V jedenáctém dílu Americana Expressu představíme Toma Russella, jednoho z nejoceňovanějších písničkářů Ameriky. V jeho písních uslyšíme také Johnnyho Cashe, Jerry Jeff Walkera, Dave Alvina nebo skupinu Calexico.
Tom Russell je oceňovaný americký písničkář, malíř, vypravěč, novinář a spisovatel. Vydal více než tři desítky alb a je mnohými svými kolegy i fanoušky považován za nedílnou součást americké kulturní a literární linie, která sahá od zlaté éry kovbojských a folkových tradic přes romantickou, ale zároveň drsnou americanu Woodyho Guthrieho, Boba Dylana, Townese Van Zandta až po poezii a prózu spisovatelů, jako byli Raymond Chandler, William Faulkner nebo Charles Bukowski.
Byl kriminalistou, učitelem, toreadorem, bavičem ve striptýzových klubech, členem pouťového ansámblu, dělníkem v mlékárně i taxikářem. Desítky let strávil putováním po Spojených státech, Evropě i dalších kontinentech A díky všem těmto životním zkušenostem se vypracoval v jednoho z nejoceňovanějších písničkářů Ameriky, jehož skladby nahrál kdekdo, od Johnnyho Cashe, přes Suzy Bogguss, Iris DeMent, Nanci Griffith po Joe Elyho či KD Lang nebo (zcela nedávno) Corb Lund.
Tom Russell se narodil v Los Angeles, dle webu allmusic.com k tomu došlo 5. března 1947 (jiné zdroje včetně Wikipedie, připouští i rok 1948, další dokonce 1950, což se ale vzhledem k dále uvedeným faktům nezdá příliš pravděpodobné). Jisté ale je, že už od dětství vyrůstal obklopen muzikou amerického Západu. Chtěl se stát sociologem, nakonec vystudoval kriminologii. Přitom se seznámil s dosti radikálním levicovým kriminologem. Ten koncem šedesátých let dostal místo v Nigérii a požádal Russella, aby tam s ním jel jako studentský učitel. Původně sice zamýšlel vzít sebou černého Američana, ale žádného se mu nepodařilo přesvědčit.
„Ani jsem přesně nevěděl, kde to je. V mnoha směrech mi to ale otevřelo oči. Nakonec jsem víc četl Grahama Greena a hrál na kytaru, než řešil sociologii,“ vzpomínal později na svoji africkou štaci Russell. „Rozhodně to byly děsivé časy. Už při vystupování z letadla mě zatkli, protože jsem na palubě fotil a to bylo protizákonné. Několikrát na mě mířili pistolí, často docházelo k výtržnostem. Opravdu mě to ale zasáhlo až o nějakých dvacet let později, když jsem se nad tím vším začal zamýšlet.“
Píseň East of Woodstock, West of Viet Nam odráží Russellovo působení v Nigérii. Zatímco on sám učí v Africe, ve stejné době se jeho vrstevníci ve Státech noří do světa drog a volné lásky…
Russell v Nigérii pochopil, že rozhodně nechce pro zbytek života skončit jako učitel na univerzitě. Vše si naplno uvědomil jednoho večera ve Vancouveru: „Procházel jsem kolem nějakého baru, když jsem uslyšel, jak uvnitř kdosi zpívá píseň Hanka Williamse. A já v tu chvíli viděl, že je to přesně to, co jsem chtěl vždycky dělat.“
Jeho muzikantské začátky ale nebyly nijak oslnivé. Debutoval ve striptýzových podnicích ve vancouverské čtvrti Skid Row – v místech, kde publikum samotná hudba pochopitelně zas tak moc nezajímala. Ale přinášelo to i zkušenosti, které se později docela hodily – jak přiváděl striptérky a uváděl nejrůznější exotická vystoupení, tak se stal mimoděk velmi dobrým ceremoniářem.
