Maverick se vrací: 10 věcí, které (možná) nevíte o pokračování filmu Top Gun

Film Top Gun: Maverick, který vtrhnul na plátna kin na konci května, provázela dost smíšená očekávání. Na jednu stranu fandové letectví doufali, že se dočkají další skvělé akce, ovšem na stranu druhou panovala i jistá skepse. Stalo se smutným pravidlem, že pokračování kultovních filmů zpravidla nedopadají nejlépe, nezřídka dokonce dopadají mizerně. Druhý Top Gun však představuje velmi vzácnou výjimku, neboť zaznamenal ohromující úspěch a setkal se s takřka všeobecně pozitivními reakcemi diváků i kritiků (a dokonce i profesionálních pilotů). Směřuje k pozici filmu roku a jasně dokazuje, že Hollywood pořád dokáže točit i jiné věci než stupidní agitky progresifašistů. Nabízíme vám proto článek, který se věnuje některým aspektům tohoto skutečně excelentního snímku, ale předem varujeme, že obsahuje také nějaké spoilery, a proto radíme, abyste ještě před čtením vyrazili do kina.

Film Top Gun: Maverick překonal asi všechna očekávání, potěšil diváky i kritiky a na pokladnách kin zaznamenal ohromující úspěch

1. Vznik filmu byl mimořádně dlouhý a složitý

První kroky ke zrodu pokračování legendárního filmu Top Gun se udělaly v roce 2010, kdy se tak rozhodla společnost Paramount Pictures. Oslovila proto tři muže, jimž náležel hlavní podíl na úspěchu prvního snímku, resp. režiséra Tonyho Scotta, producenta Jerryho Bruckheimera a pochopitelně i herce Toma Cruise. Všichni předběžně souhlasili, přípravy však byly přerušeny v roce 2012, kdy Scott z dosud nejasných příčin spáchal sebevraždu.

Mladý Tom Cruise ve filmu Top Gun (1986) skutečně výjimečně zazářil a jeho hvězda září dál, byť se samozřejmě s léty pozměnila

Bruckheimer i Cruise ale vyjádřili zájem pokračovat, v roce 2017 byl zhruba napsaný scénář a slavný herec oznámil, že film ponese titul Top Gun: Maverick. Do pozice režiséra se dostal Joseph Kosinski a v květnu 2018 se začalo natáčet. Premiéra se nejdříve plánovala na červenec 2019, ale náročné natáčení způsobilo její odklad na červen roku 2020, do čehož ovšem zasáhla čínská pandemie, takže do kin měl druhý Top Gun zamířit až v červenci 2021.

Na film Top Gun: Maverick jsme museli čekat mimořádně dlouho také proto, že režisér původního snímku Tony Scott spáchal sebevraždu

Proběhly ale další odklady, protože potom se pro změnu objevovaly kolize s premiérami jiných velkofilmů, takže definitivní premiéra se odehrála až 27. května 2022. Už před tím ale proběhly předpremiéry na několika festivalech a zcela výjimečné reakce (včetně pětiminutového potlesku vestoje na festivalu v Cannes) velice jasně říkaly, že se blíží něco opravdu mimořádného.

Trailery k filmu Top Gun: Maverick působily slibně a film pak očekávání ještě překonal

2. Film prý hodně rozzlobil některé aktivisty

Velká část Hollywoodu začala v posledních letech připomínat spíš továrnu na výrobu stupidní rasové, genderové a jiné propagandy. Objevovaly se tudíž obavy, že i druhý Top Gun by mohl být tímto zasažen, ačkoli tyto obavy do určité míry mírnila osoba Jerryho Bruckheimera, který představuje člena v dnešním Hollywoodu hodně vzácné menšiny pravičáků. Snad i díky němu se žádná propaganda nekoná. V Maverickově týmu proto sice spatřujeme „povinné“ černochy a ženy, ale jinak o těchto tématech nepadne ani slovo a je zřejmé, že příslušné postavy si svoje místa vysloužily jen díky svým schopnostem.

