Country Heroes 32: Country & Western znovu na scéně

Psala se dvacátá léta minulého století a na americkou hudební scénu vstoupili Jimmie Rodgers a Carter Family, aby každý po svém definovali svébytný hudební žánr – country music. Nový styl v sobě nesl mnohé z nejrůznějších amerických lidových hudebních forem (apalačské, cajunské či kreolské), z blues, církevní hudby (gospelu a spirituálů) i kovbojských westernových songů. A přestože tahle muzika byla do značné míry jižanská, začalo se jí říkat country & western.  

Poslouchejte: Country Heroes 32- Country & Western znovu na scéně 

Uplynulo téměř celé století, opět se píší léta dvacátá a v country music se začalo dít něco, co by před nějakými deseti lety čekal jen málokdo. Celá řada nastupujících country muzikantů se začala vracet k prapůvodním kořenům téhle hudby. Přestože je jejich muzika často hodně akustická a svůj zpěv nezřídka prokládají i dřevním jódlováním, témata odrážejí současnou Ameriku a její problémy. Výsledkem jsou originální a zcela aktuální songy nadšeně přijímané rychle narůstající posluchačskou základnou. A spolu se snahou vymezit se vůči vyčpělé současné pop-country se vrací i původní označení – country & western.

I studied all the legends and learned from what they done
No, I'm not trying to rewind time I'm just doing what I love
I'm a singing professor of country and western

Studoval jsem všechny legendy a učil se z toho, co dělali
Ne, nesnažím se vrátit čas, dělám prostě jen to, co mě baví.
Jsem zpívající profesor country and western…

(Joshua Hedley – Country & Western)

Joshua Hedley

Nejstarším z dnešních „country heroes“ je Joshua Hedley (ročník 1985) hrdě se hlásící k tradiční country padesátých a šedesátých let. Jeho texty přinášejí témata pro styl typická – ve zmiňované písni Country & Western to podtrhuje slovy: „Zpívám o skutečným životě, jako je chlast, podvádění a milování. Jsem to, čemu se dřív prostě říkalo country.“  Muzika evokuje nashvillskou historii, ale zároveň zní svěže a sebevědomě a je jako stvořená pro dnešní honky-tonkové tančírny. Zatímco první Hedleyho album Mr. Jukebox z roku 2018 bylo ještě poctou uhlazenému countrypolitanu 60. let, aktuální Neon Blue (2022) je daleko syrovější. Není divu, že uchvátilo i principála Radia Dixie Martyho.

Colter Wall

Patrně nejvýraznějším umělcem nové vlny C&W je Colter Wall. Sedmadvacetiletý chovatel dobytka ze Saskatchewanu má jen na Spotify přes 2,5 milionu posluchačů měsíčně. Všechny jeho nahrávky (přes svůj věk má Colter Wall na kontě již čtyři plnohodnotná alba) byly kritikou vysoce ceněny a opravdu stojí za to. Majitel nepřeslechnutelného hlubokého hlasu Colter Wall je doslova živoucím pomníkem žánru. Když se ponoříte do jeho příběhů, velice rychle se dostanete mimo prostor i čas. Dva nové singly Cypres Hill and the Big Country a Let's All Help the Cowboys Sing the Blues (oba vyšly 21. září) jsou toho důkazem.

Protože je ale Colter Wall na webu Radia Dixie často zmiňován (kdo hledá, najde), pojďme dále. Ale ne zas tak daleko. Část dnešní pozoruhodné party totiž vydává své desky u společnosti La Honda Records, u jejíhož zrodu byl i Colter Wall. 

Riddy Arman

Jednou z akvizic La Honda Records je písničkářka Riddy Arman žijící v Mission Valley, zemědělské komunitě na severozápadě státu Montana. Své eponymní debutové album vydala v roce 2021 a sklidila za něj pochvalu jak od hudebních magazínů, Rolling Stone nevyjímaje, tak od mnoha uznávaných kolegů muzikantů, včetně Coltera Walla. 

Riddy Arman se narodila a vyrůstala v Ohiu, po střední škole opustila domov a vydala se na dlouhou, klikatou a zajímavou cestu, která ji zavedla do Severní Karolíny, kde rok studovala, pak do New Yorku, kde se živila jako modelka. Stopem nebo vlakem projela téměř celé Spojené státy. Během práce na farmě ve Virginii začala psát a hrát písničky a nakonec se přestěhovala do Montany, kam ji to už dlouho táhlo. Riddy Arman a její hudba jsou výrazně ovlivněny do široka otevřenými prostory Montany a do svých písní – od textů přes melodie až po živá vystoupení – vnáší spoustu citu a emocí.

