Ford Ranger. Majitelé klasických fordích pickupů made in USA nad tímhle „mrňousem“ někdy ohrnují nos, ale v evropských poměrech je Ranger dost často rozumnějším a praktičtějším ekvivalentem F-150. Teda pokud fakt nutně potřebujete korbu…
Nafta patří do kamen a taky do Rangera
Pod kapotou Stormtraku nenaleznete nic jiného, než dvoulitrový čtyřválec Ecoblue, jenž je přeplňovaný dvěma turby. Ten vás bude na cestách tahat svými 213 koňmi a 500Nm, což je dostatek na to, abyste mohli pohodlně předjíždět, blbnout v terénu nebo něco odvézt či odtáhnout. Z 0 na 100 se dostanete za rovných devět vteřin, což je mimochodem dokonce rychlejší než se stejným motorem v Rangeru Raptor.
Dvoulitrový Ecoblue, který poskytne dostatek výkonu.
O řazení se stará 10-stupňová automatická převodovka. Poslední dva rychlostní stupně jsou delší, takže i cesta na dálnici je tichá a úsporná, což se při dnešních cenách obzvlášť hodí. Občas je ale automat lehoulince svéhlavý, jelikož nejednou držel kvalt až zbytečně dlouho v otáčkách. V prudších kopcích se mu zase občas nechtělo moc podřazovat, takže jsem byl nucen sešlápnout plynový pedál víc, než by vlastně bylo bývalo třeba, abych dal automatu jasně najevo, že té babičce jedoucí si pro důchod už trochu překážíme. To vede k podřazení rovnou o dvě rychlosti a letíte dál jako vystřeleni z praku, zátah vážně nechybí.
Ranger umí jezdit opravdu úsporně, za což mluví moje spotřeba na konci testu. Ta se zastavila na hodnotě 7,8l/100 km za ujetých cca 1 400km. Pokud ale budete autu šlapat na krk, nebo mu dopřejete nějaké to divočejší blátění, budete se pohybovat kolem 10 litrů na sto. Užívat tedy auto jako pracovní nástroj klidně můžete, protože vás v nákladech na spotřebu rozhodně nesežere.
Přeci jen to chce zátěž
Stormtrak je určen pro práci a k tomu je koncipován i jeho podvozek. Při pohledu na zadní nápravu tak uzřete bubnové brzdy a listová pera. Drobné a střední nerovnosti na cestách auto žehlí, nebojím se říct, výborně i nenaložené a po hliněné polňačce tak můžete vyvinout i celkem vysokou rychlost. Na cestách s většími nerovnostmi už si ovšem připadáte trochu jako ve starých houpavých amerikách, což pro jistotu při řízení není úplně ideální pocit. Rozhodnete-li se pak trochu zatopit pod kotlem na opravdu rozbité silnici, začne auto působit trochu neklidně. I tyto nepříjemné pocity ale mají svou zdravou mez a věřím, že ani zelenáče za volantem nevyděsí.
Stačí ovšem naložit na korbu aspoň 150kg. Ranger si pak maličko přičupne, čímž se jeho zadní tuhá náprava uklidní a začne fungovat ještě jistěji a pohodlněji. Lidem, kteří si opravdu potrpí na pohodlí, tak případně doporučuji přikoupit k autu pár pytlů cementu.
Trocha štěrku taky určitě pomůže.
Absence zadních kotoučových brzd je pak chtě-nechtě také znát, kdy člověk musí na pedál přeci jen šlapat víc, než by mohl být z jiných nových aut zvyklý. Vezmeme-li ale do úvahy o jakou kategorii vozu se jedná a k čemu je určen, není vlastně trochu měkčí brzdový pedál od věci. Můžete totiž lépe dávkovat brzdný účinek, zároveň si auto nezaflekujete na místě, když pedál například v pracovních botách nesešlápnete zrovna jemně. Ač to na začátku odstavce mohlo vypadat, že budu brzdy hanit, opak je pravdou.
Mimo silnici je Ranger jako doma.
Co se řízení týče, na informace od předních kol můžete díky vysokým terénním pneumatikám prakticky zapomenout a logicky ani přesnost není kdoví jaká. To ale k těmto autům patří. Obecně ale Ranger ochotně poslouchá, co po něm řidič chce, a nechá se vodit jako beránek na opiátech. Sklouznout se bokem na mokré či rozbahněné cestě nebo projet těžší terén není problém – řízení je v Rangeru vaším poslušným poddaným
A co mimo silnice?
