Když v Čechách někam přijedete s klasickým americkým autem (naftové Voyagery a Chrysler PT Cruiser teď nechme stranou), s největší pravděpodobností budete považováni za blázna, výstředního milionáře nebo nadšence, který má tuhle bláznivinu jen na srazy a víkendové vyjížďky. Případně za nějakou kombinaci všech tří možností.
Sdělení, že doma skutečně máte dvě auta, jedno praktické a jedno na srazy, ale že tohle je to praktické, se tak obvykle setká s nechápavým výrazem. Lidé u nás totiž nejsou příliš zvyklí na to, že by se klasická amerika dala používat i jako rozumný dopravní prostředek. Mají pravdu, trpí předsudky, nebo je pravda někde mezi?
Abychom našli odpověď, musíme si nejdřív svět amerických aut rozdělit na kategorie – protože není amerika jako amerika a zatímco některá auta zpoza oceánu dávají perfektní smysl i z racionálního hlediska, s jinými je to poněkud horší.
Kategorie první – Ameriky asimilované
I když vynecháme značky, které v Evropě „zapustily kořeny“, mají zde vývojová centra i továrny a vyrábějí modely přímo pro evropský trh, existuje celá řada „čistokrevných“ amerických aut, která se do Evropy dodávala oficiálně a mohli jste si je koupit již se všemi nezbytnými úpravami a plnou zárukou. U nás mezi typické zástupce této kategorie patří výrobky koncernu Chrysler – rodinný minivan Voyager, velké sedany New Yorker, 300M a později 300C, kabriolety Stratus a Sebring nebo samozřejmě kompletní modelová řada značky Jeep. Něco podobného platí o modelech značky Cadillac z posledních zhruba 10 let, před nedávnem u nás prodávaném Chevroletu HHR a samozřejmě některých Fordech, jako je v 90. letech dovážený Explorer nebo crossover Edge, jehož uvedení na EU trh se chystá zanedlouho.
Tahle auta jsou evropským podmínkám plně přizpůsobena a i když si zachovávají některá svá americká specifika co do velikosti, vzhledu či výbavy, není třeba se jich bát o nic víc než jakéhokoliv „ne zcela obvyklého“ auta z Evropy. Pro ty spořivé mezi námi se dokonce drtivá většina z nich dá koupit i s naftovým motorem. Zároveň jsou levnější na trhu ojetin, protože je díky jejich „oficiálnosti“ mnoho nadšenců vnímá jako „méně americké“ a postrádají onu auru auta, které se muselo „dovézt na zakázku“. A díly koupíte v normálním obchodě s autodíly, bez nutnosti je objednávat ze zámoří nebo shánět specializovanou firmu.
Zkrátka řešení pro ty, kteří chtějí jezdit něčím typicky americkým, ale zároveň s tím nechtějí mít mnoho starostí ani vyčnívat a být příliš nápadní.
Kategorie druhá – Asimilované bestie
Možná jste si všimli, že v minulé kategorii něco chybí. Ano – zcela záměrně jsem totiž vynechal trojici modelů, které se do Evropy dováží oficiálně, s plnou zárukou a servisní podporou, ale rozhodně nepůsobí „asimilovaně“. Spíše si asimilují své okolí.
Mluvím samozřejmě o supersportovním Chevroletu Corvette, muscle caru Camaro a samozřejmě letošní novince, novém Fordu Mustang. Pro tahle auta platí všechno, co padlo v předchozím odstavci – jen s tím rozdílem, že rozhodně „nezapadnou do davu“. A samozřejmě si je nekoupíte v naftě, takže musíte počítat s provozními náklady o něco vyššími než u Octavie RS. Na druhou stranu, jakékoliv evropské auto srovnatelných výkonů bude mít provozní náklady spíše vyšší, nemluvě o pořizovací ceně.
Kategorie třetí – Moderní železo
Nevybrali jste si z poměrně úzké nabídky amerických aut dovážených oficiálně? Máme pro vás dobrou zprávu. Individuální dovoz a následný provoz moderního amerického auta je věc mnohem snazší, než si možná myslíte. Láká vás bestiální Dodge Challenger nebo jeho čtyřdveřový bráška Charger? Splňuje Ford Flex vaše představy o dokonalém rodinném autě? Žádý problém.