Žádná póza. Riddy Arman  je holka od koní, která se po práci chopí kytary

Riddy Arman otevírá své debutové album písní Spirits, Angels, Or Lies, která je inspirována tajuplným příběhem jejího umírajícího otce. Toho ve snu navštívil Johnny Cash a zval ho na společnou cestu vlakem. Zvláštní na tom je, že se tak stalo přesně v onen zářijový den roku 2003, kdy Johnny Cash zemřel. Arman píseň poprvé natočila před dvěma lety pro Western AF ve vagonu železnice v Montaně a vystupuje zde oděná do obnošeného rančerského oblečení. Pózu v tom ale nehledejte,  Riddy Arman je prostě opravdická kovbojka, která, když má po práci, zpívá své teskné písně. 

Další ze stáje La Honda Records, třicetiletý rodák z Texasu Vincent Neil Emerson, byl na webu Radia Dixie zmíněn zcela nedávno ZDE. Zároveň ale bylo přislíbeno, si o tomto zajímavém chlapíkovi povíme více. 

Vincent Neil Emerson 

Když Rodney Crowell, producent alba s prostým názvem Vincent Neil Emerson (2021), hovořil o právě dokončené desce, nadšení ze svého o více než generaci mladšího kolegy ani trochu neskrýval:  „Pokud veřejnosti přiroste k srdci tak, jako přirostl k mému, je možné, že mladý Vincent zasadí prapor svých písničkářských předchůdců pevně do povědomí celé nové generace.“ 

Během posledního roku odehrál Vincent Neil Emerson bezpočet koncertů (včetně evropských) a stačil také vydat živé EP Live At Luck Mansion a singl Son Of a Bitch. Jako syn svobodné matky indiánského původu Choctaw-Apache má o čem psát a zpívat. Přestože Emersonovy texty popisují zážitky či pocity často značně neveselé (sebevražda otce, vlastní selhání, zaplavení obživu zajišťujících rodinných pozemků vybudovanou přehradou), nikdy nepůsobí depresivně a vždy je v nich alespoň zrnko naděje.

True love is all that I long for
To find someone to love me more
Knocking on some other woman's door
Just to find another score
Son of a bitch…

Pravá láska je vše, po čem toužím
Najít někoho, kdo by mě miloval víc
Klepu na dveře další ženy
Jen, abych měl další úlovek
Zkurvysyn…

(Son Of A Bitch)

Z muziky těhle mladejch vlčáků by měl starej Hank určitě radost. Originální triko s Hankem Williamsem najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz ZDE 

Poslouchejte: Country Heroes 32- Country & Western znovu na scéně 

The Local Honeys

Také The Local Honeys nahrávají pro La Honda Records. The Local Honeys jsou z Kentucky a muzika téhle země jim doslova koluje v žilách. Když legendární písničkář Tom T. Hall ocenil jejich „obrovské zásluhy o úžasnou kentuckou tradici", hovořilo to za vše. Už téměř deset let je toto duo (Linda Jean Stokley a Montana Hobbs) nedílnou součástí hudební krajiny státu Kentucky. 

Song Dead Horses nabízí pohled na útrapy a ztráty spojené s životem na kentuckém venkově

Za tu dobu se jim podařilo dosáhnout mnoha úspěchů a získat řadu ocenění (turné s Tylerem Childersem, Colterem Wallem, pochvalné recenze v New York Times). Přesto jejich plnohodnotný debut vyšel až letos v červenci. Pečlivě poskládané příběhy z kentuckého venkova se vznášejí nad vrstvami tónů, které mistrovsky připravil jejich dlouholetý mentor Jesse Wells, producent a hudebník nominovaný na Grammy (mj. asistent ředitele Kentucky Center for Traditional Music at Morehead State). 

Wells spolu se členy kapely Tylera Childerse Rodem Elkinsem (bicí) a Craigem Burleticem (baskytara), propůjčili své zkušenosti při nahrávání i svůj pohled na věc. Nahrávalo se v Louisville ve studiu Lalaland. Písně na albu The Local Honeys promlouvají k nové generaci, k nové Appalačii, k lidem, kteří plně chápou krásu, boj a složitost současného apalačského života. 