Ranger je už z výroby postaven na pneumatiky s decentním terénním vzorkem, takže vám na dálnici nepraskne hlava z jejich hučení a mimo silnice vás ani trocha bahna nezaskočí. Pokud ale budete auto brát častěji do těžšího bahnitějšího terénu, volil bych přece jen možná ještě hrubší vzorek.
Vozu samozřejmě nechybí připojitelný pohon všech čtyř kol, redukce a uzávěrka zadního diferenciálu.
Po dobu testu prakticky nepršelo, takže bláto žádné, za to prachu bylo až dost.
Světlá výška činí 232mm, brodivost 800mm a choulostivá místa na podvozku jsou zakryta bytelnými plechy. Ve Stormtraku vás nějaká ta rozblácená stavba nepřekvapí a ani v offroad parku si ostudu neuříznete. Spíš než schopnosti vozu vás nakonec můžou limitovat jeho rozměry, zejména délka a rozvor. Díky již zmíněnému oplechování se ale nemusíte strachovat při nějakém tom škrtnutí o zem.
Poslední den testu se konečně nějaké kaluže po nočním dešti našly.
Kdybyste to náhodou nevěděli, tak triček s motivama poctivejch americkejch kár najdete v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz dost a dost. Třeba TADY
Design
Vzhled auta většinou nekomentuju, jednak nejsem designérský odborník a druhak vzhled vozů považuju za extrémně subjektivní věc. Radši se tedy snažím vůz zachytit na fotografiích co možná nejlépe, abyste si názor udělali sami. U Rangeru si ale pár poznámek neodpustím.
Rychlý pruhy, kolik asi přídávají koní?
Vážně se mi líbí, jak vůz vypadá. Červená barva, „závodní“ pruhy, křiklavě červené detaily v masce a moderně vyvedené emblémy edice Stormtrak? To prostě vypadá prďácky a jsem rád, že dobře nemusí vypadat jen Raptor. Auto může přes týden sloužit jako dříč, ale o víkendu v něm můžete honit parádu, jelikož všechny ty detaily tvoří moderní a agresivní celek a nejeden kolemjdoucí se za autem otočí. A tohle řešení se mi líbí, pracovní auto totiž přeci nemusí vždycky vypadat jako poslušný, ale bezcharakterní oslík. A co na design říkáte vy?
Stormtrak prostě vypadá dobře. Jo a čí je ten interiér v popředí? Čtěte dál...
Interiér?
Hned na první pohled do kabiny je znát, že máte před očima dosluhující generaci, je to ale špatně? Za mě vůbec ne. Volič převodovky jako klasická páka, otočné voliče pohonu, velká madla ve sloupcích, prostorná loketka, všechno to ve mně vzbuzovalo pocit, že nasednu-li do auta v pracovních rukavicích a bagančatech, budu moct vůz bez omezení ovládat a nepoškrábu si žádný obří displej při vypínání klimatizace. Zároveň je celý interiér hezky slícován a nikde nic nevrže. Příjemnou věcí je i prošívání palubní desky a použité materiály, ani jedno z toho byste vlastně v pracovním autě nečekali a celkově to umocňuje pocit versatility Stormtraku.
Sync3 je sice už dosluhující verze, ale vlasy vám z něj určitě nezešediví.
Prostor před řidičem vyplňuje ještě klasický přístrojový štít s analogovým rychloměrem, který je obklopen dvěma menšími displeji. Ten levý nabízí veškeré informace o voze od otáček po spotřebu a vybírat můžete i různá grafická zobrazení. Pravý pak poskytuje info o právě hrající hudbě, kompas atp. Jen čitelnost na přímém slunečním světle by mohla být u displejů o něco lepší.
Příjemná změna vidět zase analogový budík, design se povedl.
Ve středovém panelu je umístěn 8-palcový displej se systémem Sync3, nezaznamenal jsem žádné záseky ani dlouhá načítání, ačkoliv je znát, že co se rychlosti a vzhledu týče, je Sync4 zase o kus dál. Android Auto je zde drátové. A když je něco nutné drátem, jeden by očekával, že tam také bude místo, kam telefon pohodlně odložím – v Rangeru nikoliv. Do kastlíku do něhož jsou vyvedeny dva USB-A porty se mi telefon nevešel a musel jsem ho tam různě rafičit, zapírat a posléze trnout, že si jej poničím. A jelikož telefon připojuji vesměs při každém nasednutí do auta, tak si pište, že moje nervy trpěly – přitom taková blbost.
