Kenworth W900A z roku 1979 ještě před pár lety brázdil highwaye ve Státech. Dnes se pohybuje převážně po českých silnicích, ale občas také vyrazí někam dál po Evropě. Třeba jako loni do země tulipánů na sraz US trucků...
Srazu v holandském Oerle se zúčastnilo více jak 80 amerických trucků z velké části Evropy
Po loňské návštěvě srazu US trucků v Krefeldu, akce poprvé konané v Německu, se již jako „mazáci“ těšíme na druhý ročník. Jenže už v únoru se dozvídáme, že tento rok se sraz konat nebude, pořadateli se nepodařilo vyřešit problémy s místem konání. Po několika týdnech „smutnění“ přichází pozvání známého ze sociální sítě – člena největší evropské komunity US trucků v Holandsku – a je rozhodnuto!
Protože nechceme nechat nic náhodě, pomalu začínáme s přípravami na cestu do holandského Oerle. Je to již v pořadí třetí ročník, a tak na netu hledáme fota z minulých let a po jejich shlédnutí se už moc těšíme.
S červenobílým tahačem Kenworth K 100E Aerodyne dorazil Wim van Kooten.
S naším Oslíkem máme za dva roky provozu najeto něco kolem 8.000 km, čímž důvěra v jeho spolehlivost vzrostla, a tak počet náhradních dílů s sebou vožených se redukuje na polovic. Toho velmi rychle využívá přítelkyně Míša a nakládá všechny „nezbytné“ doplňky, které jsme předtím nenaložili...
Mack RW 700 Superliner v provedení s denní kabinou.
Datum odjezdu je stanoveno na pátek 15.7.2016. Míša se celý čtvrtek věnuje mytí a leštění Oslíka, což nám dovoluje v pátečních ranních hodinách vyrazit
do téměř 900 km vzdáleného Holandska. Cesta probíhá bez problému, až do německého Frankfurtu, kde se dostáváme do hodinové „stau“. Překvapuje nás pozitivní zájem o našeho Oslíka, lidé se za jízdy vyklání z aut a fotí či mávají, ne všichni jsou však nadšeni a při jedné zastávce k nám přistoupí starší pán s tím, že už za námi jede skoro dvě hodiny, a že je policista v penzi, a že jedeme moc rychle a blinkr nám bliká červeně!
Ze Švýcarska do Oerle přijel i tento Peterbilt 362 Jeroma Buchse
Ve večerních hodinách přijíždíme do městečka Oerle, kde nás navigace přivádí před místní restauraci se zahrádkou, stojím přes kruhový objezd a nevím jak dál! Jeden z hostů se zvedá, nastupuje do svého auta a vede nás na místo konání.
3. US Truck Meeting se koná v areálu firmy De Crome, jejíž majitel vlastní hned několik amerických tahačů.
Přítelkyně Míša která pózující na Freightlineru našeho kamaráda Olivera Stanka
U vjezdu se nás ujímá golfový vozík „Follow me“ a zavádí našeho Oslíka na místo, kde parkujeme mezi již asi čtyřiceti trucky, které přijely před námi. Srdečně nás vítá pořadatel Wiljan Derks a osádky ostatních vozů, z nich většinu již známe z loňského srazu v Krefeldu. Pořadatelé nás provádějí areálem a platíme vstupné, které o něco málo převyšuje taxu na tuzemských akcí s tím rozdílem, že zde je až do neděle jídlo i pití (včetně piva) zdarma!
Páteční večer je krátký - poměrně rychle uleháme unaveni po dlouhé cestě. V noci dojíždějí další trucky a hlas jejich Catů, Cumminsů a Detroitů nám zní jak ukolébavka.
Organizátoři vše zvládli na výbornou. Součástí bylo i přesné parkování všech zúčastněných trucků
V sobotu je v areálu už od brzkého rána čilý ruch. Jsme zváni na snídani, která připomíná veletrh holandské gastronomie. Na otázku pořadatelů, jestli jsme spokojeni a jestli pojedeme na vyjížďku, odpovídáme samozřejmě, že ano!
Jedno truckerské tričko najdete i v našem eshopu DixieGear.
Kolem 10 hodiny se řadí zhruba šedesát trucků a vyráží do asi 70 km vzdáleného Eindhovenu na exkurzi do firmy DAF. Naše noční můra z úzkých holandských uliček širokých ne více jak 3 metry se naplňuje. Kruháky jedeme středem nebo také na třikrát.
Staré časy reprezentoval tento překrásný Mack NR z roku 1946
Po třech hodinách jízdy nádherným holandským venkovem, kolem větrných mlýnů a pasoucích se stád Fríských koní dorážíme před bránu automobilky DAF, kde dostáváme mapku továrny s označeným cílem – budovou Promotion Centra. Zde si po přednášce o historii továrny můžeme prohlédnout nové Dafy, Kenworthy a Peterbilty, jež jsou dnes součástí koncernu Paccar. Následuje oběd v závodní jídelně připomínající restauraci v pětihvězdičkovém hotelu, po kterém se řadíme na cestu zpět do Oerle.
Na návštěvě ve firmě DAF, byla k vidění i špičkové motory Paccar, které se montují jak do vozidel DAF, tak i Kenworth a Peterbilt
Na zpáteční cestě opět vesničkami a za doprovodu křečí v mé levé noze od neustálého vymačkávání posilovače prosté spojky a již asi třístého prořazení všech patnácti kvaltů Oslíka se dostáváme zpět do místa konání srazu. Po krátkém odpočinku je již připravena večeře ve formě BBQ a společenský večer pod taktovkou místního dýdžeje se protahuje dlouho do noci.
„Oslík“ se samozřejmě neztratil ani mezi takovými matadory jako Freightliner FLD 12064, Mack R 600 nebo International 9900
Nedělní ráno u nás bývá časem odjezdu, ale odtud nikdo neodjíždí a konají se zajímavé dovednostní soutěže s trucky. My se však po výborném obědě vydáváme na zpáteční cestu. Posádky ostatních trucků nás vyprovázejí svými trail horny, které slyšíme ještě za hranicemi městečka na cestu domů, kam po třinácti hodinách cesty bez problému dorážíme.
Jarda, jako hrdý majitel „Oslíka“
Text & foto: Jarda Votík a Míša Vojáčková
Tento článek byl otištěn v časopise Chrom a plameny, číslo 61/2017 a byl převzat se souhlasem redakce i autorů. Všem tímto jménem našich čtenářů děkujeme!
