Vždycky jsem tvrdil, že muzika, která v Noční můře zní, nemá ekvivalent v našich krajích. Doba se ale mění a čas přinesl několik zajímavých projektů, které mísí folk s jinými žánry a nezbytnou trochou temnoty. Jako letní zpestření přináší šedesáté první pokračování pět tuzemských jmen, která za zmínku rozhodně stojí. Bude jistě osvěžující moci si porovnat jejich přístup k formě a díky českým textům i obsahu. A kdo ví, třeba začneme jejich skladby slýchat i u táborových ohňů.
Sídlištní potlach
V roce 2016 se skupina přátel vydala na výšlap kolem Botiče. Důsledkem tohoto městského trampu byl nejen zdařilý večírek poblíž Smíchovského nádraží, ale i vznik skupiny, která se ve svém názvu inspirovala právě místem konání městského potlachu. Severní nástupiště hráli původně hlavně kvalitně aranžované covery kultovních Hoboes. Odtud byl už jenom krok k vlastní tvorbě. Devítičlenná country-folková kapela vydala v roce 2018 čtyřpísňové EP O krysách a o vlcích, které vyšlo pouze jako kazeta u labelu Silver Rocket. Tou dobou už padly původní zásady inspirované trampingem a hnutím DIY, tedy hrát bez aparátu a žádná pódia. Popularitě se zkrátka utéci nedalo a tato žádá své. Co ale zůstalo, je chuť k pořádání improvizovaných táboráků ideálně v městských brownfieldech. Samozřejmě spojených s hraním bez aparátu.
Loňská deska Rostli jsme spolu potvrdila kvality neortodoxní partičky. V textech Severního nástupiště doznívá hoboesácká romantika, nekompromisně narušovaná realitou rychlé současnosti. Krajina jako mýtický a nedosažitelný cíl toulek mileniánů, které jakoby jejich domovské město odmítalo pustit ven. Koncentrace lidí, která vede paradoxně k samotě jednotlivce. Možnost víkendového úniku do přírody se jeví překvapivě složitá. Nevyhlášená guerillová válka proti mizení veřejného prostoru a jeho sterilizaci. Až uvidíte plát oheň ve vašem parku, je možné že se nejedná o požár, ale akci v režii Severního nástupiště.
Staří duchové
Jan Senft je rodákem a celoživotním obyvatelem středočeské Stříbrné Skalice. Atmosféra malého města byla a je hlavní inspirací pro mladého písničkáře formovaného poslechem Greenhornů a Roberta Křesťana a sledováním filmů polské nové vlny. Pod pseudonymem Člověk krve popisuje věci, které se možná nestaly, ale dokonale vystihují odraz minulosti v druhém plánu naší reality. Duchové vystupují ze zdí, ne proto aby strašili, ale jenom proto, aby připomněli naši vlastní dočasnost ve světě, který se sice formálně mění, ale ty nejdůležitější věci pro nás zůstávají beze změn.
Loňská debutová deska V kuchyni vznikla ve spolupráci s producentem Tomášem Tkáčem, který na svém labelu Divnosti vydal už EP Krajina koster v roce 2017. Komorní poloha jednoho hlasu a kytary je na albu rozšířena o elektronické podkresy, které zvuk posouvají k popovějším polohám, ale zároveň zvýrazňují autorův originální rukopis. Člověk krve dokáže neuvěřitelně barvitě popsat atmosféru zdánlivě obyčejných míst a okamžiků. Jakoby jeho pohled procházel skrz čas a prostor. Vliv klasiků českého country je mimochodem hezky znát například v textu ke skladbě Prérie od Severního nástupiště, jehož je Jan autorem.
Kdybyste to čirou náhodou ještě nevěděli, tak váš oblíbený speciál Bemanova Noční můra existuje jen díky tržbám z našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz. Což platí i pro naše další pořady stejně jako pro celé vysílání nejposlouchanějšího čistě internetového rádia v ČR – Radia Dixie. Takže jestli se vám líbí, jak to děláme, zkuste si tam vybrat něco pro radost. Díky!
