V poledne 15. května 2001 opustila nikým neřízená lokomotiva společnosti CSX s číslem 8888 spolu se 47 vagony seřadiště a ujížděla přes severozápad Ohia. Byla zastavena až poté, co ujela 66 mil (106 km). Jen zázrakem nebyl při tomto incidentu téměř nikdo zraněn. Tato lokomotiva a potažmo celá událost následně dostala výstižnou přezdívku „Crazy Eights“.
Práce na železnici vyžaduje stoprocentní profesionalitu a soustředění, stejně jako v leteckém provozu. Jedna profese je závislá na druhé, zaměstnanci si musí naprosto věřit. Přesto se občas stane, že se něco nepovede. U železnice to naštěstí většinou nemívá tak katastrofální důsledky jako v letectví. O jedné takové nehodě, která naštěstí dopadla dobře a dnes už spíš vyvolává úsměv a kroucení hlavy, bude tento článek.
Když se řekne, že Vám ujel vlak, tak to buď znamená, že už na něco nestačíte, i když si to třeba nechcete připustit, nebo jste to možná včera přehnali s pitím a na nádraží viděli už jen zářící koncová světla posledního vozu. V prvním případě stačí malinko přehodnotit priority, ve druhém případě to spraví hodinka či dvě strávená v čekárně s občany bez domova a dostanete obvykle ještě druhou šanci. To vše je ještě pořád v pohodě, pokud jste cestující. Pokud jste ale strojvůdce, tak máte, Houstone, problém…
Jak se i lokomotiva může proslavit
Americké městečko Walbridge v Ohiu, rok 2001. Tehdy tu žilo více než dva a půl tisíce obyvatel. Bylo úterý, 15. května. Na jarní den to však rozhodně nevypadalo. Bylo zataženo a občas lehce sprchlo. Teplota se pohybovala kolem 13° Celsia. Železničáři, kteří měli ten den službu, absolvovali stejně jako většina obyvatel městečka, každodenní ranní rutinu. Namazat sendvič s burákovým máslem, dát si slaninu s vajíčky a džus, políbit manželku než naloží děti do pickupu a odveze je do školy. Někdo se cestou zastavil pro kávu v plastovém kelímku, někdo si možná dopřál i koblihu.
Nádraží Stanley Yard, Walbridge, Ohio, USA
Na místním seřaďovacím nádraží Stanley Yard měl službu toho dne i strojvedoucí s pětatřicetiletou praxí. V práci byl už od půl sedmé. Spolu s posádkou, která se skládala ještě z vlakvedoucího a brzdaře, absolvoval obvyklý briefing na začátku směny a v průběhu dopoledne plnil běžné posunovací úkoly. Kolem půl dvanácté dostala posádka nový úkol – připojit soupravu 47 vozů na odstavné koleji a přesunout je na odjezdovou kolej.
Strojvedoucí se usadil do kabiny šedo-modro-žluté lokomotivy typu SD40-2. Ta patřila soukromé společnosti CSX, která patří v USA k sedmi největším železničním přepravcům (tzv. Class I“). Na čele kabiny lokomotivy i na obou bocích se skvělo dobře zapamatovatelné číslo 8888. To ještě nikdo netušil, že se toto číslo brzy „proslaví“ i jinak.
Lokomotiva 8888 zvaná "Crazy Eights"
Lokomotiva byla podle instrukcí připojena k soupravě nákladních vozů. Ze zmíněných 47 vagónů jich bylo naloženo 22, z toho dvě cisterny byly naplněné tisíci galony tekutého fenolu. Tato látka, známá též jako kyselina karbolová, je velmi rychle působící žíravina.
Jak předběhnout vlastní vlak
Strojvůdce začal vyjíždět s vlakem z odstavné koleje. Když se blížil k jedné z výhybek, všiml si, že je špatně nastavená. Vlak jel tehdy rychlostí pouhých 11 mph (18 km/h), ale strojvedoucí usoudil, že díky mokru by nemusel stihnout před výhybkou zastavit. Rozhodl se proto vlak pouze zpomalit, sešplhat z kabiny, doběhnout k výhybce a přehodit ji na správný směr. Pak naskočit zpět na lokomotivu. No, jak myslíte, že to asi dopadlo?