O slavné scéně s plážovým volejbalem ve filmu Top Gun se někdy s nadsázkou mluví jako o vynikajícím homosexuálním soft pornu

Od některých aktivistů (dle očekávání) zazněla i kritika, že film prý „neodráží problémy dnešního světa“. Naprosto bizarně pak vypadá tvrzení, že jednička byla „progresivnější“, protože vztahy mezi mužskými postavami tam údajně měly „homoerotický náboj“, který ovšem ve dvojce chybí. Faktem je, že proslulá scéna s plážovým volejbalem se občas (pochopitelně s velkou nadsázkou) popisuje jako soft porno pro gaye a že původní Top Gun údajně výrazně přispěl k tomu, že část gay komunity poté přešla na military styl (maskáče, brýle zrcadlovky, vojenské sestřihy atd.). Ostatně dvojka obsahuje i obrovskou spoustu odkazů na první film (včetně plážové sportovní scény), opravdu si však neklade za cíl cokoli propagovat, protože má zejména bavit diváka.

Ve filmu Top Gun: Maverick se vyskytuje spousta scén, v nichž fanoušci určitě naleznou skryté nebo zcela otevřené odkazy na první film

3. Majitelem stroje P-51 Mustang je Tom Cruise

Největším technickým „tahákem“ filmu Top Gun: Maverick jsou samozřejmě moderní bojové proudové letouny, ale na samém začátku a konci se objeví též jeden vrtulový „veterán“, a sice legendární stíhač z druhé světové války North American P-51 Mustang. Jde o kus se sériovým číslem 44-12840, který byl vyroben v roce 1944 jako letoun verze P-51K-15-NT. Následně se dočkal přestavby na fotoprůzkumný stroj F-6K, po válce vystřídal několik majitelů a na konci 60. let se dostal do muzea Victory Air Museum ve státě Illinois. V průběhu 80. let prošel další konverzí, tentokrát do podoby odpovídající verzi P-51D.

Kromě moderních proudových stíhaček se ve filmu objeví také proslulý bojový letoun z období druhé světové války P-51 Mustang

Roku 2001 jej zakoupil nový majitel, kterým nebyl nikdo jiný než Tom Cruise. Není totiž příliš známým faktem, že během natáčení prvního filmu Top Gun zahořel nadšením pro letectví, a proto následně získal pilotní průkaz a část volného času tráví ve vzduchu. Využil tudíž onu možnost pořídit si legendární americkou stíhačku z válečných časů a dal jí jméno „Kiss Me Kate“. Právě tento letoun, jenž (stejně jako nemálo dalších Mustangů v soukromém vlastnictví) disponuje kabinou s dvojicí sedadel, tedy krátce vystupuje i v letošním filmu. A teď už vás zajisté vůbec nepřekvapí, že během natáčení jej ve všech scénách pilotoval jeho slavný majitel.

Majitelem a pilotem přestavěné vrtulové stíhačky P-51 Mustang, která ve filmu také vystupuje, není nikdo jiný než samotný Tom Cruise

4. Darkstar navrhla firma Lockheed Martin

Na začátku filmu se vedle veterána P-51 objeví i něco supermoderního, a sice letoun Darkstar, jehož zkušebním pilotem je Pete „Maverick“ Mitchell. Filmový Darkstar je prezentován coby pokusný stroj pro hypersonické rychlosti, tedy přes Mach 5, avšak účelem zachyceného letu je dostat se dokonce na Mach 10, resp. přibližně 12 000 km/h. Jakmile se před časem objevily na veřejnosti první trailery z filmu, fandové letectví zbystřili, neboť Darkstar nápadně připomínal projekt hypersonického stroje SR-72, který firma Lockheed Martin představila roku 2013 jako určité ideové pokračování legendárního stroje SR-71 Blackbird.

Hypersonický experimentální letoun Darkstar, který se objeví na začátku filmu, představuje výsledek práce společnosti Lockheed Martin

Ještě před premiérou filmu se ukázalo, že ona podobnost není vůbec náhodná, protože design filmového Darkstaru vytvořila na objednávku filmařů právě společnost Lockheed Martin. Publikovala dokonce také poněkud záhadné prohlášení, že „Darkstar nemusí být skutečný, ale jeho schopnosti jsou“, což se může interpretovat i jako implicitní nápověda, že program SR-72 (nebo něco podobného) pokračuje.