Lost Dog Street Band

Local Honeys aktuálně vystupují společně s Lost Dog Street Bandem, který možná dobře znáte díky Bemanovým Nočním můrám a Dupárnám. Kapela, v jejímž čele stojí písničkář Benjamin Tod a jeho žena, houslistka Ashley Mae, vznikla před nějakými deseti lety přímo v nashvillských ulicích.  A právě ke svému původnímu zvuku se Lost Dog Street Band vrací na novém albu Glory. Žádná steel kytara a bicí, jako tomu bylo na předchozích deskách, ale na dřeň oholená muzika.

„Chtěl jsem natočit album tak, aby bylo syrové, ale zároveň plné a abychom se vrátili ke kořenům,“ říká Benjamin Tod. „Všichni, kteří se podíleli na tomhle albu, byli buskeři. Douglas Francisco, který hraje na slide kytaru – potkal jsem ho na ulici při buskingu. Jeff Loops, náš baskytarista, to bylo podobné…"

Novou desku The Man From Waco představil v září Charley Crockett a zároveň vyrazil na turné, s řadou (v tuto chvíli již beznadějně vyprodaných) evropských koncertů.  O desce sám říká:

Charley Crockett 

„Muž z Waca se zrodil z nápadu, který vznikl loni pozdě v noci při cestě z Dallasu domů do Austinu. Překračovali jsme řeku Brazos, jako už nesčetněkrát předtím. James Hand se narodil ve Waco a já mu začal říkat „Muž z Waca“ pokaždé, když jsme přejeli Brazos. Billy Joe Shaver byl známý pod tímto názvem, ale o tom jsem já nevěděl. Každopádně se z toho stala fiktivní balada o muži, který v záchvatu vzteku nešťastnou náhodou zabije svou odcizenou ženu. Kullen Fox a já jsme tu písničku napsali v autobuse, o něco později nám ji pomohli dokončit Taylor Grace a Bruce Robison, když jsme v Lockhartu dávali dohromady desku. 

Když jsem poslouchal hrubé verze, rozhodl jsem se, že každá píseň bude kapitolou v příběhu Muže z Waca jako v románu Louise L'amoura. Bruce mě povzbuzoval, abych si poslechl nahrávky a napsal písně, které by příběh doplnily. Tak vznikla čísla jako Time Of The Cottonwood Trees, Black Sedan a Horsethief Mesa. Měl jsem to štěstí, že jsem dokončil píseň Boba Dylana z hudby k filmu Pat Garrett & Billy The Kid a použili jsme ji jako symbol naší postavy, která je „na útěku“, chcete-li. Vystřihli jsme dvě různé instrumentální verze titulní skladby a použili je jako tematické zakončení. Můj přítel Carlyle Eubank mě požádal, abych napsal píseň pro film, který natáčel, a tak jsem se jel podívat do Montany, na čem pracuje, a vrátil jsem se s Cowboy Candy. Tak jsme začali příběh s tím chlapíkem, který sotva drží svůj život pohromadě na rodeu. Zbytek vám neprozradím, ale příběh se uzavírá písní July Jackson, kterou jsme s Taylorem napsali v naší kuchyni. 

Velký vliv na mě mělo Red Headed Stranger Willieho Nelsona, nejlepší koncepční country & westernové album všech dob. Ale ve skutečnosti to všechno začalo vzpomínkou na mystického kovboje jménem James Hand jedné noci na The Banks Of The Brazos.“

Za zmínku stojí také to, že role producenta se na Crockettovu žádost ujal jeho krajan z Texasu Bruce Robison a že na desce hraje celá Crockettova doprovodná kapela The Blue Drifters. Natáčelo se živě, všichni muzikanti nahrávali hezky pěkně pohromadě. A že The Blue Drifters dokážou svůj „Gulf & Western“ pěkně rozjet, dokazují i videa z Farm Aid 2022. 

Kassi Valazza

Kassi Valazza pochází sice z Portlandu v Oregonu, ale vyrůstala v Arizoně. Své debutové album Dear Dead Days si vydala sama v roce 2019. Jméno Kassi Valazza zatím nepatří k často skloňovaným, ale je dost pravděpodobné, že o ní budeme slýchat častěji, talentu nesporně má na rozdávání. V letošním roce rozšířila Valazza svoji zatím skromnou diskografii o EP Highway Sounds. A pokud jde o její muziku, tak Arizona je z ní řádně cítit…

Riley Downing 

Riley Downing z kapely The Deslondes píše prosté, ale uvěřitelné příběhy. I když sound The Deslondes je od představy o klasickém C&W na hony vzdálen, do dnešního dílu Country Heroes se jejich písnička určitě hodí. Pokud Riley Downing vezme do ruky kytaru a nechá spoluhráče odpočívat, vynikne westernová podstata jeho dílek i jejich čarovně posmutnělá nálada. 

