Láska, zrada a půlpalcové kulomety: Dvouocasý ďábel ve službách fašistů

Stroj Lockheed P-38 Lightning asi není potřeba nikomu představovat. Tenhle dvoumotorový stíhač je natolik výjimečný už svým designem, že si ho není možné splést s žádným jiným letadlem. Symbol amerického leteckého průmyslu a tahoun války na všech frontách se však shodou okolností dostal také do rukou nepřátel. Ukážeme vám hned tři příběhy, které popisují, jak si tento stroj vedl na opačné straně fronty a s nepřítelem za kniplem.

Lockeed P-38 Lightning byl jedním z tahounů amerického letectva za druhé světové války

Dvouocasý ďábel

Lightningy byly univerzální dvoumotorové jednomístné stíhačky, které se především díky svému fenomenálnímu doletu staly jedním z hlavních strůjců vítězství nad Japonskem. Ostatně byly to tyto stroje, které poslaly k zemi letoun admirála Isoroku Jamamota a připravily tím Japonsko o nejlepšího velitele. Úspěchy Lightningů v Pacifiku byly nesporné, ovšem často se píše, že v Evropě a ve Středomoří už to tak slavné nebylo. Pravdou je, že v souboji s Messerschmitty a Focke-Wulfy neměl těžký a ne příliš obratný Lightning úplně dobré šance. Spoléhat se mohl hlavně na silnou výzbroj a rychlost.

Pět nádherně restaurovaných Lightningů najednou ve vzduchu i na zemi. Chino AFB v Kalifornii, 2013

Lightningy však neplnily zdaleka jen klasické mise spočívající v doprovodu bombardérů a soubojích s nepřátelskými stíhači, ale měly mnohem širší uplatnění. Používaly se i k bombardování, přímé podpoře pozemních jednotek, ničení konkrétních cílů a v neposlední řadě průzkumu a fotografování. Na západní frontě a ve Středomoří zničily Lightningy 1771 letadel v soubojích a dalších 749 na zemi. Němci dobře znali silnou výzbroj Lightningů a věděli, že s tímto soupeřem je těžké pořízení. I proto se mu začalo mezi německými piloty říkat Dvouocasý ďábel. Tato přezdívka prý vznikla u jednotek ve Středomoří a právě tam se podíváme v našich třech příbězích.

Stíhací P-38 při doprovodu Létajících pevností kdesi nad okupovanou západní Evropou. Autor obrazu Steven Hayen

Zabiják Rossi vs. urputný Fischer

Někdy v květnu 1943 dosedl na přistávací plochu letiště Elmas poblíž Cagliari na ostrově Sardinie americký stíhač se strojem P-38 Lightning. Na ostrově, který byl obsazen nepřátelskými Italy, přistál omylem nejspíš kvůli navigační chybě. Takové věci se nezřídka stávaly zejména nezkušeným pilotům. Američan putoval do zajateckého tábora a jeho stroj dostal k dispozici jeden z nejzkušenějších italských pilotů a letecké eso poručík Guido Rossi.

Lightning byl mezi všemi druhoválečnými stíhačkami opravdu nezaměnitelný

4. června se vracel silný spojenecký bombardovací svaz z náletu na ostrov Pantelleria. Daleko za svazem se vlekla poškozena B-17 poručíka Harolda Fischera. Posádka už uvažovala, že své letadlo opustí a vyskočí na padácích ven. Jeden z amerických letců zpozoroval blížící se stíhačku P-38. Všichni předpokládali, že jde o doprovod, který by je měl krýt při jejich cestě zpět na základnu. Jenže když se Lightning přiblížil, z hlavní jeho zbraní vyšlehly plameny. Létající pevnost, už tak těžce poškozená, začala hořet a padat k zemi. Jediný, kdo přežil, byl Fischer, zbytek posádky zahynul v letadle.

Dokumentární film shrnující kariéru letounu Lockheed P-38 Lightning a to dokonce v českém jazyce

Fischer se nakonec dostal zpět ke svým a vypověděl, že jeho letadlo zničil Lightning s výsostnými znaky amerického letectva. Na velitelství vypukla panika. Pokud nepřítel používal spojenecké letadlo, bylo nutné varovat posádky. Existovaly domněnky, že k podobným útokům už došlo při některých předchozích náletech. Bohužel posádky nepřežily, aby podaly svědectví, kdo jejich stroj sestřelil. Byl to Rossi, který používal Lightning jako smrtící zbraň. Vybral si opožděný nebo poničený bombardér, přiblížil se k nic netušící posádce a pak stroj poslal k zemi. Kolikrát se to stalo? Nikdo neví.