Filmový stroj Darkstar je sice fiktivní, avšak jeho design evidentně představuje odvozeninu reálně existujícího projektu letounu SR-72

Filmový Darkstar každopádně působí přesvědčivě, přestože někteří odborníci poznamenali, že by asi měl být rozměrnější. Jerry Bruckheimer dokonce uvedl, že podle informací US Navy se o Darkstar intenzivně zajímali Číňané, kteří údajně změnili dráhu jedné své špionážní družice, aby si mohli prohlédnout jeho filmovou maketu.

Design fiktivního hypersonického letounu Darkstar vytvořila společnost Lockheed Martin

5. Film vyjadřuje skepsi vůči bojovým dronům

Ve filmu zaznívá skepse vůči bojovým dronům, kterou vyjadřoval rovněž film Stealth, na němž se také podílelo americké námořnictvo

Po scéně s hypersonickým prostředkem Darkstar proběhne vysoce zajímavý dialog, jehož část se objevila už v jednom z trailerů a který v podstatě ukazuje esenci současných debat na téma, zda je člověk v kokpitu nadále nezbytný. Film Top Gun: Maverick se (dle očekávání) staví na stranu těch, kteří odmítají lákavou představu o „všemocnosti“ bezpilotních letounů. Názor, že pilotované letouny jsou „zastaralé“, se tam či onde ozývá neustále. Stejně tak se každou chvíli říká, že současná generace bojových letounů bude určitě „poslední pilotovaná“. Jistý problém ale představuje fakt, že se to tvrdí již zhruba od 60. let 20. století, což důvěryhodnost této teze jaksi devalvuje.

Americké námořnictvo zastává názor, že budoucnost bojových letounů spočívá v perfektní spolupráci pilotovaných a bezpilotních strojů

Faktem je, že i u dnes vyvíjených strojů šesté generace se počítá s přítomností lidského pilota na palubě, ačkoliv se plánují také alternativní bezpilotní varianty. Je příznačné, že skepse vůči dronům zaznívá právě ve filmu, na jehož vzniku se podílelo US Navy, neboť je známo, že tato složka je vůči bojovým dronům trochu opatrnější než US Air Force. Ostatně se podílela i na filmu Stealth, který vyjadřuje něco podobného. Dnes každopádně převažuje teze, že budoucnost leží ve spolupráci pilotovaných a bezpilotních letounů, jež tak budou vzájemně posilovat své výhody a vyrovnávat své nevýhody.

Triko s legendárním P-51 Mustangem najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz ZDE

6. Použití strojů F/A-18 místo F-35 bylo nutné

Maverickův tým používá nadzvuková bojová letadla Boeing F/A-18 Super Hornet, konkrétně jednomístné letouny F/A-18E a dvoumístné stroje F/A-18F. Během přípravy filmu se objevily zprávy, že ve snímku uvidíme rovněž stíhačky páté generace F-35C Lightning II, tedy vlastně námořní obměnu typu, jehož „suchozemskou“ variantu bude za pár let používat i Armáda ČR. „Pětatřicítky“ se opravdu objeví, ale jen okrajově, neboť Maverick krátce po začátku vysvětlí, proč se pro onu klíčovou misi nemohou použít. V cílovém prostoru je totiž silně rušený signál GPS.

Maverickův tým létá na strojích Super Hornet, a to na jednomístných letadlech F/A-18E a dvoumístných letounech F/A-18F (na snímku)

Ptáte se, jak to souvisí s Hornety a Lightningy a jestli to není naprostý nesmysl? Trochu překvapivě to nesmysl není, resp. v době vzniku scénáře to odpovídalo skutečnosti. Tehdy byl totiž F-35 schopen nosit pouze bomby s naváděním pomocí GPS, jelikož ještě neměl laserový značkovač, který je potřebný pro zaměřování pum s laserovými čidly. Změnilo se to až v roce 2019, kdy onen laser dostal, takže dnes už by se F-35 pro takovou misi nasadit daly. Současně ovšem stále platí, že US Navy by natáčení s F-35 nepochybně stejně nedovolilo, protože jde o technicky nesmírně pokročilé a velmi nákladné stroje. „Pětatřicítka“ navíc nemá dvoumístnou variantu, která by byla pro vznik snímku nezbytná.

