Country Heroes 37: Čtyři sličné dámy, tři drsní psanci a jeden tajemný cizinec

V nejnovějším dílu nabídneme čtyři sličné dámy, tři nefalšované psance a na závěr odhalíme identitu jednoho tajuplného cizince. Vedle novinek dvou dobrých známých – Kelsey Waldon a Sierry Ferrell – se mrkneme, co připravili Margo Cilker, Josie Toney a Colby Acuff. A taky představíme dva nové hrdiny – JD Grahama a Waylona Hanela. A kde se k čertu vzal Theo Lawrence?

Poslouchejte: Country Heroes 37 - Čtyři sličné dámy, tři drsní psanci a jeden tajemný cizinec

Je fajn sledovat, jak klasická country se během několika posledních let stále víc a víc dostává do přízně mladých posluchačů (ať si o tom Bellamy Brothers myslí, co chtějí). Navíc jako houby po dešti vyrůstají noví výteční interpreti a svérázní autoři. No, a aby toho nebylo málo, utěšeně přibývá pankáčů a metalistů, kteří berou do ruky španělku a v dřevně countryovém rozpoložení skládají písně o svém rozervaném životě. Několik takových si v těchto Country Heroes představíme. 

Kelsey Waldon – Andělský hlas z Kentucky

Naše první dnešní hrdinka Kelsey Waldon se na Radiu Dixie už párkrát objevila (třeba tady). Zanedlouho ale Kelsey Waldon dorazí na festival v dánském Tønderu (kde ji, doufám neprošvihnu), takže si o této dámě z Kentucky povězme více a poslechněme si její aktuální singl.

Kelsey zpívá hlasem, který zní nasládle, ale zároveň štiplavý a autentický. Její muzika je inspirována country šedesátých let, ale příběhy, které vypráví, jsou zcela současné. To má samozřejmě své důvody: Kelsey Waldon se narodila v roce 1983 ve venkovské komunitě Monkey's Eyebrow v Kentucky. Vyrůstala při poslechu umělců, jako byli Loretta Lynn, George Jones nebo Merle Haggard, ale zároveň ji také fascinovali bluegrassoví muzikanti Ralph Stanley a Ricky Skaggs i písničkáři Guy Clark a John Prine (to ještě neměla nejmenšího tušení, co ji čeká). 

Když jí bylo třináct, rodiče se rozešli a ve snaze vyrovnat se s touhle životní ránou vzala Kelsey do ruky kytaru. Muzika rázem předčila vše ostatní. Po dokončení střední školy se vykašlala na další studia a vyrazila do Nashvillu zkusit štěstí v branži. Žádná velká sláva to ale nebyla, a tak hrála po barech a protloukala se životem, jak to jen šlo.

Aby si rozšířila své obzory, zapsala se na nashvillskou Belmont University ke studiu písničkářství a hudebního obchodu. Jak postupně začala do svých písní vkládat vlastní osobní zážitky, počet jejích příznivců narůstal. V roce 2007 vydala EP Dirty Hands, Dirty Feet, o tři roky později pod pseudonymem Anchor in the Valley vlastním nákladem plnohodnotné album. Následovala dvě EP Kelsey Waldon, Anybody's Darlin' z roku 2011 a Fixin' It Up z roku 2012, ale teprve první regulérní album The Goldmine z roku 2014 se stalo jejím tvůrčím i komerčním průlomem. Album, které produkoval Michael Rinne, zachytilo její živelný a emocionálně pojatý honky tonk i její písničkářství a vysloužilo si jak dobré recenze, tak nadšené přijetí od fanoušků americany a retro-country.

V roce 2016 se Waldon vrátila s dalším Rinnem produkovaným počinem I've Got a Way. LP s přímočarými honkytonkovými aranžemi a silným vokálním stylem ještě více rozšířilo povědomí o její hudbě a získalo nového významného fanouška v osobě slavného písničkáře Johna Prinea, který o ní řekl: „Její hlas je jedním z nejautentičtějších country hlasů, které jsem za dlouhou dobu slyšel.“ A nejenže s jí John Prine přizval k vystoupení v Grand Ole Opry, ale podepsal s ní také smlouvu pro svůj nezávislý label Oh Boy, čímž se Waldon stala prvním novým umělcem tohoto vydavatelství za posledních 15 let. 

