V prvním dílu nového speciálu
Southern Legends s názvem
Lynyrd Skynyrd 1 – Počátky jsme se ponořili hluboko do prehistorie kapely, do časů, kdy si ještě říkali
The One Percent a v polorozpadlé boudě uprostřed bažin hráli jak o život a vytvářeli svůj nezaměnitelný sound. Ve druhém dílu s názvem
Lynyrd Skynyrd 2 – Na vrcholu jsme si připomenuli jejich zlatou éru. Světový megaúspěch, klasická alba i nezapomenutelné koncerty před jásajícími davy. Dnes se dostaneme k těm smutnějším věcem. Ke katastrofě, která jejich rozlet tragicky přerušila, a k těžkým rokům, které následovaly po ní.
Nový podcastový pořad Southern Legends Erika Kriššáka vám bude přinášet podrobné profily těch největších kapel southern-rockové historie. Laďte ve vysílání Radia Dixie vždy každý poslední pátek v měsíci od osmi večer anebo poslouchejte z našeho podcastového archívu. Kdykoliv, kdekoliv a zdarma.
Dolů k zemi
Dne 20.října 1977 nasedla kapela do soukromého dvoumotorového letadla Convair 240 vyrobeného v roce 1948 a vydala se na turné. Nad zalesněnou krajinou poblíž městečka McComb v Mississippi letadlu z nevysvětlitelných příčin došlo palivo a zřítilo se. Na místě zahynuli Ronnie Van Zant, Steve Gaines, Cassie Gaines, manažér Dean Kilpatrick a oba piloti. Zbytek skupiny byl těžce zraněn.
Trosky skynyrdovského Convairu v bažinách Mississippi
Hrůza z této tragédie se násobí skutečností, že tehdy vlastně kapela vůbec letět neměla. Ve chvíli, kdy ve vzduchu letadlu vysadil nejprve pravý motor, pilot všem oznámil, aby se připoutali, že musí nouzově přistát. O havárii v té chvíli nikdo ani neuvažoval. Ovšem problém s palivem se posádce vyřešit nepodařilo, vzápětí zhasl i druhý motor a letadlo se začalo klouzavým letem rychle blížit k zemi. Pyle s Powellem se vydali do pilotní kabiny zjistit, co se děje. S hrůzou byli vykázáni zpět do křesel, cestou ještě rychle vzbudili na zemi spícího Ronnieho, který se sice ještě dokázal dostat do sedadla, ale připoutat se již nestačil. Pak přišel náraz.
Convair 240, který se stal kapele osudným
Letadlo se rozletělo na kousky. Powell uviděl Pyla, jak se plazí po trupu letadla a hlásí, že kolem je bažina. S hrůzou zjistil, že mu chybí nos, Pyle měl zlomená žebra, ale i tak se oba snažili pomoci ostatním. Rossington měl zlomené všechny končetiny a polámaná žebra a se strachem sledoval, jak po jeho pravici leží mrtvý Ronnie. Piloti zahynuli okamžitě (jednomu z nich větve setnuly hlavu) spolu s Ronniem, který byl nárazem vymrštěn z letadla rychlostí 80-90 mil přímo do stromu, Kilpatrickovo tělo bylo zaklíněné v trupu letadla.
Takhle nějak to nejspíš vypadalo na palubě letadla – záběr z filmu Street Survivors
Cassie Gaines nezemřela okamžitě. Z rozervaného hrdla se jí řinula krev a Powell bezmocně sledoval, jak jí opouští život. Wilkeson chrčel s přeraženou čelistí a s rozdrceným hrudníkem zavalen pod troskami (než ho záchranáři dostali do nemocnice, prohlásili ho třikrát za mrtvého) a Collins byl na tom stejně jako Gary Rossington. Steve Gaines ležel po Collinsově pravici a nejevil známky života.
Fotografie z průběhu záchranných prací
Pyle, navzdory polámanému hrudníku, se spolu se dvěma členy osazenstva, Kenem Pedenem a Markem Frankem, vydal do bažin plných hadů a aligátorů hledat pomoc. I když krvácel a ztrácel síly, jeho vůle byla nezlomná a nakonec se trojice dostala na farmu Johnnyho Motea, odkud zavolali pomoc. Kvůli bahnitému terénu trvalo celou noc, než záchranáři vyprostili všech 26 cestujících a na místě neštěstí se se z okolí shromáždilo asi 3000 lidí, přičemž mnozí si přišli urvat nějaký ten suvenýr. Koncertní manažér Craig Reed vzpomínal: „Byli jak supi. Vzali mi všechny peníze, vyprázdnili kapsy, sebrali šperky, prohrabali zavazadla a šlohli mi z nich všechny trička a podobné předměty.“
Dean Kilpatrick, Ronnie Van Zant, Cassie Gaines, Steve Gaines. R.I.P.
