Války nemusí být jen záležitostí armády a nemusí se odehrávat jen na bojištích. V americké historii najdeme dost často takzvané železniční války, což byly obchodní konflikty mezi rivaly z řad železničních společností. Rivalita mezi nimi sice panovala už od počátků železnice ve Spojených státech, ale spory se většinou nedostaly mimo soudní síně. Teprve až v poslední čtvrtině 19. století, a především na Divokém západě, občas přerostly do ozbrojeného střetu.
Jedním z takových byla i válka mezi dvěma železničními společnostmi, které chtěly pro sebe získat trať do střediska těžby stříbra, městečka Leadville v Coloradu. Konflikt mezi oběma stranami se odehrával střídavě poblíž kaňonu Royal Gorge a v soudních síních. Trval celé dva roky.
Hornické městečko Leadville (patrně na jaře roku 1877)
Stříbrná horečka
Na konci sedmdesátých let 19. století zamířili prospektoři do údolí řeky Arkansas v jižním Coloradu, aby zde hledali olovo a stříbro. „Coloradská stříbrná horečka“ začala v hornickém městečku Leadville, které bylo založeno kolem roku 1876. Horečná aktivita hledačů stříbra neunikla pozornosti dvěma železničním společnostem – Denver & Rio Grande (D&RG; někdy též jen Rio Grande) a Atchinson, Topeka & Santa Fe (AT&SF; též jen Santa Fe). Obě si uměly spočítat, jak by bylo výhodné do tohoto města položit trať.
Fryer Hill pojmenovaný podle prospektora George H. Fryera, místo největší těžební aktivity a ve své době údajně „nejbohatší kopec na světě“
Rivalové se představují
Pojďme se ale na chvilku vrátit do roku 1872… Tehdy Rio Grande dostavěla úzkorozchodnou trať (914 mm) z Denveru na jih do 180 km vzdáleného Puebla (Colorado). Následně otevřela trať z Puebla do uhelných dolů, které se nacházely 60 kilometrů na západ od tohoto města. Poté začala stavět trať jižně od Puebla. V roce 1876 dosáhla El Moro a rok později byla tato trať rozšířena o odbočku přes pohoří na jihozápadě Colorada do údolí San Luis. V roce 1877 se nejprve se dostala do Fort Garlandu a následující rok v červnu až do Alamosy.
Někdy v té době budovala Santa Fe trať na západ od Kansas City. K hranicím Colorada se dostala sice už v roce 1872, ale díky zdržení ve stavbě dorazila do Puebla až v roce 1876. V témže roce začalo zmíněné Leadville vzkvétat coby středisko těžby stříbra a přeprava nákladů do tohoto města a zpět se jevila čím dál lukrativnější.
Je tu místo jen pro jednoho
Santa Fe si toho byla dobře vědoma a rozhodla se postavit trať z Puebla do zhruba 160 km vzdáleného Leadville. To ovšem vyžadovalo položit koleje v kaňonu Royal Gorge. Necelých deset kilometrů dlouhý a místy přes tři sta metrů hluboký kaňon s příkrými stěnami se nachází asi 80 km od Puebla a protéká jím řeka Arkansas. Někdy se mu proto také říká „Arkansaský Grand Canyon“. Se šířkou dna pouhých deset metrů tu ale bylo možné postavit pouze jednokolejnou trať. Navíc v nejužším místě spadají skály na obou místech přímo do řeky a tvoří téměř nepřekonatelnou překážku. Jenže i Rio Grande, jejíž trať končila něco málo přes kilometr od centra Cañon City (zhruba 60 km západně od Puebla), zde chtěla mít svou trať…
Bitva začíná
Počátkem roku 1878 obě železnice honem vyslaly do kaňonu své stavbaře, aby začali vyměřovat cestu skrz kaňon, zatímco právníci obou stran přesvědčovali soudy svými argumenty, proč právě jejich klienti mají na stavbu v kaňonu právo. V dubnu téhož roku poslala Santa Fe do kaňonu 300 mužů, aby zajistili stavbu tratě. Rio Grande chtěla udělat totéž, ale měla s najímáním mužů problémy, jelikož Santa Fe platila mnohem více.
