Hudba Waylona Jenningse – odvážně kombinující honky tonk s řízným rockem a ničím nepřipomínající do té doby značně uniformní country – navždy změnila tento styl, ovlivnila bezpočet hudebníků napříč žánry a po letech inspiruje i dnes. A to je důvod, proč jednomu ze zakladatelů hnutí Outlaws věnovat velký, dvoudílný profil. Kde jinde, než v pořadu Country Heroes.
Druhou část velkého profilu legendárního psance, která sleduje jeho kariéru od půlky 70.let až do konce, najdete ZDE.
Pokud mě vzpomínky neklamou, tak před nějakými 40 lety se v noci ze soboty na neděli mezi druhou a třetí hodinou ranní dala na Hlasu Ameriky naladit country hitparáda. Můj první velký hudební idol Johnny Cash tou dobou v žebříčcích příliš nebodoval, ale z rádia často zpíval muž s neméně podmanivým hlasem, a já tak měl od těch časů countryové hrdiny dva. Tím druhým se stal Waylon Jennings. Vezměme to ale od začátku.
Rok 1958. Vlevo Waylon, vpravo Buddy Holly.
Waylon Jennings se narodil jako Waylon Arnold Jennings 15. července 1937 v texaském Littlefieldu, městečku pojmenovaném po rančerovi, bankéři a také bývalém důstojníku konfederačních vojsk Georgovi W. Littlefieldovi. Otec pracoval jako řidič a Waylon později vzpomínal, jak k baterce tátova náklaďáku doma připojovali rádio a poslouchali Grand Ole Opry. Na stole v místnosti ležela Bible, na zdi visela vlajka, vedle ní obrázek Billa Monroea a z rádia zpívali Carter Family. Na kytaru začal Waylon hrát v osmi letech, jako dvanáctiletý už vypomáhal v rozhlasové stanici KVOW. Brzy poté založil svou první kapelu The Texas Longhorns a začal vystupovat v místních klubech. Když pak v šestnácti dokončil střední školu, byl už pevně odhodlaný pustit se na dráhu muzikanta.
Rarita z roku 1958. Waylon Jennings, Buddy Holly (kytara) and King Curtis (saxofon)
V roce 1959 nastoupil jako baskytarista do kapely svého přítele Buddy Hollyho z nedalekého Lubbocku. Moc toho ale spolu odehrát nestihli. Při leteckém neštěstí 3. února 1959 Buddy Holly zahynul a s ním i další rock’nrollové hvězdy Ritchie Valens a Jiles Perry Richardson (The Big Bopper), kterému svoji letenku přenechal právě Jennings. Mimochodem, o tomto dni (The Day the Music Died) napsal Don McLean svůj slavný opus American Pie. Ale vraťme se zpět k Waylonovi.
Waylon v roce 1960. Do vlasatého psance má (alespoň vizuálně) ještě daleko…
Na začátku šedesátých let založil Jennings v Phoenixu v Arizoně novou skupinu Waylors, vydobyl si zde poměrně slušné renomé a svojí muzikou v pohodě uživil sebe i kapelu. V roce 1963 pak podepsal smlouvu s nově vznikajícím vydavatelstvím A&M Records a natočil pár singlů. Firma, zaměřená tou dobou hlavně na folk, ale nahrávky příliš nepropagovala. Přesto jednu z nich, Just to Satisfy You, uslyšel v autorádiu Bobby Bare, tehdy už velká country hvězda. Zrovna ten den projížděl Phoenixem a zastavil se tedy na koncertě v JD’s, kde právě toho večera hráli Waylors. Hned po koncertě zavolal do Nashvillu Chetu Atkinsovi s tím, že Jenningse musí získat do své stáje. Nedbaje varování kolegy z Texasu Willieho Nelsona – „Drž se stranou Nashvillu, zlomí ti tam srdce!“ – se Jennings tam v roce 1965 vydal zkusit své štěstí a podepsal smlouvu s RCA Victor. A už v srpnu toho roku se poprvé objevil v hitparádě Billboard Hot Country Songs s písní That´s The Chance I´ll Have To Take.
Pod vedením Atkinse, který věřil, že z Waylona udělá hvězdu mainstreamové country hudby, to ale byla úplně jiná muzika, než kterou hrávali Waylors. V roce 1966 vydal Jennings u RCA Victor své debutové album Folk-Country, následovaly desky Leavin’ Town a Nashville Rebel. Přišly první hity (Anita, You’re Dreaming a cover verze Ligtfootovy For Lovin’ Me), koncerty v Grand Ole Opry, ale Jenningsova hudba jako by se přestala vyvíjet a nebýt jeho výrazného barytonu, nijak by nevybočovala z tehdejší produkce. Když si pak Jennings zahrál hlavní roli ve filmu Nashville Rebel, nikdo a ani on sám netušil, že se za pár let stane rebelem skutečným.
