Ve skutečnosti to vlastně náklaďák vytažený z polí je. Nebo ze stepi či jiné pustiny, kterou najdete nahoře blízko americko-kanadské hranice. Mezi jeho zajisté dlouhou a úspěšnou kariérou pracovního náklaďáčku instalatérské firmy pana H. Kuhnse a jeho synů z Huronu v Jižní Dakotě a kompletním znovuzrozením v české renovátorské dílně totiž bylo i smutnější období.
Než se starý Chevy vydal na svoji první cestu přes velkou vodu k obchodníkovi se starými automobily v hrdém Albionu, od kterého teprve putoval k majiteli současnému, strávil totiž nepochybně mnoho let či dokonce dekád kdesi pohozen. Bohužel nevíme, kde to bylo, ale můžeme předpokládat, že to byly suché pláně Dakoty – tedy, některé z Dakot – kde původně sloužil.
Co ale víme naprosto jistě, je to, že Chevrolet dostal tímto neplánovaným odpočinkem pořádně zabrat. To, co dorazilo z Anglie, by se dalo nazývat spíše vrakem než čímkoliv jiným. Skla vůbec neexistovala. Čalounění bylo tak zničené, že ze sedadel zbyly v podstatě jen holé kostry. A hněv živlů se nevyhnul ani karoserii – ta sice nevypadala tak, jak by asi dopadlo auto nechané dlouhá léta na větru a dešti v našich klimatických podmínkách, ale ani tak se neobešla bez důkladných zásahů klempíře.
Radost by ale velký Chevy udělal ekologům – dřevo na podlaze korby se ekologicky rozložilo a nádrž, dříve určená pro skladování benzínu, se změnila v hotel pro rodinku jakýchsi myšovitých hlodavců. Zkrátka nic, do čeho by se rozumný člověk chtěl pouštět.
Ale kdo by chtěl být nudně rozumný, že?
Proto se současný majitel Mirek rozhodl, že starou „třičtvrtětunku“ zachrání, i když to tehdy nemohlo vypadat jako rozumný nápad. Ještě štěstí, že jsou tyhle staré Chevrolety nejen jednoduché, ale také neobyčejně populární. Takže dílů potřebujete málo, a navíc je můžete bez větších problémů objednat od některého z velkých dodavatelů. A tak začaly zpoza oceánu pravidelně chodit velké, těžké a také pořádně drahé balíky.
A Chevy se začal proměňovat. První se již zmiňovaný klempíř pustil do karoserie a rámu. Zároveň tu byl velký úkol pro motoráře, kteří museli z oné obrovské koule oleje udělat zase něco, co bude bez problémů fungovat. Navíc si museli poradit s konstrukčními postupy, které jsou sice ve své jednoduchosti geniální a můžete je aplikovat i v primitivních podmínkách, ale dnes už najdete jen málo lidí, kteří se s nimi osobně setkali. Třeba litinové písty, litinové vložky válců nebo šály na klice. Skoro byste to mohli celé udělat doma, a když to jednou opravíte, tak to funguje. Ale mechanik zvyklý na „moderní“ motory (což z tohoto pohledu může být i mnoho aut dnes považovaných za veterány) se možná bude dívat poněkud zvláštně.
Nakonec to celé dopadlo tak, jak to u podobných projektů bývá. Předělat se muselo vlastně všechno – jediná součást, která zůstala bez velkého zásahu byl diferenciál. A z krabic se začaly vynořovat i jiné věci než mechanické komponenty. Třeba kompletní sada nových chromů, které vyjdou díky masové oblibě starých trucků na americkém trhu levněji, než nechávat v českých podmínkách znovu chromovat původní díly.
Jenomže potom přišla na řadu zásadní otázka, na kterou nebylo snadné najít odpověď. Jaký zvolit lak? Padesátkové pickupy vypadají skvěle ve dvoutónových kombinacích s tmavšími blatníky a dávalo by přece skvělý smysl zvolit po náročné a pečlivé renovaci také to nejatraktivnější zbarvení, které bylo ve své době za příplatek. Jenže pořád to nějak nebylo ono.
Nerozhodnost dokonce došla tak daleko, že si Mirek koupil plastový model „třičtvrtětunky Chevy“ a lakoval ho různými kombinacemi barev, aby přišel na to, která mu bude sedět nejlépe. A pořád nic… Až do chvíle, kdy zasáhl vytříbený ženský cit pro estetiku a se zásadní radou přišla manželka, které připadal truck zdaleka nejhezčí tak, jak byl přivezen – tedy v ošuntělém původním laku, se zašlými logy původního provozovatele na dveřích.
Ale protože karoserie už byla samozřejmě opravená (jinak by to ani nešlo), nezbývalo než najít jinou cestu, jak se k původnímu vzhledu vrátit. Trochu paradoxně to bylo samozřejmě mnohem složitější než zkrátka dát autu klasicky lesklý lak, ale výsledek stál za to. Liberecký lakýrník Detlef si dal na tomhle autě opravdu záležet a výsledkem je svým způsobem umělecké dílo – od nápisů na dveřích, ze kterých dýchá duch začátku padesátých let, až po falešnou „rez“ na karoserii, která je přesně tam a vypadá přesně tak, jak má.
Tmavý Chevy ale není tím jediným, co se dodnes z padesátých let v Huronu zachovalo. Když totiž Mirek pátral po původu nápisů na dveřích, zjistil pozoruhodnou věc – firma pana Kuhnse a jeho synů funguje i dnes, po téměř 70 letech! Bohužel se zatím nepodařilo je zkontaktovat, ať už telefonicky či e-mailem, takže dnešní majitelé firmy vůbec netuší, že kdesi ve střední Evropě jezdí auto s jejich firmou na dveřích. I tak je báječné, že některé věci jsou zkrátka trvanlivé a jen tak se nemění...
Chevrolet 3600 ¾ ton Medium Duty pick-up 1951
Koncepce: motor vpředu podél, pohon zadních kol * Karosérie: ocelová rámová, třímístný pick-up „stepside“, oddělená kabina a korba * Rozměry: rozvor 3.181 mm, délka 5.085 mm, šířka 1.852, výška 1.873 * Hmotnost: 1.560 kg * Nosnost: 945 kg * Motor: benzínový R6-OHV „Thriftmaster“, 216,5 cu.i., 3.548 cm3, 85 koní při 3.300 ot/min, 231 Nm při 1000-2000 ot/min, kompresní poměr 6,6:1, jednokomorový karburátor Rochester * Převodovka: třístupňová manuální * Přední náprava: tuhá, kapalinové tlumiče, řízení s oběžnými kuličkami bez posilovače * Zadní náprava: tuhá na listových perech, kapalinové tlumiče * Brzdy: vpředu i vzadu bubnové * Kola: ocelové ráfky 6x15“, osm šroubů * Pneumatiky: Dunlop Grandtrek AT2 215/80 R15 * Cena v roce 1951: 1.508 USD
Text: Vojta Dobeš
Foto: Barbora Konečná - www.morganadesign.cz
Tento článek byl otištěn v časopise Chrom a plameny, číslo 58/2016 a byl převzat se souhlasem redakce i autorů. Všem tímto jménem našich čtenářů děkujeme!