Dělníci na stavbě trati v údolí
Právníci Santa Fe dosáhli dočasného vítězství, když soud nařídil, že Rio Grande musí přerušit veškerou stavební činnost. Ještě dříve, než toho mohla Santa Fe využít ve svůj prospěch, Rio Grande si zase u jiného soudu vymohla zastavení provozu na trati Santa Fe z Kansas City. Obě společnosti také mezitím obsadily v Royal Gorge strategická místa, ze kterých mohly sledovat, co konkurence dělá.
Rio Grande dokonce nechala pod vedením svého šéfinženýra Jamese R. DeRemera vybudovat několik kamenných pevností. DeRemer sloužil v občanské válce a měl z ní se stavěním těchto pevností zkušenosti. Zděné „DeRemerovy pevnosti“ byly umístěny na místech Texas Creek a Spikebuck. Byly osazené střílnami a postaveny tak, aby velitel pevnosti měl výhled na trať.
Profil kaňonu Royal Gorge
Naštěstí pro obě strany, nemusely být pevnosti nikdy využity. V listopadu 1878 došly Rio Grade peníze a společnost byla nucena přistoupit na dohodu se svým úhlavním rivalem. 1. prosince vešla v platnost smlouva, ve které Rio Grande pronajímá na dobu 30 let Santa Fe všechny své tratě, vozidla a zařízení.
Jakmile získala Santa Fe kontrolu nad všemi tratěmi, začala posilovat provoz na svém úseku do Kansas City a omezila provoz do Denveru. Rio Grande si uvědomila svou chybu a snažila se legální cestou smlouvu zrušit. Počátkem roku 1879 se celá záležitost dostala až do Washingtonu před Nejvyšší soud Spojených států. Obě strany v předtuše násilí začaly angažovat ozbrojené muže na ochranu svých práv a majetku.
Pokud jste ještě nezaregistrovali, že máme nějakej eshop, jukněte na DixieGear.cz. Třeba tohle pistolnický triko tam ještě v pár kouscích je a za pouhejch 260 kaček.
Nastupuje legendární Bat Masterson
Santa Fe angažovala Bata Mastersona, který poté v nechvalně proslulém Dodge City najal dalších 33 rekrutů. Bartholomew William Barclay "Bat" Masterson byl legendární pistolník, skaut, gambler, ale také novinář a muž zákona. Rodák z kanadského Quebecu byl tehdy šerifem v Kansasu a neměl v Coloradu žádné pravomoci, ale to mu nebránilo, aby tam velel skupině ozbrojených mužů.
Bat Masterson
Mezi ně patřil například další pistolník a hráč Ben Thompson (nějaký čas byl maršálem v texaském Austinu), dále muži s podobným „profesním profilem“ David Allen "Mysterious Dave" Mather a John Joshua Webb. Podle některých zdrojů s nimi byl také Doc Holliday – dentista, hazardní hráč a pistolník, který byl často spojován (stejně jako Masterson) se slavným Wyattem Earpem.
Masterson měl za úkol vybudovat v kaňonu tábořiště pro své muže, kteří by chránili dělníky a majetek společnosti. Se svými rekruty sem přijel speciálním vlakem a po dostavbě tábořiště (takovém „druhém Dodge City“) se vrátil do Kansasu.
Na dno kaňonu se nic jiného než železniční trať prostě nevejde
Poloviční vítězství Rio Grande
Nejvyšší soud nakonec 21. dubna 1879 rozhodl, že Rio Grande má prioritní právo pro stavbu trati v kaňonu. Podle některých zdrojů to zdůvodnil tím, že soud nižší instance chyboval, když nevzal v úvahu, že zde tahle železnice již měla právo na stavbu zaručené na základě Kongresem schváleného zákona z roku 1872. Rio Grande ale nedostala výsadní právo, takže tohle polovičaté rozhodnutí neuspokojilo ani jednu stranu.