Vzácný letový snímek bitevního YB-40

Fischer se nehodlal smířit se ztrátou své posádky a rozhodl se pomstít. Navrhl, že bude létat jako návnada v experimentální Létající pevnosti s označením YB-40. Byly to modifikované bombardéry B-17 Flying Fortress upravené jako bitevní stroje napěchované zbraněmi. Ve svých útrobách nenesly žádné bomby, zato bylo na palubě 14 kulometů a hora munice. K vývoji tohoto stroje Američané přistoupili, protože se domnívali, že je takto možné chránit bombardovací svazy bez nutnosti zapojit vlastní stíhačky, které v té době díky svému omezenému doletu nemohly doprovázet „velké hochy“ po celou trasu jejich náletu na cíl a po cestě zpět. Pár YB-40 v každé bombardovací skupině mělo nepřátelské stíhače spolehlivě zahnat a zlikvidovat. Praxe ukázala, že je to nesmysl, YB-40 byly stejně, ne-li více zranitelné, jako normální B-17. Ale to se v době, kdy se odehrává náš příběh, ještě zdaleka nevědělo. 

YB-40 byl doslova přeplněn střelišti, velkorážovými kulomety a municí

Fischer nabral posádku dobrovolníků, létal na mise nad Středomoří a doufal, že tajemný Lightning  znovu zaútočí. Mezitím se rozvědce podařilo zjistit, kdo je pilotem onoho Lightningu. Zpravodajci navíc přinesli cennou informaci, že Rossiho žena se jmenuje Gina a žije ve spojenci ovládaném městě Constantine v Alžírsku. Fischer přikázal, aby podobiznu Giny namalovali na jeho stroj a připsali její jméno. Návnada byla nastražená, teď už se Rossi jen musel chytit. 

Gunship is ready

31. srpna se Fischer a jeho YB-40 „Gina“ účastnili náletu na Pisu. Dostal se do přestřelky s nepřátelskými stíhači a jeho stroj byl poškozen. Brzy letěl už jen na dva motory, osamocen a v malé výšce. Z oblohy se zčistajasna snesl Lightning. Jenže Rossi nezaútočil, místo toho letěl poblíž bombardéru. Dokonce se ozval rádiem a začal velmi dobrou angličtinou rozprávět s Fischerem. Měl ho jako na talíři, mohl ho kdykoliv sestřelit. Fischer provokoval Rossiho znalostmi o jeho ženě a o tom, kde žije. Když připojil peprnou historku o tom, že se s ní v Constantine setkal a že se sblížili, Rossi naštvaně ukončil konverzaci a začal stáčet Lightning nosem k boku Fischerovy Létající pevnosti. Fischer dal rozkaz všem zbraním na palubě zahájit palbu na stíhače. Past sklapla. 

Soustředění velice silné výzbroje v přídi trupové gondoly P-38 přinášelo kromě zvýšeného efektu a přesnosti palby i ulehčení práce při údržbě a nabíjení zbraní

Lightning byl poškozen střelbou z kulometů a začal kouřit. Přestože sám Rossi chtěl ještě alespoň narazit do bombardéru, nedokázal udržet stroj ve vzduchu. Vyskočil z letadla a dopadl do moře. Byl vyloven spojeneckými loděmi a putoval do zajetí. Fischer dostal Záslužný letecký kříž. Válku přežil, ale zahynul při letecké nehodě, když v roce 1948 létal do rozděleného Berlína v rámci leteckého mostu. Na jeho pohřeb přišel i Rossi.

Jeden z 20 vyrobených letounů Boeing YB-40. Ani jeden z nich nebyl nikdy nasazen na středomořském válčišti…

Pěkný příběh, co říkáte? Bohužel je nepravdivý. Přestože se stále znovu objevuje na nejrůznějších webových stránkách a fórech, a dokonce se vyskytl i v jedné publikaci, je to fikce. Naprostá. Žádné italské letecké eso jménem Guido Rossi neexistuje a nesedí ani mnoho dalších informací. Příběh ale přesto má reálný základ, jen se všechno událo trochu jinak. Tady je pravdivá verze.

Zákeřný Tondi

Vše začalo 12. června 1943, když se letoun P-38G amerického letectva ztratil během přepravního letu z Gibraltaru na Maltu. Pilot skutečně přistál vinou navigační chyby na Sardinii, konkrétně na letišti Capoterra.  Letadla se ujal testovací pilot italského letectva podplukovník Angelo Tondi (podle jiných pramenů měl hodnost poručíka), který byl hlavním pilotem experimentálního centra ve městě Guidonia poblíž Říma. Zde se mimo jiné i testovala letuschopná nepřátelská letadla. Tondi se rozhodl pro stejnou věc jako Rossi a chtěl s Lightningem zkusit štěstí v boji.

