Piloti bombardérů zažívali neuvěřitelné věci. Jejich letadla se často vracela rozstřílená, děravá, muži vyskakovali z hořících strojů a bojovali dlouhé hodiny o holé životy. Jedním z těchto mužů byl i pilot John C. Morgan, jehož příběh je opravdu podivuhodný. Ostatně posuďte sami.
John Cary Morgan
John Morgan se narodil v Texasu, konkrétně ve Vernonu, do rodiny státního návladního. Byl to všestranně nadaný mladík, který prošel mnoha školami včetně vojenské akademie. Udělal si také letecký kurz, protože létání ho od mala fascinovalo. Prý mu stačily tři hodiny instruktáže, než podnikl svůj první samostatný let. Po studiích pracoval na ostrově Fidži jako předák na tamní plantáži a později se přesunul k těžařům ropy společnosti Texaco. Při práci utrpěl poměrně závažné poranění krku, díky čemuž dostal pardon z armády. Jenže to byl přesný opak toho, co Morgan od života chtěl.
Ve službách Kanadského královského letectva
Vypukla válka a Morgan chtěl být u toho. Když není dost dobrý pro americké letectvo, zkusí to u Kanaďanů. Tam měli chronický nedostatek pilotů, na nějaké lékařské záznamy se moc nehledělo, takže to netrvalo dlouho a Morgan nastoupil k leteckému výcviku u Kanadského královského letectva.
Střední bombardér Vickers Wellington Mk.III 420.squadrony Kanadského královského letectva při nakládání pumové výzbroje, konkrétně 4000 lb. pumy Cookie.
Ten dokončil v Anglii a brzy tak mohl začít svou vojenskou kariéru a létat jako pilot bombardérů. V květnu roku 1943 byl přiřazen pod křídla amerického letectva, konkrétně k 326.bombardovací peruti 92.bombardovací skupiny v Alconbury.
Osudová mise
26. července 1943 seděl při své páté bojové misi v amerických barvách na místě druhého pilota v bombardéru B-17 „Ruthie II“. Vedle něj zaujímal post prvního pilota a velitele letounu kapitán Robert Campbell, svalnatý chlápek z Mississippi. Společně s dalšími 120 Létajícími pevnostmi měli provést denní nálet na továrnu na stíhačky Focke-Wulf v Hannoveru. Takto daleko se zatím americké bombardéry ještě nevypravily. Čekal se tuhý odpor nepřátel.
Původní „Ruthie“, neboli těžký bombardér Boeing B-17F Flying Fortress ze stavu 326th Bombardment Squadron přistává na základně RAF Chelveston
Zabíjet piloty
Egon Mayer, první eso německé Luftwaffe, které dosáhlo 100 sestřelů na západní frontě, z toho 21 B-17
Už nad holandským pobřežím se objevily skupiny stíhaček Fw 190 a tvrdě zaútočily na bombardovací svaz. Němci právě přešli na novou taktiku. V minulých měsících bylo běžné, že stíhači útočili na bombardéry zezadu. Jenže Létající pevnosti letící v bojové formaci byly schopné se svými zadními kulomety účinně bránit a Němci utrpěli při takových útocích těžké ztráty.
Letecké eso Hauptman Egon Mayer ale přišel s taktikou čelního útoku na bombardér. Cílem byla pilotní kabina. Zabít piloty znamenalo vyřadit celý letoun definitivně z boje. Velení Luftwaffe nařídilo svým pilotům, aby pokud možno vždy útočili na bombardéry zepředu, kde také byly nejméně chráněny. Němci, kteří napadli bombardovací svaz, se této taktiky drželi.
Bombardéry B-17 Flying Fortress 92.bombardovací skupiny kdesi nad okupovanou Evropou
Souboj se stíhačkami i kapitánem letadla
Morganův letoun byl napaden několika Focke-Wulfy a dostal spoustu zásahů do trupu. Pak ale jeden stíhač napadl bombardér zepředu přesně podle Meyerovy taktiky. Kanonová střela prorazila přední sklo a zasáhla Campbella do hlavy. Byla to ošklivá otevřená rána. Campbell se zhroutil na knipl, ale stále se ho pevně držel. Upadl do jakéhosi podivného stavu, kdy byl napůl v bezvědomí, ale stále se instinktivně snažil řídit letadlo. To ale mohlo vést jedině k tomu, že letoun zamíří nekontrolovatelně k zemi, protože Campbell nebyl při smyslech.
