Rumunský princ v kokpitu Messerschmittu s hvězdami a pruhy

Nedávno jsme psali o osudech Lightningů ve službách německého a italského letectva, takže je čas se podívat také na Messerschmitt Bf 109 ve službách Američanů. A nejde o žádné testování kořistního letadla, ale o skutečný válečný let, byť hodně neobvyklý.

Bombardéry B-24D Liberator během náletu na rumunská ropná pole

Zapalte rafinerii!

Celý tento podivuhodný příběh začal 17. srpna 1944 kdy se 248 bombardérů 15. letecké armády blížilo k ropným polím v rumunské Ploesti. Nálet byl součástí dlouhé a krvavé letecké kampaně, která měla za cíl zcela zlikvidovat nejdůležitější zdroj ropy Třetí říše. „Bez rumunské ropy je válka prohraná“, vykřikoval mnohokrát Adolf Hitler a měl pravdu. Rafinerie byly proto tvrdě bráněny letectvem i protiletadlovými zbraněmi. Jejich koncentrace byla čtvrtá nejvyšší na světě, více hlavní mířilo k nebi jen v Berlíne, Porúří a Vídni.

B-24 Liberator přinucený k nouzovému přistání rumunskými stíhači obklopený německými důstojníky a rumunskými civilisty

Mezi útočícími bombardér byl i Liberator podplukovníka Jamese A. Gunna III, velitele 454. bombardovací skupiny. Z devíti letadel pod jeho velením byly čtyři sestřeleny flakem dříve, než stihly odhodit bomby. Stejný osud potkal i Gunnovo letadlo, jehož posádka vyskočila z hořícího stroje na padácích. Gunn skončil v zajateckém táboře v hlavním městě Bukurešti. Z jeho posádky se zachránili všichni vyjma jednoho muže. Zajatecký tábor byla zavšivená díra, kde kromě amerických letců bylo také několik desítek Britů, Francouzů a dokonce jeden nizozemský admirál. Gunn byl jmenován velitelem zajatců, protože měl z Američanů nejvyšší hodnost.

Závěrečná fáze náletů na rafinérie v Ploesti probíhala v minimální výšce. Tomu odpovídaly i ztráty mezi útočícími americkými bombardéry

Zmatek v Bukurešti

Mladý rumunský král Michael I.

Jenže mezitím se daly do pohybu velké dějinné události. Několik dní po Gunnově sestřelení, konkrétně 23. srpna 1944, se Rudá armáda v rozsáhlé ofenzivě převalila přes pozice německé Skupiny armád Jižní Ukrajina na území Rumunska. Rumunský král Michael I. vyhlásil v rozhlase, že země není nadále ve svazku s nacistickým Německem a přidává se na stranu Sovětského svazu a Spojenců. Rumunská armáda měla hájit zemi proti Němcům. Situace se rázem stala krajně napjatou. Velká část rumunských jednotek byla součástí německé armády, která byla navíc stále na území Rumunska. Německé bombardéry začaly provádět nálety na Bukurešť. Generál Luftwaffe Alfred Garstenberg posbíral 4000 mužů a táhl na rumunské hlavní město. Z východu velmi rychle postupovali Rusové, kterým Rumuni nekladli odpor a masově se vzdávali. Výsledek rumunského obratu nebylo v danou chvíli možné odhadnout.

Tanky Rudé armády v hlavním městě Rumunska Bukurešti v srpnu 1944

Jednání na nejvyšších místech

Bukurešť byla v držení jednotek loajálních králi. Zajatci prohlášení krále o kapitulaci slyšeli v rádiu a začali jásat. Stráže ze zajateckého tábora otevřely brány, nechaly zajatcům nějaké jejich zbraně a pak se vypařily. Zajatci byli na svobodě, nicméně zdaleka ne v bezpečí. Na město dopadaly německé bomby, které zabily i pět Američanů a další zranily.

Příslušníci americké 15.letecké armády kdesi v Bukurešti před svým odletem do Itálie

Pplk.Gunn rozhodl, že se mají snažit ukrýt ve městě a okolí, než se mu podaří kontaktovat zástupce rumunské vlády. Podařilo se mu dostat nejprve k rumunskému ministru obrany a následně i k ministru letectva. Gunn projevil oprávněnou obavu, že Němci mohou obsadit zajatecké tábory a požadoval urychlený návrat všech svých letců do vlasti. S ministrem se dohodli, že nejlepší bude, když osobně odletí ke Spojencům a zorganizuje pomoc.

