Americký Junkers: Cesta jednoho Ju 52/3m z Hitlerovy říše do služeb USAAF

Říká se, že válka ukazuje ty nejhorší i nejlepší stránky lidského charakteru. Vedle toho přináší bizarní, avšak úplně skutečné příběhy, které překonávají i odvážnou fikci. Mezi málo známé a ve výsledku vlastně ne moc důležité, ale nepochybně zajímavé příběhy patří ten, který se týká jednoho německého dopravního letounu Junkers Ju 52/3m. Fakt, že se z Evropy záhy přesunul do Latinské Ameriky, ještě nikterak zvláštní nebyl, ale pozoruhodnou skutečností bylo, že pak určitou dobu strávil v inventáři US Army Air Force.

Německá společnost Lufthansa stále provozuje jeden zachovaný Junkers Ju 52/3m v historických barvách pro slavnostní a propagační účely

Zrození třímotorové legendy

Slavný německý transportní letoun Junkers Ju 52, známý i jako „Tante Ju“ („Teta Ju“), zajisté není nutno blíže představovat. Poprvé odstartoval 13. října 1930, tehdy však měl pouze jediný motor, načež se vyvinul do třímotorové podoby Ju 52/3m. Záhy se stal velmi úspěšným a jeho typické hranaté tvary s povrchem z vlnitého plechu se objevovaly nad mnoha státy, protože se dostal do služeb řady aerolinek. Přepravoval cestující i náklad a bez velké nadsázky se dá říci, že pro evropské civilní letectví znamenal stejný pokrok jako slavný Douglas DC-3 pro letectví americké. 

Německý Junkers Ju 52/3m představoval pro leteckou dopravu významný pokrok

Kromě toho pochopitelně plnil i vojenské role, protože se stal hlavním transportním letounem nacistické Luftwaffe. Ta se zpočátku rodila tajně a byla těsně svázána s aerolinkami Lufthansa, jež tehdy ostatně sloužily i jako krytí německých špionážních a diverzních operací. Mimochodem, dodnes existující firma Lufthansa stále provozuje jeden plně funkční Ju 52/3m, jenž nese historické zbarvení a slouží pro slavnostní a propagační lety. Nyní se ovšem vrátíme do poloviny 30. let a pozornost zaměříme na jeden nově zhotovený Junkers, jenž nesl výrobní číslo 5283 a následně dostal německou civilní registraci D-AENF. Ta mu ovšem příliš dlouho nezůstala, protože se spolu s dalšími exempláři vydal do Jižní Ameriky, konkrétně do Brazílie k tamějším aerolinkám nazvaným Syndicato Condor.

Vzácný barevný snímek dopravního letounu Ju 52/3m, jenž s registrací HC-SAC létal ve službách ekvádorských aerolinek SEDTA

Putování po Latinské Americe

Ty se ve skutečnosti zrodily jako dceřiná společnost firmy Lufthansa, a ačkoli šlo především o normálně fungující aerolinky civilní povahy, samozřejmě občas sloužily také pro krytí operací německých tajných služeb v Jižní Americe. V červnu 1935 převzaly do svého parku také onen Junkers, který dostal novou brazilskou registraci PP-CBA a kromě toho i název „Aconcagua“. Dočasně byl zapůjčen chilským aerolinkám LAN a poté létal u peruánské pobočky Lufthansy, jež nesla název Lufthansa Sucursal en Perú a kde letoun obdržel registraci OA-HHD. 

Ekvádorské aerolinky SEDTA nasbíraly s letadly Ju 52/3m vynikající zkušenosti

Pro jeho následující osudy se však stal zlomovým až prosinec 1939, kdy se dostal do Ekvádoru k firmě SEDTA (Sociedad Ecuatoriana de Transportes Aéreos), která byla další z mnoha zahraničních poboček německých aerolinek. Kromě tohoto exempláře vlastnila také jiné „Tety Ju“, např. na fotografiích několikrát zachycený letoun s registrací HC-SAC. Stroj, o němž hovoříme a který si nechával své jméno „Aconcagua“, dostal v Ekvádoru registraci HC-SAD.