Dnes se údolím Royal Gorge prohání turistické vlaky
Na konci května přišel ke Státnímu soudu coloradský státní zástupce s požadavkem, aby Santa Fe ukončila provoz na všech svých tratích v tomto státě. O pár dní později soudce Thomas M. Bowen vydal soudní příkaz, který Santa Fe nařizoval opustit veškerou železniční infrastrukturu Rio Grande, včetně vrácení vozového parku. Kromě toho také pochopitelně zrušil smlouvu o pronájmu.
S příkazem od soudce Bowena navštěvovali úředníci Rio Grande postupně šerify v jednotlivých okresech, kudy jejich trať vedla, a žádali uplatnění svého práva – dostat zpět svůj majetek.
Situace se začíná přiostřovat
Ještě dříve, než mohl být soudní příkaz doručen jednotlivým šerifům, Santa Fe pověřila Mastersona, aby se vrátil do Colorada a sešikoval své muže v Pueblu. Masterson v Kansasu narychlo zrekrutoval padesát ozbrojených mužů a nastoupil s nimi do speciálního vlaku do Puebla. V této skupině byl i Ben Thompson a tucet jeho texaských kamarádů.
Ben Thompson
Připomeňme si, že Ben Thompson byl především pistolník. Jak ve svém článku „Desítka nejvražednějších mužů Divokého Západu“ uvádí kolega Jan Korbel, svou kariéru zločince začal v sedmnácti letech, když zabil hazardního hráče kvůli podvádění v kartách. Thompson získal reputaci pistolníka poté, co zabil dva muže při přestřelce na Štědrý den 1876. Když tedy přišla od Mastersona nabídka pracovat pro Santa Fe, příliš se mu do podpisu „pracovní smlouvy“ nechtělo. Bál, že kdyby se tu něco zvrtlo, mohl by být obviněn z vraždy. Nakonec souhlasil s tím, že se za pět tisíc dolarů zúčastní obsazení depa v Pueblu alespoň do té doby, než jim právníci doručí dokument opravňující obsazení objektu.
Železniční války v Royal Gorge se podle některých pramenů zúčastnil i proslulý hazardní hráč, zubař a pistolník Doc Holliday
Krátce nato, 11. června 1879, se skupina ozbrojenců z Rio Grande zmocnila v Denveru spolu s tamějším šerifem kanceláře a depa Santa Fe. Ozbrojenci poté vyrazili ve vlaku na jih, aby si cestou brali zpět, co jim patří. Mezitím bývalý coloradský guvernér A. C. Hunt (příhodné jméno, jak dále uvidíme) sebral jižně od Puebla 200 mužů, zabavil vlak a vyrazil s muži na sever. I oni cestou „dobývali“ zpět jednotlivé stanice, navíc brali jejich zaměstnance jako zajatce. Podle článku Royal Gorge War Huntova skupina v zastávce Cuchara (na trati z El Mora do Puebla) při vyhánění dvanácti mužů ze Santa Fe zabila jednoho Mexičana a zranila jistého Ira.
První lokomotiva, který projela kaňonem Royal Gorge
Obléhání depa v Pueblu
V Pueblu mezitím ráno toho dne šerif Henley R. Price spolu se dvěma úředníky z Rio Grande R. F. Weitbrecem a J. A. McMurtriem předali zaměstnancům Santa Fe příkaz soudce Bowena. Poté se šerif se svou skupinou odebral ke kanceláři vlakového dispečera. Bylo přesně 8:30. Dispečer odmítl budovu opustit a šerif mu řekl, že má třicet minut na to, aby si to rozmyslel. Přesně v 9:00 se šerif k budově vrátil a zjistil, že je obsazená skupinou ozbrojených mužů ze Santa Fe odmítajících ustoupit (proč šerif nevytáhl dispečera z budovy hned v půl deváté, není jasné). Price se odebral k místnímu Grand Hotelu a najal zde stovku mužů. Ozbrojených a také rozjařených rozdávaným alkoholem.
Válkou v Royal gorge byl inspirován i film Denver & Rio Grande z roku 1952
V poledne se Price se svou „armádou“ vrátil do stanice a požadoval, aby se muži uvnitř vzdali. Ti to opět odmítli a šerifovi muži se přemístili k depu, kde už čekal Thompson a jeho texaští kumpáni. Tváři v tvář řekl Thompson šerifovi, že jedná v zájmu Santa Fe a ochrany jejího majetku a nemůže se vzdát bez jejich příkazu. Šerif na to opáčil, že přišel rozehnat ozbrojenou chátru.