Dějiště několikahodinového dramatu – pilotní prostor Létající pevnosti
Morgan převzal řízení na své straně kokpitu. Jednou rukou se držel kniplu, zatímco druhou rukou se snažil dostat Campbella od řízení. Bylo to jako z hororu, Campbell byl silný a nehodlal se kniplu pustit. Nechápal situaci. Morgan doufal, že mu někdo z dalších členů posádky přijde na pomoc.
Střelci bez kyslíku
Jenže vzadu za ním se odehrávala jiná dramata. Jedna ze střel přerušila přívod kyslíku do zadní části stroje. Střelci v ocase a trupu omdleli. Interkom nefungoval, nikdo se nemohl s nikým spojit. Střelec v horní věži byl navíc velmi těžce zraněn další střelou a bezvládně se zhroutil do trupu letadla. Tam se ho ujal navigátor Keith Koske.
Obávaný protivník posádek spojeneckých bombardérů – Focke Wulf Fw 190. Na snímku stroj verze A4 jednotky JG2 zachycený na jednom z francouzských letišť v roce 1943. Povšimněte si symbolů sestřelů na směrovce letounu, které ho jednoznačně identifikují jako osobní stroj jednoho z „Luftwaffe Experten“ Siegfrieda Schnella
Viděl, že střelec velmi zle krvácí. Škrtidlo nemohl použít a tak udělal jedinou věc, která ještě mohla střelce zachránit. Navlékl ho do padáku a vyhodil ze spodního únikového průlezu ven. Venku bylo skoro -45 stupňů Celsia. V takovém mrazu se krvácení samo zastavilo. Střelec v pořádku dopadl na padáku na zem, a němečtí chirurgové ho zachránili. Zbytek války strávil v zajateckém táboře, ale přežil.
Horní střelecká věž Sperry byla v B-17F umístěna těsně za kabinou pilotů
Šílený let
Morgan zatím dál zápasil s Campbellem. Zvažoval, co dál. Instinkty mu radily ihned otočit stroj a zamířit zpět do Británie. Jenže kolem bylo stále mnoho stíhačů a opuštěný bombardér byl pro ně snadnou kořistí. Odpojit se znamenalo téměř jistou smrt. Morgan také zvažoval ještě jednu alternativu. Mohl Campbella odpojit od přívodu vzduchu. Ten by upadl do bezvědomí a přestal by zasahovat do řízení. Jenže tím by ho s největší pravděpodobností zabil. Morgan se nakonec rozhodl zůstat ve formaci a Campbellovi přívod vzduchu také nevypnul.
Hořící B-17 zasažená flakem
Další dvě hodiny s ním letěl nad Hannover, než se konečně ve dveřích pilotní kabiny objevil Koske a spatřil děsivou scénu v kokpitu. Podařilo se mu zpacifikovat Campbella a odtáhnout ho z pilotního sedadla. Ještě během letu se probrali také střelci, kteří omdleli kvůli nedostatku kyslíku. Ruthie II zvládla celý let nad cíl i zpět a přistála nakonec v Anglii na letišti ve Foulshamu. Campbell zemřel třicet minut po té, co ho vynesli z letadla. Kromě něj ale všichni členové posádky přežili a za své životy vděčili hlavně Morganovi.
Létající pevnost od 92nd BG po úspěšném přistání těžce poškozená protiletadlovou palbou. Jde o verzi B-17G z roku 1944 a stroj pojmenovaný „Snake Hip“ patří 327.bombardovací squadroně
Medaile cti a další služba
Generál Ira Eaker dekoruje Johna Morgana Medailí cti
Ten také 18. prosince dostal z rukou velitele 8.letecké armády generála Iry Eakera Medaili cti za svůj heroický výkon při záchraně letadla. Současně mu nabídl, že nemusí už létat na žádné bojové mise. Jenže Morgan chtěl létat dál a tak jeho kariéra pokračovala. Byl povýšen a celkově odlétal 25 misí. Tou dvacátou šestou byl první velký nálet amerického letectva na Berlín 6. března 1944.
Na Berlín
To už letecká válka byla v jiné fázi. Američané už se nesnažili při bombardování vyhýbat stíhačkám Luftwaffe, naopak cílem náletu bylo vyprovokovat ke vzletu co nejvíce Němců a pak je zničit v leteckých soubojích. Bombardéry už také byly doprovázeny stíhačkami Mustang, které byly proti Focke Wulfům a Messerschmittům velmi účinné.
Bombardovací boxy „bé-sedmnáctek“ a nebe plné kondenzačních pruhů
S padákem pod paží
Nad Berlín tedy vzlétl i Morgan a čekala ho ještě jedna osudová zkouška. Nad hlavním městem Říše se strhla velká letecká bitva. Němci nasadili vše, co mohli, a protiletadlové dělostřelectvo vytvořilo na obloze doslova pekelnou stěnu. Morganův bombardér byl zasažen těžkou střelou z flaku a explodoval. Morgan byl doslova vystřelen z letadla. Jenže na sobě neměl padák, držel ho pod paží.