Junkers Ju 52/3m jménem „Aconcagua“ tady ještě má původní německou značku D-AENF, po které vystřídal několik dalších registrací

Některé prameny říkají, že se stroj přesunul do Ekvádoru až v listopadu 1940, avšak to vlastně není tak důležité, protože tak či onak šlo o dobu, kdy již v Evropě zuřila druhá světová válka. Amerika sice byla formálně neutrální, ale materiálně podporovala Velkou Británii a stále častěji se spekulovalo o tom, že do války nakonec vstoupí také přímo, kdežto v USA narůstaly obavy, že bude potřeba čelit ambicím Třetí říši i na americkém kontinentu.

Konfiskace německých strojů

Tyto obavy byly trochu přehnané, ovšem opravdu jen trochu, protože Německo si v řadě zemí Jižní Ameriky vybudovalo dosti značný politický a ekonomický vliv. Plánovalo či realizovalo různé diplomatické a zpravodajské operace, jež přímo či nepřímo mířily proti zájmům USA, a zamýšlelo i velké sabotážní operace proti americkému vojenskému potenciálu, o kterých jsme už ostatně psali. Nebylo tedy divu, že Američany znepokojovalo působení poboček Lufthansy v Jižní Americe, a proto Washington vyvíjel silný tlak na tamní vlády, aby s tím něco udělaly. 

Letoun Junkers Ju 52/3m s registrací D-AENF převzaly aerolinky Lufthansa, jež jej využily pro svou expanzi do zemí Latinské Ameriky

Mezi ty, které se rozhodly konat, patřila též vláda Ekvádoru, která dne 3. září 1941 (dle jiných zdrojů dne 5. října 1941) takříkajíc „zaklekla“ aerolinky SEDTA. Zkonfiskovala i dva letouny Junkers Ju 52/3m, které firmě tehdy patřily, a to stroje s registracemi HC-SAD („Aconcagua“) a HC-SAE („Azuay“), které pak převzalo vojenské letectvo Ekvádoru. Zanedlouho nato došlo k útoku na Pearl Harbor, takže USA se ocitly ve válce s mocnostmi Osy. Válku vyhlásily také další země Nového světa včetně Ekvádoru, který na jaře 1942 poskytl své území pro americké ozbrojené síly. Američtí vojáci se seznámili s ekvádorskými Junkersy, které na ně zapůsobily, a jelikož Ekvádor byl také velkým příjemcem vojenské pomoci od Strýčka Sama, následovala prosba či žádost USA o předání jednoho Ju 52/3m.

Americké letectvo přijalo Ju 52/3m do svého inventáře pod novým názvem C-79

Junkers s americkými motory

Letoun „Aconcagua“ se tak záhy přestěhoval do inventáře USAAF, kde dostal číslo 42-52883 a formální označení C-79. Létal ve službách velitelství Caribbean Air Command, které se poté začlenilo do svazku 7th Air Force, jenž odpovídal za obranu středního Pacifiku. Letoun potom převzal personál na základně Albrook v Panamě, který na místo původních motorů BMW 132 nainstaloval americké agregáty Pratt & Whitney R-1690-23 Hornet, z nichž mimochodem ony německé motory vznikly, a tudíž nešlo o nijak složitý krok. C-79 obdržel i kryty motorů, které pocházely z letounu DC-2, a původní přístroje v kokpitu byly nahrazeny americkými. 

Junkers Ju 52/3m v amerických službách pak obdržel i americké agregáty Hornet opatřené kryty, které pocházely z letounu Douglas DC-2

Junkers samozřejmě dostal americkou kamufláž a následně létal v sestavě jednotky 20th Troop Carrier Squadron, a to hlavně mezi zónou Panamského průplavu a ostrovy Curacao a Aruba. Vzdušné síly USA jej používaly do konce roku 1943, kdy jej koupily aerolinky TACA, které operovaly zejména v Salvadoru a Kostarice. Letoun obdržel novou registraci TI-60 a létal především pro úřad USPRA (US Public Roads Administration), jenž dohlížel na stavbu Panamerické dálnice. 

Žádný barevný snímek stroje C-79 neboli „amerického“ Ju 52/3m se nedochoval, takže tato rekonstrukce kamufláže je jen přibližná

Na jaře 1948 stroj získala dceřiná firma TACA de Nicarague, u níž dostal registraci AN-ACS, jež byla i jeho poslední, protože ještě téhož roku havaroval a byl odepsán. Tak skončila pestrá kariéra letounu, který byl původně vyroben pro realizaci ambicí Hitlerovy říše, ale nakonec se proměnil v malý příspěvek pro válečné úsilí Ameriky.