„Nedožiju se třicítky“
Sourozence Gainesovy pochovali o tři dny později v rodném Miami, o dva dny později se konalo soukromé rozloučení s Ronniem v Jacksonville. Jediný člen skupiny, který se ho mohl zúčastnit, byl Billy Powell s přišitým nosem. Na obřadu se objevili i muzikanti z
.38 Special,
Atlanta Rhythm Section, dále
Dickey Betts,
Charlie Daniels, nechyběli ani
Al Kooper a
Tom Dowd. Daniels a kluci z 38.Special zazpívali na jeho počest
Amazing Grace a Charlie Daniels potom přednesl báseň, kterou napsal přímo na místě. Ronnie Van Zant byl pohřben se svým starým rybářským prutem.
Hrob Ronnieho Van Zanta se stal poutním místem pro fanoušky poctivé jižanské muziky
Je paradoxní, že právě tato událost skupině zajistila ještě větší úspěch. Album Street Survivors se okamžitě stáhlo z prodeje, z obalu byly vyretušovány plameny a pak se teprve vrátilo zpět na pulty obchodů. V USA se umístilo na 5.místě žebříčku a v Británii na třináctém. V lednu 1978 se singl That Smell dostal na 13.pozici, čímž završil úspěch desky, kterého se však skupina nedožila. Jako memento působilo Ronnieho prohlášení, které často opakoval i novinářům: „Nedožiju se třicítky.“
The Legacy of Lynyrd Skynyrd - dokumentární film režiséra Toma Willse si zde můžete skouknout celý. Když si nastavíte anglické titulky, tak to dáte i s průměrnou jazykovou výbavou.
P.S. V roce 1977 se schylovalo k tomu, že se na pódiu měli sejít Lynyrd Skynyrd a Neil Young, přičemž Ronnie chtěl zazpívat: „We don´t need HIM anymore“. I když k tomu nakonec nedošlo, Neil kapele složil hold na svém koncertě v Bicentennial Parku v Miami, kde během hraní skladby Alabama změnil refrén a zpíval: „Sweet Home Alabama!“
Ohlasy na nejnovější film na toto téma, Street Survivors: The True Story Of The Lynyrd Skynyrd Plane Crash, jsou poněkud rozporuplné. Hlavním hrdinou příběhu je bubeník LS Artimus Pyle.
Tričko Alabama z nabídky našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz. Cože? Vy ho ještě nemáte? Tak to koukejte bleskem napravit. Díky vašim objednávkám toitž může Radio Dixie vůbec fungovat a připravovat pro vás speciální pořady jako třeba právě Southern Legends. Díky!
Co bylo potom
Když se přeživší členové skupiny vzpamatovali z fyzických a především psychických zranění (otázky – Proč on a ne já), uplynul rok. Jednotliví členové plnili bulvár. Powell bil svojí ženu, Pyle byl obviněný ze sexuálního obtěžování vlastních dětí, jeden člen doprovodného týmu spáchal sebevraždu, druhého zavraždili a tak podobně.
Bill Powell uprostřed své klávesové baterie
MCA však nezahálelo a do roka vydalo album Skynyrd´s First and Last (do obchodů dorazilo v září a bodovalo na 15. místě v USA a 50. v Británii), výběr nahrávek z let 1971 a 1972 z Muscle Shoals Studios. A i když to byl materiál surový a skvělý, zisk platiny byl jednoznačně ovlivněný leteckým neštěstím. O rok později se podobně úspěšně vedlo výběru Gold and Platinum (USA 12.místo, Británie 49.místo). Ale to už se schylovalo k hudebnímu návratu nové skupiny.
Steve Gaines a dívčí trio The Honkettes
Gary Rossington, který už přestal uvažovat o tom, že by ještě někdy vzal do ruky kytaru, se pár měsíců po tragédii nechal přemluvit manažérem Peterem Rugdem, aby si zajel na dovolenou na Barbados. Tam na jedné party potkal Erica Idlea z Monty Pythonů, pár kluků z Rolling Stones a Alana Price z Animals, kterým oznámil, že už nehraje. Ovšem na akci vystupovala nějaká místní kapela, Price s ní jamoval a povídá: „Gary, pojď si s náma zahrát.“ Odpověď byla jednoznačná. „Kámo, já nechci. Přestal jsem.“ Ale Price byl neoblomný a nasadil klasické citové vydírání. „Tvoji spoluhráči by chtěli, abys hrál. Udělej to pro ně!“ Co mohl ubohý Rossington dělat? Zvolal: „Dej mi tu kytaru!“ A chuť byla zpět.
Než přeživší členové LS našli znovu chuť do hrání, chvíli to trvalo. Vlevo Allen Collins, vpravo Gary Rossington.
Rossington vyhledal Collinse a nechali se přemluvit, že jako Lynyrd Skynyrd přispějí na show Charlieho Danielse s názvem Volunteer Jam V., což byla již tradičně pořádaná akce, kde hrála spousta kapel. V lednu 1979 se tak ke členům Charlie Daniels Bandu připojili Rossington, Collins, Powell a Pyle a zahráli. V publiku seděli další Skynyrdi, Wilkeson (stále polámaný), Jo Jo Billingsley, Leslie Hawkins (které plastičtí chirurgové jen s velkým vypětím zachraňovali tvář) a členové rodiny Gainesů a Van Zantů.
