Zajal čtyři Italy, dostal vyznamenání a pak mu ho zase sebrali, protože byl pes

Křížence huskyho, německého ovčáka a kolie daroval US Army jistý Edward J. Wren z Pleasantvillu v New Yorku. Nebyl jediný, tisíce Američanů věnovali své čtyřnohé miláčky do služby vlasti. Psal se srpen 1942 a armáda už měla rozjetý výcvikový program pro psy určené především pro strážní službu na pobřeží. Chips byl poslán na výcvik do Front Royal ve Virginii a po absolvování byl přiřazen k 30. pluku 3. pěší divize jako hlídací pes. Chipsova vojenská kariéra mohla začít.

Chips se svým pánem ještě v civilu

Poprvé v boji

K válečným operacím se Chips připojil na palubě výsadkové lodi, která vezla vojáky 3. divize k marockému pobřeží v rámci Operace Torch, tedy obsazení severní Afriky. To už měl Chips svého pána, na starosti ho dostal vojín John P. Rowell. Chips však místo válčení řešil úplně jiné záležitosti. Našel si fenku Menu a ještě než se jednotka vylodila, narodilo se jim devět štěňat. Rodinná idyla však vzala rychlý konec.

Pobřežní děla u Fedaly  obsazená vichistickými Francouzi zahájila na vyloďující se jednotky palbu a Mena propadla panice. Kvůli strachu z dělostřelby byla raději poslána zpět do USA. Chipsovi nejspíš děla nevadila, alespoň o tom nejsou žádné záznamy. Francouzi mezitím rychle složili zbraně a boj skončil. 

Hlídal nejmocnější muže světa

Další Chipsova mise ovšem nebyla válečná, ale diplomatická. Jako osvědčený pes byl poslán, aby hlídal setkání britského premiéra Winstona Churchilla a amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta na konferenci v Casablance. K této službě byli vybráni tři nejlepší psi celé armády a Chips byl mezi nimi. Konference však proběhla bez nejmenších zádrhelů a tak se Chips nemohl nijak zvlášť vyznamenat. To se ale mělo brzy změnit.

Chipsovi kolegové při výcviku v US Army

Zajal čtyři Italy

Hvězdná chvíle křížence huskyho z Pleasantvillu nastala příznačně při Operaci Husky, tedy spojeneckém vylodění na Sicilii. Sicilské pobřeží bylo bráněno téměř výhradně demoralizovanými a válkou znechucenými Italy, kteří měli pramálo chuti vzdorovat anglo-americké přesile nacházející se na lodích početné invazní flotily. Takže když se 10. července v noci začala vyloďovat 3. pěší divize na pláže u vesnice Licata, o nějakém nepřátelském odporu se nedalo příliš mluvit.

Na břeh se bez problémů dostal Chips i jeho pán Rowell. Ten s ním a malou průzkumnou jednotkou procházel těsně před východem slunce předmostím, když míjeli cosi, co vypadalo jako zemědělská chýše zarostlá travou. Četa se k ní pomalu blížila, zřejmě si tam muži chtěli trochu odpočinout, když z boudy začal pálit kulomet. Dlouhé dávky přibily celou četu k zemi. V té chvíli se Chips vytrhl Rowellovi a běžel do chýše. Ozvaly výstřely, nějaký křik a pak bylo ticho. O chvíli později Rowell nechápavě zíral, jak z chatrče leze italský voják s rukama nad hlavou a za ním vrčí Chips. Ital měl zle pokousaný  a krvácející krk. O moment později vylezli z úkrytu ještě další tři vojáci.  Rowell všechny zajatce od Chipse převzal.

Chipsových fotografií se mnoho nezachovalo. Tohle je jedna z nich.

Chips si ovšem z celé akce odnesl spálenou srst a ránu na hlavě. Jeden z Italů totiž po něm vystřelil z revolveru. Naštěstí kulka ho jen škrábnula a spravilo to rychlé ošetření v nemocnici. Chips se tak stihl vrátit právě včas, aby stihl svým štěkotem upozornit na desítku Italů, kteří se snažili nepozorovaně proniknout americkými liniemi. Rowell tak opět bral zajatce, neboť prozrazení Italové se ihned vzdali. 

Chips při setkání s generálem Eisenhowerem

Kousl Eisenhowera

Rowell napsal popravdě do hlášení, že Chips zajal čtyři Italy a jeho sláva se rozlétla po celé divizi. Rowell musel stále dokola vyprávět historku o chýši plné Italů. Jeho sláva začínala nabývat opravdu nebývalých rozměrů v celé armádě. Tím to ale zdaleka neskončilo. Velitel čety, kde Chips sloužil, kapitán Edward G. Parr, mu navrhl udělit Stříbrnou hvězdu, Purpurové srdce a Záslužný kříž.