She was a South Dakota wild one
Grew up on the hippie farm
Just outside of a small town
Where life will grab you by the arm
I never knew about her daddy
But her momma had two strong arms
And a nice guitar pickin' man
Who tried to keep her warm

Byla to divoška z Jižní Dakoty
Vyrostla na hippie farmě
Kousek od malýho města
Kde tě život popadne za paži
Nikdy jsem neslyšel o jejím otci
Ale její máma měla dvě silný ruce
A pěknýho chlapa, co hrál na kytaru
a kterej se ji snažil zahřát

(South Dakota Wild One)

Sierra Ferrell 

Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy se na pódiu potkají dvě svérázné a nenapodobitelné osobnosti, staří přátelé z časů buskingu v ulicích New Orleans – Sierra Ferrell a Nick Shoulders (oba byli poprvé zmíněni v podobně laděných Country Heroes 13). V letošním roce spolu hráli vícekrát a na YouTube lze dohledat několik roztomilých (a také značně rozverných) koncertních videí, zvukově bohužel ne příliš kvalitních. Na kanálu Western AF je naštěstí ke zhlédnutí obrazově i zvukově dotažený cover songu More and More, kterou napsal Merle Kilgore a nedlouho poté (v roce 1954) proslavil Webb Pierce. Teď už nezbývá než doufat, že Sierra a Nick spolu pořídí i nějaké regulérní studiové nahrávky.

Na pódiu samozřejmě nemůže chybět Nickův věrný pes

Mladičká Bella White je dalším novým originálním hlasem. Ačkoli pochází z kanadského Calgary, vyrostla na old-time music a klasické country – její otec, rodák z Virginie, po celé její dětství hrál v bluegrassových kapelách. 

Bella White

V osmi letech vzala White poprvé do ruky kytaru, několik let rozvíjela svou techniku hry a poté se pustila do psaní vlastních písní, inspirací jí byli Joni Mitchell a John Prine. Tou dobou začala hrát i na banjo a postupně pronikat do hudby bluegrassových průkopníků, jako byli Stanley Brothers, a countryových legend, jako Loretta Lynn. V šestnácti letech začala White vystupovat v místních kavárnách a barech. „Nejdřív jsem si myslela, že bych mohla jít na vysokou školu a možná se pak věnovat práci v oblasti životního prostředí, ale v určitém okamžiku jsem si řekla, že tyhle věci vůbec nechci dělat. A že se budu věnovat jen hudbě," vzpomíná. Po prvním roce po ukončení studia v Calgary se White vydala do Bostonu a brzy začala pracovat na skladbě Just Like Leaving. Album, které vyšlo nezávisle v září 2020, rychle vedlo k podpisu smlouvy s vydavatelstvím Rounder Records, které její debut o rok později znovu vydalo. 

Na albu Just Like Leaving vyvažuje Bella White svůj old-time přístup lyrickými texty, které jsou zcela současné. „Všechny tyto písně vznikly jako snaha zachytit mé pocity právě ve chvíli, kdy jsem určité věci prožívala poprvé v životě.“ 

Nahrávky v sobě mají takovou míru autenticity, že magazín Rolling Stone označil její písničkářství jako „vznešený apalačský heartbreak“. „Spousta mladších lidí se mi svěřovala, že se ztotožňují s tím, jak poznávají sami sebe prostřednictvím někoho jiného, a také mi starší lidé říkali, že jim to připomíná dobu, kdy byli mladší. Dřív jsem se někdy bála, že mi v písničkách dojdou slova, ale po tom, co vidím, jak tohle album na lidi působí, to tak necítím. Připomnělo mi, že vždycky bude existovat tvůrčí zdroj, do kterého mohu sáhnout,“ dodává Bella White.

Bella White si klidně vystačí jen s kytarou

Willi Carlisle

Willi Carlisle je od pohledu rozporuplný muž. Vysoký a ramenatý chlap v kostkované košili, džínách, na hlavě kovbojský klobouk. S širokým postojem a rukama zaháknutýma do kapes by klidně mohl být synem arkansaského farmáře. Zdání klame. Carlisle má sice velký respekt k farmaření a během svého působení v Arkansasu na farmě pracoval, ale když začne zpívat, je jasné, že je to především citlivý umělec a básník. 