Jedna z prvních B-17 vybavená radarem H2X pro vyhledávání pozemních cílů. V podobném stroji, který byl součástí 482.bombardovací skupiny (tzv.Pathfinders), byl John C.Morgan sestřelen nad Berlínem
Piloti to dělávali poměrně často, byť to bylo proti předpisům. Ve spěchu před odletem si padák neoblékli, ale pouze si ho přidržovali rukou, tak alespoň zní oficiální vysvětlení. Padák byl těžký, neskladný a při dlouhotrvajících letech samozřejmě nepohodlný. Piloti je odkládali a nechávali si je někde po ruce, ale nikoliv na sobě. To se teď Morganovi šeredně vymstilo. Padal z letadla a svůj padák svíral v ruce.
Další nešťastná Létající pevnost, která padla za oběť německým stíhačům či obávanému flaku
6000 metrů mezi životem a smrtí
Pod ním bylo šest tisíc metrů vzduchu plného vybuchujících protileteckých střel a pak země, která znamenala smrt. Morgan dokázal neuvěřitelné. Padal a při tom si dokázal nasadit padák. Když se mu podařilo nasoukat do popruhů a zatáhnout za šňůru padáku, k zemi mu zbývalo sotva 150 metrů. Dopadl na zem, utrpěl spoustu pohmožděnin, ale přežil. Jak později napsaly noviny, byl to jeden z nejfantastičtějších volných pádů v historii.
2nd Lt J.C.Morgan při interview pro rozhlasové vysílání určené americkým ozbrojeným složkám v Evropě
Morgan dopadl doprostřed Berlína, nad kterým právě probíhal nálet. To sice není úplně ta nejpříjemnější věc, která se pilotovi může stát, ale Morgan byl vděčný Bohu, že přežil. Bitva nad ním byla nesmírně tvrdá a přinesla ztráty na obou stranách. Na letiště se nevrátilo 69 bombardérů, ale Němci přišli o 160 stíhaček.
Velice vzácný snímek Johna Morgana v německém zajateckém táboře
„Red“ Morgan u letounu B-17 Flying Fortress
To už ale Morgan nevěděl. Válka pro něj skončila a on sám strávil její zbytek v zajateckém táboře. Byl jediným držitelem Medaile cti, který se ocitl v německém zajetí.
Do Koreje ho nepustili
Morgan se po válce vrátil do Texasu. V době Korejské války znovu narukoval a chtěl se zapojit do bojů jako frontový pilot. To letectvo odmítlo, ale umožnilo mu létat s vojenskými nákladními letadly nad Spojenými státy. Armádu opustil v roce 1953 v hodnosti podplukovníka. V civilu se věnoval prodeji leteckého paliva pro společnost Texaco.
Filmový hrdina
Životní role Gregory Pecka
Jeho příběh byl (kromě řady dalších) také použit ve filmu s Gregory Peckem v hlavní roli s názvem Twelve O´Clock High. Morgan se ale nikdy necítil jako hrdina. V jednom rozhovoru řekl: „Není nic takového jako hrdina. Byl jsem vržen do okolností, kdy jsem byl nucen jednat. Nikdy nemůžete dopředu říct, jak se zachováte, dokud se to nestane. Myslím, že mnoho lidí by udělalo to samé.“
Film Twelve O´Clock High stojí dodnes za shlédnují. Doporučujeme!
John C.Morgan zemřel 17. ledna roku 1991 ve městě Papillion v Nebrasce. Je pochován na Arlingtonském vojenském hřbitově.
Legendární Létající pevnost můžete mít doma i vy. Limitovaná edice originálních triček s motivem bombardéru B-17 je připravena v našem eshopu DixieGear
ZDROJE:
http://www.merkki.com/morganjohn.htm
https://www.kosmas.cz/knihy/168666/fw-190-vs-b-17/
http://www.nytimes.com/1991/01/21/obituaries/john-c-morgan-76-won-medal-of-honor.html?mcubz=0
http://www.fairchild.af.mil/News/Article-Display/Article/495935/red-morgan-remembered-a-92nd-bombardment-group-medal-of-honor-recipient/
http://www.8thafhsoregon.com/archive/Oregon-Chapter/Lawrence-Fick/index.aspx
https://www.thisdayinaviation.com/4413/
Tomáš Chalupa
Jsem novinář na volné noze. Píšu o statečných chlapech, kteří bojovali ve druhé světové válce. O hrdiny je totiž dneska nouze.
