Noční můra 6: Ženský hlas v temnotách

K létu neodmyslitelně patří kromě veder a přívalových deštů také krásné ženy. Ženy jako objekt touhy a důvod pěstních soubojů, inspirace básníků, nebo tvůrkyně svých vlastních uměleckých děl. Právě ženám je věnována šestá Noční můra.

Šestý díl Noční Můry si můžete pustit ZDE

Neko Case - Příliš krásná a divoká pro Opry

První dámou, na kterou chci zaměřit vaši pozornost je americká zpěvačka Neko Case. Narodila se 8.9. 1970 ve městě Alexandria ve Virginii. Rodiče se rozvedli když Neko nastoupila do školy a její otčim, který byl archeolog často měnil místa svého působení. Rodina se tedy několikrát stěhovala až zakotvila v kanadském Vencoveru. Zde Neko navštěvovala uměleckou školu a také podnikala první pokusy na hudebním poli. Během svých studií hrála na bicí mj. v punkových skupinách Meow, Del Logs, The Propanes a v country kapelách Cub a The Weasels. Její nejdůležitější příspěvek do dějin kanadské populární hudby ale spočívá v nahrání několika vokálů na první album skupiny The New Pornographers jménem Mass Romantic. Ačkoliv většina členů této indie-pop-rockové skupiny(včetně Neko) ji brali pouze jako svůj vedlejší projekt, její uspěch se stal hlavním důvodem její už patnáct let trvající existence a stále rostoucí popularity. Neko je její příležitostnou členkou dodnes.

Po absolvování Emilly Carr Institute of Art and Desing se Neko přestěhovala do Seattlu, kde v roce 1997 vydala svoje první solové album The Virginian. Deska, již plně v duchu country music, obsahuje jak vlastní tvorbu, tak coververze věcí od Ernesta Tubba, Loretty Lynn a Qeen. Kritici ji přijali poměrně dobře a nevyhnuli se srovnávání např s Patsy Cline nebo Wandou Jackson. Druhá deska Furnace Room Lullaby vyšla v roce 2000 a Neko na ni naplno předvedla svůj country-noirový zvuk, plný výrazných kytarových riffů, nejednoznačných textů a lehce odcizeného zpěvu, který se stal typický pro celou její tvorbu. Skladby z téhle desky, kterou bych se nebál nazvat průlomovou se následně objevily ve filmu The Slaughter Rule, sportovním dramatu s Davidem Morsem v hlavní roli a hvězdně obsazeném (mj. Keanu Reeves, Cate Blanchett a Hilary Swank) thrilleru The Gift. Kromě solové kariéry se v té době Neko věnovala ještě projektu The Corn Sisters společně s kanadskou písničkářkou Carolyn Mark.

Třetí město důležité pro Neko Case je Chicago. Sem přesídlila v roce 1999 a v roce 2001 vydala osmiskladbové EP Canadian Amp, obsahující mimo jiné coververze Dreaming Man od Neila Younga a Alone and Forsaken Hanka Williamse. Album Blacklisted se nahrávalo během následujícího roku v Tucsonu v Arizoně. Deska pokračuje v trendu nastoleném na Furnace Room Lullaby a místy připomíná Youngův soundtrack k Jarmuschově film Dead man nebo Lynchovu spolupráci s Angelem Badalamentim.

Název desky se vztahuje k nedorozumění, které jí vyneslo doživotní zákaz vystupování v Grand Ole Opry. Neko si během koncertu na jedné z vedlejších venkovních scén svatostánku americke country sundala košili a zbytek skladeb dohrála jen ve spodním prádle. Co by jinde vzbudilo nelíčené nadšení (Neko v té době rozhodně nevypadala špatně), to v konzervativním Tennessee vyvolalo reakci přesně opačnou. Nepomohlo zpěvaččina argumentace úpalem a s ní spojenou horečkou a možná i dočasným pominutím smyslů, brána Grand Ole Opry pro ni zůstane už navždy zamčená. Byla dána na černou listinu, tedy blacklisted.

