Pokud jste někdy jezdili "plnotučnou" amerikou, bude vám tento typ rozhovoru nejspíš dost povědomý. Sousedé, kolegové, vzdálení příbuzní i náhodní lidé na benzínce obvykle přesně vědí, kolik vaše auto žere - nebo přinejmenším to, že nemůže žrát tak málo, jak tvrdíte. A vy máte určitě za domem ropný vrt, nebo jste ve vatě a je vám to jedno. Jinak byste takovou bestii nenažranou přeci nemohli provozovat.
PŘEČTĚTE SI:
A přitom většinu majitelů starších osmiválcových amerik tvoří normální lidé s normálními příjmy. Často je dokonce jedním z důvodů pro volbu velkého amerického auta namísto velkého auta evropského právě to, že provozovat americký osmiválec je finančně mnohem méně náročné, ať už z hlediska údržby nebo spotřeby.
Když ale lidem řeknete, že třeba Lincolnem Town Car jezdíte s trochou snahy i pod 9 litrů na sto, prostě vám neuvěří. Debata se obvykle brzy stočí k oblíbenému použití trojčlenky, na základě kterého musí pětilitr žrát dvaapůlkrát víc než dvoulitr, a čtyřikrát víc než třináctistovka.
velké ale úsporné
Ve skutečnosti je přitom poměrně běžné, že americký osmiválec dokáže jezdit úsporněji než evropský šestiválec v o něco menším autě z podobného období. A americký šestiválec se leckdy vyrovná těm větším z evropských čtyřválců. Zvláště to platí u starších vozů (moderní americké motory jsou technologicky velmi podobné těm evropským).
Čím to je? Fanatický fanoušek amerik by vám možná začal vysvětlovat, že americká auta jsou prostě lepší, zatímco ta evropská a ještě mnohem víc japonská jsou jen levné plastové nápodoby. Což, jak všichni přinejmenším tušíme, prostě není pravda.
Důvod je ve skutečnosti mnohem prostý, a sahá až na začátek minulého století.
Zamysleli jste se už někdy nad tím, proč se vlastně evropští a japonští výrobci tolik ženou za litrovým výkonem? Proč je tak důležité dostat z co nejmenšího objemu co největší výkon? Vždyť fyzické rozměry a hmotnost motoru s nárůstem jeho objemu nerostou zdaleka tolik, jak by se zdálo. Šestnáctistovka není ve skutečnosti obvykle o nic menší než dvoulitr. A dvoulitr není o tolik menší než dvouapůllitr. Nemluvě o tom, že hliníková V8 s prostorově úsporným rozvodem OHV je jen o málo těžší než litinový čtyřválec (jak vám potvrdí spousta lidí, kteří úspěšně nahradili osmnáctistovku v Mazdě MX-5 moderním Chevy Small Blockem, při nárůstu hmotnosti nějakých 30 kilo).
za všechno můžou daně
Ne, důvodem, proč mají evropská auta tradičně malé motory, jsou samozřejmě státní regulace. Již na úsvitu automobilismu totiž vlády pochopily, že tento nový způsob přepravy bude velmi oblíbený a rozšířený, což znamená, že je nutné ho řádně zdanit. A ve většině evropských zemí byl za ideální způsob určení výše daní považován tzv. "zdanitelný výkon", protože velké motory mají velká auta, a velkými auty jezdí hnusní buržousti, které je třeba řádně vyždímat. A "zdanitelný výkon" byl přímo odvislý od objemu.