Takhle to vzniklo. Páka dynamické brzdy v poloze OFF
Náš nic netušící „hrdina“ tedy seskočil z kabiny a rozeběhl se k výhybce. Podařilo se mu ji přehodit jen pár sekund předtím, než tam jeho vlastní vlak dojel. Pak se rozeběhl podél lokomotivy, ale jaké překvapení to pro něj muselo být, když zjistil, že se už do zrychlujícího vlaku nedokáže dostat! Věřím, že běžel jako o život, ale jak by řekla Julia Robertsová, mokré kameny jsou „svině klouzavý“! Fírovi se už nepodařilo chytit se žebříku lokomotivy, aby mohl vyšplhat znovu do kabiny. Mašina ho místo toho vlekla ještě asi 24 metrů. Pak nešťastník upadl na zem. Z celého pokusu si odnesl několik škrábanců a odřenin, ale bylo to jediné zranění, zaznamenané při tomto incidentu.
Zbylá posádka vlaku (vlakvedoucí a brzdař) zprvu neměla o celé nehodě ani tušení. Oba stáli venku a vysílačkou informovali strojvedoucího, kolik vozů ještě zbývá, než vlak opustí příslušnou odstavnou kolej. Bylo jim sice divné, že dotyčný nereaguje, ale nepřikládali tomu žádný význam. Dokud neviděli, že vlak namísto zastavení opouští seřadiště. Jelikož si nevšimli strojvedoucího ležícího na zemi, brzdař spolu s jiným zaměstnancem skočil do svého osobního vozu a začali vlak pronásledovat. Všichni totiž předpokládali, že mohla fíru v kabině postihnout nějaká srdeční příhoda.
Událost komentovaná v tehdejších zprávách, uložená na YouTube
Jak se ten železný oř splašil…
Je to jako z Pohádek o mašinkách. Pavel Nauman by měl radost. Nikým neřízený vlak, vážící skoro tři tisíce tun, vyrazil kolem půl jedné jižním směrem ze seřadiště na svéráznou cestu. Během ní selhaly pokusy zastavit vlak pomocí tzv. výkolejky (ocelové zařízení, které se umístí na kolejnici a donutí tak nežádoucně se pohybující vozidlo k vykolejení). Policie se také snažila střelit do výpustního ventilu na cisternách, aby z nich dostala nebezpečný fenol. To ale nemělo žádný efekt, protože k aktivaci vypouštění se musí ventil držet stisknutý po dobu několika sekund.
Kolem druhé hodiny odpolední dostala posádka nákladní vlaku směřujícího na sever, informaci, že bude odkloněna na vedlejší kolej.
Rozkaz, ten zněl jasně… Je nutno odpojit (jedinou) lokomotivu, počkat až kolem projede splašený vlak a poté se pokusit s lokomotivou neukázněnou soupravu dostihnout, připojit se na její konec a vlak zastavit. Posádku lokomotivy s číslem 8392 (stejného typu jako 8888) tvořili dva muži - Jess Knowlton, strojvedoucí s jednatřicetiletou praxí, a Terry L. Forson, který pracoval jako vlakvedoucí pouhý rok. V záloze byla ještě lokomotiva typu GP38, se kterou by se pokusili železničáři připojit před 8888, kdyby bylo potřeba.
Takhle vypadá věc zvaná výkolejka.
