Americana Express 5 – Americana z Czech Valley

Americana v Česku se nám poslední dobou slušně rozjíždí. Po desce Vladimíra Mišíka vydaly svá americkou hudbou notně načichlá alba dvě dámy – křehká a lyrická Šárka Adámková a vypravěčka hořkých příběhů Lenka Nová. A protože inspirace Amerikou prosakuje i do tvorby mnoha dalších umělců, pustíme si taky Honzu Fice, Kafka Band, Olina Nejezchlebu a Mirka Kemela.

Venku už svítá, ale Šárka Adámková si nenechává brát své sny a přemítá o svém životě, lásce a muzice. Kratičká úvodní píseň Svítá z jejího nového, v pořadí již třetího alba s názvem Pověz mi tak předznamenává náladu jedenácti křehkých, zamyšlených a také mimořádně povedených písní. Zatímco její první album My Place bylo celé v angličtině a na druhém Thank You byla českých textů jen hrstka, novinka je možná poněkud překvapivě celá v češtině. Na což se samozřejmě za chvíli Šárky zeptáme.

Co zůstává, jsou do detailu vypilované skladby na pomezí folku, country a jemného rocku s příchutí jazzu, jednoduše řečeno ve stylu jakési specifické české americany, jíž se poslední dobou u nás nebývale daří. Třeba poslední deska Vladimíra Mišíka či novinka Lenky Nové představují brilantní ukázky tuzemského pojetí tohoto stylu. Ostatně mezi muzikanty, kteří se na těchto nahrávkách podíleli, najdeme řadu opakujících se jmen, na výslednou podobu všech pak měl zásadní vliv multiinstrumentalista Josef Štěpánek. Přesto každý z umělců zůstává sám sebou – Mišík starým dobrým Mišíkem, Lenka Nová uhrančivou vypravěčkou hořkosladkých příběhů a Šárka Adámková laskavou a pozitivní šiřitelkou dobrých nálad.  

A protože Mišíkovu albu jsme se již věnovali ve třetím dílu Americana Expressu  a ochutnávku z desky Lenky Nové si necháme dnes na konec, podívejme se nyní podrobněji na album Pověz mi, které před nedávnem vydala Šárka Adámková se svými věrnými kumpány coby Sarah & The Adams. 

Na album už vyšla řada výstižných a veskrze kladných recenzí, s nimiž se autor článku téměř ve všem shoduje a další pitvání písní považuje za nošení dříví do lesa.  Máte-li chuť, počtěte si na webech Lidovky.cz , iReport.cz či iDnes.cz. Nechme tedy mluvit samotnou protagonistku – autorku a zpěvačku Šárku Adámkovou.  

Americana se pozvolna dostává do módy i u nás. Ty ale k tomuto hudebnímu stylu inklinuješ od svých hudebních počátků. Jak se zrodí v dívce z Podkrkonoší láska k tomuto druhu muziky?

Tvoje první deska My Place byla celá nazpívána anglicky, na druhé Thank You již byly dvě z písní česky a novinka Pověz mi je dokonce celá v češtině. Co Tě přivedlo k psaní českých textů? Nezanevřela jsi na angličtinu?

Odpustím si otázku na Tvé hudební vzory a zeptám se jinak. Nové album je přes jistou křehkost a lehkou melancholičnost velice rozmanité a plné nejrůznějších nálad. Mohu se tě zeptat, jakou muziku posloucháš, jaké a čí písně Tě dokážou povzbudit, nabít energií nebo jednoduše potěšit svojí krásou? 

S každým dalším poslechem objevuji v písničkách pozoruhodná zákoutí plná neobvyklých zvuků a hudebních obratů a znovu a znovu se s chutí zaposlouchávám do pestrobarevných tónů bezpočtu strunných a dalších nástrojů. Můžeš alespoň částečně poodhalit, jak probíhalo natáčení? 

Jádro Sarah & The Adams tvoří už desetiletí stabilní parta muzikantů – vedle tebe Michal Gregor, Josef Štěpánek, Rastislav Uhrík – kolem níž se pohybuje řada hudebně spřízněných duší. Sama přitom píšeš prakticky celý repertoár. Jak se Ti s těmito vyhraněnými muzikanty spolupracuje?

Od vydání minulé desky uplynulo 6 let, které jsi vedle muziky naplňovala hlavně svým mateřstvím. Zpíváte si doma, a jak hudbu vnímá Tvůj syn? Bude z něj také muzikant?

Deska Pověz mi zatím vyšla pouze digitálně, poslechnout si ji můžeme například na Spotify či zakoupit na webu Supraphononline.cz. Dočkáme se také její fyzické podoby na CD, případně i na vinylu?

