Ford Explorer – vlajková loď s jaderným pohonem

Šestá generace Exploreru se i díky elektrickému pohonu dostala přes velkou louži k nám, mně se do rukou dostala ta levnější ze dvou verzí – ST Line. Předně se přiznám, že mi tyhle “ostré” verze velkých SUV nic moc neříkají, většinou totiž přijdou o svoje přednosti, jakými bývá třeba pohodlí, a sportovní jízdu si stejně neužijete. Explorer mi ale do mého vidění světa vrazil vidle, jejichž hroty se zaryly pořádně hluboko.

Kam jinam Explorerem vyrazit, než objevovat do Alp?

Jako doma

Interiér použitými materiály neurazí, avšak ani nenadchne. Celkově je vzhled poplatný označení ST-Line a pro pocit většího luxusu a více kůže doporučuji výbavu Platinum. Minimálně v testovaném kusu bylo přeci jen americké zpracování maličko znát a budete-li zkoumat interiér důkladně, naleznete i nějaké to místečko, kde to stoprocentně nelícuje. Ale ani tyto drobné vady vám celkový dojem z interiéru nepokazí. Pro úplnost podotýkám, že mám zkušenost pouze s jedním kusem, u jiných může být zpracování bez vady.

Honosně zaplněný interiér, tak to mám rád...

Vnitřek je navržen prakticky. Všude spousta místa, i dvoumetrový člověk si na zadních sedačkách bude připadat jako pán v zámku. Přihrádek na odkládání věcí je ve voze spousta. Třetí řada sedadel má taky potřebný komfort zajištěn, vzduch z klimatizace se k nim dostane ze zadních výdechů, s místem to v poslední řadě také není vůbec špatné, dospělý člověk se 182 centimetry je schopen se pohodlně usadit a odkládacích prostor je opět přehršle. Zkrátka, v některých sedmimístných vozech byste dozadu posadili leda tchýni, abyste o ní nevěděli, ovšem v Exploreru tam můžete klidně posadit třeba vaše milované ratolesti. A díky délce vozu, která přesahuje 5 metrů, se vám se sedmi pasažéry uvnitř pořád vejde nákup do kufru.

Kruhový volič aut. převodovky, další na jízdní módy, všechno skvěle po ruce.

Třetí řada sedadel je elektricky výklopná pomocí tlačítek v zavazadelníku a vyklopí se včetně opěrek. Trochu horší manipulace je pak s roletkou a jejím uložením, kdy ji prostě musíte někam nacpat.

Další praktickou věcí jsou pak zásuvky, jež jsou rozesety po celém voze a to hned čtyř typů: USB-C, A, “zapalovač” a zásuvka, jakou znáte z domu. Nabíjet tak můžou všichni všechno.

V Exploreru mají pohodlí zaručené všichni pasažéři, ne jen ti na předních sedadlech.

Jelikož vůz funguje s pomalu dosluhujícím systémem Sync3, tak pro Android Auto si budete muset jednu zdířku uzmout a připojit přes ní telefon, který pak pohodlně odložíte do objemné uzavíratelné přihrádky. A pokud nepotřebujete mít telefon připojený, můžete jej odložit do bezdrátové nabíječky, která je umístěna na přední straně loketní opěrky. Systém Sync3 jinak netrpí na žádné záseky nebo předlouhá načítání a používá se příjemně.

Rudé nitě, karbonový dekor,… uvnitř je sportovní ladění vozu znát.

10,1” displej infotainmentu je rozdělen na dvě části, vrchní si uzme Android auto a spodní část pak další informace třeba o rádiu atp. Výtky bych k displeji přece jenom měl. Jelikož je namířen doprostřed vozu, tak naň řidič nemusí vždy perfektně vidět, ačkoliv čitelnost na přímém slunci je příkladná. Další moje výtka směřuje k zobrazení 360° kamer, ty u takto velkého auta opravdu oceníte, ovšem rozlišení náhledu kamer na displeji je zbytečně nízké a při složitějších situacích to může působit problémy.

A posledním steskem bude řešení vyskakujících menu (při výběru kam má foukat klimatizace, masáže sedadel), které překryjí navigaci. Když se tedy budete prodírat neznámým městem a spolujezdec se rozhodne si nechat příjemně promasírovat záda, může tím snadno promasírovat i vaše nervy, protože místo plánované odbočky jste nucen sledovat, jakou masáž si spolujezdec volí.

Vyhřívání, chlazení, masáž a nastavení snad ve všech směrech – to vše zapříčiňovalo, že se mi z auta kolikrát vlastně ani nechtělo vystupovat.