Značně neuspořádaný Jenningsův život v šedesátých letech přinesl tři nevydařená manželství a také závislost na amphetaminech. V šestašedesátém se na nějaký čas stal spolubydlícím Johnnyho Cashe, který si před rozvodem s první ženou Vivian pronajal jednopokojový byt ve městě Madison v Tennessee. Do nepříliš útulného příbytku plného tajně schovaných drog jim pravidelně chodily uklízet a mýt špinavé nádobí Maybelle Carter s dcerou June. A podobně jako se June Carter stala osudovou ženou Johnnyho Cashe, čekal podobný příběh i Waylona Jenningse. Mezitím ale stále přibývaly úspěšné singly v Top 10.
Závislácká dvojka – Jennings a Cash. Kam se na jejich způsob života v šedesátých letech hrabaly rockové hvězdy…
The Chokin 'Kind vystoupal v roce 1967 na osmou příčku Billboard Hot Country Singles, o rok později se s Only Daddy That'll Walk the Line Jennings dostal až na druhé místo. V roce 1969 jeho spolupráce s The Kimberlys na singlu MacArthur Park vynesla cenu Grammy v kategorii nejlepší country duo nebo skupina a singl Brown Eyed Handsome Man to dotáhl na třetí místo v žebříčku Hot Country Singles.
Waylon jako host v televizním pořadu Johnny Cashe v roce 1970
“Fakt seš si jistej, že to starej Hank dělal přesně takhle?” Co by asi Hank Williams Sr. říkal na současnou country muziku? Originální triko s tímhle motivem si můžete koupit v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz a ty prachy, co u nás necháte, použijeme na provoz Rádia Dixie a tvorbu podcastů jako je třeba Country Heroes, kterej právě posloucháte. A čtete. Díky!
Waylon a Jessi. Tihle dva si byli prostě souzení.
Ve zmiňovaném roce 1969 se Waylon Jennings ale také oženil se zpěvačkou Jessi Colter pocházející z Arizony. Ta se pár let před tím definitivně rozešla s prvním manželem, kytaristou Dueanem Eddym, a po seznámení s Jenningsem opustila i své původní jméno Mirriam Johnson. Nové jméno si vybrala na základě příběhu, který jí kdysi vyprávěl otec o členu bandy Jesseho Jamese, jistém Jesse Colterovi, snad to dokonce byl i jejich příbuzný. Jessi byla zvyklá na větší tvůrčí svobodu a jednoho dne Waylonovi řekla: „Mohl bys vzít svoje muzikanty, svoje písničky, sehnat si vlastního producenta a ve výsledku budeš takový, jaký opravdu jsi.“ A jak řekla, tak se i stalo.
V roce 1972 uzavřel Jennings novou smlouvu s RCA Records, v níž bylo oproti zažitým nashvillským zvyklostem vše naruby: mohl si přivést vlastního producenta, sám vybrat písničky a vzít si k nahrávání svoji kapelu. A taky, což bylo možná to nejpodstatnější, nemusel se vázat na nahrávací studia vydavatelství. Ve studiu přítele Tompalla Glasera pak mohli nahrávat tak dlouho, jak potřebovali a neřešit, jestli je ráno, odpoledne či noc.
Přerod z uhlazené nashvillské hvězdy v nezkrotitelného psance začal na živých vystoupeních.
Prvním albem s novým, daleko ostřejším rockovým zvukem, byla deska Ladies Love Outlaws (1972) a vyšlo jen půl roku poté, co Jennings nahrál (ještě postaru) desku Good Hearted Woman se stejnojmenným hitem. Následovala série zcela zásadních alb: Lonesome On’ry and Mean (1973), Honky Tonk Heroes (1973), This Time (1974), I’m a Ramblin’ Man (1974), Dreaming My Dreams (1975). A protože každé z nich se nesmazatelně zapsalo do countryové historie, představme si je trochu podrobněji.
Jedna z nejlepších Waylonových fotek. Komentáře netřeba.
