Nablýskaný černý lak kontrastoval s rozpraskanou silnicí a dva zlaté pruhy se třpytily v záři ranního kalifornského slunce. Dva malí kluci odhodili svoje kola a zpovzdálí zvědavě okukovali dlouhou kapotu se sáním, naleštěná kola a malý znáček stočeného hada na masce. V létě roku 1966 už sice nadšení kolem Fordova nového sportovního kupé poněkud opadlo, ale tohle nebyl jen tak obyčejný Mustang. A kousky z dílny legendárního texaského závodníka Carolla Shelbyho nebyly zrovna běžným zjevem ani na mnohem více nóbl místech než byla tahle ošuntělá čtvrť Los Angeles. Nebylo také divu – s cenovkou přes čtyři a půl tisíce dolarů přišel na skoro dvojnásobek ceny běžného Mustangu. Vlastně stál jen o málo méně než všemi obdivovaná „rejnočí“ Corvette.
Nad ničím z toho ale Jimmy nepřemýšlel, když se ospale vyhrabal z postele do nedělního rána a vyhlédl z okna na ulici, aby si ověřil, že tam černo-zlaté kupé ještě stojí. Místo toho uvažoval nad tím, jak stráví druhý den za volantem Shelby. Včerejší večerní projíždění po Sunset Boulevardu a okolí sice mělo něco do sebe, ale když zastavil u některého z místních bister a občerstvení, měl vždycky pocit, že se kolem Mustangu rojí spíše nadšení chlapi než sličné dívky. Ta kočka v Corvairu byla sice fajn, ale vypadala, že jí pozornost okolí spíš odrazuje.
Chuť mu trošku spravil výlet na čtvrtmílovou dráhu pro sprinty. Osmiválec small block pod kapotou GT350 měl díky pár chytře zvoleným úpravám víc než 300 koní, což s odlehčeným Mustangem dokázalo udělat zajímavé věci. A co teprve ten zvuk, který vyluzovaly otevřené závodní výfuky! To bylo vážně něco. Tedy do chvíle, než se vedle Jimmyho postavil ten otrapa s Dodgem, co vypadal jako by byl jeho babičky. Měl si všimnout, že to auto nějak divně sedí. A kdyby přes rachot Shelby něco slyšel, možná by si všimnul, že to není zvuk typického Dodge po babičce. Nevšiml si. A Hemi pod kapotou mu pořádně srazila hřebínek...
Takže dnes je čas vyzkoušet, co tenhle kůň s hadem ve znaku doopravdy dokáže. A na to nejsou sprinty rozhodně tím pravým místem. Vždyť Shelby je vlastně silniční verze okruhového závoďáku. Tvrdý podvozek s tlumiči Koni, ostré brzdy, manuální převodovka a hlučné výfuky. Tahle věc nepatří na široký bulvár, ale do klikatých zatáček.
A kde jinde najít v Los Angeles zatáčky, než na slavné Mulholland Drive? Silnice, vinoucí se do kopců nad Santa Monicou, byla už léta oblíbeným místem všech obyvatel metropole, kteří si chtěli užít trošku řidičského adrenalinu. Kdo ví, možná tam potká i McQueena. Už hodněkrát slyšel, že se tam Steve ve chvílích volna projíždí ve svém Jaguaru. Prý je to nadšený automobilový závodník. Škoda, že nenatočí nějaký film s auty. Ostatně, co by asi slavný a bohatý herec říkal na nového sportovního Mustanga? Zajímalo by ho vůbec takové auto? Je známý tím, že preferuje italské, německé a britské sporťáky. Nebyl by obyčejný Ford pod jeho úroveň? No uvidíme, třeba se potkáme...
V kopcích nad městem se Mustang konečně dostal do svého živlu. V městském provozu začínala být tuhá spojka a tvrdý podvozek docela k vzteku, ale jakmile se silnice otevřela, stala se z řízení Mustangu slast. Pekelný ryk osmiválce a divoké zrychlení na rovinkách bylo střídáno praním se s těžkým řízením v zatáčkách a uspokojením, když se Jimmymu povedlo trefit správnou stopu a prohnat auto zatáčkou se skřípěním pneumatik, právě tak na hranici přetáčivého smyku. Cítil se, jako by právě uháněl po okruhu v LeMans nebo Spa-Francorchamps, nebo na některé jiné z těch evropských závodních tratí, o kterých si četl v časopisech.
Řítil se zatáčkami nahoru, otočil se a zamířil zpátky dolů. Teď to bylo ještě víc vzrušující. GT350 sice dostala větší brzdy, ale řítit se z kopce dolů a doufat, že před příští zatáčkou nezvadnou, to byl vážně docela adrenalin. Když dojel zpátky na začátek, z auta se ozývalo všelijaké popraskávání a jeho nos zachytil nezaměnitelnou vůni spálené gumy a brzdového obložení. Zapálil si raději cigaretu a nechal auto vychladnout.
