Na svou válku čekal čtvrt století - zákopový nůž Model of 1918 Mark1

Za několik málo dnů to bude již 76 let od operace Overlord. Když se krátce po půlnoci 6. června 1944 otevřely dveře letounů C-47 Dakota a do tmy nad Normandií se z nich vrhali příslušníci 82. a 101. výsadkové divize, bylo mnoho z nich vyzbrojeno nožem, který se zrodil právě zde ve Francii během „Velké války“, kterou vybojovali jejich otcové v roce 1918. Nůž, který čtvrtstoletí ležel ve skladech a čekal na svůj křest ohněm, byl Model of 1918 Mark1.

Příslušník 82nd Airborne Division provádí manikúru francouzskou verzí Au Lion nože Model of 1918 Mark1

Zapomenuté zákopové nože

Když byly Spojené státy 7. prosince 1941 napadeny Japonskem, nebyly na válku připravené. A toto se týkalo i chladných zbraní. V této době neexistoval standardizovaný bojový nůž. Základní chladnou zbraní vojáků byly totiž bodáky. Přestože se již za 1. světové války začaly používat tzv. zákopové nože, na více než 20let se na ně, jako na zbraň, zapomnělo. Ve skladech se v dubnu 1942 nacházelo 157 000 zákopových nožů Model of 1917, Model of 1918 a Model of 1918 Mark 1 z dob 1. světové války. Přestože byly nože Model of 1917 a Model of 1918 již v roce 1922 označeny jako zastaralé a od roku 1927 nabízené k odprodeji, stále se jich v roce 1942 ve skladech nacházelo necelých 20 000.

Zákopový nůž Model of 1917 (nahoře) a Model of 1918 (dole)

Jako hlavní bojový nůž byl tedy v té době Model of 1918 Mark 1, zařazený v roce 1927 do kategorie „limited standard“. To znamenalo, že zásoby zůstanou uloženy ve skladech pro případ nutného použití. A to nastalo právě teď. Do února 1943 byly všechny tyto nože ze skladů předány bojovým jednotkám. Tak dostal nůž, který, ač se zrodil v zákopech 1. světové války, žádnou bojovou akci v této velké válce pravděpodobně neviděl, příležitost zažít boj až v 2. světové válce.

Vznik nože

Americké expediční jednotky v Evropě byly v roce 1918 vyzbrojeny zákopovými noži Model of 1917 a Model of 1918, který byl konstruovány tak, aby při boji muže proti muži bylo možné snadno probodnout tlustý německý kabát, či protivníka srazit úderem boxerovou rukojetí. Ale vzhledem k čepeli trojúhelníkového profilu, se jako nůž na jinou činnost již použít nedaly.

Protože bylo jasné, že zákopový nůž Model of 1917/1918 bude třeba brzy nahradit novým, došlo dne 1. června 1918 rozsáhlým porovnávacím testům nožů používaných spojenci. Vedle amerického nože Model of 1917 byl testován nůž Hughes, francouzský Couteau Poignard Mle 1916 a britský boxerový nůž Clement.

Nože byly testovány v různých kritériích:

• Praktičnost – držení v ruce a možnost použití další zbraně

• Rychlost použití

• Vhodný tvar pro držení v ruce při plížení

• Pravděpodobnost vykopnutí nože z ruky či jeho vypadnutí při pádu vojáka na zem

• Hmotnost, délka a tvar čepele

• Tvar rukojeti

Francouzský nůž Mle 1916

Na základě těchto testů zkonstruoval Mjr. James Eugene McNary, sloužící ve Francii u zbrojního odboru, nůž Model of 1918 Mark 1. Mjr. McNary měl své kořeny ve Skotsku a jeho předkové bojovali už v Americké válce za nezávislost. Před vypuknutím 1. světové války pracoval McNary pro Keystone Tube Company nebo pro Carnegie Steel Company. Své zkušenosti pak uplatnil nejen při konstrukci nového nože, ale i ve svých dalších vynálezech. Po válce si například nechal patentovat sedlový držák na přepravu dělostřelecké munice nebo nový typ helmy nazvaný Liberty Bell. Ostatně i jeho nůž Model of 1918 Mark1 obdržel patentovou ochranu ve Francii a Velké Británii. Ale to předbíháme událostem.

