Konceptů vzniká velké množství a jejich vzezření vypadá často všelijak. Někdy se modlíte, aby se takový vůz dostal do výroby a jednou parkoval i ve vaší garáži. Jindy musíte jít do kumbálu pro savo na vypláchnutí očí. Pojďme si tedy společně projít pár konceptů a schválně, jaké pocity u vás budou převažovat.
Cadillac Sixteen 2003
Americké automobilky vždy trochu zaostávaly za těmi evropskými při vymýšlení ultraluxusních fullsize sedanů, proto Cadillac přišel s monstrózním modelem Sixteen, aby tuto ztrátu dohnal.
Rozměry tohoto konceptu skoro až berou dech, jde o – 5,92 metru dlouhého, 2,3 metru širokého a 2,27 tun vážícího mastodonta. Vůz byl také samozřejmě osazen důstojným motorem, pod kapotou tepal motor V16 o objemu 13,6 l, který produkoval více než 1 000 koní a 1355 Nm.
Tohle auto bych na silnicích tedy vídal rád, co vy?
Údaje o spotřebě i přes tento obří motor ale vypadají skvěle. Vůz měl být schopen jezdit i za 14l/100km díky možnosti odpojit až 12 válců. Tuto vymoženost ostatně využívají i nynější moderní vozy.
Brutální „šestnáctka“ od Cadillacu neunikla pozornosti pánů z Top Gearu
Cadillac Ciel 2013
Přesně o deset let později přišel Cadillac s dalším výstřelkem, který měl být rivalem Rolls Roycu Dawn. Ciel byl dokonce opravdu plánován pro sériovou výrobu, nakonec od této myšlenky bylo ale upuštěno, protože byla z některých důvodů neproveditelná.
Pod kapotu se dostala 3,6l V6 s dvěma turby a hybridním systémem.
Designérské vychytávky najdeme i v interiéru Cielu. Třeba ta deka pro pasažéry na zadních sedadlech…
Ford Interceptor 2007
Céčko od Chrysleru asi všichni znáte, i u nás jich jezdí relativně hodně. Kdo z vás ale ví, že Ford v roce 2007 chtěl Chrysleru postavit přímého konkurenta – Interceptora. Pod kapotu měli konstruktéři v plánu dát samozřejmě pětilitrovou V8, ze které chtěli dostat 400-600 koní, o žádného lenocha tedy jít nemělo.
300C nebo Interceptor, který vůz by byl váš favorit?
Vůz měl být postaven na stejné platformě, DC2, jako Mustang. Ostatně i zmíněný motor vycházel ze 4,6 pod kapotou Mustangu GT. Převodovka měla být 6-stupňová a manuální a hnaná náprava? Samozřejmě zadní. Do produkce se vůz ale nakonec nedostal, nicméně mnoho designových prvků bylo použito pro další vozy z továrny Ford.
Když už jsme u těch Fordů, zaregistrovali jste nejnovější reedici triček MUSCLE CARS FORD na našem eshopu DixieGear.cz?
Mercury Messenger 2003
Než v roce 2011 nechal Ford značku Mercury zaniknout, snažili se inženýři v Dearbornu, kde Mercury sídlilo, také vymyslet nějakou pecku, se kterou by "rozbili" trh. Jedním z jejich želízek v ohni byl právě Messenger.
Na mě tedy vůz dojem moc neudělal, jak jste na tom vy?
Vůz byl poháněn 4,6l V8 s pohonem na zadní kola. Karoserie byla vyrobena z hliníku, aby se šetřila váha, protože důraz byl kladen zejména na sportovnost tohohle dvoumístného kupé. Potíží vozu nakonec bylo, že nebyl ničím tak výjimečný, aby vedení Fordu povolilo jeho produkci.
Na tu dobu ale interiér vypadá zajímavě.
Když Mercury zaniklo, padlo rozhodnutí již vyrobeného Messengera vydražit, cena se vyšplhala na pouhých 1,2 milionu korun, přičemž odhadovaná cena byla ještě o půl milionu korun víc. Ředitelé Fordu tedy měli, zdá se, pravdu, že Messenger na trhu nemá šanci prorazit.
Dodge Razor 2002
I Dodge si rád hraje a tak ve spolupráci s výrobcem koloběžek, značkou Razor, stvořil tohle. Asi poznáte, že design byl starostí právě pro výrobce koloběžek a... no podle mě by u těch koloběžek měli zůstat.