Tom na to vzpomíná: „Každý večer jste museli hrát šest až osm hodin a to znamenalo přezpívat obrovské množství nejrůznějšího materiálu – od Hanka Williamse přes Rolling Stones a Johnnyho Cashe až po vlastní věci. Bylo to dobré bojiště pro učení se skládání písní a samotné hraní.“
Robert Hunter z Grateful Dead – bez něj by Tom Russell možná dodnes jezdil taxíkem
Pak to chvíli vypadalo docela slibně, Russell uspěl v několika písničkových soutěžích, o jeden z jeho románů projevilo zájem významnější vydavatelství. Nakonec se ale vše nějak zvrtlo. „Narazil jsem do zdi a asi na půl roku ztratil chuť do práce. Měl jsem už tehdy rodinu a dělal, co bylo v mých silách, abych ji uživil.“
Russell pracoval na pouti v Portoriku, v roce 1980 se přestěhoval do New Yorku a začal dělat taxikáře. Ač to nemohl vůbec tušit, měla mu tahle práce totálně převrátit život naruby. Při jedné jízdě v Queensu se seznámil s kytaristou Andrewem Hardinem. Ten poté, co uslyšel jeho písně, ho přesvědčil, že by měli založit novou kapelu. Krátce nato cestoval v Russellově taxíku Robert Hunter z kapely Grateful Dead; Russell Hunterovi zazpíval svou píseň Gallo Del Cielo a ohromený Hunter pozval Russella, aby se k němu připojil na pódiu při jeho vystoupeních v newyorském klubu Bitter End. Hunter Russella nakonec přiměl k plnohodnotnému návratu do hudební branže a ten mu poté předskakoval v Lone Star Cafe. Sám Hunter později zazpíval Russellovu skladbu Gallo Del Cielo na festivalu Glastonbury ve Velké Británii.
Russelův přístup k muzice ale zdaleka neovlivňovala jen americká písničkářská tradice. Významný vliv měly i jeho kořeny sahající do Irska a Norska. Strýc George byl slavný klavírista, který projel prakticky celý svět. Na pochodu Martina Luthera Kinga na Washington hrál Star Spangled Banner hned po Bobu Dylanovi a jeho protiválečném songu Blowin' In The Wind.
Důležitou inspirací se pak stal pro Russella jeho nový americký domov v El Pasu. Ze svého ranče měl krásný výhled přes Rio Grande na mexické město Juarez, které bylo kdysi díky drogovým válkám známé jako nejsmrtonosnější místo na světě. „Zpočátku jsme se trochu báli,“ přiznal v jednom rozhovoru. „Zvláštní nicméně je, že co se týče násilné kriminality, je El Paso možná nejbezpečnějším městem v USA.“
Tom s manželkou Nadine
Dalším přelomovým okamžikem v Russelově životě bylo seznámení s Nadine. „Potkal jsem ji ve švýcarském honkytonku a zjistil, že miluje moje písničky. V té době jsem tak trochu tápal. Měl jsem za sebou hromadu vztahů, byl jsem zakyslý a nic jsem nehledal. Svým způsobem mě zachránila a obrátila na lepší cestu. Teď vede firmu a dělá mi šéfovou. Jedná s agenty a rezervuje lety – zkrátka všechny ty věci, které mi nikdy moc nešly. Takže se můžu víc věnovat tomu, co mi jde nejlépe.“
V roce 1999 Russell přišel se svou první koncepční deskou Man from God Knows Where. Osm let připravovaný projekt představil cyklus písní inspirovaný nejen americkými průkopníky, ale i příběhy Russellových přistěhovaleckých předků. V roce 2001 následovalo album Borderland, inspirované Russellovým nově nalezeným texaským domovem.
Se starým Hankem by si Tom Russell určitě měl o čem povídat. Originální triko OLD HANK najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz
Na počátku nového tisíciletí začal Russell malovat, nejprve aby ilustroval obaly svých desek, ale záhy jeho díla začala zdobit stěny galerií, hotelů a hudebních podniků po celém světě. V dubnu 2003 následovala deska Modern Art a v roce 2005 konceptuální dílo Hotwalker, inspirované Russellovými setkáními se spisovatelem Charlesem Bukowskim. O rok později vydal Russell své dnes již klasické album Love and Fear, které se zaměřuje na to, co sám nazval „ošuntělými zákoutími lásky“ a často přitom vychází ze svých ne vždy vydařených vztahů.
We all climb so high in search of the kindred soul
Till we grab hold to a live wire up on a highline pole
The laws of nature say you get nothing for free
Love is like stealing Electricity
Two hearts go
Na na na na na na na…
Všichni šplháme co nejvýše při hledání spřízněné duše
Dokud se nechytíme drátu na sloupu s vysokým napětím
Zákony přírody říkají, že nic nedostaneš zadarmo
A láska je jako krádež elektřiny
Dvě srdce tlukou
Na na na na na na na na…
V roce 2007 vyšla kompilace Wounded Heart of America, na níž Russellovy tou dobou už klasické songy s ním zpívají folkové i countryové hvězdy od Davea Van Ronka, Ramblin' Jacka Elliotta, Nanci Griffith a Elizy Gilkyson až po Johnnyho Cashe, Suzy Bogguss, Jerry Jeff Walkera či Iris DeMent.
