Americké automobily se od zbytku světa vždycky lišily především jednou věcí. Američané měli peníze. A prostor. A neměli daně, zatěžující auta s velkým objemem nebo výkonem. A tak si, narozdíl od střízlivých, racionálních Evropanů mohli dovolit vymýšlet mnohem více a mnohem větších šíleností. Mohli vyrábět a kupovat bláznivá auta prostě proto, že se jim chtělo, ne proto, že by to dávalo nějaký racionální smysl.
Pojďme se podívat na pár příkladů toho, kam to vedlo...
1. Phantom Corsair
Rok: 1938
Možná ho znáte z počítačové hry Mafia a dosud jste netušili, že šlo o skutečné auto. Corsair měl být "vozem budoucnosti".
Při délce rovných šesti metrů byl vysoký pouhých 140 centimetrů - nízký i na poměry moderních aut, natož vzpřímených krabic 30. let. Díky šířce téměř dvou metrů se na přední sedadlo vešli kromě řidiče i tři cestující. Jeden z nich seděl od řidiče nalevo.
Corsair byl postaven na šasi luxusního Cordu 810 s pohonem předních kol a řadovým osmiválcem o objemu 4,7 litru a výkonu 190 koní. To stačilo na maximální rychlost 185 km/h.
2. Fuller Dymaxion
Rok: 1933
Buckminster Fuller byl přímo prototypem "šíleného vynálezce". Jeho nejvýznamnějším dílem byly geodetické dómy - lehké, snadno sestavitelné a přitom pevné kopule, využívající geodetické konstrukce, které jsou dodnes často používány v těch nejextrémnějších podmínkách.
Na začátku třicátých let se ale rozhodl, že jeho genialitu potřebuje i automobilový průmysl. Navrhl automobil Dymaxion - aerodynamickou tříkolku s pevnou přední nápravou a řiditelným zadním kolem, osmiválcem Ford vzadu a 11 místy k sezení. Výkon 85 koní měl stačit k maximální rychlosti 190 km/h, cestovní 140 km/h a vůz měl mít úžasnou spotřebu 7,8 l/100km.
Řiditelné kolo vzadu však bohužel nemělo zrovna blahodárný vliv na stabilitu a po smrtelné nehodě jednoho z prototypů byl projekt opuštěn.
3. Stout Scarab
Rok: 1936
Svým způsobem to byl první minivan. Nebyl ale určený pro maminky rozvážející děti na kroužky - měl být luxusní kanceláří na kolech, nabízející na svoji dobu neuvěřitelný vnitřní prostor, komfort i skvělé jízdní vlastnosti. Bohužel byl s cenovkou $5,000 také několikanásobně dražší než tehdejší luxusní limuzíny a navíc byl optikou tehdejších zákazníků neobyčejně ošklivý. Proto se Scarabů vyrobilo jen devět.
4. Cadillac Eldorado
Rok: 1959
"Padesátdevítka Cadillac" nám už dnes možná nepřijde jako nějak extrémně podivné auto. Jsme na ní zvyklí - vídáme je ve filmech, videoklipech, reklamách a někteří z nás i na srazech amerik. Stala se z ní ikona automobilového designu.
To ale nic nemění na tom, že tenhle stroj se svými obřími ploutvemi na zádi, koncovými světly ve tvaru malých raketech, tunami chromu a barokními detaily představuje vrchol až absurdně přehnaného designu amerických aut.
Na bizarnosti mu navíc dodává fakt, že nešlo o nějakou v pár kusech vyrobenou extravaganci. Když započítáme všechny modely, od základní Series 62 po luxusní Eldorado, koupilo si tuhle šílenost v průběhu jediného roku více než 120 tisíc zákazníků.
5. Imperial Crown
Rok: 1961
Po celý konec padesátých let soupeřil Virgil Exner, šéfdesignér koncernu Chrysler, s Harleyem Earlem z General Motors o to, kdo vytvoří bláznivější a okázalejší auta.
A v roce 1961, kdy už Cadillac nastoupil směr k umírněnějším, elegantnějším vozům, vynesl svůj poslední trumf. Navrhl automobil se snad ještě většími ploutvemi než měl Cadillac, na jejichž vrcholy přidělal koncová světla ve tvaru zaměřovačů. Vpředu to doplnil o světla předsazená před karoserii jako odkaz na třicátá léta a uvnitř zase o hranatý volant a tlačítkovou převodovku.