Dva vojáci z American Expeditionary Forces ve Francii na sklonku roku 1918. (Photo courtesy of Greg Aloisio)

V testech naprosto selhala konstrukce nože, který navrhl Cpt. Rupert Hughes. Z ostatních nožů vyšla nejlépe čepel francouzského nože Mle 1916, ale jeho hladká dřevěná rukojeť propadla, protože neumožňovala pevný úchop. Velký důraz byl totiž kladen na to, aby voják o nůž nepřišel během boji muže proti muži či při plížení přes zemi nikoho. Zde byl jasným favoritem britský nůž Clement s boxerovou rukojetí s otvorem pro každý prst.

Maj. McNary tedy použil prakticky beze změny čepel francouzského nože a vytvořil boxerovou rukojeť na základě inspirace britským nožem. Rukojeť nože je mosazný nebo bronzový odlitek s 5cm širokou záštitou, která chrání ruku. Oboustranně broušená čepel je 6 ¾ palce dlouhá, její řap prochází celou rukojetí a na konci je zajištěn maticí, která má tvar špice – tzv. prorážeč lebky. Celková délka nože je 29.5 cm. Plechová pochva vychází z pochvy francouzského nože Mle 1916, jen namísto průvleku na opasek má přinýtované dva trny, které se provlékly očky v americkém opasku.

Výkres z patentové dokumentace pro United Kingdom patent office. (Photo courtesy of Greg Aloisio)

Americká výroba

Po úspěšných testech byl nůž schválen a vláda podepsala objednávku na 1,232,780 nožů. Kontrakt na výrobu získaly celkem čtyři firmy:

Landers, Frary & Clark z New Britain ve státě Connecticut

Henry Disston & Sons z Filadelfie ve státě Pennsylvania

Oneida Community Ltd. z Oneida ve státě New York

A. A. Simon & Sons z Dayton ve státě Ohio.

Dodávky nožů měly začít v prosinci 1918. Dne 11. listopadu 1918 v 11:00 byl vyhlášen klid zbraní a „Velká“ válka skončila. Vzhledem k tomuto faktu, byla původní objednávka snížena na 119,424 kusů a všechny kontrakty, až na jeden, zrušené. Tento jediný kontrakt zůstal firmě Landers, Frary & Clark, která jako jediná stihla rozjet výrobu a vyrobit desetitisíce nožů. V neoficiální kronice této firmy je uvedeno, že počet nožů vyrobených před zrušením vládního kontraktu byl 119,261. Benedict Crowell ve své knize America´s Munitions uvádí jako celkový počet nožů, který získala americká armáda 119 464. Z rozdílu těchto dvou údajů nám vychází 203 nožů, které mohly být vyrobeny zbývajícími americkými výrobci. Ale byla-li tato čísla správná, to už se nikdo nedozví. Je zajímavé, že při inventuře armádních skladů v roce 1922 došla kontrola k číslu 139 000 kusů. To znamená, že ve Francii bylo vyrobeno nejméně 20,000 nožů Model of 1918 Mark1. Vezmeme-li v úvahu nože zlomené, ztracené, nože, které si vojáci přivezli domů nebo naopak nože, které zůstaly ve Francii, je jasné, že francouzské varianty tohoto nože mohlo být vyrobeno několik desítek tisíc kusů.

Mariňáci z American Expeditionary Forces ve Francii 1919. V poslední řadě jsou dva s noži Model of 1918 Mark1 na opasku. (Photo courtesy of Greg Aloisio)

Firma Landers, Frary & Clark dodávala americké armádě velké množství svých výrobků: polní láhve, jídelní misky, příborové nože, díly pro plynové masky, ale také šavle Model of 1913. Díky zkušenostem nebyl pro firmu problém rozjet okamžitě výrobu. Není proto divu, že v listopadu 1918 již byly desetitisíce těchto nožů připravené v bednách na odeslání do Evropy, aby jimi mohly být vyzbrojeni vojáci při plánované jarní ofenzivě. Nože byly značené pravé straně bronzové rukojeti “U.S. 1918” a pod ním je “L.F&C – 1918”. Celý nůž i plechová pochva byly chemicky černěné, aby neodrážely světlo. Na dochovaných exemplářích se ve většině případů toto černění nezachovalo.

