Operace Reservist: Peklo a zkáza v Oranu

Operace Torch, tedy vylodění spojenců v Severní Africe, je považována za jednu z nejúspěšnějších operací tohoto druhu v historii válek. Na třech místech afrického pobřeží se vylodilo 107 tisíc mužů a zahynulo jich jen kolem 500. To je jistě jednoznačný úspěch. Ovšem v rámci operace Torch proběhly dvě menší akce, které skončily naprostou katastrofou. A jedna z nich dokonce vyhlazením celého výsadku. Vše bylo důsledkem chyb ve velení, špatných předpokladů a jedné dávné bitvy.

Vylodění v severní Africe se samozřejmě dostalo na první stránky amerických novin

Masakr v Mers-el -Kebíru

Admiral of the Fleet Sir James Somerville (1882–1949), GCB

3. července roku 1940 se u základny francouzského vichystického loďstva v alžírském Mers-el-Kebíru objevil Svaz H, což byla skupina britských válečných lodí v čele s bitevním křižníkem HMS Hood. Na jeho palubě byl viceadmirál James Somerville, který byl pověřen „jedním z nejodpornějších a nejtrapnějších úkolů,“ jak jej označil Winston Churchill. Somerville měl za úkol přesvědčit velitele francouzského loďstva viceadmirála Marcela Gensoula, aby se se svými loděmi buď připojil k Britům a bojoval dále proti Němcům, nebo aby s loděmi odplul do britských nebo amerických přístavů. 
Britský válečný kabinet se obával, že Francouzi předají svou námořní flotilu Němcům. Pokud by Gensoul žádnou z možností nepřijmul, měl Sommerville jeho lodě potopit. Byl to bezprecedentní krok, který měl mnoho odpůrců a sám Somerville proti němu opakovaně protestoval. Marně.

Francouzská flotila kotvící v Mers-el-Kebir

Věci se nevyvíjely vůbec dobře. Gensoul odmítnul přijmout kapitána letadlové lodě HMS Ark Royal C.S. Hollanda, který mu měl nabídku, nebo spíše ultimátum, tlumočit. Nepochodil ani sám Somerville, který se za Gensoulem vypravil na jeho vlajkovou bitevní loď Dunkerque. Jednání vázlo, Somerville několikrát posunul lhůtu, kterou ovšem Gensoul využil jen k tomu, aby připravil své čtyři bitevní lodě k boji. Somerville dostal zprávu, že k Mers-el-Kebíru mohou připlout další francouzské lodě a tak se rozhodl ke krajnímu řešení. 

Zasažená bitevní loď Bretagne

O půl šesté večer zahájily jeho tři bitevní lodě palbu na francouzskou flotilu. Byly to první výstřely Britů na Francouze od bitvy u Waterloo. Francouzi nemohli uvnitř přístavní rejdy manévrovat a jejich bitevní lodě se snažily vyplout pomalu jedna za druhou na volné moře.  Nebyla to bitva, ale masakr. Za čtvrt hodiny explodovala bitevní loď Bretagne a převrátila se kýlem vzhůru. V jejích útrobách zahynulo tisíc námořníků, mnozí umírali velmi dlouhou a pomalou smrtí uvězněni v trupu lodě. Také Provence byla mnohokrát zasažena a kapitán s ní raději najel na břeh, aby se nepotopila. Moderní Dunkerque skončil taktéž na mělčině po té, co jej zasáhly tři plné salvy z Hooda. 

Dým stoupající z nešťastné Bretagne předznamenává její blížící se konec

Jediné lodi, které se z přístavu podařilo dostat a uniknout, byl Strasbourg. Ten byl ještě neúspěšně torpédován palubními letouny Swordfish z letadlové lodi Ark Royal, které pak alespoň napadly bezmocný Dunkerque. Zničily dvě pomocné lodě, které evakuovaly posádku a torpédem zasáhly i samotný Dunkerque.

„Moje lodě nejsou schopny boje, prosím o zastavení palby,“ signalizoval jen třináct minut od prvních výstřelů zprávu Gensoul. Francouzi měli 1297 mrtvých a 351 raněných. Britské loďstvo nebylo zasaženo a nemělo žádné oběti na životech. 

Novodobě kolorizovaná fotografie torpédového Swordfishe nad letadlovou lodí HMS Ark Royal. Snímek byl pořízen v roce 1939, o čemž svědčí barevný marking na letounu.