Sedadla - za zmínku stojí příjemné boční vedení, které v terénu oceníte. Co se místa týče, toho je dostatek jak na předních, tak ale i na zadních sedadlech. Já měřím 182cm a člověk se 195cm se za mě vlezl, aniž by musel dávat nohy za hlavu, troufám si říct, že by bez problémů zvládl absolvovat i delší cestu. Vzadu jsou navíc 12V a 230V zásuvky, takže si o víkendu děti mohou cestou nabíjet tablet a přes týden si tam může kamarád Pepa při cestě na kšeft něco předvrtat.
A co na to naložim?
Na kouli můžete zapřáhnout 3,5 tuny, což, troufám si říct, bude na většinu věcí stačit. Užitné zatížení činí rovnou tunu. Na korbu se pro představu vejde i europaleta, zároveň je osazena oky pro kurtování nebo posuvnou přepážkou, aby vám náklad nelétal všude, praktičnosti tak bylo učiněno za dost. Korbu lze zakrýt pomocí elektrické roletky, která prostor pod sebou udrží v suchu, bohužel ale ubere trochu prostoru pro náklad, protože se, logicky, musí někam srolovat – holt něco za něco.
Místa na korbě je dostatek, i když si kousek uzmula elektrická roleta.
Roletu lze ovládat tlačítkem na klíčích, od řidiče nebo přímo zevnitř korby. Vrata korby jsou samozřejmě uzamykatelná, takže vaše nářadí zůstane v bezpečí. Na zmíněných vratech je umístěna i zadní parkovací kamera, která bohužel není ani ničím krytá, ani opatřena ostřikovačem, takže trocha dobře mířeného bláta/prachu a dokamerovali jste.
Závěrem
Ať už sháníte silného pracanta nebo rodinného člena, Stormtrak zastane obojí. Jeho přednostmi jsou stylový a respekt budící vzhled, versatilita, motor a jeho spotřeba i pohodlí, jenž je obstojné i bez zatížení zadní nápravy. Vyložené zápory budete hledat těžko, snad komu by vadilo to odpružení a brzdy, ten by mohl raději sáhnout po starší generaci Raptoru, klidně také v naftě.
Vzal jsem Rangera se podívat i na svého staršího příbuzného, kamarád totiž má tuhle krásnou F-250. Kterou káru byste zvolili vy?
Tato generace Rangeru se loučí se vší parádou, takže kdo váháte nad koupí, směle do ní! A jak se Ranger Stormtrak líbí vám? Nebo byste raději sáhli po Raptoru? Dejte vědět do komentářů!
Kámoši jak hrom.
Ford Ranger Stormtrak 2022
Základní cena: 1 045 440,00 Kč
Cena testovaného vozu: 1 582 680,00 Kč
Palivo: nafta
Spotřeba na konci testu: 7,8l / 100km
Převodovka: automatická, 10-stupňová
Poháněná nápráva: RWD - zadní, připojitelné AWD
Výkon: 157kW / 213 koní, 500Nm
0-100 km/h: 9,0s
Bržděný/nebdržděný přívěs: 3500kg/750kg
D x Š x V: 5362 x 1860 x 1815
Pohotovostní hmotnost: 2211kg
Za zapůjčení vozu děkujeme Ford ČR.
A pokud vás zajímá zákulisí testů a další informace, doporučuji sledovat můj Instagram , nebo ten RadiaDixie.
Zmíněné zásuvky na zadních sedadlech.
Na zadních sedadlech je místa dostatek.
Když tohle uvidíte ve zpětném zrcátku, bude vám hned jasný, že se radši máte klidit z cesty.
Praktická madla, která ve spojení s venkovním nášlapem výrazně usnadňují nastupování.
Pracovní auto, které je protkáno takovýmito designovými výstřelky, to se mi prostě líbí.
Automatická světla fungovaly spolehlivě a auto hezky včas vypínalo dálková světla kvůli protijedoucím řidičům. Vytknul bych snad jen to, že dálky by naopak mohlo pouštět trochu dřív, přišlo mi, že auto čeká na až zbytečně velkou tmu.