Některé z výrobků firmy Landers, Frary & Clark z období 1917 – 1918

Druhým výrobcem byla firma Henry Disston & Sons z Filadelfie, která vyráběla pily, pilníky a další nářadí. Konec války přišel prakticky ve chvíli, kdy firma začala s výrobou nože, takže stihli vyrobit pouze malé množství těchto nožů. Přesný počet není znám, ale jak už bylo zmíněno výše, může se jednat pouze o několik desítek, maximálně stovek kusů. Nože od této firmy jsou prakticky identické s produkcí LF&C, liší se jen ve značení: “U.S. 1918 / O.C.L.”, které je opět na pravé straně rukojeti.

Posledním výrobcem byla Oneida Community Limited ze státu New York. Tento nůž je vůbec nejvzácnější variantou, protože byl vyroben jen v několika málo prototypových kusech. Značení na rukojeti odpovídá předchozím – “U.S. 1918 / O.C.L.”. H. M. Cole ve své knize U.S. Military Knives, Bayonets and Machetes III. uvádí také jen samostatné rukojeti. S největší pravděpodobností se jedná o předprodukční vzorky, pro které již se nestihly vyrobit čepele.

Čtvrtý výrobce, uvedený v armádním kontraktu, je firma A. A. Simons & Sons z Daytonu v Ohiu. Ta obdržela objednávku na velké množství nožů Model of 1918 Mark1, ale vzhledem k tomu, že válka skončila dřív, než byla zahájena výroba, nebyl vyroben ani jeden nůž.

Regál s DixieGear tričky s motivem generála Pattona už se pozvolna vyprázdňuje. To víte, limitovaná edice...

Francouzská výroba

Stejně tak zatím zůstává tajemstvím, kdo vyráběl tyto nože ve Francii. Zde se výroba těchto nožů rozběhla dříve než v USA. Protože válka probíhala na statických liniích, průmysl v týlu pracoval bez problémů. Američané tak dodávali suroviny pro válečnou výrobu do Francie a využívali místní továrny. Francouzské nože jsou značené na riccasu znakem ležícího lva a nápisem „Au Lion“, což znamená česky lev. Toto značení ale není jméno výrobce. S největší pravděpodobností se jedná jen o jakési francouzské vlastenecké logo.

Podíváme-li se na tyto nože, zjistíme, že se od sebe liší jak kvalitou zpracování, tak značením na rukojeti i právě oním lvem na čepeli. Vzhledem k tomu, že výroba probíhala po dobu pár měsíců od července do listopadu 1918, je značně nepravděpodobné, že by jedna firma během tak krátké doby stihla několikrát změnit značení či výrobní kvalitu. Vše nasvědčuje tomu, že výroba byla zadaná některým z výrobců nože Mle 1916, popřípadě dalším menším firmám.

Francouzská verze Au Lion, varianta s dvěma podélnými drážkami na hřbetě rukojeti

Čepel zůstávala lesklá bez povrchové úpravy na rozdíl od černěných amerických. Rukojeť byla vyráběna ve dvou variantách – s dvěma podélnými zářezy na hřbetě rukojeti a bez nich. Na pravé straně bylo značení „U.S. 1918“. Rukojeť byla buď černěná, nebo zůstávala leskle bronzová bez povrchové úpravy. Pochva byla opět lisována z plechu. Záhadou je i celkový počet vyrobených nožů.

Porovnání rukojetí

Rukojeť Au lion

Rukojeť LFC

Byl nůž Model of 1918 Mark1 použit během 1. světové války?

Na tuto otázku vojenští historici a sběratelé zatím nenašli průkaznou odpověď. Fotografie doughboys s těmito noži jsou buď bez data pořízení, nebo datované až po 11. listopadu 1918. Pokud by měl být v bojích Velké války použit, jednalo by se o malé množství nožů francouzské produkce. Americká výroba začala příliš pozdě. Ve chvíli, kdy došlo ke klidu zbraní, byly ve Spojených státech připravené desetitisíce těchto nožů v bednách na odeslání do Evropy, aby jimi vyzbrojili vojáky a mariňáky pro chystanou jarní ofenzívu 1919. K té již nedošlo, ale část nožů přesto absolvovala cestu přes Atlantik a posloužily alespoň americkým okupačním jednotkám.