Pplk.Fr.Tondi s ukořistěným Lightningem roluje na start

Nechal zamalovat americké hvězdy na trupu a na křídlech, na dvojité směrovky byly doplněny bílé savojské kříže a 11. srpna vzlétl s Lightningem proti americkému bombardovacímu svazu. Dvaasedmdesát bombardérů se vracelo z náletu na významný železniční uzel v Terni. Jedním z letounů byla i Létající pevnost B-17F sériového čísla 42-30307 nadporučíka Alberta Fensela nesoucí jméno Bonnie Sue. Právě tenhle stroj ze stavu 419.bombardovací perutě 301.bombardovací skupiny USAAF si Tondi vyhlédl a napadl. 

Posádka 1st Lt.A.Fensela (v druhé řadě zcela vpravo) před jednou z Létajících pevností 419th.BS, 301st.BG

Podařilo se mu ho sestřelit, když zblízka pokropil bombardér salvou z 20mm kanonu a čtveřice 12,7mm kulometů, samozřejmě k naprostému překvapení posádky. Šest (podle jiných zdrojů dokonce sedm) členů posádky vyskočilo z hořícího bobmbardéru na padácích. O šedesát hodin později vyzvedla z moře záchranná Catalina pouze tři muže. Fensel mezi nimi nebyl.

B-17F 419.bombardovací perutě zachycená při náletu na francouzský přístav Toulon

Co se přesně při návratu z náletu na Terni ve vzduchu dělo, se dodnes s jistotou neví. Podle mnoha informací Tondi opakovaně nalétával na americké bombardéry, které byly jeho nepřátelským chováním zaskočeny. Podle některých zdrojů poškodil ještě tři další bombardéry. Každopádně jediný potvrzený sestřel z tohoto dne je Bonnie Sue. 

Boeing B-17F Flying Fortress od 301.bombardovací skupiny  při náletu na letiště v italském Viterbu, 29.7.1943

Existuje ovšem záznam z archivu 301.bombardovací skupiny, kde se píše, že při náletu 4. září byl ztracen bombardér B-17 Lady Evelyn po té, co ho napadl stíhač P-38. Pokud je záznam přesný, pak to byl opět Tondi, byť se mu většinou přičítá pouze sestřel Bonnie Sue. Hlavní roli v tom, proč Tondi v bojových misích nepokračoval, hrálo nekvalitní italské palivo, které velmi rychle způsobovalo korozi nádrží a motory Lightningu si s touhle podřadnou pohonnou hmotou moc nerozuměly. 

Kořistní italský P-38G v péči pozemního personálu. Povšimněte si tmavší zelenou barvou zamalovaných amerických výsostných znaků a kódového označení na jednom ze dvou trupů letadla

10. září 1943 přišli do experimentálního centra v Guidonii Němci a převzali nad ním kontrolu.  O necelý rok později, 3. a 4. června 1944 pak přilétly americké bombardovací svazy a letiště těžce poškodily. Lightning byl tehdy shodou okolností mimo hangár a byl zcela zničen. Jeho vrak skončil mezi ostatními odepsanými letadly v jižním rohu základny. 

Rekonstrukce zbarvení italského kořistního Lightningu. Červené vrtulové kužely jsou pozůstatkem originálního amerického markingu, bílý pruh na trupech před ocasními plochami sloužil k identifikaci letadel Osy na středomořském bojišti

Podplukovník Francesco Tondi je jediným známým pilotem Osy, který kdy sestřelil nepřátelské letadlo v Lightningu.

Ani pečlivé zamaskování neuchránilo italský „Blesk“ před zkázou 

Dezertér Monti

Martin J.Monti ještě v uniformě amerického letectva

Tady by naše vypravování mohlo skončit, ale do rukou nepřátel se v Itálii dostal ještě jeden Lightning. V tomto případě není ovšem ani tak zajímavý osud letadla, jako jeho pilota. Tím byl Martin James Monti, rodák ze St. Louis s německo-italskými kořeny, který se na konci roku 1942 přihlásil dobrovolně k letectvu. Na počátku roku 1944 už měl složené všechny potřebné zkoušky a byl kvalifikovaný k létání na strojích P-38 Lightning a P-39 Airacobra.

Krásný detailní záběr na kamery umístěné v přídi F-5E, fotoprůzkumné verze Lightninga 

V srpnu byl odvelen do indického Karáčí k záložní jednotce. Odtud se dostal letecky nejprve do Káhiry, pak pokračoval do Libye, aby nakonec skončil na letišti Pomigliano severně od Neapole, kde 354. servisní squadrona připravovala letouny na službu na frontě. Tady se mu podařilo pod záminkou testovacího letu odstartovat se strojem F-5E, což byla verze Lightningu určená pro průzkum a fotografování. 13. srpna 1944 s tímto strojem přistál v Miláně drženém německou armádou. 