Záběr z filmu Denver & Rio Grande. V reálu to asi takhle nevypadalo…
Ben Thompson kontroval tím, že v depu není žádná ozbrojená chátra, ale skupina stavebních dělníků, kteří sem byli vysláni železniční společností. Přiznal, že někteří z nich mají zbraně, ale nabídl šerifovi, ať se jde dovnitř sám přesvědčit, že zde nejsou žádní hledaní zločinci. Price skutečně vešel do objektu depa sám a po krátkém obhlédnutí situace se vrátil, aniž by někoho zatkl.
Na DixieGear.cz se najde i něco pro fandy americký železnice
Je čas na akci
Vzhledem k této patové situaci se šerif se svými muži stáhl a snažil se hledat radu u místních právníků. Ti po prostudování soudního příkazu Priceovi sdělili, že není oprávněn k tomu, aby použil síly k získání kontroly nad železnicí. Šerif o tom přemýšlel až do tří odpoledne, a pak se navzdory právnímu vyjádření rozhodl, že je konečně čas na pořádnou akci. U hotelu Victoria se setkal s padesátkou svých už alkoholem notně posilněných mužů, ozbrojených puškami s bajonety a zásobených spoustou munice ze zásob Rio Grande. Společně napochodovali zpět do stanice a před staniční budovou rozvinuli rojnici.
Takhle vypadala hlavní třída v městečku Pueblo v Colorado někdy kolem roku 1880. Stromu uprostřed se říkalo „Hanging Tree“ – strom oběšenců. Hádejte, proč...
V pokladně seděl v té chvíli jistý ošetřovatel dobytka, který už byl také značně pod parou. Když si uvědomil, co se děje, chtěl varovat ostatní v depu, ale jeden z šerifových mužů ho srazil na zem a nádavkem kopl do hlavy.
Šerifova skupina poté vnikla do telegrafní kanceláře a začala střílet. Většina mužů odsud vyskákala zadními okny a utekla do bezpečí. Smůlu měl jistý Harry Jenkins, jenž dostal zásah do páteře. Šerifovi muži ho sice poté vynesli ven a poslali urychleně k ošetření, ale přesto krátce nato zemřel.
V historické nádražní budově v coloradském Pueblu (postavená až v letech 1889-1890) dnes sídlí železniční muzeum. Ovšem tenhle snímek pochází z roku 1957. Při pohledu na zaparkované auťáky oko veteránistovo zaplesá.
Chceš boj? Máš ho mít!
Ben Thompson
Po „dobytí“ telegrafní kanceláře se Price a jeho parta rozeběhla k depu, poslední baště vzdorujícím mužům ze Santa Fe. Thompson se setkal se šerifem před depem a ječel na něho: „Tak pojď, ty zkurvysynu, jestli chceš boj, máš ho mít!“. Ale ještě dříve, než se stačil do depa vrátit, skočil po něm tucet šerifových mužů, kteří ho odvlekli rovnou do vězení. Bez svého vůdce chtěla skupina uvnitř vyjednávat. Krátce nato se všichni bez jediného výstřelu vzdali a opustili depo. Byli odzbrojeni a nahnáni do (teď už poněkud těsného) vězení na West Fifth Street.
Později toho večera dorazil z jihu do Puebla ex-guvernér Hunt a pokračoval dále do Cañon City. Do půlnoci byla většina železnice pod kontrolou Rio Grande. Někdy během této noci byli Bat Masterson, Ben Thompson a další muži najatí Santa Fe propuštěni z vězení a posazeni na speciální vlak do Dodge City. Následující ráno zkasíroval Thompson od Santa Fe peníze a vydal se do Texasu.
Mastersonova mise tedy skončila v červnu 1879, když se vzdal v Pueblu. V jeho domovském Ford County v Kansasu voliči nepřekousli jeho coloradské aktivity a v listopadových volbách roku 1879 ho porazil barman George T. Hinkel v poměru 404 ku 268 hlasům. Bat Masterson se však stal legendou, mimo jiné také hrdinou stejnojmenného televizního seriálu z roku 1958.
