Jaké automobily symbolizují Ameriku? Třeba černý Ford Model T, žlutý taxík, velký dálniční křižník, obří tahač s návěsem… Ale určitě také výkonná hasičská stříkačka, na které se blýská spousta chromových ozdob. Nejčastěji je červená, ale nepřekročitelné pravidlo to není, jelikož se dá narazit na stříkačky žluté (které v Evropě známe zejména z letišť), zelené, modré, bílé či různě barevně kombinované. Vedle takových klasických stříkaček ale ve službách amerických hasičů najdete také spoustu kuriozit a zajímavostí.
Tato hasičská stříkačka značky American LaFrance má opravdu nezvyklou barvu
10. Kdyby začal hořet mrakodrap
Stejně však musíme začít klasikou z největších. Pokud totiž lze jmenovat nějakého dodavatele hasičských vozidel, jenž se v USA stal legendou, je to určitě značka American LaFrance. Byla založena v roce 1873 a zpočátku vyráběla stříkačky koňské a parní, avšak zpravidla kráčela na čele pokroku, takže jako jedna z prvních přešla na benzinový pohon. Dodávala také jiné druhy hasičských vozů, ovšem největší slávy dosáhly výkonné stříkačky. Později to byla právě firma American LaFrance, jež definovala základní podobu amerického hasičského auta s prostornou řidičskou budkou na čele, masivní hranatou nástavbou a spoustou chromových doplňků, avšak její produkty vzbuzovaly zájem již dlouho před tím.
Značka American LaFrance se v sektoru požárních automobilů stala legendou
Do dějin se výrazně zapsalo např. vozidlo American LaFrance Series 400, jež se vyrábělo od roku 1933 a v oné době představovalo snad nejvýkonnější stříkačku na světě. „Čtyřstovka“ byla určena pro požární sbory největších měst, kde rostly mrakodrapy jako houby po dešti, takže měla čerpadlo, které dovedlo vytlačit vodu i na špičku Empire State Building! Navzdory své pozici se však společnost American LaFrance dostala do vážných potíží a v roce 2014 ukončila činnost.
American LaFrance Series 400, kdysi zřejmě nejvýkonnější stříkačka na světě
9. Z Kopřivnice do lesů Ameriky
Není mnoho zahraničních výrobců automobilů, jichž by si Američané opravdu vážili, můžeme však být pyšní, že mezi ně náleží i kopřivnická Tatra. Terénní průchodnost jejích vozů se stala skoro legendární, takže patrně nebude tak překvapivé, že si tyto vozy našly cestu i do několika hasičských sborů. V době kooperace kopřivnické automobilky s americkou firmou Terex totiž působil joint-venture podnik ATC (American Truck Company), jenž vyráběl amerikanizované tatrovky. Mezi významné zákazníky patřil Izrael (jehož armáda koupila asi 1000 kusů, aniž by to většině českých médií stálo za zmínku), ale úspěchy sbíraly rovněž hasičské speciály, jež se prodávaly pod názvem ATC Wildland Ultra XT.
ATC Wildland Ultra XT neboli „amerikanizovaná“ Tatra pro americké hasiče
Několik kusů zamířilo k úřadu US Bureau of Land Management, který se stará o federální půdu a zakoupil si tyto vozy zejména pro činnost v těžkém terénu Nevady. Další exempláře se objevily u hasičů v San Diegu, jehož okolí sužují časté lesní požáry, a údajně též na Havaji. Pro zajímavost lze ještě dodat, že výkonné hasičské speciály dodává Tatra dodnes, a to pod názvem Aussie Wildfire, který napovídá, že se jedná o vozy určené především pro požární sbory v Austrálii.
Vozy ATC Wildland Ultra XT používají hasiči v horských a lesních oblastech
8. Armádní přebytky i pro hasiče
Demobilizace US Army po druhé světové válce znamenala např. to, že za směšné sumy (popř. dokonce zadarmo) přenechávala tisíce nákladních automobilů každému, kdo měl zájem. A ten měla pochopitelně také řada hasičských sborů, které mohly levně získat výkonné, spolehlivé a prověřené vozy do nejhorších podmínek. Červené kabáty tak brzy oblékly spousty vozů, které původně vznikly pro americkou válečnou mašinérii. Mezi nejpopulárnější spadaly automobily GMC CCKW, Studebaker, Kasier Jeep či Dodge řady WC.