Zaniklá místa
I u dalšího dnešního jména byla hlavním inspiračním zdrojem pouť. V tomto případě to bylo putování po zaniklých obcích severočeského pohraničí. Na místech jako Jelení, nebo Rolava se nenápadně začala formovat skupina s překvapivým názvem Tábor. Z líhně punk noisové a hardcoreové pražské scény nakonec vykrystalizovala čtyřčlenná, genderově strikně vyvážená parta. Odklon od hlučnějších žánrů vysvětluje David Vála svojí celoživotní oblibou podobně, tedy komorněji laděných kapel. V tu pravou chvíli nastal čas trochu zpomalit a zklidnit.
Natáčení a postprodukce alba Liebe (2020 Stoned to Death) jim zabralo z nejrůznějších důvodů pět let. Deska by se dala zaškatulkovat jako temný ambient. Monotónní zvuk akustické kytary podbarvený hlukovou stěnou elektriky a táhlými vokály mají až hypnotický účinek. Textová složka je podobně minimalistická. Stejně jako Tábor nespěchali s vydáním alba, ani skladby se nikam neženou. Hudba připomíná mírně rozvodněnou řeku. Žádné peřeje, zdánlivě klidný valivý proud, z kterého ale jasně cítíte nebezpečí skryté pod hladinou. Ta temná masa vody se zdánlivě lhostejně valí dál, ale ani na vteřinu nezůstává stejná.
Odrostlí Vontové
Trio Bavor a Javor vzniklo vlastně jako náhrada pro účely jednoho koncertu na vernisáži Romana Franty. Polovina skupiny Take Death se nemohla dostavit a proto Richard Fischer a Lukáš Urbanec dali jednu zkoušku a s narychlo sestaveným repertoárem nakonec akci odehráli. Původní sestavu (akustická a elektrická kytara, alternovaná banjem a doplněná grooveboxem Roland MC 909) časem rozšířily bicí. Výsledný zvuk Richard charakterizuje jako country-dub, kdy bratři Ryvolové potkávají Massive Attack.
Největší textovou inspirací jsou básně legendárního Gézi Včeličky, popisující zaniklou čtvrť Na Františku plnou vorařů, ledařů, pobudů, poběhlic, opilců, zlodějů a dalších ztracených existencí. Muzika je Fischerův vedlejšák. Živí se jako grafik a letos vyšel komiks Rváčov, na kterém spolupracoval se scénáristou Džianem Babanem. Děj rozšiřuje foglarovské universum v příběhu dětských pokračovatelů vontské tradice v osmdesátých letech minulého století. I muzika Bavora a Javora jakoby popisovala životy dospělých Vontů v drsných podmínkách chudinské čtvrti prvorepublikové Prahy.
Trampové a truckeři
Ani Jan Foukal není jenom hudebník. Absolvent dokumentaristiky na FAMU vyrazil hned po studiích na americko-kanadskou hranici, kde pomocí rozhovorů monitoroval život tamějších kamioňáků. Přitom skládal vlastní písničky na pomezí folku a indie country. Oboje se propojilo v audiovizuálním projektu Johannes Benz: Songs of the Road. Film sice zůstal pouze ve formě filmové povídky, ale hudební materiál stálo za to zachovat a pokračovat v něm.
Postupně vznikla pětičlenná formace, která během svojí existence procházela nejrůznějšími personálními obměnami. Dalším filmovým projektem Honzy Foukala byl polodokumentární film Amerika v produkci HBO. Film o trampingu, snech a hledání svobody doprovodila hudba. Ano, správně, Johannese Benze. Osobně jsem byl na Americe v letním kině a po konci představení následoval koncert kapely. Zážitek. Propojení hudby a filmu si skupina vyzkoušela například i jako hudební doprovod promítání klasického kousku General (u nás známý jako Frigo na mašině).
Doufám, že vás tahle pestrá, místy melancholická a místy temná směska vyžene k toulkám ulicemi i krajinou. Vždyť léto je k nim přímo stvořené!
Playlist
Severní nástupiště – Jedenáct druhů koření
Severní nástupiště – Prérie
Severní nástupiště – Samota
Tábor – Mantra
Tábor – Z přístavů
Bavor a Javor – Klášterní ulice
Bavor a Javor – U Ročků
Člověk krve – V kuchyni
Člověk krve – Penzion na věčnosti
Johannes Benz – It Happens
Johannes Benz – Far Far
Johannes Benz- Horizon
Bavor a Javor - Špinhaus
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