Neexistuje jediný Francouz, který by necítil bolest

Admirál Francois Darlan

Celá akce byl obrovský skandál. Francouzi v odvetě bombardovali Gibraltar, velitel francouzského loďstva admirál Darlan reálně zvažoval, že se spojí s Italy a napadne britskou flotilu. Vláda ve Vichy předala Hitlerovi britsko-francouzské tajné kódy a cenné protiponorkové zařízení Asdic. Nejhorší však bylo, že se změnil postoj běžných Francouzů. Mnozí začali Brity nenávidět, zejména pak příslušníci námořnictva a lidé, žijící v severoafrických koloniích. Jak si hořce poznamenal Charles de Gaulle: „Neexistuje jediný Francouz, který by necítil bolest a pobouření při zprávě, že lodě francouzského námořnictva byly potopeny našimi spojenci.“

Lehký tank M3 Stuart z výzbroje 1.obrněné divize armády USA zachycený objektivem německého fotografa kdesi v Tunisku

Ve stejném roce, kde se odehrál masakr u Mers – el – Kebíru, se začala ve Spojených státech formovat 1. obrněná divize, která vešla ve známost pod jménem Old Ironsides. Nikdo z jejích příslušníků o téhle podivné bitvě kdesi v Africe neslyšel, přesto měla v budoucnosti zásadně ovlivnit životy některých z nich. Byli to zelenáči, o celé divizi jeden z jejích důstojníků prohlásil: „Nikdo z celé divize za nic nestál.“  A tak se cvičilo a cvičilo a to celé dva dlouhé roky. 

Srabi vs floutci

Amerika mezitím vstoupila do války a nejvyšší velení mělo rozhodnout, jak se vlastně bude s Hitlerem bojovat. Američtí velitelé viděli válku jednoduše  - armáda se vylodí v Cherbourgu, projede jako nůž máslem Francií, dobyde Berlín a zajme nebo zastřelí Hitlera. Za tři měsíce bude po válce a půjde se domů. Britové v čele s Winstonem Churchillem měli jiný názor. Věděli, jak jsou Němci silní, ostatně kdekoliv na ně na kontinentu narazili, vždy je Němci porazili. Churchill chtěl Němce zničit postupně, ukrajovat jim území a armády a stahovat smyčku kolem Hitlera. Je to sice pomalý způsob, ale nedá se při něm prohrát, na rozdíl od amerického plánu, prohrát. 

Americké tanky na manévrech v Anglii v roce 1942 

Roli hrálo i to, že Britové neměli o Američanech valné mínění, což platilo to i obráceně. Američané tvrdili, že Britové jsou schopni provést nějakou invazi na kontinent leda schováni za dudáckou kapelu, Britové zase prohlašovali, že Američané si představují invazi jako jít si zahrát baccarat do Paříže. Britové byli v amerických očích srabi s panickou hrůzou z Hitlera, Američané byli pro Brity floutci, kteří ani nevědí, kde leží Cherbourg. 

Americký tank M3 Grant 

Vztahy mezi veliteli byly napjaté a nedobré. Rozhodnul nakonec Roosevelt, který sice oceňoval odvahu svých velitelů, ale byl si dobře vědom, že americká armáda zdaleka není schopná postavit se Hitlerovi v srdci jeho říše. Padlo rozhodnutí, které dávalo za pravdu Britům – provede se invaze na vedlejší frontě. Zvolena byla severní Afrika, kde Erwin Rommel zle zatápěl Britům. Operace dostala název Torch, tedy Pochodeň.

Příslušníci německého Afrikakorpsu s kulometem MG34 kdesi v Západní poušti v roce 1942

Reservist a Terminal

Když předběhneme události, můžeme říct, že to byla akce nadmíru úspěšná. Spojené loďstvo se v listopadu 1942 vylodilo v Alžírsku a Maroku, državách patřících vichistické Francii. Jednotky se vylodily vždy na pláže nedaleko přístavů a teprve po té brali útokem samotná města. Taktika to byla úspěšná a vichistické jednotky nekladly příliš velký odpor. Ovšem v hlavách britských velitelů se zrodil plán na dvě operace, které měly, na rozdíl od zbytku operace Torch, proběhnout zcela jinak. 