Na znovuzrození LS má nehynoucí zásluhu jejich kámoš Charlie Daniels. Na fotce z roku 197 zleva Gary Rossington, Charlie Daniels, Artimus Pyle, Robert Nix a Allen Collins
Plány na novou skupinu se mohly začít naplňovat, ale od začátku bylo jasné, že obnovit Lynyrd Skynyrd nepůjde. Rány byly příliš čerstvé. A tak Gary s Allenem v říjnu 1979 rozrazili dveře domu Garyho přítelkyně Dale Krantz, která zpívala ve skupině nejmladšího bratra z rodiny Van Zantů, Donnieho (.38 special) a vybalili na ní: „Chceš s náma zpívat? A umíš psát texty?“ A tak se zrodil Rossington Collins Band.
Rossington Collins Band
Přidali se i Powell a uzdravený Wilkeson, přičemž sestavu doplnili další dva hráči, bubeník Derek Hess a kytarista Barry Lee Harwood. Harwood hrál předtím ve skupině Alias, kterou založili Wilkeson, Powell a Pyle a doprovodné vokály v ní zpívala Jo Jo Billingsley. Zůstalo po ní album Contraband z roku 1979.
Garry Rossington a Dale Krantz
Koncem léta roku 1980 vyšlo Rossington Collins Bandu album Anytime, anyplace, anywhere (USA 13.místo žebříčku) s obalem evokujícícm zmrtvýchvstání ptáka Fénixe. Zpěvačka Dale se vyznačuje hlasem jak Tina Turner, což dodalo výborným jižanským skladbám nový rozměr. Album navíc obsahuje i největší hit skupiny Don´t Misunderstand Me, který se v žebříčku vyšplhal na 55.místo. V roce 1981 vychází album This Is The Way (USA – 24.místo) poznamenané tím, že Collinsovi zemřela žena, takže byl při nahrávání částečně mimo. Prostor dostal (kytarově i skladatelsky) Harwood a ve finále celek nedosahuje kvalit debutu, přestože obsahuje jednu z nejlepších písní skupiny, baladu Tashuana. Skupina se nakonec rozpadla v roce 1982.
Krátce nato si vzal Rossington Dale Krantz za ženu. V prosinci 1982 vyšla další kompilace Lynyrd Skynyrd, která obsahovala několik raritních skladeb a nesla název Best Of The Rest (USA – 171.místo žebříčku). Po rozpadu Rossington Collins Bandu se prakticky všichni zbývající členové kromě Dale Krantz a Rossingtona rozhodli založit skupinu Horsepower. Na nátlak vydavatelství MCA změnili název na Allen Collins Band. V sestavě Allen Collins (kytara), Randall Hall (kytara), Derek Hess (bicí), Leon Wilkeson (basa), Billy Powell (klávesy), Barry Harwood (kytara) a Jimmy Dougherty (zpěv) vydali v roce 1983 jediné album Here, There And Back. V roce 1984 se ve skupině objevil kytarista Mike Owings, ale skupina se zakrátko rozpadla.
Rossington založil stejnojmennou skupinu, se kterou vydal jediné album Returned To The Scene Of The Crime (1986). Později s Rossington Bandem i album Love Your Man (1986). Powell a Wilkeson se přidali ke křesťanské skupině Vision, se kterou nahráli v 80.letech dvě alba. Ani Artimus Pyle nezahálel. Založil svůj Band, se kterým nahrál dvě desky, A.P.B. (1982) a Nightcaller (1983).
Ale tragédiím nebylo konce. V roce 1986 při automobilové nehodě zabil namol ožralý Collins svojí přítelkyni a ochrnul od pasu dolů. Byl odsouzen za zabití a kytaru od té doby nevzal do ruky. Rok 1987 přinesl hned několik pokusů o vzkříšení povědomí o Lynyrd Skynyrd. Vyšel raritní kompilát skladeb s názvem
Legend a při příležitosti výročí deseti let od leteckého neštěstí se začal rodit plán na reunionové turné
Lynyrd Skynyrd. Ale o tom zase příště, v dalším pokračování
Southern Legends, které vyjde poslední pátek měsíce června 2021. Stay Tuned!
Takhle už se členové nejslavnější sestavy Lynyrd Skynyrd společně nikdy nesejdou…
Playlist:
Rossington Collins Band - Don't misunderstand me – CD Anytime, anyplace, anywhere (1980)
Rossington Collins Band – Getaway – CD Anytime, anyplace, anywhere (1980)
Rossington Collins Band - One good man – CD Anytime, anyplace, anywhere (1980)
Rossington Collins Band – Tashuana – CD This is the way (1981)
Allen Collins Band – Commitments – CD Here, there & back (1983)
Allen Collins Band - This ride's on me – CD Here, there & back (1983)
Lynyrd Skynyrd - One in the Sun – CD Legends (1987)
Lynyrd Skynyrd - Call me the breeze (live) – CD Southern by the grace of God (1988)
Lynyrd Skynyrd - Free bird (live) - CD Southern by the grace of God (1988)