Doby, kdy běžné americké auto vypadalo vedle svého evropského kolegy jako z jiného světa, jsou už pryč. Americká auta se trošku zmenšila a ta evropská se o hodně zvětšila. Automatické převodovky nebo elektrická výbava už jsou standardem i v Evropě a auta si jsou obecně po technické stránce dosti podobná. Jen v Americe jsou o něco větší a většinou také víc cool vypadají.
V zásadě však není zásadního rozdílu mezi tím, jestli budete jako svůj každodenní automobil používat šestiválcový Dodge Charger nebo šestiválcovou Škodu Superb. Jen se v případě Chargeru musíte rozloučit s prodlouženou zárukou, servisem v každém městě a náhradním vozidlem v případě poruchy.
Kategorie čtvrtá: Trucky a SUV
Tady to začíná být doopravdy zajímavé – a je víceméně jedno, jestli kupujete pickup zbrusu nový, mírně ojetý nebo třeba 20 let starý. Pickupy a z nich odvozená velká SUV (Lincoln Navigator, Ford Expedition, Cadillac Escalade, Chevrolet Subruban...) jsou totiž poslední kategorií, kde jsou americká auta úplně jiná než ta evropská.
Prvním rozdílem je samozřejmě velikost. Pokud jste měli dosud pocit, že sousedův Touareg či BMW X5 je velké auto, po setkání s Dodge Ram nebo GMC Yukon nejspíš změníte názor. Tahle auta jsou prostě gigantická.
Druhým rozdílem je technika a konstrukce. Pickupy a těch několik málo SUV, které jsou stále ještě postaveny na jejich základě, totiž stále používají archaickou konstrukci s žebřinovým rámem, tuhou zadní nápravou a karoserií posazenou nahoře na tom všem. To znamená, že ve srovnání s moderním evropským (nebo i americkým) SUV jsou citelně těžkopádnější a nemají tak sofistikované jízdní vlastnosti, ale na druhou stranu se to odráží také v mechanické odolnosti a trvanlivosti, která odpovídá tomu, že si vlastně kupujete pracovní náklaďák na stavbu. Jen si ho můžete koupit i s koženými, elektrickými a vyhřívanými sedačkami, navigací, bezklíčovým odemykáním a spoustou vychytávek jako z luxusního auta.
Pokud chcete americký zážitek bez kompromisů (a nejste milovníky muscle cars), vaše cesta začíná tady. Doby plavných sedanů na rámu, jako byl Lincoln Town Car nebo Chevrolet Caprice, už jsou pryč a nahradila je právě velká SUV a pickupy. Pro toho, kdo hledá nezaměnitelný pocit z řízení, pohodlí a trvanlivost, kterou dříve nabízela tato auta, je dnes tím správným řešením Lincoln Navigator nebo Chevrolet Silverado.
Kategorie pátá: Střední věk
Jestli vám je přes třicet, pravděpodobně jste si představu o tom, jak vypadá správné americké auto, vytvořili z filmů a seriálů 80. let. Takže „amerika“ je pro vás obrovský, hranatý sedan (nebo kombík, v takovém případě optimálně doplněný o falešné dřevo na bocích) s velkým osmiválcem pod kapotou a ideálně také chromovanými nárazníky.
Ti z nás, kteří podnikli první více či méně opatrné krůčky ve světě amerických aut před deseti a více lety, si dokonce tahle auta pamatují jako naprosto smysluplnou alternativu k velkým evropským vozům. Koupě Lincolnu Town Car či Chevroletu Caprice z 80. let byla na začátku minulé dekády cestou, jak si za rozumné peníze pořídit auto prostorné, pohodlné, výkonné a samozřejmě plné tehdy špičkové výbavy, jako byla elektrická okna či dokonce sedačky, tempomat nebo klimatizace.
Dnes už je situace jiná. Ameriky zestárly, sešly, ale díky své popularitě mezi nadšenci si udržely cenu (nebo se dokonce staly dražšími). A běžná evropská auta naopak vyrostla, technologicky vyspěla a jejich ceny klesly.
Nic z toho samozřejmě neznamená, že byste takové auto nemohli používat jako každodenní dopravní prostředek. Jen už to rozhodně nebude výsledkem racionální úvahy, ale spíše touhy až obsese jezdit právě takovým autem a být jiný než všichni ostatní.