Americké jednotky se vyloďují v Maroku, 8.11.1942

Kapitán Frederick Thorton Peters

Britové se totiž obávali, že ve významných přístavech Alžír a Oran Francouzi zničí všechno přístavní zařízení nebo dokonce zablokují vjezd do rejdy. Aby se tomu zabránilo, měly se provést dvě invazní operace přímo do těchto přístavů. Lodě a námořníky dodají Britové, Američané poskytnou vojáky. Britové totiž věděli, jak moc je Francouzi kvůli Mers-el-Kebíru nenávidí. Když ale provedou útok Američané, Francouzi budou (možná) v klidu. Operace dostaly název Reservist (výsadek do Oranu) a Terminal (výsadek do Alžíru). 

Plán operace Reservist vymyslel Kanaďan v britských službách, třiapadesátiletý mořský vlk Frederick Thorton Peters. Byl ambiciózní, tohle byla akce, na kterou čekal. Doposud totiž velel eskortní flotile torpédoborců a po té škole tajných agentů v Hertfordu. Podle svých představ chtěl nejen zabránit zničení přístavních zařízení, ale rovnou obsadit celý Oran. 

Průběh operace Reservist a útoku spojenců na přístav Oran na mapě

O celém plánu panovaly velké pochyby. Nikdo nevěděl, jak vlastně budou Francouzi na vylodění reagovat. Jsou to spojenci? Nepřátelé? Kvůli Mers-el- Kebíru si nebyl nikdo ničím jist. Jisté bylo pouze to, že přístav je plný válečných lodí a pokud dojde k boji, bude to zlé. Americký kontraadmirál Andrew C. Bennett považoval operaci za „sebevražednou a naprosto nerozumnou“ a tento názor si rozhodně nenechával pro sebe. Proti akci u Eisenhowera osobně protestoval i americký admirál Bernhard Bieri. Své ostré slovo proti plánu řekl i velitel 1. obrněné divize generálmajor Orland Ward. Všem se dostalo ujištění, že pokud dojde v přístavu ke střelbě, výsadkové lodě se stáhnou. 

Plechovky Walney a Hartland

Oněmi loděmi byly dva pětasedmdesátimetrové kutry HMS Walney a HMS Hartland. Plavidla postavená původně v USA byla dodána Britům v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Byly to plechovky určené k hlídkové službě, prakticky bez pancíře a vyzbrojená jen pětipalcovým dělem a třípalcovým dělem. 

HMS Hartland

U operace Terminal byla situace jen o málo lepší, tam Britové vybrali dva obstarožní torpédoborce HMS Broke a HMS Malcolm. Prastaré lodě vyrobené za první světové války měly alespoň pancíř a silnější děla. Britové takové podřadné lodě vybrali prostě proto, že jiné neměli. Všechna dostupná plavidla spolykaly hlavní akce operace Torch.  Navíc britští plánovači nakonec došli k názoru, že akce proběhne bez odporu Francouzů, takže lepší lodě nebudou potřeba. 

HMS Malcolm

Nejsou v noci všechny kočky černé?

G.F.Marshall

Čest zaútočit na Oran připadla 3. praporu 6. obrněného pěšího pluku 1. obrněné divize.  Praporu velel Floriďan George F. Marshall.  Z plánu nebyl vůbec nadšen, ale své pochyby veřejně nevyjádřil. Dobře věděl, že jeho 392 mužů jde do mimořádně riskantní operace. Vplout v noci do přístavu plného válečných lodí a pobřežních baterií, doufat, že si obránci všimnou americké vlajky na lodi a tak se nepustí do žádné obrany, je však více než risk. Je to šílenost. 

Ostatně i Winston Churchill se ptal, jak Francouzi poznají, že lodě plují pod americkou vlajkou a na jejich palubách jsou Američané, když bude naprostá tma. „Nejsou snad v noci všechny kočky černé?“ Nikdo mu neodpověděl. Akce byla už naplánována a nenašel se nikdo, kdo by jí chtěl zastavit.

Očekávejte odpor všude

8. listopadu minutu po půlnoci připluly HMS Walney a HMS Hartland k rejdě oranského přístavu. Další dvě hodiny se čekalo, až zhasnou všechna světla v přístavu. Na Walney přišla depeše, že vyloďování na jiných místech probíhá bez problému. Odpor se nečeká. „Myslím, že máme slušnou šanci provést naši akci bez jediného výstřelu,“ pronesl k mužům na můstku Walneye Peters.  