Spolupráce s Prinem pokračovala, a ten ji občas pozval, aby s ním vystoupila na pódium a zazpívala jeho In Spite of Ourselves.

Smrt Johna Prinea v dubnu 2020 Kelsey těžce zasáhla. Nemohla pochopitelně chybět na EP They'll Never Keep Us Down, na kterém mu vzdala hold interpretací jeho písně Sam Stone.

Pro svou druhou LP desku u vydavatelství Oh Boy se vydala do studia s producentem Shooterem Jenningsem, díky čemuž získaly nahrávky jistý outlaw nádech a stejně tak i album No Regular Dog z roku 2022 přináší její osobní písničkářství i nefalšovanou psaneckou atmosféru.
Úplně poslední novinkou Kelsey Waldon je její duet s Johnem Prinem, který stačila pořídit nedlouho před jeho písničkářovou smrtí. Píseň Love At The Five & Dime spolu natočili pro tribute album More Than A Whisper: Celebrating The Music Of Nanci Griffith.

Margo Cilker – Jak zhudebnit stavy své mysli

Letos na jaře se tak trochu nenápadně vynořil singl Lowland Trail třicetileté písničkářky Margo Cilker, předzvěst jejího druhého chystaného alba Valley of Heart's Delight (mělo by vyjít 15. září 2023).

Margo Cilker a producentka Sera Cahoone si za svou práci debutu Pohorylle vysloužili pochvalu kritiků za produkci zaměřenou na texty a nápadité muzikantství. Podobně nyní tato dvojice přistoupila k albu Valley of Heart's Delight a do stejného studia ve Vancouveru ve státě Washington opět přivedla tým složený z excelentních muzikantů: Sera Cahoone (Sub Pop, Carissa's Weird, Band Of Horses) vedle produkce nahrála i bicí, Jenny Conlee-Drizos (The Decemberists) hrál na klavír, varhany a akordeon, Rebecca Young (Lindsey Fuller) na basu, Kelly Pratt (Beirut, David Byrne) obstaral dechy a sestra Sarah Cilker opět přispěla svým vokálem. Tu a tam se v nahrávkách objeví pedal steel a telecaster Paula Brainarda (M. Ward, Richmond Fontaine), housle Annie Staninec (Mary Gauthier) a mandolína a vysoký hlas portlandského countryového klasika Caleba Klaudera.

O druhém singlu Keep It On A Burner z chystané desky v rozhovoru pro The Fader Cilker poznamenala: "Píseň Keep It on a Burner je vlastně volně plynoucí proud myšlenek. Začala jsem ji psát, když jsem na raftu sjížděla řeku Salmon a země okolo byla plná chřestýšů a kouře z lesních požárů. Je o tom, jak jít za potěšením svého srdce, navzdory klikatým cestám života.“ 

Také Margo Cilker letos přijede do Tønderu. Největší hvězdou tohoto pozoruhodného festivalu ale bude, přes plejádu slavných jmen, jako jsou Blackberry Smoke, The Dead South, Graham Nash, Jim Lauderdale nebo Nickel Creek, určitě Sierra Ferrell. 

Sierra Ferrell – Na cestě ke slávě

Sierra Ferrell na pódiu letošního The Telluride Bluegrass Festivalu

Hvězda Sierry Ferrell v poslední době strmě stoupá, a videa z koncertů na YouTube potvrzují, že zcela zaslouženě. Když letos v červnu zahrála na kultovním The Telluride Bluegrass Festivalu, napsali na webu Saving Country Music: „Bluegrassový festival v Telluride existuje již 50 let a za tu dobu se na něm odehrálo několik legendárních a magických vystoupení, spoluprací a okamžiků. Set Sierry Ferrell v sobotu 17. června byl určitě jedním z těch, které se zapíší do análů legendárních festivalových momentů. Zároveň potvrdil, že tato zpěvačka a skladatelka ze Západní Virginie patří mezi nejlepší interprety současné country a roots music.“

Mimochodem, nahrávka se záznamem vystoupení v Telluride je k poslechu i stažení k dispozici na https://archive.org/details/sierraferrell2023-06-17. Stojí to za to!