Lonesome On’ry and Mean přineslo desítku pečlivě vybraných skladeb od nejrůznějších autorů. Titulní píseň složil Steve Young, Gone to Denver je od Johnnyho Cashe, San Francisco Mabel Joy od Mickeyho Newburyho, Pretend I Never Happened napsal Willie Nelson a Me and Bobby McGee je samozřejmě od Krise Kristoffersona. Tou nejpodstatnější změnou ale byl zvuk nahrávek, přesně odpovídající Jenningsovým představám. Dneska už to posluchači nejspíš nepřijde, ale nových a neoposlouchaných postupů tu byla celá řada. Vedle výrazné rockové rytmiky můžeme slyšet kytary hrané stylem vycházejícím z klasického finger-picking stylu, pro country ne zcela typické bluesové harmoniky, pedálovou steelkytaru vykreslující nálady často až psychedelické a v neposlední řadě i baskytary dunící jak z úplně jiného hudebního světa. A k tomu všemu občasné mohutné gospelové sbory.
Honky Tonk Heroes představilo do té doby nepříliš známého písničkáře Billy Joe Shavera a bylo stejně psanecky drsné jako sám autor. Mezi producenty nechyběl Tompall Glaser, který se spolu s Jenningsem se postaral o většinu alba. V hitparádách sice žádný singl výrazně nezabodoval, ale žádná z těch písní dodneška nezestárla. Vedle titulních Honky Tonk Heroes se do srdcí posluchačů nesmazatelně zapsaly Old Five and Dimers (Like Me), You Asked Me To nebo Black Rose.
Album This Time zahájilo dlouhou sérií vítězných singlů a stálo na počátku intenzivní spolupráce Jenningse a Nelsona, který se na desce podílel jako producent i autor několika písní. Svým hlasem i hrou na nejrůznější nástroje zde přispěla také Jessi Colter. Deska jako celek působí poněkud méně vzrušivě než dvě předcházející, ale následující I’m a Ramblin’ Man to bohatě vynahrazuje. Kousky jako Midnight Rider či titulní song v sobě mají až neskutečnou dávku jižansky rockové energie.
A tou dobou taky vznikla legendární živá verze Good Hearted Woman, na které se k Jenningsovi přidává Willie Nelson a která se stala dalším no. 1 hitem.
Waylon a Willie
Mnozí považují za vrchol Jenningsovy tvorby v 70. letech album Dreaming My Dreams, pro některé jeho fanoušky je naopak z větší části až příliš poklidné. Tak či onak album otvírají dva stěžejní kousky Jenningsova repertoáru – Are You Sure Hank Done It This Way a Waymore’s Blues. V nich a také v závěrečné Bob Wills Is Still the King vzývá v nových souvislostech Jennings své dávné hrdiny. Mimochodem, všech jedenáct písniček nahrál (mimochodem docela po svém a nutno dodat, že skvěle) o 22 let později kalifornský písničkář Chuck Prophet pod názvem Dreaming Waylon’s Dreams a písničku Bob Wills Is Still the King můžeme na YouTube nalézt i v nádherné verzi Rolling Stones.
Když byl Waylon Jennings vyhlášen CMA jako zpěvák roku 1975, překvapilo to už jen málokoho. A hned o rok později zabodoval Waylon Jennings znovu, když spolu s Jessi Colter za duet Suspicious Minds, získali ceny hned dvě – za nejlepší countryovou dvojici a za singl roku. Zásadní úspěchy nové psanecké country ale měly teprve přijít. To si už ale nechme do dalšího dílu Country Heroes, který se na webu RadioDixie.cz objeví v úterý 2.2.2021. Podcast samozřejmě nebude chybět.
Playlist:
Waylon Jennings – Jole Blon
Waylon Jennings – Just to Satisfy You
Waylon Jennings – That´s The Chance I´ll Have To Take
Waylon Jennings – Anita, You´re Dreaming
Waylon Jennings – For Lovin’ Me
Waylon Jennings – Only Daddy That’ll Walk the Line
Waylon Jennings – Nashville Rebel
Waylon Jennings & The Kimberlys – Brown Eyed Handsome Man
Waylon Jennings – Good Hearted Woman
Waylon Jennings – Ladies Love Outlaws
Waylon Jennings – Never Been to Spain
Waylon Jennings – Lonesome On’ry and Mean
Waylon Jennings – Honky Tonk Heroes
Waylon Jennings – This Time
Waylon Jennings – I’m a Ramblin’ Man
Waylon Jennings – Are You Sure Hank Done It This Way
Waylon Jennings – Bob Wills Is Still the King
Waylon Jennings – Midnight Rider
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