Děkuji ti, Šárko, za odpovědi a přeji tobě, kapele, všem tvým blízkým i novému albu dobré dny budoucí.

Protože k novému albu zatím není žádné video k dispozici, připomeňme si jednu z prvních Šárčiných písniček v češtině Ukulele Woman v živé verzi z letošního března.

K albu Pověz mi se v následujících dílech Americana Expressu budeme ještě vracet v tzv. „českém okénku“. Teď se ale porozhlédneme po dalších stopách americany v současné domácí muzice.

Bluesový samorost Honza Fic si své nástroje vyrábí sám a svými výtvory zásobí i další muzikanty. Jeho hudební záběr není ale svázán jediným stylem (jedním z jeho vedlejšáků je ultra-tramp band The Honzíci – zadejte do YouTube a možná budete překvapeni) a jeho album Město (2019) to dokazuje. Za zmínku stojí i producentská práce Martina Kyšperského, který si s Honzovými skladbami citlivě a vynalézavě pohrál. Pokud je jedním z rysů americany jako stylu sepjetí s životem obyčejných lidí a její lidovost, tak to vše songy Hozy Fice naplňují dokonale.

Kapela Kafka Band je společným literárně hudebním projektem spisovatele Jaroslava Rudiše a hudebníka Jaromíra Švejdíka. Písně na albu Amerika (2019) vycházejí ze stejnojmenného románu Franze Kafky a původně byly psány pro divadelní představení. Zní tu čeština, angličtina i němčina a monumentální a místy až depresivně elektronické pojetí se střídá s průzračnou akustickou muzikou.

V březnu vydala své čtvrté sólové album zpěvačka Lenka Nová. Nese název Dopisy a bylo inspirované skutečnými dopisy, které zpěvačce zasílali prostřednictvím sociálních sítí její fanoušci. Většinu z nich složila společně s Josefem Štěpánkem, který byl i jedním z producentů. Mimochodem také na tomto albu nechybí basista Rastislav Uhrík a mezi autory hudby nalezneme i jméno Petra Ostrouchova. Ondra Bezr ve své recenzi v Lidovkách zmiňuje velice pravděpodobnou skutečnost, že Ostrouchovem zhudebněná báseň Jiřího Ortena Vojákův dopis (napsaná v mužském rodě) je jakýmsi přebytkem z Mišíkova posledního alba. Jak je vidět, česká „americana“ komunita drží při sobě a utěšeně se rozrůstá.

Na svém ryze autorském albu Nečekaná návštěva (2017) vzývá Ameriku také Jaroslav „Olin“ Nejezchleba, známý to hráč na violoncello, který k americké muzice přičichl už v dávných časech Marsyasu: 

V závěru písně se přidává Marta Kubišová, jíž Nejezchleba v bookletu děkuje za to, „jakým byla a je člověkem“.

Aranžérsky se na albu svého parťáka z Tria Ivana Hlase významně podílel famózní muzikant Norbi Kovács, který se vedle kytary chopil také baskytary, mandolíny a dalších nástrojů, ale také obstaral natočení i mix alba.

Že karikaturista Miroslav Kemel píše skvělé songy, jeho příznivci už léta dobře vědí. A přesto, že pod mírně zkráceným jménem Mirek Kemel vydal již tři alba, je stále znám spíše jako břitký komentátor aktuálního dění. Což je obrovská škoda, protože jeho zatím poslední deska Ryby, raci patří k tomu nejlepšímu, co se u nás ve folkrockové oblasti v posledním desetiletí objevilo. Před nedávnem se jako předzvěst chystaného alba na YouTube objevila stylově poněkud odlišná skladba Úsměv. Producentské role se tentokráte chopil Petr Ostrouchov a zdá se, že další výborné album s notnou dávkou americany je na obzoru…

Dnešní díl Americana Expressu vznikal déle než obvykle a v době poněkud podivně zavirované a docela dost pitomé. Amerika je najednou zase skoro tak daleko, jako za časů bolševiků, a tak jsem tentokrát pro songy nešel daleko a vybral z překvapivě bohaté domácí úrody. Nicméně, a doufám, že to tento pořad to potvrdil, česká americana je poněkud svébytným žánrem podobně jako české country. Příští díly už ale budou opět téměř výhradně americké a domácí scéna bude mít vyhrazeno jen okénko pro jednu či dvě písně. Nová alba mají Lucinda Williams, Jason Isbell či Steve Earle, pár nových vlaštovek vypustili Ray Wylie Hubbard či Larkin Poe, takže určitě bude z čeho vybírat.