Letištní požární vůz na šasi proslulého vojenského automobilu GMC CCKW
Některé dále sloužily v původních rolích, tedy jako klasické náklaďáky, cisterny nebo autojeřáby, kdežto jiné prodělaly konverze a změnily se na stříkačky. Příležitostně se dalo narazit i na stříkačky „tovární“, jež tak vznikly přímo pro armádu, která samozřejmě rovněž potřebuje požární ochranu. Kromě toho se někdy u hasičů objevovaly ex-vojenské kuriozity, např. těžké tahače od značek Ward LaFrance nebo Diamond T. Zajímavé je, že spousta amerických „veteránů“ sloužila u hasičů mimo USA, a to zejména ve Francii. Praxe užívání vyřazených armádních vozů pokračuje, takže u amerických hasičů už najdeme i např. slavné automobily HMMWV.
Přestavby na požární vozidlo se dočkal např. tento armádní vůz Dodge WC51
7. Jak řešit nedostatek hydrantů
Na starém kontinentu je to veliká vzácnost, kdežto v některých oblastech USA úplně normální jev. Jedná se o tahače s návěsy ve službách požárních jednotek. Důvodem je prostý fakt, že by mohl snadno nastat nedostatek vody. Při lesních požárech bývají hydranty obvykle daleko, ale též v řadě obydlených venkovských oblastí v USA jsou zdroje vody hodně vzdálené, případně chybějí. Řešením jsou tedy velkokapacitní cisterny, a co existuje lepšího než velká cisterna na návěsu?
Tahač Mack s cisternovým návěsem slouží v regionech s nedostatkem vody
Jako tahače slouží klasické Kenworthy, Peterbilty, Freightlinery, Fordy či Macky, jež se jinak prohánějí po nekonečných dálnicích. Cisterny na takových návěsech pojmou většinou mezi 30 000 a 40 000 litry vody. Zpravidla se jedná skutečně pouze o cisterny, na které se pak na místě požáru musí napojit externí čerpadla, avšak existují i výjimky v podobě návěsů, které fungují i jako stříkačky. Mezi ty patří hasičské speciály na továrním letišti firmy Boeing, které mají dvojici proudnic a přepravují zásobu skoro 19 000 litrů vody a přes 2000 litrů pěny. Také lze někdy potkat návěsové požární žebříky, popř. požární tahače návěsů, u nichž byla někdejší spací kabina řidiče změněna na velitelské stanoviště.
Požární tahač Freightliner s návěsem se užívá v leteckých závodech Boeing
6. Nejdelší žebřík v celé Americe
Mrakodrapy nabízejí vynikající řešení v případě nedostatku stavebních ploch, zajisté jsou také impozantními inženýrskými díly, pokud však nastane požár, mrakodrap se snadno promění na smrticí ohnivou past pro tisíce lidí. (Stačí si vzpomenout na film Skleněné peklo.) Je proto jen logické, že požární sbory amerických velkoměst potřebují i techniku pro zásahy ve výškových budovách. Vedle již zmíněných stříkaček s extrémně vysokými výkony jsou to i velice dlouhé zásahové žebříky.
Požární žebřík E-One CR 137 nabízí výškový dostup 137 stop čili cca 41 m
Některé žebříky (v hasičském slangu nazývané též „tower ladders“) mají na konci plošinu, další jsou vybaveny hasicím ramenem („squirt“) a existují i auta, jež kombinují funkce žebříku a cisternové stříkačky („quints“). Kromě konstrukce etablované v Evropě, tedy se základem žebříku umístěným na zádi, se v Americe často vyskytují „mid-mounted ladders“ montované uprostřed vozu. Mezi významné producenty žebříků náleží např. značky Seagrave, Pierce Lance nebo E-One. Ta poslední zmíněná vyrobila i žebřík E-One CR 137, který je díky výškovému dosahu 137 stop (neboli více než 41 m) a vodorovnému dosahu 126 stop (tj. skoro 38 m) nejdelším sériovým žebříkem celého Nového světa.