Bat Masterson zachycen v New Yorku (pravděpodobně 1911)
Konec sporu?
Konflikt kvůli trati v kaňonu Royal Gorge však onoho června 1879 ještě neskončil, ale přesunul se opět do soudních síní, kde trval ještě řadu měsíců. Po složitých soudních jednáních plných kompromisů nakonec na podzim roku 1879 koupil „loupeživý baron“ Jay Gould padesát procent akcií Rio Grande a soudní spor urovnal. Obě strany podepsaly 27. března 1880 tzv. „Bostonskou dohodu“ („Treaty of Boston“ – v Bostonu bylo firemní sídlo Santa Fe), podle níž dostala Rio Grande legální cestou zpět svou železnici s veškerým zařízením a železnici Santa Fe zaplatila 1,8 miliónu dolarů (některé zdroje uvádějí 1,4 mil.) za stavební práce v Royal Gorge. Válka o kaňon definitivně skončila.
Jay Gould – jeden z nejbohatších Američanů všech dob
Jay Gould plánoval vybudovat trať ze St. Louis do Puebla, která měla konkurovat Santa Fe, a také trať přes průsmyk Raton do Nového Mexika. Nicméně od těchto plánů Rio Grande po skončení konfliktu se Santa Fe odstoupila a raději pokračovala ve stavbě trati do Leadville. Dokončila ji 20. července 1880.
Co následovalo po „Válce o Royal Gorge“
Téhož roku začala na této trati fungovat osobní přeprava a trvala až do roku 1967. Rio Grande zde také provozovala nákladní přepravu v návaznosti na svou sekci v průsmyku Tennessee (navzdory jménu stále v Coloradu), a to až do roku 1988, kdy se spojila s železnicí Southern Pacific. Psal se rok 1996, když obě společnosti „spolkla“ Union Pacific (UP). Ve stejném roce se Santa Fe spojila s železnicí Burlington Northern Railroad a zformovala dnešní Burlington Northern and Santa Fe (BNSF), která patří spolu s UP k největším železničním přepravcům v zemi.
O rok později UP zavřela trať v průsmyku Tennessee a s ní i úsek v Royal Gorge. Ještě týž rok se ale nechala přesvědčit k odprodeji úseku trati skrz kaňon, aby se zachovala její krása. Dvě nové korporace Cañon City & Royal Gorge Railroad a Rock & Rail, Inc. se spojily, aby zformovaly společnost Royal Gorge Express, která trať koupila. Osobní přeprava na nové železnici Royal Gorge Route Railroad začala v květnu 1999.
Jak vidí cestu kaňonem fíra, krásně ukazuje toto video
Závěsný most
Jednou z největších atrakcí trati v Royal Gorge je závěsný most umístěný podél severní strany, kde se údolí zužuje na pouhých 9 metrů a skalní stěny spadají přímo do řeky. Most navrhl kansaský inženýr C. Shallor Smith a stavbu pro Santa Fe realizoval stavební inženýr A. A. Robinson. Zásluhy o výstavbu se někdy také připisují výše zmíněnému DeRemerovi, který ale pracoval pro Rio Grande, která v době stavby mostu – jak už víme – kaňon neovládala.
Závěsný most na dobové pohlednici zhruba z roku 1908
Most, jehož stavba stála přes 11 tisíc dolarů, se skládá z nosníku o délce 53 metrů, který je zavěšen pod rámovými nosníky ve tvaru písmene „A“. Nosníky se klenou nad řekou a jsou zakotveny ve skalních stěnách. Díky pravidelné údržbě je most v provozu dodnes.
Most v dnešní podobě
Turistický skvost a adrenalin v jednom
Dnes je jízda kaňonem vyhledávanou a oblíbenou turistickou atrakcí (psal jsem o ní v článku „10 nejmalebnějších tratí severní Ameriky“). Výletní vlaky vyrážejí třikrát denně na devatenáctikilometrovou cestu z depa Santa Fe v Cañon City skrz Royal Gorge dále na západ do Parkdale. Cena jízdenky za dvouhodinovou jízdu se pro dospělého pohybuje od $49 do $79, v závislosti na typu vagonu, v jakém chce jet. Za $150 se můžete svézt s fírou v lokomotivě. Lze také zakoupit různé balíčky (Murder Mystery Train, Lunch & Dinner Train), jejich cena se pohybuje od $94 do $134.
