I když je představa, že každý Mustang musí být řvoucí osmiválcová bestie, tak trochu pomýlená – nejvyráběnější bývaly vždycky šestiválce a většina Mustangů byly spíše dostupné stylovky než drsné muscle cars – minimálně u jeho ostřejších verzí bylo osm válců téměř vždycky standardním počtem.
U varianty Ecoboost High Performance Package tomu tak není. Novinka se sice chlubí agresivnějším vzhledem, spoilerem pod předním nárazníkem, černými koly s pneumatikami o šířce 255 mm, velkými brzdami, samosvorným diferenciálem, přídavnými výztuhami a dalšími vylepšeními, ale pod kapotou najdete čtyřválec o objemu 2,3 litru ze základního modelu.
Tedy, abychom byli přesnější, jeho upravenou verzi s výkonem zvýšeným na 330 koní a točivým momentem 475 Nm. To je sice pořád méně než ze stejného motoru nabízí Ford Focus RS, ale zároveň víc, než měla až do roku 2010 většina osmiválcových Mustangů. A stačí to na zrychlení z nuly na stovku za 4,5 sekund…
Takto to vypadá pod kapotou. Stejně tam ta druhá řada válců nějak chybí...
Samozřejmě, nebudete k tomu mít ten úžasný osmiválcový soundtrack a odpovídat na dotaz, co máte pod kapotou toho amerického bouráku, slovy „dvatrojku čtyřválec“ taky není to pravé. Ale pokud Mustang berete jako dostupné, rychlé a stylové kupé, tak může mít i čtyřválec svůj smysl.
A takhle nějak to zní...
Výlet do historie první: Fox body Mustangem s 2.3 někteří z nás měli tu čest jet. Opravdu to není nic pro netrpělivé řidiče.
Většina z nich přitom byla opravdu příšerná. Pokud si dnes stěžujeme, že se Mustang vyrábí i s nuzným oturbeným čtyřválcem o „pouhých“ přibližně 300 koňských silách, měli bychom si vzpomenout na časy, kdy byl základní motorizací čtyřválec o sice stejném objemu, ale drasticky jiném výkonu, konkrétně o osmdesáti osmi koních. V kombinaci se třístupňovým automatem to muselo být poježděníčko – na měření akcelerace už jste nejspíš museli používat geologické metody, termíny a časové jednotky.
Na Mustangy se čtyřválcem bez turba je tedy asi lepší zapomenout. Ale v osmdesátých letech nebyl čtyřválec jen základním modelem. Mezi léty 1984 a 1986 byl čtyřválcový Mustang také modelem vrcholným, nejdražším a nejrychlejším.
Existovala totiž věc, která se jmenovala Mustang SVO, podle továrního oddělení Special Vehicle Operations, tehdejší obdoby Shelbyho. Čtyřválec o známém objemu 2,3 litru měl tentokrát turbo a výkon původně 175 koní, který se později zvýšil na 205 k. To bylo víc než mohla nabídnout tehdejší pětilitrová V8 s karburátorem.
Druhý výlet do historie: Oturbené SVO byla trochu jiná písnička
Navíc mělo SVO tužší podvozek s tlumiči od Koni, ostřejší řízení, širší kola, kotoučové brzdy i vzadu a další věci, které z ní dělaly na poměry Mustangů překvapivě schopného krouhače zatáček. Hlavním důvodem, proč se jich prodalo jen málo, byla patrně cena – o zhruba polovinu vyšších než u osmiválcového GT.
Takže křiklavě barevný Mustang s ostrým čtyřválcem a sportovním naladěním vlastně není nic nového. A je dost možné, že Ecoboost High Performance Package není v tomto směru posledním výkřikem.
Současná generace Mustangu má na trhu zůstat do roku 2026 a v nabídce nejrůznějších osmiválcových variant začíná být trochu těsno. Navíc víme, že 2.3 Ecoboost ve Focusu RS umí 350 koní a kdo ví, jestli by nesnesl ještě více. Je tedy první ostrý čtyřválec jen průzkum terénu, a přijde za pár let skutečný nástupce SVO? Uvidíme…
Ať tu není jen ten oranžový...
Mezitím zůstává otázkou – koupili byste si Mustang se čtyřválcem? Nebo přesněji, koupili byste si zatraceně rychlý Mustang se čtyřválcem, vědomi si toho, že už budete muset navždycky odpovídat na rýpavé dotazy a poslouchat vrčení namísto pořádného bublání?
Na salónu se pochlubili, ale ti sousedi jsou nějací divní. Snad to nenaznačuje, že mají k sobě o něco blíže, než by se skalním fanouškům líbilo...