Aktuální novinkou v diskografii Sierry Ferrell je verze kultovní písně Dolly Parton Coat of Many Colors. Singl najdete na všech streamovacích platformách. Původně byla k dispozici pouze prostřednictvím Amazonu jako součást exkluzivní nabídky u příležitosti uvedení Dolly Parton do Rockandrollové síně slávy.

„Na Dolly Parton obdivuji prakticky všechno od chvíle, kdy jsem poprvé uslyšela její jedinečný hlas,“ říká Sierra. „Od její pracovní morálky, přes to, jak dokáže sladit svůj osobní a profesní život, až po způsob, jakým pomohla vydláždit ženám cestu v hudbě… Inspiruje mě na mnoha úrovních. Vyšla z ničeho a nyní je mezinárodní ikonou. Nejvíce však obdivuji její srdce a její lásku k lidem."

Dlouho očekávané nové album Sierry Ferrell by se mohlo objevit někdy na přelomu let 2023 a 2024. Ferrell také nedávno uvedla, že v budoucnu plánuje spolupracovat se Zachem Bryanem. Zatím se můžete mrknout třeba na video Belle Meade Cockfight, kde se Sierra objevuje po boku Old Crow Medicine Show. Píseň je ochutnávkou z alba Jubilee, které OCMS vydají 25. srpna.

 
Josie Toney – Od old-time houslí k vlastním songům

Příznivci Sierry Ferrel budou nepochybně velice dobře znát i naši další dnešní hrdinku Josie Toney.  

Josie Toney pochází z města Olympia (stát Washington). Její rodina se zabývá hudbou včetně old-time a dalších tradičních stylů a Josie se tak přirozeně dostala k houslím. Absolvovala Berklee College of Music v Bostonu a na této prestižní hudební škole získala cenu Sama Eisensona za country hudbu. V roce 2019 také vyhrála mistrovství FreshGrass ve hře na housle.
V letech 2021 až 2023 doprovázela Sierru Ferrell a vystupovala s mnohými hvězdnými muzikanty, jako jsou Billy Strings, Nikki Lane nebo Old Crow Medicine Show. Přesto se na vlastní pěsť rozhodla rozjet svoji sólovou dráhu a vedle houslí zkusit uplatnit i svůj pěvecký a autorský talent. Výsledkem je album Extra vydané u vydavatelství Like You Mean It Records.

V recenzi alba na webu SavingCountryMusic.com se mimo jiné píše: „Extra má všechno, v co jste doufali, že by debutové album Josie Toney mohlo přinést. Když Toney zpívá, probouzí duchy klasické éry country tím, že mísí oldschool country se staromilským blues, čímž místy připomíná Hanka Sr. Možná jste si mysleli, že Josie je především instrumentalistka, ale na albu se projevuje její sebejistý a zdánlivě nenucený vokální projev, v němž ukrývá spoustu bolesti a emocí.“

Při poslechu alba Extra není těžké si představit Josie, jak sedí na kraji postele v osamělém bytě, drnká si na kytaru, okusuje konec propisky a zachycuje své upřímné pocity osamělosti a frustrace způsobem, který je hmatatelný pro každého bez ohledu na to, jak na tom právě je.

Triček s hudebními motivy najdete v našem vidláckém eshopu Dixie Gear.cz  docela dost (třeba TADY) a kromě rockerů si určitě vyberou i fandové poctivý country muziky. 

Poslouchejte: Country Heroes 37 - Čtyři sličné dámy, tři drsní psanci a jeden tajemný cizinec

Colby Acuff – Namísto makléře muzikantem

Colby Acuff se už na Rádiu Dixie párkrát mihl (jeho loňskou desku Honky Tonk Heaven recenzoval Marty ve svém Honkytonk Jukeboxu ZDE), ale protože v červnu vypustil nové album Western White Pines nabité výtečným hardcore honkytonkem, mrkneme se na tohoto sympatického šestadvacetiletého country hrdinu podrobněji.

