Oficiálně Nighthawk („Noční jestřáb“), běžně rovněž Stealth Fighter („Neviditelná stíhačka“), slangově Black Jet („Černý tryskáč“) a trochu posměšně i Wobling Goblin („Kolébavý skřet“, což odkazuje na letové vlastnosti a bizarní vzhled), to všechno jsou jména, která se užívají pro americký bojový letoun Lockheed Martin F-117A, vůbec první sériově vyráběný stroj, jenž se zrodil primárně z požadavků na obtížnou zjistitelnost pro radary i jiné senzory. Získal si velký věhlas díky nasazení v Pouštní bouři, jenže jeho renomé pak hodně zkazil sestřel nad Srbskem a příchod stíhaček 5. generace vedl k jeho vyřazení. Zprávy z posledních let ale napovídají, že tento ikonický stroj ze služby tak docela neodešel.
Několik exemplářů stroje F-117A Nighthawk si můžete prohlédnout v muzeích
1. Nejdříve postavili pokusný letoun Have Blue
Snaha učinit letadla „neviditelnými“ se táhne až do první světové války, kdy Němci vyrobili a omezeně užívali stroje s průhledným potahem. Tehdy šlo o neviditelnost v doslovném smyslu, tzn. pro lidské oko. Také ve druhé světové válce se dělaly experimenty s tímto účelem a podle různých náznaků lze soudit, že technologie optické neviditelnosti se na některých letadlech asi skutečně uplatňují, ale během studené války se kladl hlavní důraz na obtížnou zjistitelnost pro radiolokátory. Zkušenosti z vietnamské války tak přiměly americké letectvo vydat přísně tajné specifikace na bojový letoun, jenž bude pro radary natolik obtížně zjistitelný, že bude schopen efektivně napadat silně bráněné pozemní objekty bez vlastního ohrožení.
Demonstrátor Lockheed Have Blue sloužil především k ověřování, jestli ono bizarní řešení trupu z rovných ploch vůbec funguje
Zájem jevilo několik firem, mezi nimiž zpočátku nebyla značka Lockheed Martin. Ta se přidala až později, ale byla to právě ona, která roku 1976 získala kontrakt na pokusný demonstrátor, jenž nesl jméno XST (Experimental Survivable Testbed) a projektové krycí jméno Have Blue. Svými tvary výrazně připomínal pozdější F-117A, přestože se lišil mj. řešením ocasu či menšími rozměry, ale jinak nepřipomínal takřka nic na tomto světě. Byly dodány dva kusy, z nichž první se poprvé vznesl 1. prosince 1977. Oba byly později ztraceny při haváriích, avšak navzdory tomu byl XST brán jako úspěch, takže mohla začít druhá fáze, tzn. stavba plnohodnotného bojového letadla, které zpočátku nosilo pouze krycí označení Senior Trend.
Pokusný stroj Have Blue byl postaven ve dvou kusech, které oba havarovaly
2. Název F-117A byl také vytvořen kvůli utajení
Zkoušky letadel Have Blue a Senior Trend se odehrávaly na proslavené základně Groom Lake v Nevadě, která je známa spíše jako „Oblast 51“ a tradičně slouží pro testy „černých“ projektů letounů. První prototyp stroje Senior Trend se vznesl 18. června 1981 a už v následujícím roce převzalo US Air Force první sériový letoun, který dostal nestandardní název F-117A. Přestože se vnucuje jeho zařazení do „stovkové“ série stíhaček, skutečnost je odlišná, protože tato série skončila letadlem F-111 Aardvark. Je sice známo, že trojciferná čísla v rámci utajení obdržely sovětské bojové letouny, jež Američané různými způsoby získali a provozovali (např. YF-110 byl MiG-21 a YF-113 byl MiG-23), ovšem skutečný důvod použití čísla 117 patrně leží jinde. Byl to zkrátka jen rádiový volací znak, který tyto stroje nosily během zkoušek nad Nevadou, a jelikož se opravdu vžil, byl pak vtělen do oficiálního jména.