Ateliérové foto příslušníka American Expeditionary Forces ve Francii 1919 (Photo courtesy of Greg Aloisio)

Bojové nasazení za druhé světové války

Opravdový křest ohněm tyto nože tedy čekal až o téměř čtvrt století později, kdy s americkými vojáky, mariňáky a námořníky prošly boji v Pacifiku, Africe a vrátily se zpět do Evropy, do místa jejich zrodu. Protože původní plechová pochva se ukázala jako nevyhovující (často docházelo k odlomení trnů sloužících k chycení na opasek), byl za 2. světové války nůž nošen jak v kožené pochvě M6 či laminátové M8 / M8A1, tak v individuálně vyrobených kožených pochvách. Aby se do nové pochvy nože lépe vešly a přiléhaly více k tělu, bývala částečně či úplně odstraňována záštita. Takto modifikované nože jsou dnes k vidění častěji než neupravené.

Tak takhle hrají šipky výsadkáři (Photo courtesy of Greg Aloisio)

Přestože během druhé světové války tyto nože najdeme u různých jednotek, staly se ikonickými ve spojení s výsadkáři. Není ani divu. Výsadkáři byli totiž prvními, kdo tento nůž nafasoval. Nůž s boxerem vypadá jako drsná zbraň, se kterou zasadíme nepříteli smrtící úder, tak proč jen nevyužít i pro propagandu. A tak můžeme najít v dobových časopisech Life, Yank a dalších, spoustu fotek z výcviku výsadkářů, na nich je tento nůž velice dobře vidět. A protože lze tento nůž rozebrat pouhým vyšroubováním matice s prorážečem lebky, samotná boxerová rukojeť zažila nejeden krvavý boj v hospodě poblíž základny. Důvod ke rvačce se vždy nějaký našel.

Příslušník 505th Parachute Infantry Regiment, Company E. Pochva vypadá jako zkrácená bodáková Model of 1910. (Photo courtesy of Greg Aloisio)

A protože pověst o tomto zabijáckém noži dorazila i k nepříteli, měl údajně vysoký německý velitel vydat rozkaz, aby byl na místě zastřelen každý spojenecký voják, který bude s tímto nožem zajat. Byla-li to pravda nebo jen latrínový drb, to se asi nedozvíme, každopádně tato hrozba se minula účinkem a američtí vojáci je dál používali při vítězném tažení Evropou. Navíc, pro spoustu z nich mělo používání tohoto nože sentimentální důvod, protože jen získali od svého otce, který si jen přivezl domů po 1. světové válce.

Boxerová rukojeť v kombinaci s čepelí nože USN Mark2 od firmy Pal.

Boxerová rukojeť se stala také základem mnoha úprav. Z období 2. světové války jsou známy různé konverze, kde původní čepel byla nahrazena např. čepelí bojového nože námořní pěchoty či nože Mark 2 amerického námořnictva, nože Cattaraugus 225Q a dalšími.

V roce 1942 se dokonce uvažovalo, že by byl nůž opět standardizován a byla obnovena výroba, ale vzhledem k tomu, že měď byla na seznamu strategicky důležitých surovin, upustilo se od tohoto nápadu. Nakonec byl v lednu 1945 tento nůž označen jako zastaralý a vyřazen ze služby. Tím ale jeho příběh nekončí. Vzhledem k oblibě tohoto typu nože, začala výroba různých klonů, které se používaly ještě za války ve Vietnamu. A zhruba někdy v 70. letech se také objevily první repliky. A s čím dál rostoucím zájmem o vojenské nože samozřejmě také padělky. Takže opatrně, až si budete chtít nějaký pořídit!

Na této fotografii z operace Pouštní bouře má vpravo sedící voják na opasku nůž s bronzovou boxerovou rukojetí. Vím, že se to může být kopie vyrobená v 80. letech, ale není lákavá představa, že si tento nůž přivezl domů jeho pradědeček z 1. světové války? (Courtesy of Greg Aloisio)

Na závěr bych rád poděkoval Greg Aloisio za pomoc a za dovolení použít fotografie z jeho knihy The Model 1918 Mark I Trench Knife and Variations.

I would like to say big thank you to Greg Aloisio for his help and permission to use photos from his book The Model 1918 Mark I Trench Knife and Variations.