Jak už vám mohlo dojít, Explorer je jako vlajková loď Fordu naložen výbavou k prasknutí – nechybí větrané a masážní sedačky vpředu, vyhřívané sedačky vzadu, panorama, adaptivní tempomat, kožené sedačky, vyhřívaný volant,… Opravdu mě nenapadá, co by vám mohlo chybět. Ještě co se sedadel týče, ty sice nemají kdovíjaké boční vedení, přesto mě v alpských zákrutách příjemně držely za volantem – a že jsem leckdy nejel úplně pomalu... Asi to bude i tím, že si je můžete nastavit snad ve všech myslitelných směrech, takže jsem byl schopen se usadit opravdu pohodlně a po 700km na jeden zátah jsem se cítil naprosto fit.

Autem jsem se tentokrát vydal do cizích krajin, kde se naplno projevila jeho versatilita.

Ta hromada výbavy se něčím musí ovládat a tady budu znovu pět Ódu na radost. Tlačítka, na všechno jsou tlačítka. Žádné patlání displeje a ťukání všude možně, jen ne tam kam potřebujete. Dokonce i masáž si můžete vybrat kruhovým voličem vespod sedačky. Ovládání všeho komfortu je tak jednoduché, intuitivní a ihned po ruce. V další generaci už bude nejspíš počet čudlíků opět radikálně snížen, takže není nač čekat!

Na nedostatek místa si tu tedy rozhodně stěžovat nemůžu.

A zastavím se ještě u odhlučnění, to se tedy povedlo na výbornou. Vezmu-li v potaz o jak obří a neaerodynamicky tvarovaný vůz jde, tak musím smeknout klobouk. I ve 150km/h se můžete ve voze bavit polohlasem a pohodlně se uslyšíte, stejně tak si vychutnáte hudbu, aniž by musela přeřvávat hučení pneumatik nebo obtékajícího větru. Opravdu jsem si přišel jako doma v obýváku.

I přes velikost se ve městě necítíte jako slon v porcelánu, dokonce jsem projel i na toto náměstí. Poznáte, kde se nachází?

Jaderný reaktor pod kapotou

Pod haubnou se skrývá dvěma turby přeplňovaný třílitrový šestiválec o výkonu 261kW, kterému ještě pomáhá elektromotor svými 75kW, tohle všechno vám ve výsledku poskytne 336kW a 825Nm, v rodinném, sedmimístném SUV! Nevím, koho napadlo dát tohle všechno zrovna do tohoto auta, ale byl to génius. Vždyť to auto zrychluje prakticky stejně jako Mustang GT!

4 koncovky u takového auta? No, leccos napovídají...

Jelikož se jedná o plug-in hybrid, tak na baterii jste schopni v létě ujet zhruba 35-40 kilometrů, což je pořád na městské popojíždění dostatek a celková spotřeba vozu vás pak bude těšit ještě víc. Kupředu vůz ženou obě nápravy, ale tou primární je ta správná, tedy zadní. Předek se připojuje, jen když je potřeba a sledovat činnost pohonu AWD můžete přehledně na LED přístrojovém štítu.

Jízdní módy jsou graficky hezky rozlišené a ukazatele přizpůsobené tomu, co je pro daný režim nejdůležitější.

Na co je potřeba si v Exploreru zvyknout, je určitě plynový pedál, ten je totiž opravdu citlivý dokonce i na Eco režim. Například při parkování tak musíte být opravdu opatrní, jelikož zbrklý pohyb vaší pravé nohy vás může okamžitě poslat do nějaké té překážky. K motoru je připojena 10-stupňová automatická převodovka, která se chová příjemně. V prudkých alpských kopcích si s řazením věděla rady a zbytečně nepřeřazovala sem a tam a ani sportovní jízdu mi nikterak nekazila. A komu by to náhodou nevyhovovalo, pro toho jsou pod volantem připraveny pádla, takže si tam můžete házet kvalty, jak potřebujete.

Co se spotřeby týče, ta se v testu zastavila na hodnotě 7,7l/100km s jedním nabitím. To je za mě úžasná hodnota a to jsem Explorera tahal skrz Alpy, takže žádný nížinný cruising. Budete-li autu šlapat na krk, pak se se spotřebou dokážete vyškrábat až k cca 11l/100km, což je ale pořád zajímavá hodnota v poměru k velikosti a síle vozu. Možná jste si pak ještě všimli, že ač tu píšu o plug-in hybridu, tak vůz nemá EL značky. Všimli jste si správně, vůz na ně, bohužel, nedosáhl, jelikož jeho emise CO2 činí 71g/km – škoda, přeci jen by to mohl být další kladný argument pro výběru vozu.

Jedeme!