Nevadská zkušební letecká základna Groom Lake, známější jako „Oblast 51“
Proč se použilo písmeno F, jež se vztahuje ke stíhačkám, dodnes není jasné, možná to bylo kvůli zmatení nepřítele nebo zvýšení atraktivity pro piloty. Snad se zvažoval také název F-19, ovšem ten se nakonec nikdy nepoužil (to číslo se prý „přeskočilo“ kvůli požadavku značky Northrop, která pro svou novou stíhačku Tigershark žádala název F-20) a nakonec jej měl pouze fiktivní letoun, který se proslavil coby plastikový model firmy Testors. Navzdory trvajícímu přesvědčení části lidí takový stroj nikdy neexistoval a jde opravdu jen o výtvor návrhářů modelů.
Prapodivný letoun F-19 Stealth Fighter ve skutečnosti nikdy neexistoval a byl to výtvor designérů modelářské společnosti Testors
3. Na letounu nemůžete nalézt žádný pravý úhel
Dobře známá je skutečnost, že povrch letounu F-117A neobsahuje žádnou zakřivenou plochu, resp. je sestaven jen z rovných ploch (což mimochodem dosti zjednodušilo design papírového modelu, který kdysi vydali v časopisu ABC). Méně už se ale ví, že žádné dvě plochy nesvírají pravý úhel, avšak řada od sebe vzdálených ploch sdílí různé neobvyklé šikmé úhly, takže stroj vypadá vskutku bizarně, až se nechce věřit, že vůbec dokáže létat. Bez počítačů by ostatně byl schopen letu jen těžko, jelikož konstrukce je samozřejmě totálně nestabilní.
Jedna z nejznámějších fotografií F-117A ukazuje jeho opravdu bizarní tvary
F-117A je vlastně první stroj, jehož drak byl konstruován primárně podle požadavků obtížné zjistitelnosti, nikoli podle aerodynamických zákonů. Bizarní tvarování způsobuje, že se radarové paprsky odrážejí všemi možnými směry, jen ne zpět k radaru. Právě proto chybějí pravé úhly, neboť ty jsou pro paprsky „nejlákavější“, resp. produkují nejsilnější odrazy „správným“ směrem. Kromě toho je povrch pokryt speciálním nátěrem, který radarové paprsky pohlcuje, a letoun má též speciálně řešené trysky, které výrazně tlumí tepelné vyzařování.
Zvláštní tvarování povrchu F-117A způsobuje, že se radarové paprsky odráží do všech možných směrů kromě toho „správného“
Absence zakřivených ploch je důsledek toho, že počítače v 70. letech dokázaly kalkulovat radiolokační odraznou plochu jen pro rovné tvary. Teprve až jejich výpočetní výkon vzrostl, mohli konstruktéři začít používat i křivky, jak dokazuje působivá elegance bombardéru B-2 Spirit.
Několik dochovaných letounů F-117A si můžete prohlédnout v muzeích.
4. O spektru výzbroje F-117A se stále debatuje
„Kolébavý skřet“ byl vytvořen pro útoky na silně bráněné pozemní cíle, k čemuž dokáže nosit zhruba dvě tuny výzbroje na dvou vnitřních závěsnících. Nejčastěji používá laserem naváděné bomby série Paveway, např. typy GBU-10, GBU-12 nebo GBU-27 (ta poslední má penetrační náplň proti odolným podzemním objektům). V rámci modernizace se spektrum zbraní F-117A rozšířilo o pumy řady JDAM s družicovým naváděním, zejména typ GBU-31. Letoun obvykle nese dva kusy bomb. Obecně se předpokládá (ačkoliv to letectvo nikdy přímo nepotvrdilo), že stroj může sloužit také pro nukleární údery, resp. že může nést taktické jaderné pumy B61.
Mezi standardní zbraně F-117A patří např. laserem naváděná puma GBU-27 s penetrační náplní proti odolným objektům
Co naopak letectvo výslovně deklarovalo, ale co současně vzbuzuje diskuse, to je údajná možnost nasadit F-117A i pro mise typu „vzduch-vzduch“. Často se uvádí, že by mohlo jít o dvě rakety AIM-9 Sidewinder, s nimiž by „Černé tryskáče“ měly napadat nepřátelské radiolokační či jiné důležité letouny, vzhledem ke konstrukci závěsníků ale není příliš jasné, jak je řešena aktivace naváděcí hlavice. Údajně existují výsuvné konzoly, které vysunou rakety do vnějšího prostoru a dovolí zaměření cíle. Stejné konzoly mají sloužit též pro použití střel vzduch-země AGM-65 Maverick, ovšem faktem je, že všechny fotografie ukazují F-117A výhradně s bombami a celá záležitost použití řízených raket zůstává velmi sporná.
