Magazín Rolling Stone v nedávno vydaném žebříčku nejlepších zpěváků a zpěvaček všech dob zařadil Patsy Cline na 13. místo, hned před Freddieho Mercuryho a těsně za Johna Lenonna. Neříkejte, že jste nikdy neslyšeli její Sweet Dreams nebo Walkin' After Midnight. Její jméno se navždy zapsalo do historie country music i populární hudby a můžeme jen litovat, že jí osud nedopřál víc času…
Poslouchejte: Country Heroes 35 - Patsy Cline
Malá Ginny se svou sestrou
Patsy Cline se narodila 8. září 1932 ve Winchesteru jako Virginia Patterson Hensley. Její rodiče, třiačtyřicetiletý Samuel Lawrence Hensley, kovář, a jeho druhá manželka, šestnáctiletá Hilda Virginia Patterson Hensley, se vzali pouhých šest dní před porodem. V rodině se malé Virginii říkalo Ginny. Až do roku 1937 žila na farmě svých prarodičů z otcovy strany poblíž Elktonu a u prarodičů z matčiny strany v Gore, kousek od Winchesteru v okrese Frederick. Během šestnácti let se rodina Hensleyových devatenáctkrát stěhovala do různých měst v údolí Shenandoah, včetně Lexingtonu.
Do Winchesteru se vrátili v roce 1948, kdy Samuel Hensley opustil svou ženu a tři děti. Ačkoli byl Hensley navenek okouzlující, vlastní rodinu terorizoval. Ginny si byla vědoma, že její matka, která pracovala v továrně na zpracování jablek, žila v neustálém strachu. Sama byla často obětí otcovy divoké povahy a dokonce ji prý v dětství sexuálně zneužíval. Tak či onak, matka a dcera vytvořily spojenectví, které jim vydrželo po zbytek života.
Krátký dokument o městě Winchester, rodišti Patsy Cline
Ginny od dětství zbožňovala Shirley Temple, mladičkou herečku a tanečnici, která svoji hvězdnou kariéru zahájila už jako tříletá. (Pokud vám je toto jméno povědomé, nemýlíte se – v letech 1989 až 1992 působila, už jako Shirley Temple Black, na postu velvyslankyně USA v Československu.) V nějakých třech letech Ginny prý bavila sousedy, zpívala a přednášela. Hudební talent zdědila po rodičích. Její otec byl vynikající zpěvák a matka zpívala v kostelním sboru.
Vzorem pro malou Ginny byla Shirley Temple
Ve čtyřech letech se Ginny naučila stepovat, podobně jako její idol. Dokonce vyhrála místní soutěž talentů, kde po vzoru Shirley Temple tančila na píseň The Good Ship Lollipop. Krátce poté ale tancování vystřídal zpěv a Ginny se začala (sama podle sluchu) učit na piáno. V sedmi letech už hrála velice slušně a toužila stát se hvězdou Grand Ole Opry.
První idol malé Ginny – Shirley Temple
Svou hudební kariéru začala zpíváním duetů se svou matkou v baptistickém kostelním sboru. Ve třinácti letech však vážně onemocněla revmatickou horečkou. V jednom rozhovoru z roku 1956 vzpomínala na svou nemoc: „Horečka zachvátila můj krk, a když jsem se uzdravila, měla jsem hlas dunivý jako Kate Smith.“
Ginny ve svých teenagerských letech
Ginny krátce po svých šestnáctých narozeninách odešla ze školy, a aby pomohla uživit matku, mladší sourozence, bratra Sama a sestru Sylvii, začala pracovat – nejprve v drůbežárně, později v autobusovém depu a jako prodavačka v lékárně. Touha stát se zpěvačkou ji ale neopouštěla. Hilda Hensley se snažila dceři pomáhat, jak to jen šlo a kontaktovala svého známého, klavíristu Jumba Rinkera, který měl pravidelné angažmá ve večerním klubu Melody Lane v Martinsburgu, asi dvacet mil severně od Winchesteru. Rinkerovi se líbilo, jak Ginny zpívá, a ta se stala pravidelnou součástí jeho vystoupení.
Ginny zpívala s Rinkerem několik měsíců, zatímco ji matka vozila autem přímo z práce na vystoupení a pak zase zpět. Domů se vracely často až ve tři hodiny ráno. Druhý den pak Ginny časně vstávala a opět vyrážela do práce. „Nikdy bych se nikam nedostala,“ vzpomínala později, „kdyby nebylo matčiny víry a podpory.“
Sladkých sedmnáct let…
V květnu 1949 se Ginny dozvěděla o vystoupení Wallyho Fowlera (známého jako Mr. Gospel Music) s Oakridge Quartetem v Palace Theater ve Winchesteru. Byla jeho velkou fanynkou a věděla, že Fowler občas zve zpěváky, aby se k němu připojili na pódiu. Vyšlo to a na Fowlera udělalo její vystoupení v Palace takový dojem, že jí zařídil v srpnu 1949 účast v konkurzu do Grand Ole Opry.