Colby Acuff pochází z Coeur d'Alene, města v severní části amerického státu Idaho. Už od dětství se věnoval třem věcem – rybaření, lovu kachen a hudbě. V pěti se naučil hrát na klavír, v devíti na bicí a v jedenácti na kytaru. Ve dvanácti poprvé stanul na pódiu a v patnácti už psal vlastní písně.
Mezi jeho oblíbence patřili bluegrassoví průkopníci jako Flatt & Scruggs, kteří se trhli od Billa Monroea, aby mohli jít vlastní cestou, a countryoví psanci jako Waylon Jennings a Willie Nelson, kteří se úspěšně vzepřeli nashvillskému establishmentu. Jeho obdiv mají i Sturgill Simpson a Tyler Childers. Přesto (nebo možná právě proto) Acuff kráčí vlastní klikatou cestou. 

Na střední škole založil vlastní kapelu, se kterou koncertoval i v časech, když už studoval vysokou. Jako obor si zvolil ekonomii, vynikal ve financích a dokonce dostal nabídku pracovat jako makléř – který čerstvý absolvent by to nevzal? Colby ale odmítl a místo toho se stal rybářským průvodcem, dny trávil na řece a večery hraním v barech. Cestoval po Severozápadě a v letech 2020 až 2022 vydal tři nezávislá alba, včetně zásadního If I Were the Devil. Temná titulní skladba se na streamovacích platformách stala obrovským hitem. 

Colby Acuff po sobě dal vědět už v roce 2021 písní If I Were a Devil

Ve spolupráci s uznávaným producentem Eddiem Spearem (Zach Bryan, Brandi Carlile, Cody Jinks) se rozjel Acuffův první projekt pro Sony Music Nashville, který nahrál ve vyhlášeném studiu Sound Emporium. Várka drsných písní představuje nezkrotný countryový talent, který je stejně divoký a svobodný jako hory v jeho rodném Idahu. 

„Máte dvě možnosti: můžete dělat hudbu pro sebe a pro lidi, kteří ji budou poslouchat, nebo můžete dělat hudbu pro lidi, kteří za ni budou platit,“ říká Acuff „A já se vždycky přikláním k tomu, abyste dělali hudbu pro sebe a své fanoušky.“

JD Graham – V hudbě najdeš sílu a vykoupení z hříchů

„Věděl jsem, že se ve vězení střetnu se svými démony a že jeden z nás zemře. Jen jsem netušil, kdo z nás odtamtud vyjde živý.“

Jarremy Graham vyrůstal v Yukonu v Oklahomě, kde prožil prvních 30 let svého života. Úzkostná porucha ho v jedenácti seznámila s úžasným světem drog poté, co mu bylo předepsáno valium. V patnácti pak už vysmejčil všechny lékárničky, které mu byly nadosah. V mládí i dospělosti byl Graham těžce závislý a jeho věrným společníkem zůstávaly stavy úzkosti, se kterými se pokoušel vyrovnat bezohledným životem a hraním na kytaru v několika deathmetalových kapelách. V roce 2010 konvertoval k jižanskému rocku a se svou kapelou Sour Diesel Train Wreck vydal v roce 2012 album, které zaznamenalo mírný úspěch a otevřelo mu cestu na pódia s kapelami a muzikanty, mezi nimiž nechyběli Reckless Kelly, Stoney LaRue, Turnpike Troubadours, Shooter Jennings a Molly Hatchet. Setkávání s lidmi jako Brandon Jenkins a Jason Isbell, kteří se ve své tvorbě nebáli vyzpívávat se ze svých trablů, zasáhla Grahama natolik, že se z něho nakonec stal písničkář, píšící songy s osvobozující zpovědí. Cesta to ale byla ještě hodně klikatá.

V roce 2017 byl odsouzen na šest let za zabití při dopravní nehodě. Když na něj v temné cele věznice Arizona Department of Corrections hleděla jen jeho reflexe a jeho mysl byla poprvé po 25 letech nezatížená drogami, začalo k němu promlouvat dlouho potlačované svědomí, a než se sám před sebou vyzpovídal, napsal 160 písní. Svými vůbec prvními drogami nezatíženými songy se pak Graham zapsal do historie arizonské státní věznice, když mu zde bylo umožněno nahrát své první album Razor Wire Sunrise. Titulní skladba byla tou úplně první, kterou ve vězení napsal. Než Graham o pět let později vyšel na svobodu, zanechal za sebou hlubokou stopu v tamní komunitě v podobě velmi úspěšného hudebního programu, který založil a který se vede dodnes.