Ukořistěný F-5E Lightning s.n. 44-23725 už s německou imatrikulací T9+MK

Vzdal se Němcům s tím, že jim předává letadlo a rád by se dal do služeb nacismu. Němci na něj nevěřícně zírali a pak ho zavřeli do zajateckého tábora, protože takovému blábolu nebyli ochotni uvěřit. Montiho letoun putoval k testovací jednotce Luftwaffe známé jako Zirkus Rosarius pojmenované podle svého zakladatele Theodora Rosaria. Co se dále s letounem dělo, není známo. Byl konec války, Němci vkládali největší naděje do svých zázračných proudových stíhaček, takže nejspíš Lightning po nějakých těch testovacích letech putoval do hangáru. Každopádně už se do bojů nezapojil a nikdy o něm už nikdo neslyšel.

Luftwaffe opatřila ukořistěný Montiho Lightning žlutým nátěrem spodních a ocasních ploch a německými výsostnými znaky

To se ovšem nedalo říci o Montim. Tomu se podařilo v táboře přesvědčit Němce, že jeho cílem byla skutečně dezerce a že se chce přidat dobrovolně k Němcům. Ti ho nakonec poslali do Berlína k jednotce SS Standarte Kurt Egers, propagandistickému oddílu válečných reportérů a novinářů pod velením Guntera d´Alquena. V hodnosti Untersturmführera se zapojil nakrátko do vysílání německého rozhlasu. 

Montiho F-5E v německých barvách ještě jednou

Setkal se tu s nechvalně známou hlasatelkou Mildred Gillarsovou, kterou spojenci přezdívali Axis Sally. O téhle dámě si povíme někdy jindy, podstatné je, že Gillarsová začala velmi rychle Montiho nesnášet a dokonce hrozila, že ukončí své vysílání, pokud se na něm bude Monti jakkoliv podílet. Ve výsledku to bylo jedno, protože Monti nestál jako hlasatel za nic, a hlavně byl konec války a všechno šlo s Německem z kopce.

Mildred Gillars – hlasatelka německého rozhlasového vysílání pro americké vojáky, přezdívaná „Axis Sally“. Její pořady byly mezi cílovou skupinou velice oblíbené, protože propagandistické vstupy prokládala nejčerstvějšími americkými hudebními hity. Glenn Miller a spol. asi za autorská práva nedostali od Reichu ani fenik…

Monti po svém zadržení v roce 1945

Monti byl nakonec převelen zpět do Itálie, kde ho 10. května, oblečeného stále ještě do uniformy důstojníka SS, zadrželi američtí vojáci. Co se dělo potom, je těžko uvěřitelné. Monti byl nejprve odsouzen za dezerci a krádež letadla na 15 let do vězení. Jenže rozsudek byl později zrušen, Monti byl na svobodě a nenapadlo ho nic lepšího, než se znovu přihlásit do letectva. Dotáhl to tam na seržanta a 26. ledna 1948 byl s poctami propuštěn. O pár minut nato ho přímo na letišti zatkla FBI. Byl z toho nový proces. Monti dostal 25 let a propuštěn byl až v roce 1960. Zemřel v roce 2000. Co přesně si od své dezerce sliboval nebo jaké byly jeho hlubší motivy, můžeme jen hádat, osobně bych vsadil na to, že to neměl v hlavě úplně v pořádku.

Martin Monti (uprostřed snímku) v uniformě seržanta amerického letectva, kterou v roce 1948 vyměnil za vězeňský mundúr

Takže tady naše exkurze po stíhačkách P-38 Lightning v nepřátelských rukou končí. Příště si ukážeme další zajímavý případ, tentokrát to bude jediný bojový let Messerschmittu Bf 109 v amerických službách. 

Zdroje:
http://militaryhistorynow.com/2016/10/19/american-turncoat-the-story-of-the-u-s-army-officer-who-defected-to-the-nazis/
http://forum.valka.cz/topic/view/15136/Boeing-YB-40
http://www.301bg.com/
https://www.valka.cz/12907-Blesky-na-obloze-01-P-38-Lightning-Prvni-Light-
http://www.stevenheyenart.com/Image_Enlargement_P-38_Rau.htm
http://defenceforumindia.com/forum/threads/p-38-lightnings-captured.60720/
https://groups.google.com/forum/#!topic/rec.aviation.military/lXUFZSv5G4I
http://www.databazeknih.cz/knihy/vojenska-letadla-3-letadla-druhe-svetove-valky-62771
https://ww2aircraft.net/forum/threads/the-phantom-p-38.445/
http://www.comandosupremo.com/forums/topic/4733-italians-flyin-the-p-38-aircraft/
http://forum.12oclockhigh.net/showthread.php?t=6852
https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/usaaf-pilot-defected-flew-his-p38-to-milan-and-joined-the-ss-copy.html