Určitě jste několikrát při sledování nějakého amerického filmu zaslechli kdesi v dálce táhlé houkání. Možná jste si kladli otázku, co to vůbec je. To někde v dálce za scénou jel nocí či tichým večerem dlouhý nákladní vlak. Měřil možná více než kilometr a táhlo ho nejspíš několik nákladních lokomotiv. Dlouhé nákladní vlaky k Americe patří stejně jako typické trucky, motely či nekonečné dálnice.
Slavné historické setkání
Je tomu už více než 146 let, kdy se v místě zvaném Promontory Summit v americkém státě Utah setkaly dvě party stavitelů železnice (přesněji 10. května 1869). Jedna parta pracovala pro soukromou společnost Central Pacific a postavila trať vedoucí z Kalifornie přes pohoří Sierra Nevada směrem na východ. Členové druhé party pracovali pro Union Pacific a jejich trať mířila od řeky Missouri na západ. Spojením vznikla zhruba tři tisíce kilometrů dlouhá transkontinentální železnice.
Její stavba byla vykoupena těžkou dřinou, často až nelidskými podmínkami dělníků a četnými sabotážemi indiánů, kteří se obávali o svá stáda bizonů, protože železnice vedla přes jejich území. Postupem času se doprava po železnici stala nejen výsadou bohatých, ale i šancí pro osídlení a zcivilizování Divokého západu. Vystěhovalci z Evropy se už nemuseli trmácet několik měsíců s koňskými povozy. K nalezení štěstí a začátku nového života jim stačilo přežít pouhých několik dní nepohodlného cestování.
Hrdina stříbrného plátna
Vlaky se staly nedílnou kulisou mnoha westernů. Některé z nich se okrajově zabývaly problémy s výstavbou železnice, ničení tratě indiány, mnohem častěji však byly vlaky na stříbrném plátně terčem loupežných přepadení. „Pracuji pro pana Harrimana ze Spojené pacifické železnice“. Tuhle větu jste mohli slyšet ve slavném filmu Butch Cassidy a Sundance Kid. Říká jí odvážný železniční zaměstnanec Newmanovi a Redfordovi, když se tito dva desperáti pokouší vyloupit poštovní vůz Union Pacific Expresu.
Budujeme Ameriku
Výše citovaná věta, kterou říká strážce poštovního vozu, když nechce při přepadení dobrovolně otevřít dveře, má reálný poklad. Naráží na E. H. Harrimana, který byl od roku 1897 ředitelem společnosti Union Pacific (UP) a až do své smrti pro ni pracoval. Za dobu své existence posílil tento železniční gigant svůj vliv spojením s mnoha menšími železničními společnostmi (Southern Pacific, Central Pacific aj.).
Dnes operuje na nejrozsáhlejší železniční síti ve Spojených státech (přes 51 tisíc kilometrů tratí) a patří k největším přepravcům. Jen za loňský rok vykazuje obrat přes 22 miliard dolarů. Pracuje pro něj přes 47 tisíc zaměstnanců. Více jak osm a půl tisíce typicky sytě žlutých lokomotivy dnes a denně polyká kilometry dlouhých vzdáleností. Union Pacific se také může pochlubit největším seřaďovacím nádražím na světě. Bailey Yard v Nebrasce měří na délku zhruba 13 kilometrů a v nejširším bodě je přes 3 kilometry široké.
K původu „nejstarší železniční společnosti“ v USA se UP hrdě hlásí. Na boku jejich lokomotiv můžete spatřit pyšně se třepotající vlajku se sloganem „Building America“.
Další giganti
Na kolejích severní Ameriky dnes operuje mnoho železničních společností. Ty největší se označují jako „Class I“ (podle výdělku) a kromě UP k nim patří Burlington Northern Santa Fe (BNSF, ve střední a západní oblasti USA asi největší konkurent UP), CSX, Norfolk Southern (NS), Kansas City Southern (KCS), Canadian National (CN) a Canadian Pacific (CP). Všechny tyto společnosti si svou účast v „první třídě“ zaslouží především skoupením či sloučením s mnoha menšími železničními společnostmi.
Konkurence v dopravě je veliká a tak není divu, že každá společností své lokomotivy výrazně odlišuje. Všichni američtí fanoušci železnice (a samozřejmě potencionální zákazníci) tak okamžitě poznají oranžovo-černý nátěr lokomotiv BNSF, sytě černé lokomotivy NS s bílými prvky, červené CP, modro-šedo-žluté CSX atd.
Padlí andělé
Vedle „Class I“ dodnes existují desítky či spíše stovky malých železničních společností, operujících s krátkými nákladními vlaky převážně na regionální úrovni. Spousta zaniklých železnic se dnes označuje jako Fallen Flags. Své fanoušky však stále mají a často pro ně pořádají historické jízdy, kdy vlaky táhnou nově natřené lokomotivy v původním designu (tzv. Heritage Units).
