Říká se, že leden je pondělí roku. Pokud je to pravda, je únor vlastně pondělní odpoledne a podvečer. Hurá, pondělí se nám chýlí ke konci! Pokud na vás sedne mírná únava, nemusí se jednat o nic tak strašného. Pokud je to přímo lenost, můžete ji moderně nazvat prokrastinací a lenošit dál. Pokud je to ale tvůrčí blok, kdy čekáte na nějaký nosný nápad, který nepřichází, je to problém. Únorová Noční můra nese hrdý název Krize středního věku. Pojem, ze kterého jsem si doteď dělal s oblibou legraci, mi teď tak trochu vrací úder a úzce souvisí i s tvůrčí krizí, tedy oním momentem kdy vás opravdu nic nenapadne.
Na krizi středního věku je mnoho léků. Holky zabírají spolehlivě. Někdy...
Tohle je Noční můra všedního dne. Nějak jsem se s tím popasoval a nakonec to bylo zase zajímavé objevování nových kapel, interpretů a skladeb, což je na celém procesu to zdaleka nejlepší. Takže přes nepevnou, rozvolněnou formu únorové Noční můry z toho vznikla docela zajímavá kolekce, navíc obohacená o pár povedených videoklipů, aby si i zrak přišel na své.
Dupárna se původně měla celá věnovat velmi specifickému žánru současné mexické muziky, která se jmenuje narcocorrido. Jedná se o bizarní směsici polky, dechovky a mariachi a má za cíl opěvovat statečné činy a obchodní zdatnost jednotlivých mexických drogových kartelů. Texty jsou tedy plné drog, násilí a vytahování se, to vše je ještě zašifrováno do obecně přijímaných kódu, kdy roh znamená zásobník do AK, papoušek je krycí výraz pro marihuanu a tak dále. Poslechl jsem si pár nejznámějších kapel a došlo mi, že to nemůžu posluchačům Dupárny udělat. Ta muzika je totiž, jak to napsat, no minimálně divná. Zůstalo tedy pouze u dvou ukázek, doplněných o dvě skladby z tematicky podobného, ale hudebně přeci jenom o poznání elegantnějšího soundtracku k seriálu Narcos.
Narcocorrida tedy tvoří pouze část únorové Dupárny. Nemohl jsem nezařadit nějaký ten bluegrass a kromě klasiků Billa Monroa a The Stanley Brothers budou k slyšení i mladí a nadějní, jako třeba Willie Watson, Noam Pikelny nebo Rainbow Girls.
Třetí část Dupárny, vtipně nazvané Hrábni do kotlíku, tvoří zajímavá jména na pomezí rocku a folku, která jsem draftoval převážně ze své oblíbené série Audiotree Live. Ratboys, Camp Cope, nebo The Delta Saints jsme si určitě ještě nehráli.
Z důvodů neschopnosti najít pojící téma pro další epizodu Noční můry je tu další pelmel. Vítejte v mojí krizi středního věku!
Folkrocková úderka z islandského Rejkjavíku Bellstop vám hbitě vysvětlí, o co dnes půjde. A protože tahle Noční můra je víc o vizuálních vjemech než o informacích, rovnou si vychutnejte tohle video, i když slovo vychutnávat v tomhle případě asi nebude to pravé.
Z trochu lehčího soudku je skladba od skupiny Hard Working Americans. I když to na začátku vypadá dost beznadějně, v zemědělství je vždycky důležité najít tu správnou plodinu ku pěstování. Na zvuku superskupiny Hard Working Americans je znát dlouholetá zkušenost s hraním jižanského rocku a Dališovi se budou určitě líbit.
Kanadští July Talk prezentují výbušnou směs dřevního blues a divokého rokenrolu a díky frontmanovi Peteru Dreimanisovi, chlápkovi s vizáží a chováním šílence, a půvabné zpěvačce Leah Fay patří jejich vystoupení mezi ta, na které dlouho nezapomenete. Jedna živáková ukázka následuje.
Mirel Wagner je z Finska, ale podle jejího vzhledu byste to asi nehádali. Její rodiče totiž přišli z Etiopie. Aby toho multikulti nebylo málo, její muzika zní jako to nejikoničtější vtělení jižanské gotiky, které si můžete představit. Krásně to dokumentuje následující video. Ta holčička není Mirel, ale takhle nějak jako malá asi vypadala. Jo a vydává u SubPop, čili další kladné body!
Následující one-woman band je hodně podobný případ. Sheri Corleone není ze Sicílie, ale z Chile a momentálně žije v Rotterdamu. Její muzika je brutální směsicí rockabilly, surfu, garážového punku, noisu, kytarovek a bůhví, co všechno by se na to dalo ještě naroubovat. Důležité je, že následný produkt je velmi chutná, i když místy trochu ostřejší hudební krmě.
Marchelle Bradanini, půvabná blondýna s image femme fatal, ukrytá pod krycím jménem Pony Boy dotváří trio dnešních supertalentovaných, krásných a nadžánrových umělkyň, pro které je koncertním pódiem celý svět.
Kolem blues se točí v podstatě většina muziky z Krize středního věku, ale na něco opravdu dřevního jsme si museli počkat až doteď. Willis Earl Bear ale nemá ke skladbě Too Dry To Cry videoklip, takže si koukejte pěkně poslechnout podcast! Závěr obstarají Lonesome Shack, trio z Bellingamu ve Washingtonu, toho času domestikované v Londýně. Bez komentáře, nejlepší videoklip jsem si nechal na závěr! Co to má sakra na hlavě!? Já se kloním k názoru, že je to zmrzlina, ale..
Dnešní průlet mými novými objevy končí, moje krize středního věku teprve nabírá na intenzitě, přesto se budu na příště snažit něco vymyslet. Slibuju!
Playlist Dupárna 42 - Hrábni do kotlíku
Bill Monroe and The Bluegrass Boys – Blue Moon Of Kentucky
The Stanley Brothers – Angel Band
Willie Watson – Mexican Cowboy
Rainbow Girls – Down Home Girl
Noam Pikenly, Michael Daves And Brittany Hass – June Apple
Pikenly, Sutton, Bulla, Bales And Cobb – Born To Be With You
Los Tucanes De Tijuana – El Centanario
Revolver Canabis – El De Los Lentes Carrera
Rodrigo Amarante – Tuyo
Grupo Niche – Cali Pachanguero
Xavier Rudd – Follow The Sun
Ratboys – Elvis Is In The Freezer
Camp Cope – Keep Growing
The Delta Saints – California
Playlist Noční Můra 44 - Krize středního věku
Bellstop – Trouble
Hard Working Americans – Blackland Farmer
July Talk - Gentlemen
July Talk – Guns And Ammunition
Mirel Wagner – Oak Three
Mirel Wagner – Goodnight
Bang Bang Band Girl – Lies
Bang Bang Band Girl – Horns
Bang Bang Band Girl – Horns
Bang Bang Band Girl – Funnel Of Love
Pony Boy – The Devil In Me
Willis Earl Bear – Too Dry To Cry
Lonesome Shack – Wrecks
Lonesome Shack – More Primitive
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