Takže zatímco v Americe velmi rychle přišli na to, že větší motor má pro běžné ježdění příjemnější charakteristiku (díky točivému momentu v nízkých otáčkách) a více vydrží, v evropských zemích bylo nutné dostat co nejvíce výkonu z co nejmenšího motoru - vysoké daně udělaly z čehokoliv většího než je čtyřválec v podstatě luxusní zboží. V některých zemích, kde zdanění bylo tvrdší než jinde, začaly dokonce vznikat i různé prapodivné kreace, které měly vysoké zdanění obejít. Typickým příkladem může být třeba Itálie, kde vysoké zdanění automobilů s objemem přes dva litry objemu dalo vzniknout zrůdnostem jako bylo BMW 320is (alias BMW M3 se sníženým objemem) nebo dokonce Ferrari 208 s dvoulitrovým šestiválcem a turbodmychadlem. Ano, ani majitelé Ferrari si nemohli dovolit platit daně za třílitrový motor...
V USA zatím šel vývoj úplně jiným směrem. Z vysokého objemu si nikdo nedělal hlavu, a tak se již ve třicátých letech jako standardní motorizace ustálily velké šestiválec a ještě větší osmiválce (se kterými začal v roce 1932 Ford). A po druhé světové válce tento trend pokračoval. Chtěli jste úsporné auto? Dostali jste třílitrový šestiválec s malým karburátorem, naladěný na relativně malý výkon, který se líně převaloval někde kolem dvou tisíc otáček a ve výsledku se dostal na spotřebu podobnou evropskému dvoulitru. Mohli jste si dokonce objednat i úsporné verze osmiválců.
Zopakujme si to ještě jednou a pomalu, protože je to důležité. Úsporná. Verze. Osmiválce.
Něco takového je pro Evropana zcela nepředstavitelné, protože osmiválcové motory jsou na starém kontinentu vyhrazeny supersportům, velkým GT a luxusním sedanům, případně off-roadům a SUV. Pokud si můžete dovolit benzínový osmiválec, pak patrně každé ráno snídáte kaviár a k večeři si dáte láhev Dom Perignon, abyste si oddechli od celodenního vykořisťování pracujících.
osmiválcoví pracanti
V USA byl ale benzínový osmiválec až donedávna zcela standardní pohonou jednotkou pro spoustu různých aut. Vezměte si Ford 4.6 Modular z Lincolnu Town Car, zmiňovaného na začátku. Tenhle motor jste mohli v 90. letech najít kromě velkého Lincolnu i ve sportovním Fordu Mustang, kde byste ho očekávali. A v ještě luxusnějším a rychlejším Lincolnu Mark VIII. Ale také ve Fordu Crown Victoria, který sloužil jako typické policejní auto, taxík nebo prostě obyčejný rodinný sedan. A také v pick-upech Ford F-150, vozících cihly, řemeslníky a nářadí, nebo tahajících přívěsy. A v dodávkách Ford Econoline.
Nejinak by tomu bylo i s ostatními osmiválci v té době nebo v předcházejících desetiletích. Nebyl to žádný luxus, ale prostě a jednoduše normální motor, po němž jste sáhli, když už šestiválec nestačil.
Proto nikoho nezajímal litrový výkon. Nikdo netoužil po tom, aby jeho dodávka měla 300 koní a dokázala pálit pneumatiky. Nikomu nevadilo, že jeho V8 není výkřikem poslední techniky a že s nějakými 200 koňskými silami jí překoná leckterý evropský třílitr.
Ne, podstatné bylo to, aby měl motor spoustu točivého momentu, který byl potřeba pro příjemnou, klidnou jízdu, aby dlouho vydržel, byl levný na údržbu a měl rozumnou spotřebu.
Takže až budete přemýšlet o svém prvním americkém autě, nebojte se velkoobjemového motoru. Není to nenažraná a složitá bestie a není to nic, co by si mohl dovolit jen zhýralý bohatec. Je to obyčejný motor pro obyčejné lidi, jen postavený s úplně jinou filosofií než jaké se drží motory evropské...
Proč se ale i v Americe, kde vždy existovala tradice dostupných a poměrně úsporných velkoobjemových mnohoválců, začínají rozmáhat "downsizované" motory s turbodmychadly? Dává to nějaký smysl, nebo je to jen výmysl ekologů? Na to se podíváme příště!
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