Mnoho lokomotiv zůstalo dodnes v původním nátěru a označení, pouze mají přemalovanou zkratku železniční společnosti („Reporting Marks“). Příkladem mohou být lokomotivy bývalé Southern Pacific (SP). I když se společnost už dávno stala součástí Union Pacific, ještě stále můžeme typicky šedo-červené lokomotivy vídat, pouze písmena „SP“ jsou přemalována žlutým pruhem s označením „UP“.
Dlouhé vlaky – symbol amerických železnic
Doménou amerických železnic je nákladní přeprava, která tvoří drtivé procento veškerého železničního byznysu USA. S výjimkou tzv. vysokorychlostních nebo některých příměstských tratí nejsou tratě v podstatě vůbec elektrifikovány. Není divu, při tolika kilometrech, kolik železniční síť obsahuje, při terénu kudy všude musí vlaky projet, to ani není možné.
Charakteristickým znakem amerických nákladních vlaků je především jejich délka.
Vlaky, které čítají více než sto vagónů, nejsou výjimkou.
To vyžaduje zapojení hned několika lokomotiv. Není problém tak na přejezdu vidět vlak tažený třeba šesti nebo i více lokomotivami. Často jsou zapojovány i pomocné lokomotivy (Trail Unit, Helper Unit; u nás jim říkáme postrk), a to buď na konci nebo uprostřed vlaku (mimo jiné praktika Canadian Pacific).
Síla, kterou musí lokomotivy utáhnout, je úctyhodná. Je to vidět z mnoha fotografií nebo videí a já si to uvědomil nejlépe, když jsme v Kalifornii jeli podél dlouhého vlaku BNSF se 123 vozy, přičemž většinu z nich tvořily speciální vagóny uzpůsobené na přepravu kontejnerů (tzv. Double-stack Cars), které mohou přepravovat dva kontejnery na sobě.
Při cestách po USA je možné rovněž spatřit vlaky s mnoha cisternovými vozy (Tank Train), případně s tzv. Autoracks, což jsou speciální kryté vozy na přepravu automobilů, ve dvou patrech nad sebou. Dalším typickým vlakem je tzv. Trailer Train nebo Intermodal Train, tedy vlak s plošinovými vozy pro přepravu návěsů pro kamiony nebo tzv. Open Hopper Rotary Coupler, což jsou vozy pro přepravu sypkých materiálů, které díky otočným spřáhlům umožňují při vykládce otočení kolem podélné osy. Prostě je otočíte a vysypete.
Strojvůdce, ten tvrdý chleba má
Namáhavé stoupání do vysokých horských poloh, maximální pozornost při brzdění na mnohakilometrovém úseku s prudkým sklonem, rovné a nudné úseky vyprahlou pouští, déšť, sníh, vedro, orientace ve složitých seřaďovacích nádražích, dlouhé směny daleko od domova. To vše je každodenní život posádky těžkého nákladního vlaku. Ne nadarmo jsou tak mnohé dnešní lokomotivy vybaveny klimatizací, toaletou či různými elektronickými pomůckami, kontrolujícími např. podvozky nebo spřáhla. Když mluvím o posádce, mám na mysli, že strojvedoucí je málokdy v kabině sám. Po jeho levé ruce sedí vlakvedoucí (Conductor), který má na starosti veškerou dokumentaci k vlaku a je za celý náklad zodpovědný.
A co pasažéři?
Na rozdíl od Evropy, je osobní přeprava na železnici ve Spojených státech minimální. Je to dáno především rozmachem automobilismu a husté síti leteckých linek. Nejznámější společností je Amtrak, která jako jediná nabízí svým klientům přepravu napříč USA, kde pasažérům poskytuje maximální možný komfort. Typické stříbrno-modré lesklé vozy většinou táhnou dieselové lokomotivy.
Amtrak operuje i na kratších vzdálenostech a spadají pod něj také osobní vlaky s označením Pacific Surfliner na západním pobřeží (jižní Kalifornie) nebo vysokorychlostní vlaky Acela (něco jako francouzské TGV) na severovýchodním pobřeží. U větších měst pak ještě můžeme potkat různé příměstské soupravy, např. New Jersey Transit (NJT), SEPTA atd. Ty jezdí – stejně jako Acela – na elektrifikovaných tratích.
Co by byla Amerika bez železnice!
Americké železnice jsou od těch Evropských hodně odlišné, už jen designem většiny lokomotiv. Na nekonečných tratích se prohánějí specifické vlaky, které bychom jinde těžko hledali. Jsou neobvykle dlouhé a těžké, projíždějí mnoha kuriózními úseky, které by vydaly na samostatný článek. Železnice v Americe je neodmyslitelnou součástí tamější kultury a průmyslu. Dostala se do filmů a písniček, pronikla i do počítačových simulátorů. Má fanoušky nejen po celých Státech, ale i mimo ně. To vše stojí za to, abychom se k americkým železnicím ještě vrátili.
Podklady a fotografie: Wikipedia, 4rail.net, Railpictures.net
Richard Spitzer
Mým koníčkem vždy byly železnice, a po návštěvě USA dostalo mé hobby konkrétnější směr. Baví mě také detektivky, psaní a focení.