 
„Poznal jsem všechny ty vězeňské programy a kognitivně-behaviorální skupinové terapie, ale nefungovaly tak, aby skutečně dokázaly změnit životy lidí. Když jsem začal učit hudbu, viděl jsem, jak mnoho z těch kluků najednou našlo smysl života. Viděl jsem, že hudba dostala kluky z drog a změnila celý jejich přístup ke každodennímu životu. Kluci, kteří dřív chodili se sklopenou hlavou a s nikým se nebavili, teď kráčeli s úsměvem a vyjadřovali se prostřednictvím hudby. V hudbě je síla. Nutí vás dostat se do kontaktu se sebou samým, protože je zatraceně upřímná. I já jsem si díky pár akordům na kytaře našel přátele na celý život.“

Píše se rok 2023 a JD Graham se 23. června oficiálně zařadil mezi vrcholné písničkáře. Toho dne vyšlo album Pound Of Rust, které nahrával v klubu Skinny Elephant ve východním Nashvillu a kterou produkovali Neilson Hubbard (Glen Phillips, Mary Gauthier, Kim Richey, Ben Glover, Amy Speace) a uznávaný písničkář Ryan Culwell. Je to temné, drsné a nefalšované album, které ale zároveň nabízí naději a rozhřešení. Samotná muzika je oholena doslova na dřeň. Tucet skladeb se opírá výhradně o akustickou kytaru, někdy doplněnou střídmou steelkou. Každý song odhaluje Grahamův vlastní příběh a jeho klikatou cestu životem plnou průšvihů a pádů. Je to přesvědčivé a ve výsledku naprosto úchvatné. Vzhledem k počtu písní, které autor ve vězení napsal, se už teď, pár týdnů po vydání Pound Of Rust, můžeme těšit na jeho následovníka.

I’ve got a few things to get off my chest…
I’ve put my failures on display for the whole world to see…
I still don’t know If I can turn this pound of rust to a pound of gold.

Musím ze sebe dostat pár věcí... 
Vystavil jsem své průšvihy na odiv celému světu... 
Přesto nevím, jestli se mi podaří proměnit tuhle libru rzi v libru zlata.

(A Pound Of Rust)

Waylon Hanel – Jestli nezačneš zpívat, je s kytarou konec

Jednadvacetiletý Waylon Hanel možná na první pohled trochu připomíná mladého (ale výrazně štíhlejšího) Michala Tučného. Talentovaný písničkář pochází z Michiganu a jeho tvorba je přes jeho věk překvapivě vyzrálá. Hanel dostal jméno po legendě country hudby Waylonu Jenningsovi a ten se nakonec stal jedním z jeho největších hudebních vzorů.

„Moje máma mě vyzvala, abych taky zpíval, když jsem začal hrát, a já jsem jí řekl, že ne,“ zmínil v jednom rozhovoru Hanel. „Jednoho dne jsem přišel ze školy a kytara byla pryč. Řekla, že mi ji sebrala a že mi ji nevrátí, dokud se nepokusím alespoň něco zpívat. Uběhl měsíc… Nakonec jsem se podvolil, a že to teda zkusím. Nebýt toho, co mi máma provedla, tak bych nebyl tam, kde jsem.“

Postupně začal Hanel vystupovat v místních barech a na dalších místech v blízkém okolí. Když mu bylo osmnáct, zařídil mu Dan Richards, DJ v regionálním rádiu, příležitost navštívit v Texasu countryového zpěváka a skladatele Bernieho Nelsona.