V průběhu modernizace se arzenál letadel F-117A rozšířil o naváděné pumy GBU-31 JDAM, využívající navigaci systému GPS
5. První nasazení se neodehrálo v Pouštní bouři
Po výrobě pěti prototypů YF-117A bylo dodáno 59 sériových exemplářů F-117A, jež náležely do jednotky 4450th Tactical Group. Ta oficiálně sídlila na základně Nellis a používala letouny A-7 Corsair II, ve skutečnosti ale byla umístěna na základě Tonopah Test Range. V roce 1988 byl „Černý tryskáč“ oficiálně odtajněn a o rok později byly letouny zařazeny do jednotky 37th Tactical Fighter Wing, ale počáteční operační způsobilosti se dosáhlo už v roce 1983. Ačkoliv se F-117A nejvíce proslavily díky operaci Pouštní bouře v lednu 1991, ve skutečnosti to nebyl jejich bojový debut, protože ten se odehrál již v prosinci 1989 při invazi do Panamy, když dva Nighthawky udeřily na tamější kasárna.
Ačkoli se F-117A nepochybně nejvíce proslavily nad Irákem, svou bojovou premiéru si odbyly již v roce 1989 nad Panamou
V operaci proti Iráku v roce 1991 uskutečnily F-117A asi 1300 misí, odlétaly 6905 letových hodin a napadly kolem 1600 cílů. Tvořily sice jen 2,5 % koaličních letadel, zajistily však cca 40 % útoků na strategické cíle. Nejvíce se tehdy uplatnily při shazování tunových pum GBU-10 a GBU-27. Přesnost zásahů zůstává předmětem diskusí, objevují se údaje od 40 do 80 %, avšak vysoká účinnost F-117A jako prvního „neviditelného“ bojového letounu v dějinách je naprosto nepochybná.
Skupina letounů F-117A během přípravy na nasazení v Pouštní bouři (1991)
Iráčané se jej hodně obávali a pokoušeli se najít nějaký způsob, jak jej zasáhnout, navzdory velké hustotě však byla jejich protivzdušná obrana v tomto smyslu bezmocná. Po ohromném úspěchu nad Irákem se F-117A přesunuly na základnu Holloman a clona utajení postupně padala.
6. Připravovala se i varianta pro letadlové lodě
Postupně tudíž přibývalo i informací o jeho vývoji a dalších plánech. Již v roce 1984 provedlo zkoušky letadla i americké námořnictvo, které však (asi nikoli překvapivě) usoudilo, že se pro palubní operace nehodí. Firma Lockheed Martin tudíž na začátku 90. let navrhla přepracování „Černého tryskáče“ do podoby pro námořnictvo vhodnější.
Kompletně překonstruovaná modifikace F-117N Seahawk byla navrhována pro operace z palub amerických letadlových nosičů
Projekt nazvaný F-117N Seahawk zahrnoval např. jiné řešení ocasu (kam nově přibyly též vodorovné plochy), bublinový překryt kabiny, palubní radiolokátor, větší prostory pro zbraně a nové agregáty General Electric F414, jež by díky přídavnému spalování dovolily dosahovat nadzvukové rychlosti. Pentagon se však postavil proti, jelikož návrh F-117N se jevil jako příliš specializovaný, byť instalace radaru by měla umožnit také použití protiletadlových raket AIM-120 AMRAAM.
Námořní F-117N Seahawk měl nabízet mj. podstatně větší nosnost výzbroje
Lockheed Martin poté zkusil štěstí ještě u letectva, jemuž předložil verzi F-117B, která měla mít podobné schopnosti jako palubní úprava. Zrekonstruovaná „sto sedmnáctka“ byla nabízena též britskému letectvu, jehož dva piloti v rámci výměnného výcviku skutečně létali na F-117A. Už Ronald Reagan se údajně hodně snažil přesvědčit premiérku Thatcherovou k nákupu „Černých tryskáčů“, ovšem neúspěšně. Koncepty F-117N a F-117B, někdy souhrnně označované také jako A/F-117X, tak nakonec zůstaly jenom vysoce zajímavými návrhy.