Když se chystal znovu vyrazit, ozvalo se zpoza zatáčky typické duté vrčení. Porsche! Že by někdo slavný? McQueen určitě není jediný z hollywoodské smetánky, kdo se sem jezdí projet. Ale ne, nevypadá to. Miniaturní placaté autíčko se prořítilo kolem něj směrem do kopců, ale Jimmy už seděl za volantem a startoval motor. Tak schválně, jak si Mustang poradí s tou předraženou německou věcí? Tenhle nový sporťák, snad 911 nebo tak nějak se jmenuje, prý stojí přes 7 tisíc dolarů! A to má jen šestiválec a sto dvacet koní. K čemu je to dobré?
Na první rovince se jasně ukázalo, v čem je kouzlo poctivého detroitského železa. Před zatáčkou už maska se stočenou kobrou vyplňovala celé zrcátko řidiče Porsche – ale jakmile se silnice začala pořádně kroutit, zaúřadovala menší hmotnost a lepší vyvážení německého sporťáku a vzdálenost se začala zvětšovat. Každá další rovinka ale znamenala smazání rozdílu a několikrát se Mustang už už vrhal předjíždět. Poprvé se ale v protisměru objevil starý pickup a podruhé nablýskaný cadillac nějakého z bohatých obyvatel Bel Air. Až na samém konci asfaltové části silnice, v sérii esíček kus za posledními vilami, se Jimmy odvážil a vrhnul se před Porsche. Zpětně na to možná nebyl úplně hrdý – přeci jen do té zatáčky bylo vidět trochu méně, než by si představoval – ale cíl se podařil.
Na vyhlídku v Encino Hills dorazil jako první a Porsche se přiřítilo hned za ním. Oba řidiči na sebe jen uznale pokývli, vyměnili si pozdrav a rozjeli se každý svým směrem. Porsche dál do Encino Hills, kde jeho majitel očividně bydlel, Jimmy v Mustangu zpátky dolů po Mulholland Drive. Tentokrát už ale nespěchal. Měl pocit, že divoké jízdy už dnes bylo dost a v nejlepším se má přestat. Raději se kochal výhledy na Los Angeles v zapadajícím slunci...
V pondělí ráno na to všechno nostalgicky vzpomínal, když stal u přepážky a podepisoval formulář. Ještě když vycházel ze dveří, ohlédl se a v duchu se rozloučil s černo-zlatým Mustangem, stojícím pod nápisem „Hertz“. Trochu posmutněle došel ke svému obouchanému Fordu Falcon z roku 1962, nastartoval řadový šestiválec a pomalu se rozjel zpátky k domovu...
Když v roce 1965 začaly z dílen Carolla Shelbyho vyjíždět první GT350, staly se téměř okamžitě legendou. Oproti sériovému modelu měly sice jen lehce upravený motor, ale zbytek auta byl téměř identický se závodní verzí. Podle pravidel SCCA se totiž závodní speciál mohl od sériové verze lišit buďto motorem, nebo podvozkem – nikdy ne obojím. A protože provozovat na silnicích závodní podvozek se zdálo být lepší volbou, než lidem prodávat choulostivý závodní motor, rozhodli se Ford a Shelby, že jednoduše zkusí lidem prodat závodní auto s lehce upraveným sériovým motorem. Dokonce vyndali zadní sedačky, aby bylo možné zaregitrovat Mustang fastback jako „dvousedadlové sportovní kupé“.
Program byl překvapivým úspěchem a všech 562 vyrobených kusů se i přes vysokou cenu $4,547 snadno prodalo. Pro následující rok 1966 se proto Ford rozhodl nabídnout zákazníkům o něco použitelnější verzi s plexisklovými okny místo ventilačních mřížek v zadních sloupcích, v širší nabídce barev a na přání dokonce s automatickou převodovkou.
V téže době napadlo kohosi ve společnosti Hertz, jedné z největších amerických autopůjčoven, že by mohlo být zajímavé nabídnout zákazníkům nejen praktickou a pohodlnou přepravu, když jsou zrovna na cestách, ale i nějaké to vzrušení. A co může být větší vzrůšo než Shelby Mustang?
Hertz proto objednal přibližně tisíc kusů GT350, které byly doplněny o několik ústupků komfortu a praktičnosti (kromě první stovky kusů také dostaly automatické převodovky), většina z nich byla nalakována do černé barvy se zlatými pruhy, a celá tisícovka nesla nové označení GT350H. Za 17 dolarů na den (což se může zdát jako směšná sumě, ale nezapomeňte, že dnes by to odpovídalo desetinásobku) jste si mohli dopřát výjimečné zážitky se „závoďákem pro silniční provoz“.
Originál ´Stanga od Shelbyho si domů do garáže asi nejspíš nepořídíme, ale na tričku ho můžete mít i vy. Ještě když je dočasně zlevněnej na 250 kaček. V našem vidláckém eshopu DixieGear.cz je najdete ZDE a to jak v pánském, tak v dámském provedení.
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