Ve filmu uvidíme i špičkové stíhačky páté generace F-35C Lightning II, avšak podle scénáře se tyto stroje pro závěrečnou misi nehodí

7. Na natáčení se podílely letouny L-39 Albatros

Na závěrečnou misi tedy vyrážejí čtyři letouny F/A-18E/F Super Hornet, které nesou laserové zaměřovače a pumy s laserovým naváděním. Zaměřovače ovládají operátoři zbraní na zadních sedadlech dvoumístných strojů, což dává smysl nejen z hlediska scénáře, ale i z hlediska toho, jak se film natáčel. Tom Cruise totiž vehementně trval na tom, aby se maximum záběrů dělalo „doopravdy“, tzn. ve vzduchu a bez počítačových efektů. Všichni herci, kteří ztvárnili postavy letců, tedy museli absolvovat náročný výcvik.

Natáčení leteckých scén pro film Top Gun: Maverick bylo nesmírně náročné a podílely se na něm i stroje L-39 Albatros firmy CineJet

Na začátku létali na malých vrtulových strojích, aby pak přesedlali na československé proudové cvičné stroje Aero L-39 Albatros. Na natáčení se totiž podílela rovněž firma CineJet, která provozuje několik speciálně upravených „Albíků“ s výkonnými kamerami pod přídí. Právě tyto stroje se tudíž postaraly o natáčení dramatických vzdušných záběrů a současně se využily i pro výcvik.

L-39 Albatros zajisté představuje velice elegantní stroj, avšak obří kamera pod přídí jeho nádherné tvary dost výrazně „nabourává“

Po několika průletech s L-39 se už herci mohli posadit i do nadzvukových F/A-18F a část natáčení se provedla i jejich prostřednictvím. Do palubní desky v zadním kokpitu jednoho dvoumístného „Sršně“ byly zabudovány kamery, které se herci museli naučit ovládat, takže (téměř) všechny záběry postav ve vzduchu, které ve filmu uvidíte, vznikly skutečně na palubě Hornetu.

Natáčení filmu bylo velmi náročné a herci poznali, co opravdu znamená létat ve stíhačce

8. Nepřátelskou zemí je podle řady indicií Írán

Nepřátelská země, kde musí Maverickův tým bombardovat závod na obohacování uranu, není ve filmu jmenována. Zásadně se mluví jen o „darebáckém státu“ („rogue state“), ačkoliv se dá celkem spolehlivě zjistit, o koho jde. První odhady směřovaly k Íránu, tedy k zemi, jež zřejmě tajně pracuje na jaderných zbraních. Tomu nasvědčuje i informace z briefingu, že ona země se může chlubit i několika stroji F-14 Tomcat, jelikož Írán si ještě za časů šáha objednal 80 kusů těchto slavných strojů. Dnes už jich provozuje daleko méně, dosud je však pokládá za nejlepší bojové letouny ve svých službách.

Finální mise se odehrává nad horami se zasněženými lesy, což vyvolalo diskuse o identitě země, která ve filmu sehrává úlohu nepřítele

Zhruba by odpovídalo i to, že „darebácký stát“ má i letadla páté generace, jelikož lze očekávat, že si Írán v budoucnu pořídí nějaké stroje tohoto druhu od Ruska (a)nebo Číny. Íránskou hypotézu však zdánlivě narušil fakt, že závěrečná filmová mise probíhá nad zasněženými a zalesněnými horami. Spousta lidí (a přiznávám, že i já) si myslela, že Írán tvoří zejména písčité a kamenité pouště. Některé úvahy tedy poté zamířily k možnosti, že jde spíš o KLDR (nebo dokonce Rusko), ovšem to by z hlediska přítomnosti F-14 nedávalo velký smysl. Jaké je tedy správné řešení? Může to působit překvapivě, ale ve skutečnosti i ony zasněžené jehličnaté lesy ukazují na Írán, protože v téhle zemi se jich (kupodivu) nachází více než dost, a to dokonce přímo v okolí hlavního města.

