Arizonské ohnivé inferno

Pár blesků, pár hromů a konec. Tak probíhala v Arizoně většina bouřek. Ovšem ta v noci z 28. na 29. června 2013 byla jiná. Zažehla lesní požár, který skončil smrtí 19 elitních hasičů.

Plameny nad Arizonou

„Extrémní vedra sužují Spojené státy, v Phoenixu naměřili rekordních 48 stupňů Celsia.“ Takto informovala česká média o kritické situaci v USA, když se zejména Kalifornií a Arizonou v červnu 2013 prohnala vlna veder. Sucho zvýšilo riziko vzniku lesního požáru nad kritickou úroveň, hasiči vyjížděli každou chvíli k novému požáru. Všechny dostali pod kontrolu, až na jeden, ten Yarnellský, jehož stín straší Ameriku dodnes.

Plameny se blíží k domům městečka Yarnell

Když v pátek 28. června zpozorovali obyvatelé řídce obydlených horských oblastí nedaleko města Yarnell podezřelý kouř, neotáleli a ihned informovali hasiče, kteří podnikli preventivní opatření. V sobotu piloti hasičského vrtulníku ohlásili, že zasažená oblast je 4 kilometry od Yarnellu, přičemž požár pustoší zhruba 40 hektarů lesa. V neděli byly na místě desítky hasičů, které se pokoušely dostat požár, který svou rozlohou stále připomínal (vzhledem k legendárním lesním požárům západního pobřeží) malinký táborák. Nikdo tehdy nevěděl, že se časem znásobí 85x, a z původních 40 se rozšíří na neskutečných 3400 hektarů! Přestože katastrofický vývoj nebyl očekávaný, byla na místo vyslána speciální hasičská jednotka – Hotshots.

Elitní hasiči, kteří nehasí – Hotshots

Hasičská alternativa SEALs, elitní dvacetičlenná jednotka, která je nasazována v momentě, kdy jsou běžní smrtelníci nuceni ustoupit. Hasiči, kteří nehasí. Nejsou nasazováni k hašení, od toho tu jsou jiní. Jejich úkolem je provádění průřezů a proluk, vysekávají linii, za kterou se oheň nedostane. Brání zastavěné a obydlené území. Rvou požáru jídlo od úst, odstraňují vše, co by požáru pomáhalo se rozšířit. Jsou odkázáni jen na sebe, nemají žádnou logistickou podporu. Používají motorové pily, lopaty, krumpáče, sekery a vysílačky, pomocí kterých navádí hasičské vrtulníky a letadla na místo, kde jsou potřeba.

Družstvo Granite Mountain Hotshots před tragédií

Hotshots si s sebou berou i ohnivzdorné „deky“. Věc, kterou s sebou chce mít každý hasič, ale nikdy ji nechce použít. Při krizové situaci vyhloubí mělkou díru, vlezou si do ní a zakryjí se dekou. „Nazval bych to systémem poslední záchrany. Hasič musí přečkat ohnivou vlnu. Ale s tím, že se přežene relativně rychle a nebezpečí pomine během vteřin nebo maximálně minut. Že se čelo požáru přežene rychle... Ty úkryty jsou na bázi nehořlavých vláken. Člověka to nezachrání, pokud oheň působí dlouho," řekl Jan Pecl z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky pro Aktualne.cz.

Úkryty, které slouží jako poslední záchrana. Pravděpodobnost přežití je 50%

Není třeba zdůrazňovat, že kromě špičkového vybavení potřebují být ve špičkové fyzické kondici. Trénují denně. Abyste se mohli stát členem hasičských SEALs, musíte uběhnout 2000m pod 10:35 min, během 60 sekund zvládnout 30 kliků a 45 sklapovaček (na to máte samozřejmě další minutu) a ujít pětikilometrovou trasu s batohem vážícím 20 kg do 45 min. Nutno podotknout, že většina Hotshots tyto požadavky převyšuje.