Za doprovodu známého klavíristy Moona Mullicana (z jehož stylu později vycházel Jerry Lee Lewis) zaujala Ginny na konkurzu manažera talentů Opry Jima Dennyho a hlavní hvězdu Roye Acuffa. Acuff, tehdejší „král country hudby“, ji hned druhý den pozval, aby zazpívala v jeho rozhlasovém pořadu Noon-Time Neighbors. Krátce nato Ginny debutovala v rádiu WSM.
Roy Acuff byl na konci čtyřicátých let opravdovým králem country music. Foto z jeho televizní show v roce 1948.
Denny doufal, že Ginny zůstane v Nashvillu, aby mohli dále spolupracovat. Ginny však bylo teprve sedmnáct let (aby mohla vystupovat v Opry, muselo by jí být nejméně osmnáct). Několik dalších let tak Ginny pokračovala v angažmá v okolí Winchesteru a na čas se připojila ke skupině Gene Shiner's Metronomes.
Současná podoba domu Patsy Cline ve Winchesteru
Psal se rok 1952, Kitty Wells právě prorazila s hitem It Wasn't God Who Made Honky-Tonk Angels a vydala první významnou ženskou country nahrávku od dob Patsy Montany. Pro Ginny to byl silný impuls a s vervou se vrhla do studia country hudby, zatímco její matka šila třásně na kovbojské oblečení.
Tahle písnička Kitty Wells pořádně nakopla mladičkou Ginny
Ginny tehdy přemluvila Jumba Rinkera, aby ji seznámil s Billem Peerem, jehož skupina Melody Boys byla v regionu velmi populární. Při prvním setkání se Ginny odvážně zeptala Peera, zda by si mohla zazpívat s jeho kapelou. Ten souhlasil a 27. září 1952 se Ginny objevila v plné kovbojské parádě v Brunswick Moose Hall. Ten večer Ginny svým vystoupením strhla publikum. Peer ji na místě najal do své kapely a ještě toho večera ji přesvědčil, aby si změnila jméno. Peerovi přišlo „Ginny Hensley“ příliš staromódní, a když zjistil, že její druhé jméno je „Patterson“, okamžitě ji přejmenoval na Patsy Hensley.
S Peerovou kapelou Melody Boys už jako Patsy Hensley
Brzy poté se Peer stal Patsyiným manažerem. Pod Peerovým tlakem s ním neochotně navázala poměr, což vyvolalo zděšení její matky a pošramotilo její pověst ve Winchesteru. Krátce nato se seznámila s dobře situovaným Geraldem Clinem z Fredricksburgu ve státě Maryland a po šesti měsících (v březnu 1953) se vzali. Z Ginny Hensley se stala Patsy Cline. Žádnou velkou lásku sňatek Patsy nepřinesl. I když se k ní manžel choval dobře, její hudební ambice ho příliš nezajímaly. Patsy začal připadat k smrti nudný, a tak pokračovala ve vztahu s Peerem.
Patsy a Bill Peer někdy v roce 1950
O měsíc později Patsy hostovala s Ernestem Tubbem v části Ralston-Purina Grand Ole Opry. Následujícího roku, v srpnu 1954, Patsy vyhrála soutěž National Country Music Championship Contest ve Warrentonu ve Virginii, kde s Peerovou skupinou předvedla píseň Faded Love. V publiku seděl toho večera i Connie Barriott Gay, který měl v Nashvillu velmi populární rozhlasové a televizní pořady. Najal Patsy na turné se skupinou Texas Wildcats a v roce 1954 začala Cline hostovat v jeho půlhodinovém televizním pořadu Town and Country Time. Mimochodem, Connie Barriott Gay měl prsty i v tom, že dřívější poněkud hanlivé označení hillbilly music nahradilo nové – country music.
