Ne každý pracovní úkol člověk přijímá s nadšením, leč vyslání na Burger fest a ochutnávání hamburgerů patří určitě k příjemnějším zadáním a pro blaho kolektivu jsem se obětoval bez výhrad. Minulou neděli jsem tak strávil na výstavišti v Holešovicích a snažil se otestovat, co se do mě vešlo.
Areál BurgerFestu 2015 v neděli dopoledne. Později davy masivně zhoustly.
Příjezd v dopoledních hodinách byl rozumný tah, později davy lidí silně zhoustly a dokonce některé druhy burgerů už došly, což by například v případě kousku s konfitovanou kachnou byla veliká škoda. Náš boss Marty by mohl vyprávět…
Jelikož bylo předem jasné, že vše, co se ve stáncích nabízí, nedokáže jeden člověk ochutnat, snažil jsem se provést předběžnou selekci, do čeho se asi pustím. Volba tak padla na povědomé restaurace a neobvyklé kombinace surovin běžně nevídané. Neberte tak prosím můj soupis jako nějaký ucelený přehled, nýbrž jen namátkovou sondu mezi chutě naplněných housek.
Generálním partnerem festivalu byl Jack Daniels a svůj stánek pojal vskutku velkolepě, včetně pojízdného baru zapřeženého za nefalšovaným americkým truckem.
Nakonec jsem s pocitem příjemného nasycení pozřel osm hamburgerů.
Na úvod jsem zvolil BBQ burger od Mad Dog Bistro Prague, říkaje si, že na start to chce nějakou klasiku. Takže burger s hovězím masem, slaninou, karamelizovanou cibulkou, sladkou BBQ omáčkou a ozvláštněný trochou rucoly přesně zapadal do mých plánů. A abych nezapomněl – ještě jako doplněk trocha coleslawu k tomu. Celkově to fungovalo velmi dobře, chuť byla vyvážená a splnila očekávání.
BBQ burger od Mad Dog Bistro Prague na rozjezd
Stánek restaurace Sweet 60’s jsem navštívil druhý v pořadí, byl jsem na ně již dlouho zvědavý. Nejen kvůli jídlu, ale i stylovosti celého podniku. A neprohloupil jsem, jejich burger pojmenovaný Sweet 60’s (zřejmě vlajková loď) oplýval nadstandardně šťavnatým hovězím, cibulí, salátem, rajčetem a Sweet diplomatico omáčkou. Zde stojí za vyzdvižení i samotná houska, která byla křupavá, ale zároveň i natolik poddajná, aby se dala stisknout bez odpadávání jejích částí.
Vlajková loď Sweet 60´s. Cheesburger s jalapeňos do nás zahučel dřív než jsem stihnul zmáčknout spoušť.
Zde trochu odbočím mimo pořadí – později jsem od Sweet 60’s ochutnal ještě cheesburger s jalapeños (ač mám rád pálivé, záměrně jsem si jej nedal hned, neboť jsem si nechtěl otupovat chuťové buňky) a též mě nadchl. Skvěle udělaný burger s velmi decentní pálivostí papriček byl snad nejlepší, co jsem toho dne pojídal.
Barbeque show na upravené hasičské stříkačce ze šedesátých let příjemně vyplnila čas pro zažívání první várky burgerů
Třetí zastávka se již odpoutala od klasiky a nechal jsem se zlákat burgerem s marinovaným lososem a grilovanou zeleninou. Zvláštní byl i tím, že nepocházel ze žádné restaurace nebo baru, ale od Catleru, výrobce kuchyňských spotřebičů. V první řadě se odlišoval svým spíše sendvičovým provedením (byl studený). Ale vůbec to ničemu nevadilo, považuji to za jeden z luxusních gastrozážitků. Už jen příprava byla výjimečná, kuchař se zápalem komentoval každou vkládanou surovinu, abych přesně věděl, co vlastně jím. Shodli jsme se, že je to snad lepší než sex. Bylinkový dresing, grilovaná zelenina (cuketa, lilek, papriky), marinovaný losos, rucola a medový dresing, to vše v dokonalé harmonii a chuťové buňky tančily nadšením.
Catlerův studený burger s lososem je prý lepší než sex.