Společnost E-One nabízí instalaci svého žebříku CR 137 na různé podvozky
5. Kloubová koza na šesti kolech
Už několikrát jsme se zmínili o lesních požárech, které v Americe reprezentují jedno z nejvíce obávaných nebezpečí vůbec. Stačí si ostatně vzpomenout na ohnivé peklo, jež nedávno trápilo Kalifornii. Pro zvládání těchto pohrom vznikla dlouhá řada pozoruhodných postupů a zařízení včetně leteckých hasičských útvarů nebo speciálních vozidel, jež si poradí s těžkým terénem a dostanou hasiče i jejich vybavení tam, kam je třeba. V této roli se u několika jednotek objevila zvláštnost, která sice také patří mezi armádní přebytky, avšak zaslouží si samostatnou zmínku.
Některá vozidla M561 Gama Goat se dostala do výbavy hasičských jednotek
Je to vozidlo s oficiálním jménem M561 a přezdívkou Gama Goat. Na pohled vypadá jen jako malý čtyřkolový terénní vůz táhnoucí dvoukolový přívěs, ve skutečnosti je to však šestikolové kloubové vozidlo schopné zatáčet první i poslední nápravou. Navíc může omezeně plavat, což pramení z faktu, že bylo vlastně vyvinuto pro válku ve Vietnamu. Po jejím neslavném konci si ale „Koza“ našla uplatnění i mimo armádu, jelikož řadu exemplářů koupily hasičské jednotky, které se potýkají s lesními požáry. Vozy M561 většinou slouží jen jako dopravní, ale existuje i minimálně jedna plnohodnotná čerpadlová stříkačka.
Šestikolové kloubové prostředky Gama Goat se osvědčují především v lesích
4. Pro Antarktidu či Yellowstone
Už také v České republice lze koupit tzv. Mattracks čili pásy, jež se dají namontovat místo kol na konce náprav automobilů s pohonem 4×4 za účelem zvětšení terénní průchodnosti. Existují dokonce vozidla, u nichž se s podobnou úpravou počítá již od výroby, mj. čtyřkolky Gladiator zavedené u Policie ČR. Zajisté tudíž nepřekvapuje, že si Mattracks našly spokojené zákazníky také mezi americkými hasiči. U nejednoho sboru jsou uložené ve skladech pro případ, že bude nutno zasahovat v těžším terénu, avšak lze uvést také dvě skutečně speciální požární jednotky, kde se tento prvek používá coby naprosto standardní.
Požární jednotka antarktické stanice McMurdo používá automobily na pásech
Ta první působí na americké antarktické stanici McMurdo poblíž jižního pólu a druhá v Yellowstonském národním parku. Ve zbrojnici té první se nalézá několik speciálních sněžných pásových vozidel, ale také užitkové vozy Ford s nasazenými pásy. Hasičský sbor v rodišti Médi Bédi používá spoustu druhů lehčích i těžších hasičských vozů ve zvláštní bílo-červené kombinaci, mezi nimi opět také automobily, na které se příležitostně instalují pásy Mattracks. Ty se mimochodem v Yellowstone často uplatňují i u dalších dopravních prostředků, jako jsou mikrobusy.
Pásové hasičské speciály operují i v terénu Yellowstonského národního parku
3. Všechno namontujte dopředu
Do výčtu tradičních amerických výrobců hasičských vozů se kromě firmy American LaFrance řadí i značka Ahrens-Fox, kterou v roce 1910 založili John P. Arens a Charles H. Fox. Dodnes existuje a dodává, přestože už ne samostatně, ale jako součást firmy HME Incorporated. Dříve se na trhu zkoušela prosadit i s několika značně nezvyklými nápady. Např. roku 1913 vyrobila vůz E-C Battalion Roadster, což byl konstrukčně téměř sportovní automobil, který měl sloužit pro velitele hasičských jednotek. Obchodní úspěch se však nedostavil.