Carlisle vyrůstal v Kansasu a Illinois a byl odchován folkovou a bluegrassovou hudbou a vyprávěním svého otce o muzikantském životě. V osmnácti objevil antologii Harryho Smithe, zásadní kompilaci folkové hudby, což ho přivedlo k touze poznat co nejvíce z tradice tohoto žánru. Pak se přestěhoval do Arkansasu a zamiloval se do místní lidové hudby. 

Carlisle sám sebe nicméně označuje za žánrového chameleona. Letos v červenci vydal své druhé album Peculiar, Missouri plné netypických kovbojských příběhů, nových i tradičních folkových songů, najdete tu ale třeba i meditaci o existenciální krizi ve Walmartu nebo song utahující si z  instagramových influencerů. Carlisle nahrávkou tak oslavuje nejen tradice, ale také postavy, které do ní kvůli svému ekonomickému postavení, sexuální identitě nebo profesi (kuchař) tak docela nezapadají. Sám nahrál na desku řadu nástrojů včetně banja, houslí, kytary, akordeonu a harmoniky.

Wade Sapp

Wade Sapp hraje autentický country & western pro mladou generaci. Ačkoli je Sapp nerozlučně spjatý s tradicí, ve svém písničkářství míchá vlivy rock, folku a soulu. Přestěhování z malého městečka Okeechobee na jihu Floridy na předměstí Marietty ve státě Georgia znamenalo pro osmiletého klučinu obrovskou změnu. A kromě jiného zde objevil pro sebe hudbu. Časem založil kapelu a začal hrát po barech a klubech, nejprve v okolí Atlanty, později na celém Jihovýchodě. Nakonec se rozhodl jít za muzikou a v roce 2016 se přestěhoval do Nashvillu. Během posledních několika let hrál po celých Spojených státech jako předskokan Coltera Walla. Letos v létě Wade konečně vydal své debutové album Radio Check. 

Luke Bell

Přestože dnešní hrdinové patří k více méně nastupující generaci muzikantů, ani jim se smrt nevyhýbá. Jeden z průkopníků nového C&W, nesmírně talentovaný Luke Bell dnes již jódluje kdesi v Hillbilly Heaven. 

​

Luke Bell nečekaně zmizel 20. srpna 2022 v arizonském Tucsonu. O devět dní později byl nalezen mrtvý nedaleko místa, kde byl spatřen naposled. Bylo mu pouhých 32 let. Bell trpěl těžkou bipolární poruchou a krátce před svou smrtí změnil léky na léčbu. V září 2022 oznámil úřad soudního lékaře, že Bell zemřel 26. srpna na intoxikaci fentanylem. Podle magazínu Rolling Stone patřil Luke Bell k „představitelům klasického honky-tonku s jódlováním, které vyvolává spící countryové duchy lépe, než by kdy dokázalo jakékoliv kouzlo voodoo“. R.I.P. Luke…

Zatímco dnešní díl Country Heroes byl do značné míry věnován současné country & westernové muzice, příště si připomeneme jednu ze zásadních událostí historie žánru. Přesně před padesáti lety kapela Nitty Gritty Dirt Band vydala album Will the Circle Be Unbroken, na kterém spolupracovalo mnoho slavných bluegrassových a country-westernových legend, včetně Roye Acuffa, „Mother“ Maybelle Carter, Doca Watsona, Earla Scruggse, Merle Travise, Jimmyho Martina a dalších. Nitty Gritty Dirt Band oslaví toto výročí dvěma koncerty v Country Music Hall of Fame and Museum v Nashvillu. Akce, na níž se představí řada hostů, se uskuteční 2. a 3. prosince.

Poslouchejte: Country Heroes 32- Country & Western znovu na scéně 

Playlist
Joshua Hedley – Country & Western
Colter Wall – Cypres Hill and the Big Country
Riddy Arman – Too Late To Write a Love Songs
Vincent Neil Emerson – Son Of A Bitch
The Local Honeys – Throw Me in The Ticket (When I Die)
Lost Dog Street Band – Hayden’s Lament
Charley Crockett – The Man from Waco
Kassi Valazza – Little Dove
The Deslondes, Riley Downing – South Dakota Wild One
Sierra Ferrell – Silver Dollar
Nick Shoulders – After Hours
Bella White – The Way I Oughta Go
Willi Carlisle – Your Heart’s A Big Tent
Wade Sapp, Colter Wall – The Boys We Were
Luke Bell – Working Man’s Dream