Vůz byl poháněn 2,4 litrovým čtyřválcem s turbem o výkonu 250 koní. Nechybí šaltrpáka se 6 rychlostními stupni a náhon na zadek. Ačkoliv se nakonec vůz do produkce nedostal, myšlen byl naprosto vážně. Známa byla i startovní cena, ta měla činit 330 tisíc korun a na cenu se hodně dbalo.
Razor byl totiž zamýšlen jako vůz pro mladé nadšence do řízení a vůz pro mladé by logicky neměl stát úplný nesmysl. Použita tedy byla spousta věcí z jiných Dodgů a třeba převodovka pocházela z Mercedesu.
No, zezadu vypadá snad ještě hůř, trochu mi i připomíná Chrysler Crossfire / kadícího psa – vyberte si, vyjde to nastejno...
Vůz oplýval i nízkou hmotností, vážil jen 1 134 kilogramů a vůz tak působil opravdu agilně. Z 0 na 100 km/h se dostal za méně než 6 vteřin a maximální rychlost byla 225 km/h. Myslíte, že by se vůz na trhu uchytil?
Chrysler ME Four – Twelve 2004
Ani Chrysler přeci nebude sedět v koutě! V Evropě je spousta automobilek, které se zabývají placatými sporťáky, v USA se o to napříč roky pokoušel Ford se svými GTčky a Chevrolet s Corvettou a to zejména nyní s C8. Konceptů ale vznikalo poměrně hodně.
Krásná placka, že jo?
Karoserie vyrobená z kombinace karbonových vláken a hliníku, vážící pouhých 1310 kg, motor M120 z Mercedesu (dvanáctiválec do V se čtyřmi turby!) uložený uprostřed. Tohle auto prostě mělo mít koule. Motor se podařilo vyladit na 850 koní a tisíc newton-metrů. Z 0 na 100 km/h jste to pak zvládli za 2,9 sekundy a maximálka? 399 km/h! Kdyby se tohle auto dostalo do výroby, měl by takový Veyron a další hypersporty té doby asi problém.
O to, aby tahle raketa byla taky schopná zastavit se staraly karbon-keramické brzdy, 16 palcové kotouče a šesti pístkové brzdiče vepředu i vzadu. Vůz měl zkrátka vše, co byste od hyperpostu té doby očekávali. Sériová výroba byla zamýšlena opravdu vážně, nakonec bylo ale od plánu upuštěno.
Opět za to mohly předpokládané vysoké náklady na další vývoj a výrobu, přičemž vůz by nejspíš nenašel dostatečně velkou klientelu. Dalším důvodem prý bylo, že si Daimler nepřál, aby Chrysler vyrobil vůz, který by byl s největší pravděpodobností rychlejší a lepší než jejich SLR McLaren. Můžeme tak jen fantazírovat, komu všemu by v té době natrhl prdel... škoda.
Ford Indigo 1996
Posledním autem prvního dílu bude tahle forďácká šílenost. Z aut, která na silnicích můžete potkat, se dá asi nejvíce přiblížit ke KTM X-Bow, což je velice zajímavá hračka, určená zejména na závodní tratě.
"Lambo style" dveře pro lepší nastupování nesmí chybět.
Ford na tomto voze mimojiné demonstroval technologii, kterou vyvinul pro závodní sérii IndyCar. Díky tomu je ve voze například karbonový monokok. Šestilitrová V dvanáctka s objemem 6 litrů byla uložena uprostřed, k motoru pak byla připojena 6 rychlostní sekvenční převodovka. Hmotnost vozu přelezla tunu jen o pouhých 43 kilogramů, z 0 na 100 km/h se tak vůz dostal za 4s a maximálka činila 290 km/h.
Z toho zvuku mám až husí kůži, projet se v Indigu musel být úžasnej zážitek.
Fyzicky vznikly pouze tři kusy a z toho jen jeden plně funkční. Nejvíc jste si ho tak mohli užít v PC hře Need for Speed II z roku '97. Zbylé dva kusy byly bez motoru a automobilka si je ponechala v depozitu. Až v roce 2019 se rozhodla jeden z nich prodat do soukromých rukou. Ford si řekl o zhruba 4,5 milionu korun – za auto, ve kterém se díky absenci motoru ani neprojedete, pokud se tedy nejmenujete Flinstone, pak by to teoreticky možná šlo.
V prvním díle jsem se držel kolem přelomu milénia, v tom druhém už ale zabrousím hlouběji do historie a vězte, že ty pravé šílenosti teprve přijdou. A do té doby můžete dát do komentářů vědět, který ze zmíněných konceptů byste rádi viděli v sériové výrobě a který vám přijde jako opravdu holý nesmysl.