Na rozdíl od útoku na Oran a Alžír probíhalo vylodění na plážích severní Afriky relativně v poklidu

Bohužel se k němu nedostala jiná, mnohem důležitější, depeše. Tajné služby totiž v Oranu zorganizovaly vojenský převrat, který měl předat přístav do rukou francouzským velitelům nakloněným spojencům. Chtěli si tak pojistit, že se v Oranu nebude střílet. Jenže převrat se nezdařil a vichistické síly jej tvrdě potlačily. Od pučistů letěla éterem ke spojencům varovná zpráva: „Očekávejte odpor všude“. 

Vylodění v severní Africe v podobě, jakou mohli vidět těsně poté diváci v amerických kinech

Nestřílejte, jsme přátelé

Ve tři hodiny zabraly šrouby naplno a Walney se začal drát přes řetězy natažené jako bariéra do vjezdu přístavu. "Ne tirez pas! Nous sommes vos amis! " (Nestřílejte. Jsme přátelé), volal do megafonu tlumočník - poručík královského námořnictva Paul Duncan. Walney následován Hartlandem se zvolna sunul rejdou přístavu.

Hořící a potápějící se HMS Hartland v přístavu Oran

Z pevniny najednou zahřměl kulomet, ke kterému se brzy přidaly další hlavně. Ze břehu pálily ruční zbraně vojáků, z výšin u přístavu zahřměla mohutná děla pobřežní Batterie de Gambetta. Jeden granát vybuchl na přídi Walneye. Paul Duncan byl ve vteřině mrtev. Peters už pochopil, že přátelské přivítání jeho invazní skupinu rozhodně nečeká.

Inferno

Trocha francouzské protibritské propagandy

Dělostřelecké baterie hřměly a zasypávaly oba kutry přívalem oceli. Námořníci v podpalubí byli vyděšeni. Vždyť jim řekli, že odpor se nečeká. Po palubě tekla krev, přibývalo mrtvých a zraněných. Britské lodě stále pluly přístavem směrem ke břehu. Pálily po nich už i válečná plavidla v přístavu. Šalupa La Sruprise jedinou salvou roztříštila můstek Walneye. Mrtev byl kormidelník, Peters oslepl na jedno oko. Ve strojovně vybuchl další granát a loď se stala neovladatelnou. 

Z boku pálily na kutry dvě francouzské ponorky – Céres a Pallas. Granáty zasáhly důstojnickou jídelnu, kapitánovu kajutu, kormidelní prostor. Horní paluba byla plná mrtvých vojáků a námořníků.  Dolní paluba pak připomínala márnici. Všude těla, utržené končetiny, řev a sténání zraněných. Marshall nařídil svým mužům, aby opětovali palbu svými ručními zbraněmi. Bylo to spíše psychologické gesto, které mělo vražděným vojákům dodat alespoň pocit, že vzdorují a nějak ovlivňují události. 

Vrak HMS Walney v oranském přístavu

Stejně špatné to bylo na Hartlandu, který byl děravý jako řešeto a navíc hořel. Jeho kapitán Billot nařídil opětovat palbu palubními děly, ale jeho příkaz neměl kdo vykonat. Do masakrování Hartlandu se přidal francouzský torpédoborec Typhon, jehož jedna boční salva vypálená z velké blízkosti doslova prolétla skrz trup Hartlandu. Loď v tu chvíli připomínala plující inferno. V podpalubí vybuchovala uskladněná munice, všude se válela mrtvá ohořelá těla, mezi muži, kteří se nemohli nijak bránit, panovala nepopsatelná hrůza. Kapitán nechal spustit kotvu a nařídil všem opustit loď.

Operace Torch v dobovém dokumentu

Opodál končil stejně hrůzně Walney, který představoval už jen kouřící vrak. Dostal se totiž do kontaktu s velkým francouzským torpédoborcem Eperviérem. Peters nařídil loď taranovat a obsadit, což bylo pro neovladatelnou a rozstřílenou loď zcela nemožné. Eperviér vypálil jedinou salvu, která málem smetla Walney z hladiny. Byla to naprostá destrukce. Muži opouštěli loď a skákali do moře. Kolem Walneye plavali v naftové pěně nebozí vojáci a námořníci. O čtvrt na pět roztrhl Walneye ohromný výbuch. Loď se naklonila a klesla pod hladinu. Hartland hořel až do rána, kdy ho zničila exploze, která poškodila i skladiště na břehu. Někteří Francouzi ze břehu stříleli na trosečníky ve vodě.  Epervier a další lodě se je naopak snažily z vody vytáhnout.

