Jak se jezdí s klasickým Mustangem?

Když vám řeknu, že jsem se oblékal kvůli dostaveníčku s autem, asi se na mě budete dívat jako na blázna. Ale před setkáním s modrým fastbackem mi bylo úplně přesně jasné, co musím mít na sobě. Tedy, věděl jsem, že to nebude úplně ideální – potřeboval bych modrý rolák místo černého a sako by asi mělo být tvídové. Ale co, ten Mustang taky není tmavě zelený a já rozhodně nevypadám jako Steve McQueen. Tak budu vypadat jako hipísácký mladší bratr poručíka Bullitta. Ostatně nakopnutý zadek a chromovaná kola mého půjčeného oře taky vypadají spíše jako něco, co by vytvořil rozjívený výrostek s pár let starým autem. Ať tak či tak, když jdete jezdit klasickým Mustangem fastback, měli byste vypadat aspoň trochu jako poručík Bullitt.

Ve světě amerických aut má totiž tenhle malý (na americké poměry) sporťák výjimečné postavení. Jen těžko byste našli jiné auto, které vzbudilo lásku ke starému detroitskému železu u tolika lidí. Běžte si promluvit s lidmi na nějakém sraze amerik a udělejte si anketu o tom, která byla jejich první „vysněná“ amerika. Klidně bych se vsadil, že Mustang bude slovem nejčastějším – nebo přinejmenším blízko u špice.

Stejně tak ale najdete spousty lidí, kteří nad Mustangem ohrnují nos. Je prý moc malý, moc málo „plavný“ a moc „provařený“. Každý chce Mustanga, takže chtít Mustanga už vlastně není tak moc cool.

Projížďka je tak ideální cestou k odhalení pravdy. Co vlastně na tom Mustangu je? Proč ho všichni chtějí a proč je tak populární? Je to jen nějaká aura vytvořená filmy a televizí, nebo je to auto opravdu výjimečné? Já už jsem s Mustangem kdysi jezdil, takže odpověď tuším, ale nikdy nemůže uškodit trochu si zážitky připomenout a utřídit si myšlenky.

Už když k Mustangu přicházíte, musí vám být jasné, že tohle bude trochu jiný zážitek z jízdy než u klasických amerických „korábů silnic“. I když trochu klame tělem a dělá se větším než je, nedokáže sportovní Ford zastřít fakt, že jde vlastně o docela malé auto. Pokud mi odpustíte poněkud přízemní přirovnání, je skoro na milimetr stejně dlouhý jako aktuální generace Škody Octavia. Ostatně zrodil se z Fordu Falcon, což byl nejlevnější a nejmenší model, který severoamerický Ford na začátku šedesátých let nabízel. Malý, praktický a rozumný sedan s jednoduchou technikou. Auto, které navrhnul účetní.

Atraktivní sporťák z něj udělal Lee Iaccoca, který byl především vynikajícím prodejcem a věděl, že zákazníci chtějí atraktivní auta. Proto připravil Falcon o část jeho praktičnosti, kterou obětoval na oltář stylu. Mustang měl ladné křivky inspirované tehdejšími evropskými sportovními kupé a klasické proporce s dlouhým čumákem a krátkým zadkem.

Stejně tak můžete zapomenout na nějaké rozvalování se nebo hledání ideální polohy za volantem. Prostě si sednete nějak tak, abyste na všechno v rámci možností dosáhli a nic vám nikde nepřečnívalo, a vyrazíte. V případě auta bez posilovače řízení (což je poměrně běžné!) je záhodno posunout se o něco blíže k volantu než jste zvyklí. Máte pak lepší páku a to budete potřebovat. Ten železný ingot nad předními koly je fakt poznat.

Když otočíte klíčkem a obří osmiválec před vámi (jo, je to „small block“, ale i tak je velký až dost) se s charakteristickým zaburácením probudí k životu, začíná teprve ta opravdová zábava. Mustang je sice trochu stísněný a těžkopádný, ale pohled před obrovskou kapotu a pocit, když motor bezprostředně reaguje na pohyby vaší pravé nohy, protože mezi pedálem a škrtící klapkou je jen prosté lanko a žádná zbytečná elektronika, to je prostě návykové.

Ještě návykovější by to bylo, kdybychom mohli trochu zapálit zadní gumy po vzoru poručíka Bullitta, ale „náš“ Mustang bohužel najíždí teprve druhou tisícovku kilometrů po kompletní generálce a motor ještě není zajetý, takže musíme být opatrní. I na třetinu plynu je ale jasně poznat, že relativně malá hmotnost v kombinaci se surovým výkonem udělají svoje.

Se „záběhovou“ formou vozu má souvislost i fakt, že geometrie náprav ještě nemá tak docela finální podobu a Mustanga je nutno neustále řídit. Za velkým dřevěným volantem pochopíte, proč hrdinové starých (a vlastně i nových, Hollywood se těžko učí nové věci) filmů pořád kroutí volantem. U starého auta to jednoduše bylo pořád potřeba.

Co s „čerstvostí“ vozu nemá naopak souvislost vůbec žádnou, to je manévrovatelnost. Pamatujete si, jak jsem se rozplýval nad schopností amerických aut otočit se na pětníku? No, tak to byla široká americká auta. Mustang je úzké americké auto, které ale pořád má široký motor. A tudíž zbývá málo prostoru, kde by se mohla otáčet kola.

Docela nepříjemné zjištění, když jste se zrovna rozhodli otočit do protisměru na silničce třetí třídy. Bez posilovače řízení. Začínám si říkat, že koupě klasické ameriky bez posilovače a její používání jako každodenního vozu by vyřešila můj problém s tím, že se pořád ne a ne donutit cvičit...

A jaký je tedy verdikt? Máte si koupit starého Mustanga, nebo ne?

Na to je asi zbytečné se ptát. Pokud jste člověk, který by měl mít Mustanga, tak už to víte a jste připraveni za něj zaplatit i ty hříšné peníze, za které se prodávají. Nebude vám vadit, že v něm není moc místa, že není úplně pohodlný a rychlý je tak akorát rovně. Ani to, že se s ním možná budete muset prát, pokud váš kousek zrovna nebude mít posilovač.

Budete milovat ten pocit, že sedíte ve stísněné, hlučné potvoře s dlouhatánským čumákem, která vás může kdykoliv vystřelit kamsi do budoucnosti. Nebo do minulosti. Nebo co. Všechno to, co vám oproti „velkým“ amerikám bude chybět, bude vyrovnáno něčím jiným. Místo pohodlného rozvalování se na gaučíku se budete spíš krčit nad volantem a krotit bestii. Místo nepohodlí to bude výzva. A přiznejme si – vidět svůj vlastní odraz ve výloze, jak řídíte klasického Mustanga, to má prostě kouzlo.

A pokud chcete americké auto, protože americká auta jsou velká, pohodlná a plná technických vychytávek? No... pak si kupte něco jiného. Ale připravte se na to, že na dotaz „co že to máš vlastně za auto“ bude majitel Fordu Galaxie z roku 1968 (což je takový Mustang fastback, jen větší a pohodlnější) odpovídat dlouhým vysvětlením, co že to vlastně je a jak to vypadá a proč je to zajímavé.

Majitel Mustangu? Ten jenom řekne:

„Nó, já mám osmašedesátku Mustanga...“

Čelisti už padají samy.