Letoun F-117A se zúčastnil také letecké show na základně Miramar.
7. Několik zemí vyvíjelo podobně řešené letouny
Jak již bylo vysvětleno, sestavení povrchu letounu z rovných ploch bylo výsledkem tehdejšího výkonu počítačů, které prostě nezvládaly výpočet odrazu zakřivených ploch. Tyto výpočty ale navzdory své tehdy extrémní náročnosti nepředstavovaly samy o sobě nějaké tajemství, neboť šlo „jen“ o komplikované soustavy matematických rovnic, které už roku 1964 publikoval (což je opravdu velmi paradoxní) sovětský vědec Pjotr Ufimcev, jenž tím navazoval na teoretickou práci německého vědce Arnolda Sommerfelda.
Německý program MBB Lampyridae také spoléhal na „hranaté“ řešení trupu, avšak z hlediska určení mělo jít o přepadovou stíhačku
Právě v Německu (tedy v tom Západním) byla v 70. letech zahájena iniciativa s cílem vyrobit pro radar obtížně zjistitelný bojový stroj a roku 1981 začal ve firmě MBB (Messerschmitt-Bölkow-Blohm) projekt, jenž dostal krycí označení Lampyridae („Světluška“). Byl znám také jako MRMF (Medium Range Missile Fighter) a byl založen na využití povrchu z rovných ploch, avšak na rozdíl od F-117A se měl výsledkem stát přepadový stíhací stroj. Němci se dostali až k maketě v reálné velikosti, avšak v roce 1987 byl celý program zastaven, údajně na americký nátlak.
Sovětský letoun MiG-37B Ferret-E patří do stejné kategorie jako F-19, tedy mezi výsledky kreativity designérů firmy Testors
O trochu podobný letoun se krátce snažili i Britové (koncept Replica u společnosti BAE Systems), naopak není známo, že by touto cestou někdy šli Rusové, neboť sovětské letectvo patrně Ufimcevovy práce nezaujaly. Někdo by tady mohl uvést model letounu MiG-37B Ferret-E, avšak tento stroj se (tak jako F-19) zrodil pouze ve fantazii designérů americké modelářské firmy Testors.
8. Po F-117A několikrát sáhnul také Hollywood
Bizarní a utajovaný letoun F-117A samozřejmě přitáhl také zájem filmařů. Prvním filmem, ve kterém se objevil, se stal thriller Interceptor z roku 1992. Jeho kvality byly dosti diskutabilní a také prezentace letounu byla prapodivná, protože F-117A tam létal coby obratná stíhačka (aby taky ne, když na plátně byly vidět převážně modely) s rozklápěcími křídly, díky kterým se dal dopravovat v letounu C-5 Galaxy, a dokonce z něj startovat i ve vzduchu! Do jeho výzbroje se tam řadily řízené rakety Sidewinder a Maverick. Záběry z tohoto filmu potom byly opakovaně „recyklovány“ v několika filmech, které šly vesměs rovnou na videokazety nebo DVD. Lze tu zmínit např. snímky Stealth Fighter (1999), v němž hrál Ice-T, či Flight of Fury (2007), kde se objevil Steven Seagal.
F-117 si zahrál v několika filmech, avšak jejich kvalita byla většinou nevalná
Poslední jmenovaný herec má však na kontě také krátkou roli ve filmu, který je ze všech hollywoodských angažmá „Černého tryskáče“ zajisté nejlepší. V originále se jmenuje Executive Decision, tady měl v roce 1996 premiéru jako Boeing 747 v ohrožení a jde v něm o únos letadla, na jehož palubu se má speciální jednotka dostat prostřednictvím letounu F-117X Remora. To je fiktivní varianta „Kolébavého skřeta“ s výsuvným „tunelem“, který lze připojit k průlezu na spodku Boeingu. Ve skutečnosti by to takřka určitě nefungovalo, ale jako autorská licence je to přinejmenším originální nápad.
