rusby si do svého repertoáru vypůjčila píseň Our Town. Další coververze si připsal také již zmiňovaný song No Time To Cry. Postarali se o ně například australská country zpěvačka Kasey Chambers a dosti netradičně ji natočil také písničkář Will Oldham říkající si Bonnie “Prince” Billy, když nahrával album Best Troubadour, poskládané z písní Merle Haggarda.
V současnosti Iris DeMent stále pilně koncertuje a skládá další a další songy, které stále vycházejí z nejlepších tradic country, gospelu i folku. Den před dopsáním tohoto článku se na YouTube objevila novinka How Long, kterou si už ale nechám na jindy, možná do některého z příštích dílů Americana Expressu, kam tematicky i stylově sedne jako vyšitá…
A na úplný závěr si dovolím přidat ještě odkaz nalezený na českém webu: https://pisnicky-akordy.cz/iris-dement.
Poslouchejte: Country Heroes 14 – Iris DeMent aneb Old-time music pro dny dnešní i budoucí
Playlist
Iris DeMent – Hobo Bill’s Last Ride
Iris DeMent – Let the Mystery Be
Iris DeMent – Mama’s Opry
Iris DeMent – Big City
Merle Haggard – No Time To Cry
Iris DeMent – The Way I Should
Tom Russell & Iris DeMent – Big Water
John Prine & Iris DeMent – In Spite of Ourselves
Steve Earle & Iris DeMent – I’m Still In Love With You
Randy Scruggs with Emmylou Harris & IrisDeMent – Wildwood Flower
Iris DeMent – Leaning On The Everlasting Arms
Iris DeMent – Listening to Singing
Bonnie “Prince” Billy – No Time To Cry
Josh Turner, Iris DeMent, Marty Stuart – Pallbearer
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