Když kolem Knowltona a Forsona vlak duchů opravdu prosvištěl, začali ho pronásledovat. Nakonec se jim skutečně podařilo se v rychlost 51 mph (82 km/h) připojit ke konci vlaku a pomocí brzdy na jejich lokomotivě soupravu zpomalit. Když rychlost klesla na 11 mph (18 km/h), rozeběhl se podél něj vlakový mistr Jon Hosfeld. Tentokrát měl větší štěstí než jeho kolega (nebo tam nebylo mokro). Poblíž železničního přejezdu naskočil na vedoucí lokomotivu a zastavil ji. To už se vlak ocitl na jihovýchodě od Kentonu (Ohio), jen kousek od čekající GP38. Hodiny v tu dobu ukazovaly půl třetí. Nezbedný vlak urazil 66 mil (106 km) za dvě hodiny. V rádiu se ozval Hosfeldův hlas: „It's over, fellas. I got it stopped. We're safe.“
John Hosfeld - chlapík, který definitivně zastavil šílenou 8888
Všechny brzdy na lokomotivě 8888 byly díky tomu, že byly po celou dobu zapnuté, spáleny. Několik železničních muzeí se poté snažilo lokomotivu koupit, ale společnost CSX to vždy odmítla s tím, že nechtějí, aby taková lokomotiva byla vystavována a že bude součástí přestavby na novější typ SD40-3, ke které mělo dojít v roce 2014 nebo 2015.
Jméno strojvedoucího, který dosud neměl žádný záznam o porušení disciplíny a který si nechal vlak ujet, nebylo nikdy zveřejněno. Po nehodě odmítl lékařské ošetření. Ze služby byl uvolněn v půl šesté téhož dne. Testy na alkohol a drogy byly negativní.
Trasa, kterou neřízená 8888 ujela při své pouti na jih
Jak se Crazy Eights dostaly na stříbrné plátno
Pokud si říkáte, že by celá příhoda stála za zfilmování nebo že je Vám odněkud povědomá, pak máte pravdu. Všichni. Že je to jak z Hollywoodu, to konstatoval už moderátor tehdejších zpráv. V roce 2010 se skutečně celá příhoda stala inspirací filmu Nezastavitelný (Unstoppable). Režíroval ho Tony Scott, díky jehož Top Gunu se kdysi v Americe razantně zvedl počet přihlášek do armády nebo díky jehož Poslednímu skautovi víme, že voda je mokrá, nebe je modrý a Satan Claus na nás číhá.
Do hlavních rolí vybral černošského herce Denzela Washingtona (Sběratel kostí, Únos vlaku 1 2 3), který – jak asi správně tušíte – ztvárnil zkušeného strojvedoucího. Možná na tom měl zásluhu také samotný Jess Knowlton, hrdinný zachránce skutečného splašeného vlaku, který Washingtonovi dělal poradce. Roli mladého vlakvedoucího si zahrál modrooký Chris Pine (Šéfové na zabití 2) a právě on byl možná důvodem, proč by na podobný film koukaly i naše drahé polovičky.
Denzel Washington ve filmu Unstoppable
Zápletka filmu je hodně podobná – ze seřadiště ujede vlak, který se všichni snaží všemožnými způsoby zastavit. Stejně jako ve skutečnosti se to nakonec povede odvážné posádce jiné lokomotivy (Washington, Pine), akorát závěr je pochopitelně trochu dramatičtější než byla skutečnost. I lokomotiva, použitá ve filmu, je jiného typu než v reálu. Tvůrci ale přemalovali její původní číslo na „777“, zřejmě aby i tomu největšímu zabedněnci došlo, na co film naráží.
Vzhledem k tomu, že Nezastavitelný je pro příznivce vlaků něco jako pro „autíčkáře“ Bullitův případ, Mistři hazardu nebo Vanishing Point, rád bych se mu blíže věnoval v některém z příštích článků…
Malá ochutnávka z filmu Nezastavitelný (Unstoppable) Tony Scotta
Zdroje: rrpicturearchives.net (titulní fotka – copyright: Randy Chassereau), wikipedia.org, imdb.com, flickr.com, articles.philly.com, mp154trainblog.blogspot.com
Richard Spitzer
Mým koníčkem vždy byly železnice, a po návštěvě USA dostalo mé hobby konkrétnější směr. Baví mě také detektivky, psaní a focení.