Fiktivní letadlo F-117X Remora s „tunelem“ pro proniknutí na palubu jiného letounu se objevilo ve filmu Boeing 747 v ohrožení
9. Se ztrátou nad Srbskem to bylo trochu jinak
Před zhruba dvaceti lety, konkrétně 27. března 1999, dorazila ze Srbska šokující zpráva. Jeden stroj F-117A byl během operace Allied Force sestřelen srbskou protivzdušnou obranou. Jak se to vůbec mohlo stát? Vždyť je přece „neviditelný“! Posléze se objevila řada spekulací, v nichž figuroval mj. ruský raketový komplex S-300 nebo československý pasivní lokátor Tamara, ale skutečnost byla zcela jiná. Sestřel měl v zásadě dva důvody.
Za sestřelením letadla F-117A nad Srbskem stál systém protiletadlových raket S-125 Pečora, ale s neobvyklým způsobem navádění
Prvním byl fakt, že US Air Force užívalo stále stejné letové trasy, takže Srbové záhy věděli, kde si na „Černý tryskáč“ počkat, a druhým byl fakt, že obtížná zjistitelnost má prostě své limity. F-117A byl vyroben tak, aby ho obtížně zachycovaly především krátkovlnné naváděcí radary, zatímco výstražné radiolokátory s delšími vlnovými délkami jej za vhodných podmínek detekovat mohly. Obvykle ale platí, že tyto přístroje mají výrazně nižší přesnost a pro navádění raket se používat nedají, a proto se za fatální hrozbu nepokládaly.
Zbytky letounu F-117A patří mezi nejcennější exponáty muzea v Bělehradu
Srbové však několik těchto radarů důmyslně propojili a jejich data nechali zpracovávat počítačem. Tak získali jakousi aproximaci polohy F-117A, na niž posléze navedli raketu starého systému S-125 Pečora. Trosky letounu se (po důkladné inspekci Rusů a možná i Číňanů) dostaly do bělehradského vojenského muzea, kde jsou dosud k vidění. Občas se uvádí, že Srbové možná zasáhli ještě další F-117A, který pozbyl polovinu ocasu, a přestože se dostal zpět na základnu, následně byl vyřazen ze služby.
Velitel srbské jednotky, která sestřelila F-11A7, poskytl zajímavý rozhovor.
10. Několik letounů F-117A je dodnes v provozu
Zkušenosti ze Srbska napověděly, že se éra F-117A blíží ke konci. Letoun byl nasazen rovněž v operacích Enduring Freedom a Iraqi Freedom, avšak v roce 2006 byl zastaven výcvik pilotů a v následujícím roce začalo vyřazování, které bylo dokončeno v dubnu 2008. F-117A se tedy odebral do výslužby, několik strojů zamířilo do muzeí a většina se uskladnila. Navzdory tomu však o „Černém tryskáči“ dosud píšeme v přítomném čase. Proč? Protože s jeho vyřazením se to evidentně má poněkud jinak.
Stroje F-117A v 90. letech operovaly především z letecké základny Holloman
V uplynulých letech se opakovaně objevovaly snímky letounů F-117A ve vzduchu nad Nevadou a na dráhách základny Tonopah Test Range. Má se za to, že letectvo několik strojů pořád (byť omezeně) provozuje kvůli zkouškám senzorů a zbraní. Ještě zajímavější je však zpráva, kterou v březnu 2019 přinesl prestižní časopis Scramble Magazine a podle které byla čtyři letadla F-117A v roce 2017 reaktivována a nasazena proti Islámskému státu v Sýrii. Spolehlivý důkaz o tom dosud neexistuje, logiku by to však mělo. Stíhačky F-22 Raptor a bombardéry B-2 totiž mohou používat jen družicově naváděné pumy JDAM, které se hodí jen proti statickým cílům, zatímco F-117A může pomocí laserem naváděných pum útočit i na pohyblivé cíle.
Občas se objevují fotografie prokazující, že navzdory oficiálnímu vyřazení ze služby zůstává několik F-117A v utajeném provozu
Navzdory svému věku dodnes reprezentuje pro protivzdušné obrany drtivé většiny zemí světa hodně tvrdý oříšek a bez jakékoli nadsázky se dá konstatovat, že patří mezi nevýznamnější typy v dějinách vojenského letectví.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