V dubnu 2003 byla Neko v internetové anketě Playboye zvolena nejsvůdnější dívkou indie rocku. Focení pro Playboy odmítla s tím že by byla raději spojována se svou hudbou. V současnosti má na kontě šest řadových a dvě živá alba a kromě vlastní kapely Neko Case and her Boyfriends příležitostně koncertuje i s New Pornographers.

The Lee Lewis Harots - Munlyho běhny

Jay Munly je jeden z klasiků takzvané denverské scény. Denver v Coloradu se na počátku milenia stal centrem zvláštního, hudebně pestrého, přesto svým způsobem kompaktního hudebního hnutí, postaveného na prvcích country, punku,gospelu, blues, burlesky a gothic americana, jakési přirozené protiváze tradiční nashvillské country. Jay Munly stál u samotných počátků. Jako kytarista, banjista, zpěvák a skladatel, byl, nebo ve většině případů přesněji stále je členem Slim Cessna Autoklubu, Denver Broncos UK a Scott Kelly and the Road Home. Dále vydává desky a koncertuje solově a s projekty The Lupercalians a The Lee Lewis Harots. A na ten posledně jmenovaný se dnes zaměříme.

Munly ke svým standertním spoluhráčům basistovi J. Paulovi Bradleymu a bubeníkovi Jefu Linsemaierovi přibral ještě smyčcově-vokální trio ve složení Frieda Stalheim, Elin Palmer – obě housle a čelistka Rebbeca Vera. Lee Lewisovy běhny, což je můj neumělý pokus o překlad jejich názvu, jsou děvčata nejen talentovaná, ale i pohledná, vítaná to protiváha páně Munlyho vzhledu, neboť ten vypadá jako po nějaké vážné a vleklé nemoci. Podobně to funguje i v hudebním projevu kapely. Munlyho vypjatý zpěv, místy přecházející bud do horečnatého šepotu, nebo naopak do lehce histerického řevu, jakoby něžné ženské vokály prosvětlovaly a vytváří s ním úžasný kontrapunkt.

Na zatím jediném eponymním albu skupina nabízí patnáct skladeb ve kterých naplno vzužívá svého instrumentálního potenciálu, textově se jedná o směsku popisů starých mordů, nestandartních vztahů mezi ženami a muži a odkazů na evangelia. Názvy skladeb jako Džihád jemného muže, nebo Další písen o Ježíší, svatební závoj a bowiák jitří fantazii samy o sobě. Budoucnost kapely je vzhledem k Munlyho vytíženosti věc otevřená, nezbývá než se těšit.

Lisa O Piu - švédské psycho

Švédská písničkářka Lisa Isaksson vyrůstala na venkovské farmě nedaleko Stockholmu. Venkovské, témeř idylické prostředí a nenaplněné umělecké ambice její matky formovaly osobnost malé Lisy a ta postupně propadla lásce ke koním, ke kreslení a nakonec k hudbě. Stará zaprášená kytara nalezená na půdě a historický čtyřstopý magnetofon tvořily její první studio. Svou skutečnou první desku čtyři skladby obsahující singl vydala pod jménem Lisa O Lillportan a následně dala dohromady partu podobně smýšlejících jedinců a nový projekt pojmenovali Lisa O Piu.

Skupina má zajímavé nástrojové složení. Kromě obligátních kytar a bicích tu zní také flétna nebo steel. Hudba je plná neurčitých éterických zvuků a má přímo hypnotické účinky. Vychází z tradiční severské lidovky s ozvuky keltské melodičnosti. Vpodtextu je ale cítit jakýsi neklid až ohrožení. Texty jsou podobně zasněné a neuchopitelné. Pro tento subžánr se vžil název psychadelic folk. Kapela se zatím může pochlubit dvěma alby a sedmipalcovým singlem a vydává na nezávislé švédské značce Subliminal sounds.

V první hodině známé jako Dupárna se zaměříme na muziku ze seriálu Hell on wheels. Než se znovu sejdeme, sněte sladce, protože v září nás opět čekají plameny pekelné.