1.7.1955 uvedl Ernest Tubb jako debutantku Patsy Cline do Grand Ole Opry
S Hankem Williamsem se Patsy Cline nikdy nepotkala, ale kdyby ji Ol´ Hank měl možnost slyšet, určitě by spokojeně stříhal ušima. Originální triko s otcem country music najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz ZDE a možná se budete divit, co všechno dalšího tam objevíte…
V září 1954 podepsala Cline smlouvu s Billem McCallem pro nahrávací společnost 4 Star Record Company, Inc., a v červnu následujícího roku nahrála v Nashvillu své první písně: Hidin' Out, Honky-Tonk Merry-Go-Round, Turn the Cards Slowly a A Church, a Courtroom, and Then Goodbye. Její první deska, vydaná v červenci 1955 u labelu Coral Records, byla neúspěšná, ačkoli ji produkoval Owen Bradley, spolutvůrce Nashville Soundu. Cline se marně bránila jeho pokusům zmírnit její živelný až „buranský“ přístup popovými aranžemi, pro které se podle něho její hlas hodil lépe.
Grand Ole' Opry, 1955
Patsy s prvním manželem Geraldem Clinem
V říjnu 1955 se Patsy Cline osobně i profesně rozešla s Peerem. Gerald Cline, který žárlil na úspěch své ženy a byl frustrovaný z toho, že nezůstává doma jako tradiční žena, od Patsy odešel a bezdětný pár se 28. března 1957 v Marylandu rozvedl.
Z pořadu Tex Ritter's Ranch Party, 1957
Zároveň však Patsyina kariéra dostala nový impuls, když v lednu 1957 debutovala v celostátní televizi jako soutěžící v pořadu Arthura Godfreyho Talent Scouts, který byl odrazovým můstkem pro kariéru mnoha nováčků. S písní Walking After Midnight Patsy vyhrála a zároveň měla na kontě obrovský hit. Nahrávka pak byla narychlo vydána v únoru 1957 a už v březnu se Walkin' After Midnight vyšplhala na druhé místo žebříčku country hudby Billboard a na dvanácté místo v žebříčku populární hudby. Bylo trochu ironií osudu, když za svůj podíl na hitu dostala Patsy od McCalla pouhých devět set dolarů.
Patsy spolu s Harrym Silversteinem z Decca Records předvádějí ocenění časopisu Billboard pro „Nejslibnější country & western umělkyni“ v roce 1957
Mezitím se v dubnu 1956 se Patsy Cline na taneční zábavě v Berryville seznámila s Charlesem Allenem Dickem, sazečem místních novin. Vzali se 15. září 1957 a vzápětí otěhotněla s dcerou Julií, čímž se její kariéra na několik dalších let zastavila. Dick sloužil v americké armádě ve Fort Bragg a Patsy se s kojencem, o kterého se musela starat, musela opět živit jako regionální umělec. Několik měsíců poté, co byl Dick v únoru 1959 propuštěn z armády, se manželé přestěhovali do Nashvillu.
Patsy se svou první dcerou Julií a druhým manželem Charlesem Dickem
Během pauzy vydala společnost Decca dalších pět singlů, žádný z nich ale v hitparádách neuspěl. Na její první nahrávce po mateřské v lednu 1959 se podílel i vynikající mužský kvartet The Jordanaires (doprovázeli také Kitty Wells a Elvise Preleyho). Když jí konečně vypršela smlouva, nahrála v lednu 1960 svou poslední session pro Billa McCalla (Patsy o něm později hovořila s despektem jako o „Hadovi“).
Patsy na pódiu Grand Ole Opry v roce 1960
Patsy Cline, která v polovině padesátých let několikrát vystoupila v Grand Ole Opry jako host, se v lednu 1960 stala stálou členkou souboru. Začala nahrávat další písně (opět u producenta Owena Bradleyho) a koncertovat, aby doplnila příjmy z manželovy práce v tiskárně. Manželé se tak protloukali až do ledna 1961, kdy Decca vydala skladbu I Fall to Pieces. Toto mistrovské dílo Harlana Howarda a Hanka Cochrana v jedinečném podání Patsy Cline se postupně vyšplhala na první místo country hitparády a na dvanácté místo popového žebříčku.
Když se 22. ledna 1961 se Patsy narodil syn Randy, bylo jí jasné, že slibně rozjetou kariéru tentokrát už nemůže přerušit. Uplynulo jen pár měsíců a Patsy se opět vydala na turné. V červnu 1961 se Patsy a její bratr Sam stali účastníky bouračky dvou aut, při níž Patsy proletěla čelním sklem a jen se štěstím přežila. O šest týdnů později se nicméně Patsy Cline, upoutaná na invalidní vozík, vrátila na pódium Opry.