6. Chevrolet Corvair Rampside
Rok: 1962
Na první pohled vypadá jako obyčejná dodávka. Potom si uvědomíte, že je to vlastně Corvair - a o pohon se tedy stará vzduchem chlazený plochý šestiválec vzadu, podobně jako u Porsche. Jak to asi konstruktéři vyřešili?
Jednoduše. V korbě je schod. Pod ním je motor. A k nakládání slouží především dvě výklopné rampy po stranách. Vypadá to rozhodně cool. Bohužel, na práci to zrovna cool není, a tak Rampside po pouhých třech letech výroby vytlačily konvenčnější alternativy.
7. Plymouth Superbird
Rok: 1969
To takhle zjistíte, že vás muscle car, tvarem připomínající cihlu, není po aerodynamické stránce zrovna ideální k závodění v rychlostech převyšujících 300 km/h. Jenomže NASCAR k závodům připouští výhradně sériově vyráběné osobní vozy. Co tedy uděláte?
Vezmete Plymouth Road Runner s nejsilnějším motorem. Na čumák přiděláte špici z hliníku s výklopnými světlomety. Na zadek zase obrovské křídlo, dost vysoké, aby se dal otevírat kufr. Vyrobíte jich 500 a pokusíte se je prodat, i když o ně nikdo nestojí, protože výsledek všem připadá obludný a v rychlostech pod 200 km/h jsou aerodynamické úpravy spíše ke škode než k užitku.
8. AMC Eagle 4x4 Coupe
Rok: 1979
Máte při pohledu na dnešní crossovery, sportovní SUV, terénní čtyřdveřová kupé a jiné směsky pocit, že je dnešní doba už zcela vyvrácená z kloubů? Nezoufejte, všechno už tu bylo.
Tak třeba terénní kupé. Společnost AMC začala na přelomu 70. a 80. let vyrábět zvýšenou terénní verzi svého modelu Spirit, nazvanou Eagle. Nejpopulárnější byl kombík, v podstatě něco jako prehistorické Audi A6 Allroad. Ale existovalo i kupé - ideální pro ty, kteří se nemohli rozhodnout mezi Jeepem (jehož techniku tenhle stroj využíval) a sportovním autem.
9. Cadillac Seville
Rok: 1980
Končí sedmdesátá léta. Amerika se probírá z ekonomické krize, automobilky se snaží oklepat z následků krize ropné a tvrdých ekologických norem. Zákazníci si pozvolna navykli na precizně zpracovaná německá a japonská auta, a začínají se odvracet od domácích značek.
Cadillac, dříve "standard světa", prožívá úpadek. Designéři teskně zavzpomínají na třicátá léta, kdy byly luxusní limuzíny s kachním erbem ve znaku tím nejlepším, co jste mohli vlastnit. A usoudí, že nejlepší cestou, jak tyto časy navrátit, bude zkusit trochu toho retra.
Vyrobí proto auto s podivně useknutým zadkem, odkazujícím na třicátá léta. Pod kapotu mu vecpou osmiválec napříč, pohánějící přední kola, a jako třešínku na dortu přidají supermoderní, ale také superproblémový systém odpojování válců. Úpadek značky se výrazně zrychlil.
10. Pontiac Aztek
Rok: 2001
Bylo to geniální auto. Úžasně praktické. Odvezlo neuvěřitelné věci, a bylo skvělé na kempování. Na výklopných zadních dveřích jste mohli sedět, a měli jste k dispozici dokonce držáky na nápoje a ovládání sterea. Středová konzole fungovala jako vyjímatelná lednička. A se stanem, dodávaným jako příplatková výbava, jste v něm mohli dokonce i spát. Bohužel to byl prodejní propadák a jeden z hřebíčků do rakve značky Pontiac. Proč? No, podívejte se na fotku...
+1 Ford Nucleon
Rok: 1958
Padesátá léta byla obdobím nadšení z vědy, letů do kosmu a jaderné energie. Stavěly se jaderné elektrárny, jaderné ponorky, jaderné válečné lodi a dokonce i jaderné civilní lodi. Objevovaly se myšlenky na jaderná letadla. A tak není divu, že inženýry u Fordu napadlo, že by bylo dobré, postavit automobil na jaderný pohon. Měl být osazen jaderným reaktorem a parní turbínou. Naštěstí (nebo bohužel?) nepostavili ani prototyp.
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