Každý fanoušek amerik vám řekne, že staré sedany na rámu (i jim příbuzné dodávky, SUV nebo sportovní auta) jsou neobyčejně masivní, odolné a hodně vydrží. Co už vám většinou neřekne je to, že většina předchozích majitelů těchto vlastností naplno využívala a přizpůsobila tomu svůj přístup k údržbě. Ani to, že je sice hezké mít auto na rámu, které vlastně může docela dost zreznout, aniž by to vadilo, ale není dobré, když vám cáká voda na nohy. Nebo když zrezne samotný rám.
A kromě donekonečně omílané spotřeby je tu samozřejmě otázka náhradních dílů, které jsou sice poměrně levné a z Ameriky si je může objednat každý (nebo využít služeb některé z mnoha firem, které se jejich dovozem zabývají), ale nemůžete tak úplně počítat s tím, že prostě dojdete do obchodu a potřebnou součástku si koupíte nebo objednáte do druhého dne.
Nic z toho samozřejmě neznamená, že se takové auto nedá provozovat denně. Ostatně třeba náš fotograf již dlouhá léta jezdí výhradně klasickými amerikami, naposledy Lincolnem Town Car z 90. let. Musíte však počítat s tím, že nejde o racionální volbu, ale o věc, kterou děláte z nadšení. Musíte být připraveni na to, že občas budete týden či dva čekat na náhradní díl, že sehnat schopného mechanika na tato auta je záležitost nesnadná i když „znáte lidi, kteří znají lidi“ a že vaše pětiapůlmetrové auto s pětilitrovým osmiválcem bude méně prostorné a pomalejší než kdejaký evropský sedan střední třídy.
Pokud však najezdíte relativně málo kilometrů a dáváte přednost tomu, aby byla každá jízda zážitkem, před nepodstatnými záležitostmi jako je praktičnost a provozní náklady, amerika tohoto ražení se vám skvěle odmění.
Kategorie šestá: Veteráni
V Amerických filmech často i dnes uvidíte hrdiny, kteří jako každodenní dopravní prostředek používají klasický muscle car nebo křídlatý koráb z padesátých let. Jenomže to je film a navíc se většinou odehrává v Kalifornii nebo jiném podobném místě, kde se nemusíte obávat dešťů či dokonce sněhu a prosolených silnic.
Stará americká auta jsou úžasná. Snad nikdy v historii nedostali designéři takovou volnost kreslit ty nejšílenější tvary a ozdoby, nikdy jste nemohli svoje auto obléci do tak bláznivé palety barev a nikdy nebyly rozměry a motory aut tak nádherně přehnané. Téměř jakékoliv americké auto z 50. a 60. let je krásným ztělesněním a připomínkou světa, kdy všechno bylo s každým uplynulým rokem větší, lepší a rychlejší, létalo se do vesmíru a nadzvukově přes oceán... kdy všechno bylo, jak má být.
Ale stejně jako je tomu u většiny starých věcí, které byly dřív normální a teď jsou to výjimečné zážitky, i řízení starého amerického auta má svoje nevýhody. Třeba to, že ho musíte opravdu řídit a ne jen lehce korigovat směr, karburátorový motor občas po ránu nenaskočí, ergonomie byla tehdy neznámý pojem a třeba takový cyklovač stěračů neznámá technologie, a navíc krásný design často znamenal, že auto je sice obrovské zvenku, ale stísněné uvnitř. Přidejte k tomu fakt, že 50 let staré auto se prostě bude rozbíjet a dostanete stroj, který je skvělý pro víkendové odreagování od hektického moderního světa, ale téměř nepoužitelný k normální přepravě.
Samozřejmě, pokud jste technicky trochu zdatní a na pocitu a stylu vám záleží víc než na praktičnosti, asi to zvládnete i se starým autem. Ale v takovém případě nejspíš naši radu vůbec nepotřebujete.
Závěr
Takže, jak to s těmi amerikami tedy vůbec je? Vlastně dost podobně jako s jakýmikoliv jinými auty. Můžete si koupit ameriky nenápadné, praktické a užitečné či ameriky extravagantní a v běžném životě nepoužitelné. A nebo cokoliv mezi tím. Vždycky však musíte mít na paměti jedno – každá amerika může mít dvě z následujících vlastností: může být přitažlivá, praktická nebo levná.
Fotografie: Radek Caddy Beneš
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