Film Top Gun: Maverick samozřejmě vzbudil i zájem výrobců modelů, a proto si můžete pořídit např. model Maverickova F/A-18E

9. Letectvo protivníka používá stíhačky Su-57

V závěrečném souboji uvidíme i ony stíhačky páté generace, ovšem ačkoli ani jejich název ve filmu nezazní, v tomhle případě neexistuje žádný prostor pro pochybnosti. Jedná se o stíhačky ruské výroby Suchoj Su-57, známé též pod západním kódem „Felon“. První start prototypu se odehrál v lednu 2010 a v prosinci 2020 letoun oficiálně vstoupil do výzbroje ruského letectva, avšak sériová výroba nabíhá velmi pomalu, takže ze 76 objednaných kusů bylo zatím předáno pouhých pět. Nic nenapovídá tomu, že by se Su-57 měl po světě rozšířit způsobem, jenž by se mohl srovnávat s F-35. Ostatně také proto společnost Suchoj přišla s projektem menšího a pro export optimalizovaného stroje Su-75 Checkmate.

Nepřítel ve filmu disponuje stíhačkami páté generace, jejichž název se neuvádí, ale všichni znalci ihned identifikovali ruské stroje Su-57

Přesto ovšem nelze vyloučit, že by si Su-57 mohl najít cestu i do vzdušných sil dalších států. Velký zájem o něj projevovala Indie, která se dokonce připojila k vývoji, jenže od společného programu pak zklamaně odešla. Mezi dalšími zájemci se uvádí mj. Čína, Vietnam nebo Alžírsko (v posledním případě se dokonce objevily i zprávy o podpisu smlouvy). Reálné schopnosti Su-57 jsou zatím vesměs předmětem spekulací či propagandy, jisté ovšem je, že pokud (až?) se dostane do výzbroje nějaké další země, určitě se to odrazí také v plánech amerických ozbrojených sil.

Rusko se dlouhodobě chlubí schopnostmi svého nového letounu Suchoj Su-57, avšak ruské letectvo zatím vlastní jen pět exemplářů

10. Ve finále se předvede proslulý F-14 Tomcat

Jak již bylo uvedeno, v závěru filmu se ukáže i legendární americká stíhačka F-14 Tomcat, ale v jejím případě bohužel nebylo možné natočit reálné letové záběry. Americké námořnictvo již tyto stroje vyřadilo, což se setkalo s hlasitou kritikou, neboť tato konstrukce pořád měla velký potenciál a existovaly různé programy modernizace, díky nimž by „Kocour“ mohl sloužit dál. Jestliže nepočítáme F-14 se znaky Islámské republiky Írán, můžeme dnes tyto stroje spatřit už jen v muzeích. Žádný z nich není funkční, a to záměrně, jelikož Íránci se opakovaně snažili (a v několika případech možná i úspěšně) skupovat vyřazené „čtrnáctky“ či jejich součástky, aby získali díly pro údržbu svých strojů.

Slavná stíhačka F-14 Tomcat byla pomyslným „hrdinou“ prvního filmu, a proto jí snímek Top Gun: Maverick skládá obrovskou poctu

Na záběrech na zemi tedy uvidíme letoun F-14A s číslem 159631, jenž patří leteckému a kosmickému muzeu v San Diegu, ale pro účely natáčení dostal nový nátěr a fiktivní výsostné znaky „darebáckého státu“, jež tvoří žlutý kruh a červený dravý pták (snad orel nebo fénix, což by mohla být narážka na řízené rakety AIM-54 Phoenix, jež se řadí do výzbroje F-14). Vzdušné scény ale obsahují pouze počítačové ztvárnění tohoto letadla. Ještě dodáme, že kdybyste si k filmu Top Gun: Maverick chtěli pořídit také nějaký „suvenýr“, existuje několik oficiálních plastikových modelů, popř. můžete sáhnout i po malých kovových modelech letadel od legendární značky Matchbox.