A most ještě jednou. Pro odvážlivce, kterým nedělají problémy výšky, je beze sporu další turistickou atrakcí Royal Gorge Bridge. Most vede přes kaňon ve výšce 291 metrů nad řekou Arkansas. Byl postaven v roce 1929 za 350 tisíc dolarů a až do roku 2001 se mohl pyšnit titulem „Nejvyšší most světa“. Pak ho sice překonal most Liuguanghe v Číně (jak jinak), ale stále jde o nejvyšší most na území USA. Na délku měří 384 metrů a je pouhých 5,5 metru široký. Kromě pěších na něj mohou pouze osobní auta.
Samozřejmě láká řadu adrenalinových nadšenců. Souběžně s ním ještě vede lanová dráha, která dostala v roce 2015 nové kabiny, a pokud by někomu pohled z mostu nebo z „většího vajíčka“ nestačil, může zkusit tzv. Zip Line (skluz na ocelovém laně pomocí speciální kladky s postrojem). Milovníci vodních sportů se zase možná nechají zlákat sjetím řeky Arkansas skrz údolí na raftu.
Tak, odvážlivci, co to bude? Přechod mostu, pohled z lanovky, nebo snad jízda na ocelovém laně?
Válka ve filmu
Nikoho asi příliš nepřekvapí, že se dramatické události při stavbě železnice v tomto úseku dostaly i do filmu. Psal jsem o něm v článku „Vlaky ve westernech“ a jde podle mého názoru o jeden z vůbec nejlepších „vlakovo-westernových“ filmů. Pod výmluvným názvem Denver & Rio Grande ho natočil v roce 1952 režisér Byron Haskin. Do hlavních rolí obsadil Edmonda O'Briena a Sterlinga Haydena, který si zde zahrál „padoucha“ (předáka konkurenční železnice), nicméně kladnou roli předáka si pro změnu střihl v podobně laděném snímku Kansas Pacific.
Film inspirovaný „Válkou o Royal Gorge“ začíná v okamžiku, kdy železniční společnost reprezentovaná hlavním inženýrem Harknessem a dělnickým předákem Jimem Vesserem (O'Brien) staví úsek skrz Skalisté hory. Během vyměřování v terénu se střetnou se zástupci konkurenční železnice Nelsonem a McCabem (Hayden) snažícími se je v zakázce předběhnout a již přidělené území zabrat. Dojde ke rvačce, ve které McCabe střelí Nelsona do zad, ale svědek z jejich tábora jako střelce označí Vessera. Přestože je nakonec soudem osvobozen, nemá zájem v rozdělané práci dál pokračovat. Své rozhodnutí změní, když začnou stavbu železnice provázet podivné sabotáže, které by hrály do karet McCabeovi a jeho lidem…
Takhle se v roce 1952 natáčel film Denver & Rio Grande
Snímku dominuje krásná příroda, ale především řada pěkně natočených „vláčkových“ scén, včetně obsazení tratě a následného dobývání obsazených stanic. Nechybí závěrečná srážka vlaků a ani (tehdy asi nezbytný) milostný motiv.
Jak to všechno bylo doopravdy?
Zápletka a podstata celého sporu je celkem známá a dobře dohledatelná ve všech možných článcích. Výše popsané střety a obléhání depa v Pueblu vychází především ze zmíněného článku Royal Gorge War historika a spisovatele G. R. Williamsona. V jiných článcích, zejména na Wikipedii, ale i třeba na oficiálních stránkách turistické železnice Royal Gorge, se popis některých událostí trochu liší. Ostatně dodnes lze ve Státech najít pozvánky na přednášku typu „Jak to tehdy bylo doopravdy“.
Podle některých zdrojů měla Santa Fe v kaňonu své muže dřív a začala s vyměřováním s narychlo sestavenou skupinou, ve které byli i místní dobrovolníci. Když sem dorazila parta z Rio Grande, Santa Fe je z již obsazeného vchodu do kaňonu (zhruba 3 km západně od Cañon City) násilím vyhnala.