A v netradiční skladbě i skvělé chuti mohu pokračovat i u čtvrté zastávky. Kouzelníci z Aloha baru mi připravili hamburger s konfitovanou kachnou (ano, je to ten zmíněný v úvodu, který již odpoledne nebyl). Perfektně připravené kachní maso doplnil cheddar, společně to fungovalo více než dobře. Coleslaw mi připadal už trochu navíc, minimálně bych jej nedával přímo do burgeru, ale nevadil. Toto bych si dal kdykoliv znovu. Navíc u stánku parkoval pěkný '54 Dodge a dokonce zatančily havajské krásky, což přidává další kladné body.
Kachnička z Aloha Baru brzy došla. Já ji naštěstí stihnul. Kdo pozdě chodí...
Věci dotažené do konce mám rád. Aloha Baru patří další plus za stylovost - ten předmět na střeše Dodge je surfovací prkno.
Nadšení trochu opadlo při páté ochutnávce. Zavítal jsem ke stánku Peter's Burger pubu a vyzkoušel Burger Czech. Název mě možná měl varovat a vlastně nevím, zda mám být zklamaný, ježto byl výstižný. V makové (!) bulce se skrývalo grilované maso z krku býka (nebylo tak dobré jako jinde), kolečka klobásky, slanina, salát, kyselé okurky a dva dresingy – s hořčičnými semínky a sýrovo-křenový. Do toho druhého jsem vkládal naděje, ale křenem sotva voněl a říz nikde. Rozhodně netvrdím, že by burger nebyl dobrý, ale zkrátka jsem se již rozmlsal a tyto počeštělé varianty cizích jídel většinou nedopadají nejlépe. Navíc mi jej naservírovali na kusu voskovaného papíru, u ostatních jsem se dočkal vyšší úrovně.
Burger po česku od Peter´s Burger Pubu mi moc nesedl.
Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Šestá zastávka totiž byla u Mobile Burger House z Maďarska. Neodolal jsem jejich pikatnímu hamburgeru Pikáns a na rozdíl od předchozí zkušenosti mírné ovlivnění domovskou kuchyní jeho tvůrců chuti spíše prospělo. Výborné hovězí maso doplňovala klobáska, salát, rajčata, papriky, cibule, cheddar a domácí pikantní omáčka. Jednalo se o chutný tradiční burger s lehkou pálivostí a tam odněkud zezadu jsem cítil cosi připomínajícího mi pobyty u Balatonu. Houska mi přišla o číslo větší, než by odpovídalo náplni, ale na druhou stranu to prospívalo komfortu konzumace.
Ovšem Maďaři se vytáhli. Jejich Pikáns burger mě velice příjemně překvapil.
S číslem sedm jsem pokusil štěstí u stánku El Burger Pub a poručil si jejich dílko se jménem Inženýr. Obyčejně dávám přednost menšímu množství ingrediencí, ale zde bohatší složení bylo skvěle odladěné. Kečup (podle chutí spíše BBQ omáčka – dobrá, ale příliš výrazná, raději bych nechal více vyniknout ostatní chutě), salát, rucola, hovězí maso, cibulka, houby, modrý sýr a bylinková majonéza. Slušný seznam. A pochutnal jsem si. Zvláště ty houby mi udělaly radost.
Inženýr na houbách od El Burger Pubu.
V tomto bodě jsem již cítil skoro-nasycení, což jsem vyhodnotil jako pokyn k pozvolnému ukončení degustace a vyhledání moučníku. Osmá volba tak byla jasná – vrátil jsem se k Maďarům pro hamburger nazvaný Blueberry. Hovězí maso doplňoval camembert a borůvky. Možná byste tomu nevěřili, ale vědí, co dělají. Pro naprostou dokonalost bych možná camembert nahradil hoblinkami parmazánu, ale i takto parádní tečka.
A nakonec dezert. Opět burger, opět od Maďarů, ale tentokrát s borůvkami. Mňam!
Pokud máte rádi hamburgery a na Burger festu jste nebyli, příště byste měli účast zvážit, množství dobrých i netradičních chuťových zážitků za to určitě stojí. A třeba se i zlepší vjem i sluchový, protože to, co tam hrálo během mé návštěvy (a nadšeně prznilo mj. chudáka Jerry Lee Lewise) se zrovna moc nepovedlo.
Fotografie: Radek "Caddy" Beneš
Radek Beneš
Fotograf a příležitostný psavec specializovaný na KBŽ. Káry, baby, žrádlo. Pořadí priorit se průběžně mění.