 
„Sehnali nějaké peníze a letěli tam se mnou, máma s tátou," vzpomíná Hanel. "Čtyři dny jsem s ním mohl psát písničky a tam tak nějak vzniklo celé moje písničkářství. Moc jsem o tom nevěděl, protože jsem byl spíš bavič, samozřejmě čím víc a víc něco děláte, tím se v tom zlepšíte.“

Během pěti krátkých roků, které uplynuly od zahájení Waylonovy hudební kariéry, vystoupil mimo jiné jako předskokan Uncle Krackera, Trace Adkinse, Elvieho Shanea a Jo Dee Messiny. Plán turné na rok 2023 aktuálně čítá více než 75 koncertů. V roce 2021 vydal své EP Waylon Hanel s pěticí původních skladeb a v červnu 2023 představil své druhé EP New Old Outlaws. Znovu nahraná původní titulní skladba New Old Outlaws (Rewind) sklízí aktuálně úspěch u posluchačů country rádií v USA i v zahraničí.

 
Waylon Hanel je samouk, který se vyznačuje výrazným vokálem a okouzlující schopností zaujmout publikum. Díky svému zemitému stylu a živelnému zpěvu si rychle získal řadu fanoušků. Bude jistě zajímavé sledovat, kam se bude hudební dráha „psance z donucení“ dál ubírat.

Theo Lawrence – Tajuplný cizinec v Texasu 

Album Chérie bylo nahráno nedaleko Austinu v Texasu ve Fort Horton Studios pod vedením producenta Billyho Hortona, známého především díky jeho podílu na albech Charleyho Crocketta. 

Co ale na tomhle výtečném albu dozajista překvapí, je fakt, že Theo Lawrence není rodilým Američanem. Theo a jeho kapela pochází z Bordeaux ve Francii. Člověk by řekl, že to co poslouchá, mohlo klidně vzniknout někdy na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století v Memphisu.

Tucet kousků na Chérie  zní naprosto stylově, což vzhledem ke zkušenostem Billyho Hortona s tímhle druhem muziky nepřekvapuje. To samo by ke zdaru nahrávek ale nestačilo. Hlas Thea Lawrence v sobě má jakési kouzlo, které propojuje starosvětskou country se současností. Znalosti a vhled, které Lawrence do svého písničkářství vnáší, pak dokonale zakrývají neamerický původ autora. A třeba drobné detaily, které se nacházejí třeba hned v úvodní California Poppy, posouvají píseň až k dokonalosti. 

Ačkoli se Chérie nese převážně v duchu tradiční country, Lawrence přidává i špetku rock n' rollu z éry Sun Records, takže i milovník rockabilly si na tomto albu určitě přijde na své. Písničkář z jihu Francie Theo Lawrence je důkazem, že láska k ryzí country hudbě nezná hranic a oslovuje muzikanty i posluchače napříč světem přes veškeré jazykové i kulturní bariéry.

Je docela vtipné, jak na Bandcampu propaguje Lawrence svojí desku: „Country Crooner Theo Lawrence se hlásí s novým albem na svém vlastním labelu Tomika. Najdete na něm Thea a jeho kapelu, kteří spolu s nejlepšími studiovými hráči přinášejí dvanáct nadčasových originálních melodií čerpajících z nesčetných nocí strávených v honky-tonk tančírnách. Je to něco mezi vytříbeným nashvillským soundem, melodickým písničkářstvím z Brill Buildingu a francouzským je-ne-sais-quoi. Takové desky už se dnes zkrátka nedělají!“

​

Poslouchejte: Country Heroes 37 - Čtyři sličné dámy, tři drsní psanci a jeden tajemný cizinec

Playlist
Kelsey Waldon – Dirty Old Town
Kelsey Waldon – Spanish Pipedream
Margo Cilker – Lowland Trail
Margo Cilker – Keep It On Burner
Sierra Ferrell – Years 
Sierra Ferrell – Coat Of Many Colours
Josie Toney – City Girl Blues 
Josie Toney – Peach Pickin’ Time In Georgia
Colby Acuff – Better Man
Colby Acuff – Welcome To Tom’s
J.D. Graham – Quiet In My Cloud
J.D. Graham – Growin’ Old
Waylon Hanel – New Old Outlaws (Rewind)
Waylon Hanel – We’ve Lived Those Songs (Back Then)
Theo Lawrence – California Poppy
Theo Lawrence – Lips Of Fire