Přístav Oran na fotografii z roku 1943

Debakl

Operace Reservist skončila. Invazní loďstvo bylo potopeno. Armáda byla z 90 procent vyhlazena. Z Marshallových 398 mužů bylo 189 mrtvých a 157 zraněných. 113 mrtvých a 86 zraněných bylo mezi britskými námořníky. Akce nesplnila žádný z cílů. Velitel přístavu nechal ihned potopit 27 lodí v rejdě,  čímž Oran zcela vyřadil pro jakékoliv použití. Potopeny byly i tři suché doky včetně obřího 25 tisíc tun vážícího Velkého doku, který zablokoval vjezd do přístavu. Ještě celé týdny po akci moře vyplavovalo na břeh těla mrtvých vojáků. Přeživší Američany a Brity ošetřili Francouzi ve svých nemocnicích. O den později dobyly Oran spojenecké jednotky, které se vylodily na plážích a všechny zajatce osvobodily. Byl mezi nimi i Peters. 

Přístav v Alžíru se týden po neúspěšné operaci Reservist zaplnil spojeneckými loděmi

Podobným strašlivým debaklem dopadla i „sesterská“ operace Terminal v Alžíru. I tam byl odpor Francouzů nečekaně silný. Americkou výsadkovou jednotku se ve značném chaosu podařilo dostat na břeh, ale tam byli Američané ihned obklíčení a museli se velmi rychle vzdát. Torpédoborec Malcolm byl těžce poškozen, Broke se potopil. 

Zajatí vichystičtí vojáci pod dohledem empíků z První obrněné

Ve spojeneckém táboře došli k názoru, že nejlepší bude o celé záležitosti mlčet. Operace Torch jako taková skončila ohromným úspěchem a nebylo v ničím zájmu rozmazávat neúspěch Reservistu a Terminalu. Peters dostal Viktoriin kříž za statečnost a Američané mu dali Kříž za vynikající služby. Příliš si jich neužil. O pár dní později letěl skládat účty Churchillovi, ale létající člun Short Sunderland s ním havaroval při přistání v husté mlze v Plymouthském průlivu přímo ve vjezdu do Davenportských doků. Člen posádky poručík Wynton Thorpe ho devadesát minut držel nad hladinou, ale Peters během té doby zahynul.

V létajícím člunu Short Sunderland nalezl svůj osud autor operace Reservist kapitán Peters

Výbojný admirál Bennett, který akci silně kritizoval už před jejím začátkem, dále vířil vody kolem Reservistu a sžíravě kritizoval Brity i Eisenhowera. Eisenhower, který vzal zodpovědnost za neúspěch plně na sebe, ho nakonec nařídil převelet na Island. Velitel 1. obrněné divize Ward byl zprávou o zkáze praporu zdrcen. 

Příčiny tragédie

Reservist byla tragédie, která měla mnoho příčin. Američané i Britové podcenili důsledky bitvy u Mers-el-Kebíru a chybně očekávali, že se Francouzi nebudou bránit. Akce vůbec nepočítala s variantou ozbrojeného odporu, neexistovaly záložní plány, vše počítalo jen s jedním scénářem. Pro akci zvolili plánovači nevhodná plavidla a příliš malý počet vojáků. 

Američané pochodují do vnitrozemí Afriky. Operace Torch uspěla.

V neposlední řadě je viníkem i sám Peters, který si sice v boji počínal chrabře, ale nepokusil se ani na vteřinu akci ukončit a s loděmi odplout do bezpečí. Ve chvíli, kdy zahájili Francouzi palbu, přitom bylo jasné, že akce je odsouzena k neúspěchu, a to i kdyby se podařilo vylodit vojáky, jak ukázal výsledek Terminalu. Po Petersovi pojmenovali v jeho rodné Britské Columbii horu Mount Peters a v roce 2012 o něm vyšla publikace s názvem Nejstatečnější Kanaďan. 

Na nebohé muže ze 3. praporu se bohužel rychle zapomnělo. Nedostali vůbec příležitost se bránit a zúročit svůj výcvik, nemohli projevit chrabrost tváří v tvář nepříteli, mohli se jen nechat postřílet, uhořet nebo se utopit. I tak někdy končí cesty hrdinů. 

ZDROJE:
http://www.databazeknih.cz/knihy/salvy-nad-vlnami-120429
https://www.databazeknih.cz/knihy/armada-na-usvitu-61678
http://www.worldnavalships.com/forums/archive/index.php/t-13480.html
http://warfarehistorynetwork.com/daily/wwii/daring-raid-on-algiers-harbor/