V roce 2007 také vystoupil v jednom ze svých pěti pořadů Late Night with David Letterman, kde debutoval se značně provokující písní z uvedené desky Who's Gonna Build Your Wall?
Who's gonna build your wall boys?
Who's gonna mow your lawn?
Who's gonna cook your Mexican food
When your Mexican maid is gone?
Who's gonna wax the floors tonight
Down at the local mall?
Who's gonna wash your baby's face?
Who's gonna build your wall?
Kdo vám postaví zeď, hoši?
Kdo vám poseká trávník?
Kdo uvaří mexické jídlo
Až vaše mexická služka odejde?
Kdo bude dnes večer voskovat podlahy
v místním obchoďáku?
Kdo umyje tvář vašeho dítěte?
Kdo postaví vaši zeď?
V roce 2009 se znovu objevil u Shout Factory s nahrávkou Blood and Candle Smoke, kterou nahrál v tucsonském studiu Wave Audio. Mezi hráči se objevili členové skupiny Calexico i písničkářka Gretchen Peters. Album nejenže sklidilo značný pozitivní ohlas u kritiků a velice dobře se také prodávalo. Po tomto komerčním úspěchu Russell absolvoval poněkud bizarní vlakové turné s Davem Alvinem, Stevem Youngem a Thadem Beckmanem.
V roce 2010 se Russell pustil do práce na dalším albu; nahrával ve studiích v Texasu, Los Angeles, Tucsonu a Nashvillu se spoluproducentem Barrym Walshem. Na výsledném albu Mesabi se opět objevili Calexico, ale také Van Dyke Parks, Viktor Krauss, Will Kimbrough a opět Gretchen Peters. Před vydáním alba vyšel předpremiérový singl ke stažení: úderná coververze písně Boba Dylana A Hard Rain's Gonna Fall, na níž se podíleli Lucinda Williams a Calexico. Mimochodem, závěrečná skladba alba, Road to Nowhere, byla použita jako titulní píseň stejnojmenného filmu režiséra Monte Hellmana.
Russell strávil několik následujících let malováním a cestováním – opět často ve vlacích s dalšími umělci včetně Dave Alvina. A své příznivce dokázal stále znovu a znovu překvapovat: Album Aztec Jazz z roku 2013 nahrál s norským dechovým souborem. Po něm následoval bezprecedentní muzikál Rose Of Roscrae – první hraničářský muzikál napsaný na Západě. Soubor obsahoval 25 nových písní i tradičních čísel v podání nejen Russella, ale i rozšířeného obsazení, které zahrnovalo Jimmieho Dalea Gilmora, Joea Elyho, Johna Trudella, Gretchen Peters a desítku dalších. Album vyšlo v dubnu 2015.
V roce vzdal Russell hold dalším ze svých oblíbených interpretů, kultovnímu kanadskému folkovému duu Ian & Sylvia. Deska s názvem Play One More: Songs of Ian & Sylvia nabídlo Russellovy interpretace jejich klasických skladeb.
Zatím posední položkou v Russellově diskografii je album October in the Railroad Earth, nazvané podle kultovní prózy Jacka Kerouaca. Album obsahuje devět nových autorských songů, včetně When the Road Gets Rough, kterou napsal se svou ženou Nadine, a titulní skladby pro irský nezávislý film Small Engine Repair. Jedinou převzatou skladbou je tradicionál Wreck of the Old '97. Doprovodnou kapelu pro toto album vytvořili Los Texmaniacs a kytarista Bill Kirchen, doprovodné vokály nazpívala Eliza Gilkyson. Výsledek zní, slovy samotného autora, s nimiž lze naprosto souhlasit: „Jako kdyby Jack Kerouac potkal Johnnyho Cashe... v Bakersfieldu.“
Playlist
Tom Russell – Bakersfield
Tom Russell – Canadian Whisky
Tom Russell – Haley’s Comet
Tom Russell – Denver Wind
Tom Russell – Tonight We Ride
Tom Russell & Iris DeMent – Box Of Visions
Tom Russell – The Rose Of The San Joaquin
Tom Russell – Stealing Electricity
Tom Russell – It Goes Away
Johnny Cash – Veteran’s Day
Tom Russell & Jerry Jeff Walker – Navajo Rug
Tom Russell & Suzy Bogguss – Outbound Plane
Tom Russell – Who's gonna build your wall?
Dave Alvin – Blue Wing
Tom Russell & Calexico – The Road To Nowhere
Tom Russell – Wreck Of The Old 97
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