Velitel 3. divize generál Lucien Truscott si přečetl odůvodnění návrhu a řekl jen: „K čertu s předpisy.“ Návrh podepsal a 19. listopadu 1943 mu v Itálii všechny medaile slavnostně předal.  Na psího hrdinu se dokonce přišel podívat i vrchní americký velitel Dwight Eisenhower, Chips ho ale kousl do ruky. Už se na něm pomalu projevovala únava a stres z vleklých bojů v Itálii. Brzy byl proto poslán zpět do Spojených států. 

Chips se po válce vrací ke svému majiteli Wrenovi

Dostal medaile

V na začátku roku 1944 vyšel v jedněch novinách článek o Chipsovi a jeho hrdinských činech. Byly tam vyjmenovány i medaile, které obdržel. Zatímco veřejnost aplaudovala, na ministerstvu obrany začaly blednout obličeje pohlavárů. Hned druhý den byla vydána oficiální zpráva, že udělení vyznamenání se prošetřuje, protože mohly být porušeny vojenské směrnice.

Navíc William Thomas, komandér řádu Purpurového srdce, začal rozesílat na všechny strany rozhořčené dopisy. Ministrovi obrany i prezidentovi si stěžoval, že Purpurové srdce v žádném případě nemůže být uděleno nějakému psovi. O celé věci se začalo debatovat i v americkém Kongresu.

Diskuse na téma Chips trvala neuvěřitelné tři měsíce a výsledkem bylo, že napříště už žádná zvířata nemohou dostávat řády určené lidem a dostatečnou odměnou jim může být maximálně velitelská citace. Chips tak přišel o všechna svá vyznamenání.  

Válečný hrdina

Kolem Chipsových vyznamenání i dat, kdy je dostal, dodnes panují rozpory. V časopise Time vyšel článek, kde generál James A. Ulio tvrdí, že Chipsovi bylo umožněno si všechny své medaile ponechat. Další zdroje zase udávají, že mu byly medaile předány ve dvou termínech, V listopadu 1943 dostal jen Purpurové srdce a Stříbrnou hvězdu a až 14. ledna 1944 Záslužný kříž.

Je to nejspíš úplně jedno a bylo to jedno i Chipsovi, který se dočkal konce války ve Front Royalu. Hned po skončení války Edward Wren požádal o jeho navrácení a Chips se tak konečně vrátil z války domů. Byli u toho novináři a fotografové a Chips si tak naposledy užíval, pro něj nejspíš ne příliš podstatné, lidské slávy. Zemřel o sedm měsíců později.

Členové jeho jednotky mu po jeho smrti neoficiálně udělili Frontovou stužkou (Theater ribbon) a Bitevní hvězdu (Battle star). Ať už dostal medaile či nikoliv, faktem je, že Chips je jediným psem, který sám zajal nepřátelské vojáky. A je to také jednoznačně nejslavnější psí válečný hrdina. V roce 1990 natočilo studio Walta Disneyho o jeho životě natočen televizní film Chips, The Wardog. 

Medaile Marie Dickinové

Američané si mohli odpustit zmatky kolem medaile pro Chipse, pokud by měli speciální řád určený zvířatům. Ten měli například Britové, jmenoval se Medaile Marie Dickinové. Byla zavedena v roce 1943 a nesla jméno zakladatelky dobročinné organizace na ochranu zvířat PDSA. Toto vyznamenání obdržela kočka, tři koně, osmnáct psů a třicet dva holubů. Byl mezi nimi i německý ovčák Antis, který létal s palubním střelcem Václavem Robertem Bozděchem u 311. československé bombardovací perutě. Odlétal třicet misí a byl to jediný pes, o kterém je známo, že létal za 2. světové války v bombardéru.

Hrdina Sovětského svazu Michail

Rusové neměli možnost ke svým psům příliš přilnout, protože je využívali především jako sebevražedné útočníky proti tankům. Méně známým faktem ale je, že proti tankům používali také myši. Dr. Igor Valenko vycvičil myši tak, aby se dostaly do motorů německých tanků a tam překousaly kabely. Myši byly shazovány na padácích z nízko letících bombardérů do blízkosti německých tankových divizí.

Výsledky byly nejspíš uspokojivé, protože ve shazování myší se pokračovalo. V listopadu 1942 shodilo letectvo myši na 22. pancéřovou divizi. Říká se, že v motoru jednoho zničeného tanku byla nalezena myš. Prý se jmenovala Michail a dostala za svůj hrdinský čin řád Hrdina Sovětského svazu. Jeví se to dost nepravděpodobné, ale o tomto případu se zmiňují i některé publikace, takže kdo ví?