Ofenziva českých zemí: Válka s Ruskem pokračuje na chladném severu

Jan Kotouč se na knižním trhu prosadil jako autor „vesmírných oper“, ale loni na jaře potěšil i milovníky alternativní historie. Jeho kniha Nad českými zeměmi slunce nezapadá nás zavedla do poloviny 20. století ve světě, kde proběhla globální katastrofa, jež zásadně změnila poměry v geografii i politice. Česko-slovenské království se stalo světovou supervelmocí, jež vzdoruje expanzivním snahám carského Ruska. Bitva u Madagaskaru skončila vítězstvím, protože Češi poslali proti carovým bitevním lodím novinku v podobě střemhlavých bombardérů, ale Rusko samozřejmě neskládá zbraně. Válka nabírá na obrátkách a stěhuje se z tropů na chladný sever, kde proběhne dlouho očekávaná Ofenziva českých zemí.

Americká bitevní loď třídy Colorado s osmi děly ráže 406 mm, pravzor románové třídy československých válečných plavidel Karel IV.

Nové české a ruské válečné plány

V roce 1848 zasáhla svět pohroma, po které zmizely velké části kontinentů. V důsledku těchto změn se mezi velmoci dostalo Česko-slovenské království, jež sto let po „Velké bouři“ ovládá velkou část oceánů a pevnin. Jeho hlavním protivníkem je carské Rusko, s nímž se Češi utkali v bitvě u Madagaskaru, kde triumfovalo čs. námořní letectvo. Tímto střetnutím vrcholil román Nad českými zeměmi slunce nezapadá, jehož závěr ovšem zároveň napovídal, že další boje na sebe nenechají dlouho čekat. A je to tady.

Křest románu Ofenziva českých zemí; vlevo autor knihy Jan Kotouč, vpravo vydavatel Robert Pilch, majitel nakladatelství Brokilon

Válečné akce v Ofenzivě českých zemí probíhají zejména ve Švédsku a na Islandu, byť se podíváme i jinam (mapa: Tereza Kovanicová)

Obě velmoci si oficiálně vyhlásily válku a probíhají další menší střetnutí na vodě, na zemi i ve vzduchu, ale velká konfrontace se teprve blíží. Češi i Rusové intenzivně stavějí nové bitevní i letadlové lodě, do jejich dokončení však zbývá ještě dlouhá doba, a tudíž si obě velmoci musejí vystačit s tím, co mají, když chystají velké operace ve Skandinávii a severním Atlantiku. Češi plánují invazi do Švédska, které okupují ruské síly, ovšem netuší, že velký úder připravuje i nepřítel.

Česko-slovenské království má totiž slabinu, kterou představuje závislost na ropě z mořských vrtných plošin. A právě ty jsou cílem ruských plánů, k jejichž realizaci je však potřeba obsazení Islandu. Obě strany promýšlejí, kombinují a zahajují první pohyby. Válečné lodě vyplouvají, letouny startují motory, invazní vojska čekají na povel. Ale jak známo, žádný plán nepřežije setkání s protivníkem a i dokonale vymyšlenou operaci může rychle pokazit nepředvídatelný lidský faktor.

Britský bitevní křižník třídy Lion, přeobraz československé románové třídy Medvěd

Námořní piloti i tajní agenci v akci

Více z děje už neprozradím, ale můžete si být jistí, že si na své přijdou jak milovníci bojových scén, tak i fandové špionážních zápletek a lidských dramat. Hlavní hrdinové, pilot Lukáš Berg a zpravodajský agent Pavel Grecko, se totiž dostávají i do situací, s nimiž rozhodně nepočítali. Můj jmenovec se sice z větší části zbavil svých „osobních démonů“, ale jeho povaha jej pořád žene do riskantních kousků, které jeho nadřízené moc netěší.

Sovětský letoun Lisunov Li-2 neboli licenční kopie slavné „Dakoty“ posloužil jako vzor pro ruský románový stroj Sabin Sa-2

Pavel Grecko sice unikl z Ruska, zachránil i agentku a svou přítelkyni Taťánu a míří do bezpečí, avšak záhy dostává nový úkol, který jej přivede do dalšího nebezpečí a pořádně otestuje i jeho žárlivost, jelikož Taťána se při získávání informací nijak nezdráhá používat „ženské zbraně“. V ohrožení se ale ocitají i jejich nadřízení, neboť admirál na můstku letadlové či bitevní lodě může padnout stejně snadno jako pilot bombardéru či námořník na palubě, když dojde na žár bitvy.

Románový ruský strategický bombardér Makarov Ma-8 jako odvozenina reálného sovětského typu Petljakov Pe-8 (kresba: Václav Maděra)

Češi po vítězství nad ruskou flotilou u Madagaskaru získali pocit nepřemožitelnosti, jenže vynalézavost ruských plánovačů se nevyplácí podceňovat. Car má totiž k dispozici obrovské lidské i materiální prostředky a na rozdíl od českého krále nemá příliš velké zábrany, co se týče ztrát. Na scéně se objevují i další mocnosti, které (zatím) zachovávají neutralitu, avšak čekají na „drobky od stolu“. A na palubě jedné české válečné lodě se nějak ocitnul africký pštros.

Autor knihy před lodí USS CV-12 Hornet třídy Essex, jejíž některé prvky přebírá románová třída československých nosičů Blaník

Odkazy na Hubáčka či Clancyho

Těžištěm knihy ale samozřejmě zůstávají osudy mužů a žen ve službě, jelikož (jak i sám autor zdůrazňuje) z hlediska psychologie a dramatu není zase tak důležité, zda piloti startují z palub letadlových lodí, nebo z doků vesmírného křižníku. Stejně tak dilemata, kterým čelí plánovači generálních štábů, velitelé v poli či zpravodajští důstojníci, zůstávají víceméně tatáž už stovky (ne-li tisíce) let bez ohledu na druh konfliktu. Jan Kotouč také opět dokázal, že je milovníkem knih Miloše Hubáčka, takže znalci námořní historie nepochybně poznají, že operace bitevních lodí a letadlových nosičů značně připomínají bitvy v Pacifiku za druhé světové války.