Hotshots v plné zbroji

Těchto sborů v USA funguje přes 100 a americká veřejnost si jich nesmírně váží. Pokud myslíte, že nemají pud sebezáchovy, tak vězte, že existují i jednotky Smokejumpers, které úzce kooperují s Hotshots. Na rozdíl od nich se do akce dostávají v momentě, kdy je ohnisko požáru ještě relativně malé, a hlavně na místo seskakují padákem.

Smokeyjumpers – největší šílenci mezi hasiči

Vstříc peklu

Dvacet mužů s přilbami v žlutých vestách si klestí cestu k požáru již 45 minut. Své bílé dodávky, ve kterých si přivezli veškeré vybavení - to nyní nesou na svých bedrech, zaparkovali blízko hlavní cesty. Porost v okolí Yarnellu je hustý, každý krok je namáhavý. Čtyři z Hotshotů jsou nováčci, kteří za sebou mají pouze tři velké požáry. Během nedělního odpoledne 19 hasičů tvrdě budovalo proluku, pot z nich lil proudem.

Foto přímo z akce, všimněte si typických žlutých uniforem

Mezitím si Brendan McDonough, dvacátý člen jednotky, který sloužil již třetím rokem, vybudoval pozorovatelnu na kopci, blízko k požáru, odkud měl skvělý výhled a mohl informovat kolegy dole o vývoji situace. Nebezpečný byl zejména vítr, v případě, že by se stočil špatným směrem, mohl všech 19 Hotshotů dole obklíčit. Z tohoto důvodu měli Hotshots bezpečnostní protokoly, podle kterých se měli řídit. Jednotlivé týmy družstva pracovaly na určitém úseku, přičemž měly vždy vymezenou bezpečnou zónu, do které mohly v případě ohrožení ustoupit.

Mapka ukazující průběh tragédie

Okolo třetí hodiny se McDonough spojil s velitelem devatenácti hasičů, Jesse Steedem. „Kapitán očekával stočení větru o 180 stupňů a jeho zesílení z 80 na 100km/h,“ řekl McDonough později listu Prescott Daily Courier. Krátce po jejich konverzaci se vítr opravdu stočil, McDonough se musel přesunout na výhodnější pozici, odkud by měl lepší výhled. Předtím však veliteli o změně směru větru dal vědět vysílačkou.

Záběr z filmu Only The Brave

„Zavolejte, pokud budete něco potřebovat,“ řekl do vysílačky McDonough a vydal se po rozbité lesní cestě dolů, kde ho vyzvedl velitel druhého družstva Hotshots, které operovalo v oblasti. Když se dostal na novou pozorovatelnu, ohlédl se zpět na místo, kde před chvílí seděl. To, co viděl, jej šokovalo. Viděl jen sežehnutý kopec. Ihned poté se ohlásil Steedovi. „Už vás opět vidím.“

Only The Brave (2017), kritiky oceňovaný film o Yarnellské tragédii

Odříznutá úniková cesta

Hodiny ukazovaly 16:30, když bylo z rádiových konverzací jasné, že se něco škaredě zvrtlo. „Mohl jste slyšet chlapy žádat o vzdušnou podporu, která by jim poradila,“ řekl Pederson, hasič, který rádiovou konverzaci slyšel. „Chtěli pomoc od vrtulníků, protože věděli, že jim v takové situaci můžou pomoci. Chtěli, aby věděli (hasiči z vrtulníků – pozn. autora), kde jsou, protože jim bylo jasné, že jsou v maléru.“

Požár, který nešlo zastavit, si vzal 19 životů

O pár minut později si svou strašlivou situaci devatenáct Hotshotů uvědomilo a začali pracovat na krizovém plánu. Benzín do motorových pil nechali mimo svůj perimetr, přesně tak, jak jejich výcvik velel. Z rádiové komunikace bylo zřejmé, že se odhodlali k poslední možnosti, začali se evakuovat.