V srpnu 1961 Owen Bradley přinesl Patsy demosnímek písně Crazy, kterou napsal tenkrát ještě zcela neznámý sedmadvacetiletý písničkář Willie Nelson. Patsy se píseň zpočátku nelíbila, prý ji až nesnášela. Přesto ji na popud svého producenta nahrála, nazpívala hned na první pokus. Když se Crazy dostala v listopadu 1961 do hitparád, stoupala ještě mnohem rychleji než I Fall To Pieces. Třetího prosince se dostala na deváté místo v popové hitparádě a v lednu 1962 dosáhla druhého místa v countryové.
Tentýž měsíc vydala společnost Decca skladbu She's Got You autora Hanka Cochrana, která se rychle vyšvihla na první místo v country hitparádě a zároveň to dotáhla na čtrnácté místo v popové hitparádě.
Úspěch střídal úspěch a během dvou let získala Patsy Cline několik ocenění pro nejlepší country zpěvačku. Od ledna 1962 se často objevovala jako druhá účinkující na koncertním turné pořádaném Johnnym Cashem, kterého se účastnili také June Carter a George Jones. Její koncertní program zahrnoval televizní vystoupení v pořadech American Bandstand a Tennessee Ernie Ford Show a také koncerty v Carnegie Hall, Hollywood Bowl a v kasinu Mint v Las Vegas. Když konečně přišly peníze, nechal Charlie práce a zůstal doma, aby se staral o děti. Patsy koupila pro rodinu dvoupatrový dům na Nella Drive v Madisonu. V listopadu se pak vrátila na Západ, kde absolvovala šestitýdenní klubovou štaci v Las Vegas.
Vlevo dlouholetý člen doprovodné kapely Patsy Cline George Riddle, vpravo George Jones a uprostřed samozřejmě Patsy Cline. Snímek byl pořízen jen několik dní před osudovým leteckým neštěstím.
Počátkem roku 1963 vyšla píseň Leavin' on Your Mind a Cline nahrála album, na kterém byly mimo jiné skladby Blue Moon of Kentucky, Someday (You'll Want Me to Want You) a Sweet Dreams (of You).
Zpráva o leteckém neštěstí otřásla celou country scénou
Když se 5. března 1963 vracela po benefičním koncertu v Kansas City ve státě Missouri domů do Nashvillu, v letadle, které pilotoval její manažer, došlo k tragédii. Patsy Cline a spolu s ní i "Cowboy" Copas a Harold Franklin "Hawkshaw" Hawkins zahynuli při havárii poblíž Camdenu ve státě Tennessee. Po modlitebním obřadu v Nashvillu se její ostatky vrátily do Winchesteru, kam na její pohřeb dorazily tisíce fanoušků. Byla pohřbena v Shenandoah Memorial Parku nedaleko od města.
Patsy zemřela, ale písně Sweet Dreams (Of You) a Faded Love, které stihla natočit krátce před smrtí, dál dobývaly hitparády. V tragickém roce 1963 byla Patsy Cline potřetí za sebou vyhlášena nejlepší zpěvačkou v anketách časopisů Billboard a Cashbox.
V desetiletích následujících po smrti se Patsy Cline postupně stávala hudební ikonou. V roce 1973 byla jako první sólová interpretka zvolena do Síně slávy country hudby v Nashvillu a v roce 1981 byla uvedena do Síně slávy Virginia Folk Music Association. Jejích nahrávek se prodaly miliony kusů (komplace Greatest Hits se během let stala mnohonásobně platinovou) a byly o ní napsány četné životopisy, vzniklo několik muzikálů i celovečerní film Sweet Dreams (1985). Pozoruhodné na tomto snímku bylo využití původních nahrávek Pasty Cline – její představitelka Jessica Lange zpěv pouze deklamovala.
Celý film Sweet Dreams
Národní akademie nahrávacích umění a věd udělila v roce 1995 Patsy Cline cenu za celoživotní dílo a v roce 1992 a 2001 ocenění Grammy Hall of Fame za skladby Crazy a I Fall to Pieces. V roce 2003 se objevil tucet největších hitů na albu Remembering Patsy Cline v podání zpěvaček zdaleka ne jen countryových.
Na přelomu století zůstala její nahrávka Crazy nejčastěji hranou písní v jukeboxech. Cline má fankluby po celém světě, pamětní poštovní známku Spojených států a hvězdu na hollywoodském chodníku slávy (ačkoli nikdy nenatočila žádný film). Ve Winchesteru je na její památku postavena zvonice v Shenandoah Memorial Parku a Pleasant Valley Road přejmenována na Patsy Cline Boulevard.