Románový československý hydroplán Avia 30-C je založen na slavném americkém letadle PBY Catalina (kresba: Václav Maděra)

Naopak operace na Islandu nezapře inspiraci Rudou bouří od Toma Clancyho. Nějaké odkazy najdou i fanoušci klasických válečných a špionážních filmů. Přestože se kniha točí zejména okolo bojů na moři a ve vzduchu (které Honza dokáže popisovat opravdu skvěle), dojde i na nejednu akci na zemi. Do boje totiž vyráží česká námořní pěchota (scéna vylodění ve Švédsku je krátká, ale z hlediska vystižení atmosféry špičková) a ruští výsadkáři, urputné přestřelky a honičky čekají i na pracovníky zpravodajských služeb.

V Ofenzivě českých zemí hraje velmi důležitou úlohu letiště Egilsstadir na Islandu

Podíváme se ale také do nejvyšších pater vojenského i politického velení, protože na scéně se objeví český král, ruský car a brazilský císař. Ano, svět po „Velké bouři“ vskutku potěší nejednoho monarchistu.

Románové carské Rusko přikládá velký význam výsadkářům, v čemž se neliší od reálného Sovětského svazu (jeho výsadkáři na snímku)

Vojenské letouny od značky Tatra

Na moře vyrazí i více než dost válečných plavidel od letadlových lodí po torpédoborce. Nejde ovšem o konstrukční výmysly, protože i nadále platí, že většina tříd je založena na skutečných amerických, britských, německých i japonských designech z první poloviny 20. století.

Předobrazem pro lehké letadlové nosiče carského námořnictva v cyklu České země byly japonské lodě (na snímku plavidlo Hiryu)

Oproti prvnímu dílu se dramaticky obohatil letecký park, a to zejména na ruské straně, jelikož Honza přidal řadu typů bojových a dalších letounů s carskými znaky na křídlech. Nezahálí ovšem ani konstruktéři v Kopřivnici, neboť mezi největší dodavatele českých letadel v románovém světě patří právě továrna Tatra. Ne každý si dnes vzpomene, že kdysi doopravdy vyráběla i letadla a letecké motory, na rozdíl od románů se však držela „jen“ cvičných a sportovních strojů. (Dnes můžeme na leteckých dnech obdivovat takřka dokonalou repliku jejího stroje T-101.)

Knižní československý torpédový bombardér Tatra TB-14 Sršeň, vymyšlený podle vzoru amerického TBF Avenger (kresba: Václav Maděra)

Romány Honzy Kotouče však prezentují hned několik vojenských letounů od značky Tatra, mezi nimiž se v Ofenzivě českých zemí jako naprostá novinka objevuje TP-16 Jestřáb. Jedná se o dálkový letoun pro dopravu VIP a námořní průzkum. Právě posledně jmenovaná činnost hraje v knížce nesmírně důležitou roli. Nezapomínejme, že se pohybujeme v polovině 20. století, takže nelze posílat družice a přenášet data v reálném čase. Zprávy musí získat průzkumníci, ovšem než na místo dorazí vlastní síly, nepřítel už může být jinde. Taková „hra na kočku a myš“ představuje vlastně i jeden z klíčových prvků závěrečné námořní bitvy.

Kopřivnická Tatra kdysi skutečně vyráběla letadla, byť nikoli bojová, ale jen cvičná a sportovní, např. typ T-101 (foto: Marek Vanžura)

Racionální zápas velmocí o zdroje

Z nových postav nesporně přitáhne velkou pozornost ruská baronka Světlana Kozlova, za jejíž fasádou šlechtické paničky se skrývá brilantně plánující mozek, který ale pro efektivní činnost vyžaduje (diplomaticky řečeno) hodně zvláštní podněty. Stejně jako v případě prvního dílu ale platí, že Ofenziva českých zemí není nějaká primitivní protiruská propaganda.

Palubní bombardér ruského carského námořnictva Galkin Ga-6 je vytvořen podle japonského stroje B5N Kate (kresba: Václav Maděra)

Přestože carské Rusko a Česko-slovenské království jsou nepřáteli ve válce, v žádném případě nejde o jakousi ideologii či nenávist, nýbrž o striktně racionální soupeření o přírodní zdroje. Po „Velké bouři“ totiž zmizely ze světa mj. rozsáhlé oblasti se zemědělskou produkcí, a proto všechny mocnosti prostě musejí expandovat a získávat teritoria, aby jejich obyvatelé nepomřeli hlady.

Impozantní 406mm děla dochované bitevní lodě BB-55 North Carolina, na které je založena také románová třída čs. lodí Jan Hus

Také Češi si na světové scéně nepočínají zrovna v rukavičkách, neboť provádějí násilné anexe, svrhávají „nepohodlné“ vládce či ekonomicky a politicky tlačí na jiné země, aby postupovaly tak, jak to vyhovuje Praze. Nemá asi smysl si naivně namlouvat, že by se nějaká mocnost někdy chovala jinak. Morálka je na mezinárodní scéně vždycky leda „křoví“, tak to prostě bylo, je a nic se na tom nezmění ani v nějaké alternativní časové linii. Ofenziva českých zemí si zasluhuje velkou pochvalu nejen jako výtečný román, ale i jako kniha, která bez zbytečného patosu ukazuje, jak by Češi hráli na světové šachovnici, kdyby dostali šanci.