Do hašení yarnellského požáru byla nasazena i speciální letadla

Eric Marsh vidí nad sebou letadlo, které hasí oblast kousek od nich. „Alfo, to je přesně to, co potřebujeme,“ volá Marsh pilotovi v 16:37 bez stop stresu v hlase.
O pár minut později volá naléhavě Marsh pilotům. „Tady Granite Mountain Hotshots, naše úniková cesta byla odříznuta.“ Jednotka se nachází v kaňonu, stěny jsou příliš prudké na rychlé šplhání a všichni vidí pomalu blížící se ohnivou masu do kaňonu.
„Připravujeme se, vypalujeme okolí kolem sebe, zavolám ti, až budeme v úkrytech.“
„Ok, takže jste na jižní straně požáru?“
„Potvrzuji,“ řve do vysílačky Marsh.

Těla mrtvých Hotshots před převozem

„Máme tu 19 mrtvých..“

Hasiči měli možná dvě minuty na přípravu. Vybavení odhodili co nejdál, vytáhli deky a lehli si tak, jak je instruktoři učili. Veteráni na okraji, nováčci uvnitř kruhu, nohy směrem k valícímu se ohni. Bylo to nakonec jedno. Oheň se valil jako řeka, vyplňoval každičké místo v kaňonu, teplota dosahovala skoro 1000 stupňů Celsia. Lidské plíce tolik nesnesou. Žula na stěnách kaňonu praská. Pilot hasicího letounu volá Hotshoty sedmkrát během 4 minut. Nikdo neodpovídá.

Vše nasvědčuje tomu, že chtěli okolo své pozice vypálit vegetaci, aby to nezvládla hlavní masa požáru, což by ve finále snížilo intenzitu hlavního proudu a dalo jim vyšší šanci na přežití.

Nyní je v na místě tragédie vzpomínková trasa, každé zastavení připomíná jednu oběť

V 16:47 piloti nahlásili středisku: „Máme tu zakopané hasiče, nevíme, kolik jich je.“

Velitelé ihned vyslali na místo vrtulník. Jeden z členů jeho posádky, Eric Tarr, se hned spustil na laně do zakouřené oblasti. Našel zem spálenou na uhel a první věc, kterou uviděl, bylo spálené topůrko hasičské sekery. Tarr se vydal za hlasy, které slyšel. Byla to jen vysílačka, kterou oheň nezničil. Naděje vyhasla. O pár metrů dál narazil na sežehlé pozůstatky svých kolegů.
„Máme tu 19 mrtvých,“ oznámil do vysílačky.

V 18:39 požár zachvátil i městečko Yarnell.

Depresivní výhled na zemi nikoho ze vzpomínkové trasy

Brendan McDonough, jediný z družstva, který přežil

„Ještě týdny poté mi znělo hlavou vyzvánění telefonů těch 19 kluků. To se je jejich blízcí a známí snažili sehnat, když se dozvěděli, že uhořeli nějací hasiči. Mobily totiž zůstaly v našem autě. Pokaždé, když telefon znovu zazvonil, sesunul jsem se na sedadle ještě hlouběji. Ztratil jsem 19 bratrů a pořád dokola se ptám: Proč já? Proč tu nejsou se mnou?“ řekl McDonough americké televizi ABC.

Matthew Desmond, člen Hotshots, napsal ve své knize, že se jeho kolegové smrti vůbec nebáli a tvrdili, dokládá to slovy: „Představa, že by měli zemřít jako hrdinové při něčem tak normálním, jako je požár v lese, jim přišla jako něco naprosto vzdáleného, vlastně až komického.“

Památník pro hrdiny od Yarnellu

Požár byl zlikvidován až 10. července. Po tragédii se rozpoutala debata, zda-li je americká politika vůči lesním požárům správná, zda-li jsou domy cennější než životy zasahujících hasičů. A vede se dodnes.

Seznam obětí Yarnellského požáru:

Andrew Ashcraft (29), Robert Caldwell (23), Travis Carter (31), Dustin Deford (24), Christopher MacKenzie (30), Eric Marsh (43), Grant McKee (21), Sean Misner (26), Scott Norris (28), Wade Parker (22), John Percin (24), Anthony Rose (23), Jesse Steed (36), Joe Thurston (32), Travis Turbyfill (27), William Warneke (25), Clayton Whitted (28), Kevin Woyjeck (21), Garret Zuppiger (27).