Část expozice muzea Patsy Cline v Nashvillu
Patsy Cline má i muzeum (https://www.patsymuseum.com/), které se nachází v Nashvillu hned vedle Muzea Johnnyho Cashe. Vedle řady unikátních artefaktů a dokumentů si tam můžete prohlédnout i hodinky, které měla na ruce během nechvalně proslulé letecké havárie, klíč od New Yorku, který obdržela, sbírku jejího oblečení a také stánek z jejího zaměstnání v Gaunt's Drug Store. Muzeum se nachází jen kousek od Tootsie's Orchard Lounge, místa, kde její manžel, Charlie Dick, poprvé slyšel píseň Willieho Nelsona Crazy.
Najít společnou fotografii Patsy s Lorettou Lynn, toť oříšek. Žádnou lepší jsme neobjevili…
Tím ovšem výčet návratů k životu této jedinečné zpěvačky nekončí – například v roce 2019 natočila režisérka a producentka Callie Khouri (zmíněna v nedávném Americana Expressu) film Patsy & Loretta. Příběh o přátelství dvou slavných zpěvaček je vskutku pozoruhodný.
Když se Patsy po autonehodě zotavovala v nemocnici, byla Loretta Lynn už dlouho její obdivovatelkou. Nedlouho poté, co se dozvěděla o havárii, nahrála Loretta ve studiu Ernesta Tubba píseň I Fall to Pieces. Když Patsy uslyšela Lorettino provedení písně, požádala manžela Charlieho Dicka, aby sehnal Lorettu a jejího manžela Olivera Lynna a přivezl je za ní do nemocnice. „Tehdy jsem se s ní setkala poprvé a vzniklo přátelství, které jen trvalo a trvalo a nikdy nezemřelo,“ vzpomínala Loretta Lynn v závěrečném proslovu na svém albu I Remember Patsy vydaném v roce 1977. Od té doby se jejich pouto jen prohlubovalo.
Patsy vzala Lorettu pod svá křídla a pomáhala jí orientovat se v úskalích branže, radila ji, jak dosáhnout spravedlivého platu i třeba, jak se na koncert správně nalíčit. Příběh jejich přátelství neskončil tragickou smrtí Patsy v březnu 1963. Když se Lorettě následujícího roku narodila dcera, pojmenovala ji po své zesnulé přítelkyni. Zbývá dodat, že Patsy Lynn se později stala úspěšnou herečkou a spolu se sestrou Peggy i nějaký čas tvořily country duo The Lynns.
Patsy Cline za svého života sice neprodala miliony desek, zanechala ale v country hudbě nesmazatelnou stopu. Její vliv na zpěvačky jako Dottie West, Loretta Lynn (kterým pomohla nastartovat kariéru) nebo Barbara Mandrell (která ve svých dvanácti absolvovala s Patsy v roce 1962 turné) a nespočet dalších žen, které následovaly po ní, lze stěží plně docenit. Nezapomenutelná a fascinující i její hudební pozůstalost. Sytý, zvučný a medový hlas Patsy Cline stále dokáže zasáhnout srdce milionů fanoušků.
Dokumentární film Patsy Cline Crazy
Patsy s Georgem Hamiltonem IV
Patsy Cline byla upřímná, velmi svéhlavá a tvrdohlavá jako mezek a nikdy nezapomněla dát lidem najevo, co si myslí. V roce 2003 George Hamilton IV, její dlouholetý kytarista a sám slavný countryový zpěvák, vzpomínal: „Pokud jde o Patsy, která vymezila místo ženám v country, byla něčím, čemu říkám předfeministka. Ona neotevírala dveře, ona je prostě vykopávala.“
Provedení Foolin' Around v podání The Royal Hounds a Sierry Ferrell dokazuje, že Patsy Cline má stále co říci i nejmladší generaci zpěvaček
Playlist
Dwight Yoakam – Stop The World
Patsy Cline – Foolin' Around
Patsy Cline – Honky Tonk Merry Go Round
Patsy Cline – Turn The Cards Slowly
Patsy Cline – Come On In
Patsy Cline – Hidin' Out
Patsy Cline – Walkin' After Midnight
Patsy Cline – I love You Honey
Patsy Cline – San Antonio Rose
Patsy Cline – I Fall To Pieces
Patsy Cline – Bill Bailey, Won't You Please Come Home (live)
Patsy Cline – Crazy
Patsy Cline – She's Got You
Patsy Cline – Your Cheatin' Heart
Patsy Cline – Sweet Dreams (Of You)
Patsy Cline – Blue Moon Of Kentucky (live)
Loretta Lynn – Faded Love
Rosanne Cash – She's Got You
Patsy Cline – Crazy Arms
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