Z jízdních vlastností jsem měl trochu obavy, jak už jsem předesílal na začátku. Jakým překvapením pro mne bylo zjištění, že byly absolutně liché. Explorer jezdí skvěle! Ano, nastavení tlumičů sice pohodlnosti ve srovnání s verzí Platinum ubralo, ale ne do té míry, aby se z vozu stal kostitřas. Vůz stále zůstává pohodlným korábem, ve kterém jsem strávil 1750km a liboval jsem si, ať už na německých autobahnech nebo na hlaďounkých klikaticích se alpských cestách, a ani českým tankodromům se nepodařilo mým zádům výrazně ublížit. Pokud si ale potrpíte na maximální pohodlí a ani zatáčky s perfektním asfaltovým kobercem vás nerozvášní, měli byste STčko obejít a vzít Platinum, rozdíl tam zkrátka je – a je to správně.

Serpentiny nahoru dolů a ani zde se mi vůz nepodařilo znejistit.

Užít si zábavu na okreskách s různými vracáky v sedmimístném SUV možná zní jako oxymoron, ale inženýrům z Fordu se vůz podařilo přesně tak naladit. Po přepnutí na sportovní režim se můžete zakousnout do zatáček se vší vervou a auto bedlivě poslouchá vaše pokyny a plní je na 100%. Rázem se přistihnete, že s pětimetrovým kolosem opouštíte zatáčky bokem napřed a s rohlíkem přes celou tvář si užíváte opravdu sportovní jízdu – vlastně nepochopitelné.

Odměnou pak byla takováto panorama.

V zatáčkách Explorer opravdu působí, jakoby si část svojí váhy někde odložil, protože dokáže být opravu mrštný a hbitě měnit směr při rychlém průjezdu vlásenkami. Občas se samozřejmě dostavila nedotáčivost, fyzikální zákony ani tak velká firma jako Ford neohne, ovšem s tím člověk u takového auta tak nějak počítá a díky tomu se navíc dokáže těmto situacím poměrně efektivně vyhýbat. Celkově za jízdní vlastnosti poklona.

Pozor jen při okreskování na hodně rozbitých cestách, tam přeci jen Explo působí chvílemi trochu nervózně a musíte na něj pomocí volantu dohlížet a občas jej trochu zkorigovat, alespoň průměrný asfalt mu určitě chutná víc.

Tenhle kolos samozřejmě potřebujete i zastavit a to někdy i z vysokých rychlostí, k tomu slouží kotoučové brzdy s vnitřním chlazením. V porovnání s konkurencí jsou brzdy nadprůměrné a můžete se na ně spolehnout. Dalším plusem je brždění elektromotorem, díky čemuž můžete navracet energii, která by jinak vyletěla do vzduchu, do baterií.

Krátce k zevnějšku

Explorer rozhodně budí respekt, je to opravdu kus auta a jeho příď vypadá na evropské poměry impozantně. Jenžto se jedná o sportovnější verzi, prošlo auto dechromem a není ověšeno ani sportovními pitomostmi, které by vzhledem k umístění na SUV auto zesměšňovaly. Že jde o ST-Line se dozvíte vlastně jen z malého emblému na předním blatníku. O to víc pak dokáže ostatní překvapit, působí totiž civilně a ničím do světa nekřičí, že si kde koho namaže na chleba.

Kde jsem našel trochu zklamání, jsou světla. Přední jsou kompletně LED, svítí pěkně a automatika funguje spolehlivě. V zadní části ale nalezneme blinkry a osvětlení SPZ žárovkové, u vozu v této cenovce už bych uvítal světla kompletně v LED, žárovky zde vidím trochu nerad. Maličko to totiž kazí celkový moderní dojem, který jinak z auta čiší.

Shrnutí

Máte-li dva míče a potřebujete velké auto, vezměte je a běžte je do Fordu utratit. Explorer se prostě povedl a i v ST-Line dává dokonalý smysl. Síly má jako 7,5 HTP Fabií a přesto není rozežraný, z výbavy má snad vše a ani kvalita zpracování nezůstává pozadu. Pro jistotu dodávám, že Ford mi nediktuje co o vozech psát, ani s nimi obsah recenzí nekonzultuji, jen na mě Explo udělal opravdový dojem a jsem rád, že se nakonec k nám přes velkou louži dostal. Klíčky jsem v pondělí vracel opravdovou nechutí.

Jedinou útěchou mi bylo, že příští rok se mi snad pro vás podaří získat na test verzi Platinum, která Exploreru zase dodává docela jiný nádech.

Základní cena: 2 286 900 Kč
Cena testovaného vozu: 2 309 800 Kč
Pohon: AWD – všech kol, primární zadní
Výkon: 336 kW / 457 koní
Točivý moment: 825 Nm
0-100 km/h: 6 s
Objem nádrže: 70 l
Spotřeba na konci testu: 7,8l/100km
D x Š x V [mm]: 5049 x 2285 x 1778
Pohotovostní hmotnost: 2466 kg
Objem zavazadelníku / sklopená sedadla: 635 / 2274 litrů