Společnost Ahrens-Fox vyráběla vozy s čerpadlem umístěným zcela vepředu
Další podivný nápad se zrodil ve snaze vytvořit stříkačku, která by lépe využívala výkon motoru. Obvyklé tehdy bylo, že se motor nacházel vepředu a čerpadlo vzadu, ovšem konstruktéři firmy Ahrens-Fox dospěli k závěru, že ztrátu výkonu v dlouhých převodech lze vyřešit přesunutím čerpadla dopředu. Na konci 20. let se tak začaly prodávat stříkačky, jež měly čerpadlo a hadicové rozvody ještě před motorem. Technicky to fungovalo, ale (jak lze asi očekávat) toto zatížení samozřejmě zhoršilo jízdní vlastnosti, a jelikož pro hasiče je rychlá jízda téměř stejně důležitá jako samo hašení, po několika letech firma Ahrens-Fox tento nápad opustila.
Auta Ahrens-Fox s čerpadly vepředu vypadala krásně, byla však problémová
2. Je to rekvizita pro Hollywood?
Ačkoli se vzhled hasičského automobilu v USA po desítkách let v podstatě standardizoval bez ohledu na výrobce, stále existuje spousta výjimek. Často se vyskytují např. na letištích, jelikož tam mívají zásahy přece jen poněkud odlišnou povahu. Silným hráčem v tomto sektoru je tedy např. firma Oshkosh, jež dodává mj. požární deriváty svých armádních vozů, ale pevné pozice si vybudovala i specializovaná firma Colet, která v 90. letech uvedla na trh vozidlo Jaguar, jež působí spíše jako rekvizita z nějakého sci-fi filmu.
Mezi uživatele speciálů Colet Jaguar náleží i hasiči na letecké základně Nellis
Takhle nějak totiž vypadaly umělecké vize, jež kdysi ukazovaly auta 21. století. Jaguar si v každém případě nárokuje pozici nejrychlejšího letištního hasičského vozu na světě, a jelikož nejvýkonnější verze přesahují 150 mil za hodinu (čili 240 km/h), tento nárok bude patrně oprávněný. Velice působivé je také zrychlení, protože desetikolový obr Jaguar KR40 o váze 32 tun se z nuly na 80 km/h dostane za 17 sekund. Colet nabízí i šestikolový typ K30 a čtyřkolový K15. Kromě letišť slouží vozy Jaguar i u hasičských jednotek v průmyslových provozech, ovšem zaručeně nejslavnějším zákazníkem značky Colet je vojenský požární útvar na letecké základně Nellis.
Největším typem řady Colet Jaguar je 32tunový gigant KR40 na deseti kolech
1. Pancíř ochrání i před plameny
Ještě jednou se vrátíme k vojenským přebytkům, jež si našly cestu k bojovníkům s ohněm. Do výbavy některých amerických hasičských jednotek totiž náleží i obrněná pásová vozidla, která vedle vysoké terénní průchodnosti nabízejí také pancéřovaní. To může samozřejmě přijít vhod při lesních požárech, průmyslových haváriích či jiných situacích, kdy nehrozí „jen“ oheň, ale i pády, exploze a podobná nebezpečí. Po druhé světové válce tudíž začala „červená kariéra“ pro desítky „Half-Tracků“, tzn. slavných polopásových obrněných transportérů M2 a M3. Některé sloužily pro převoz hasičů a jejich výbavy, část se však změnila na stříkačky či jeřábové vozy.
Některé požární sbory zavedly také upravené polopásové obrněnce M2 či M3
Několik takových zřejmě slouží u hasičů dodnes, ale přibyly i novější „pásovce“, a to zejména obrněný transportér M113 a jeho nákladní odvozenina M548. Ve vojenských výprodejích jsou vždy velmi žádané a některé požární jednotky je nesmírně chválí. Patří mezi ně např. hasiči ve službách agentury NASA, kteří pracují na kosmodromech, kde se samozřejmě mohou přihodit různé těžké havárie včetně požárů toxických látek. Významnými pomocníky a ochránci těchto požárních útvarů jsou proto i upravené obrněnce M113.
NASA používá na kosmodromech požární verzi obrněného transportéru M113
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