Rio Grande pak prý měla sekundární právo na stavbu tratě do Leadville (údajně rozhodnutím soudu z 23. srpna 1878), ale nesměla ohrozit zájmy Santa Fe. Stavěla tedy trať na západ od Royal Gorge, přičemž si obě skupiny stavbařů měly navzájem provádět různé sabotáže. Kradení nářadí, svrhávání kamenů na pracující dělníky atd. Některé odvážnější prameny dokonce hovoří i o vraždách. Nehledě na to, kolik každá strana hlásila zabitých nepřátel, neexistuje údajně žádný důkaz o tom, že by někdo při konfliktu přišel o život.
Lokomotivu 2-8-4 RGW 499 Denver & Rio Grande Western Railroad si můžete v Royal Gorge, Colorado prohlédnout pěkně zblízka
V této verzi lze najít řadu pochybností. Podle některého pramene měla využívat Rio Grande trať Santa Fe k dopravě materiálu na svůj úsek tratě. Proč by jim tedy sabotovala již dokončenou trať? Navíc by musela v tom případě již být dokončena celá trať skrz Royal Gorge a tudíž by spor byl bezpředmětný.
Jiné pojetí dokonce mluví i o tom, že se Rio Grande rozhodla stavět vlastní trať natruc na sever od kaňonu, čímž Santa Fe odpovídala hrozbou stavby paralelních tratí s normálním rozchodem vedle úzkorozchodných tratí Rio Grande (no, alespoň víme, kde by braly inspiraci všechny ty počítačové železniční strategie).
Video pořízené pasažérem turistické železnice Royal Gorge Railroad
Samotné vyhrocení konfliktu má také několik verzí. Podle některé Masterson se svými muži obsazoval postupně všechny stanice Rio Grande na trati z Denveru do Puebla. Ty pak byly „osvobozovány“ pouze z jihu směrem zpět do Denveru. Existuje také jiná verze ohledně působení Mastersona v celé aféře. Účetní Weitbrec, který se snažil doručit soudní příkaz Mastersonovým mužům, prý navrhl k dobytí depa použití děla. To ale měl prý ukradnout už dříve Masterson, nicméně ho nechal nepoužité mimo depo a muži z Rio Grande se ho posléze zmocnili.
Ke trati kaňonem Royal Gorge stejně nejlíp pasuje pára…
Podle této verze se pravděpodobně Mastersonovi muži vzdali při konfrontaci s „opětovně vypůjčenými“ dělem. Šerifa Priceho tato verze vůbec nezmiňuje, nicméně popis dobytí telegrafní stanice a depa se víceméně shoduje. Nehraje v něm ovšem takovou roli Ben Thompson. Podle populární knihy o budování železnice z roku 1898 The Story of the Railroad se zase Masterson pokojně vzdal ještě předtím, než byla telegrafní kancelář obsazena.
Snažil jsem se tedy v tomto článku využít především Williamsonův článek, snad vhodně doplněný dalšími podrobnostmi.
Závěr
Dnes už nikdo nepřesvědčuje soud o svém právu, v údolí nikdo nehází kameny a neprovádí žádné sabotáže. Dnes je to místo, kde si jednotlivci, páry či rodiny mohou užít krásně prožitý den na cestě vlakem v nádherné přírodní scenérii. Leckdo ze zdejších návštěvníků možná ani neví, jaký tu kvůli tomuto kousku krásné tratě kdysi hořel spor, a že se tu kvůli němu i málem umíralo…
Zdroje: en.wikipedia.org, minervaclassics.com, bridgehunter.com, visitcastlerock.org, royalgorgeroute.com, westernmininghistory.com, mtgothictomes.com, truewestmagazine.com, erenow.com, youtube.com, map4.jpg, americanadventure.com, obscuretrainmovies.wordpress.com
Richard Spitzer
Mým koníčkem vždy byly železnice, a po návštěvě USA dostalo mé hobby konkrétnější směr. Baví mě také detektivky, psaní a focení.