Pokud nemáte čas na celý tento vynikajicí dokument, klikněte si na 40.minutu a uvidíte unikátní záběry, které doplňují tento článek

Jenže Rumuni absolutně neměli kapacity na to, něco podobného podniknout. Jejich letectvo muselo být v pohotovosti a čelit německé odvetě. Gunn se objevil na letecké základně Popesti patnáct kilometrů severně od Bukurešti, kde mu Rumuni nabídli obstarožní dvoumotorový bombardér JRS-79B1 i s pilotem, kterým byl Constantine Perju. Letoun i s oběma muži se sotva odlepil od země a po dvaceti minutách se vrátil zpět. Někde se uvádí, že měl problémy s motorem, sám Gunn později řekl, že důvod obratu mu pilot nesdělil. Každopádně přistáli zpět v Popesti a situace se dostala do slepé uličky. Další letadlo na letišti k dispozici nebylo.

Plastikový model rumunského bombardéru JRS-79B1 vyrábí v měřítku 1/72 česká firma AZUR

Na scénu přichází princ

Rumunský princ Constantine Cantacuzino těsně před válkou

Na scéně se v tu chvíli objevil Constantine Cantacuzino zvaný Bazu. Okouzlující třicátník, příslušník královské rodiny, stíhací eso a jeden z nejlepších pilotů Evropy byl po všech stránkách zajímavá osobnost, u které je potřeba se na chvíli zastavit. Cantacuzino pocházel z aristokratické rodiny, jejíž rodokmen sahal až kamsi do časů Byzantské říše. Constantine Cantacuzino byl především zapálený letec. Na stroji Bü 133 Jungmeister vyhrál několik akrobatických závodů a stal se profesionálním pilotem letecké přepravní společnosti LARES.

Bazu u svého akrobatického speciálu rumunské výroby ICAR Acrobatic s československým motorem Walter Castor

Věnoval se také motoristickým závodům, hrál tenis, byl dokonce kapitánem rumunského hokejového týmu. Obletovaný ženami, šarmantní, mluvil plynule francouzsky a anglicky. Po vstupu Rumunska do války v roce 1941 se stal pilotem 53. stíhací perutě vybavené stíhačkami Hurricane Mk I. Během nasazení na frontě se mu podařilo dosáhnout 4 sestřelů, ve všech případech šlo o sovětské bombardéry DB-3.

Cantacuzinův stíhací Hurricane ze stavu 53.stíhací perutě

Po pádu Oděssy Rumuni stáhli část svých frontových jednotek do zázemí a tam putoval také Cantacuzino. Skončil zase v LARESu, ale dělal všechno proto, aby mohl zpět na frontu. To se mu splnilo až 26. dubna 1943, kdy byl přiřazen k 7. stíhací skupině vyzbrojené moderními letouny Bf 109G. Na tomto stroji získal Cantacuzino množství vítězství, za která byl Němci vyznamenán Železným křížem 1. třídy.

Bazu zachycený u svého osobního Messerschmittu Bf 109G. Bílé proužky na kýlovce značí dosažené sestřely. Během druhé světové války jich získal téměř 60 a zařadil se tak mezi nejúspěšnější rumunské stíhače

Cantacuzino poslal k zemi stroje Rusů, se kterými se utkával na východní frontě (včetně sovětského leteckého esa Nikolaje Chamušina), ale co bylo horší, také bombardéry Američanů, kteří nalétávali na Ploesti. Nyní Cantacuzino jednoho z těchto Američanů viděl na vlastní oči, jak nervózně čeká, jestli mu na letišti najdou nový stroj.

Kompletní boční pohled na Bazův Bf 109G-4 „bílé A“ z května/června 1944 během bojů se Sověty na moldavsko-ukrajinském pomezí

Cantacuzino se právě vrátil z bojové mise, na které sestřelil tři bombardéry Heinkel He 111, které bombardovaly Bukurešť (tím se mimochodem stal jedním z mála pilotů, kteří si za války připsali sestřely Sovětů, Američanů i Němců). „Pokud jste ochoten letět v břiše Messerschmittu, vezmu vás do Itálie,“ nabídl Gunnovi s úsměvem. Jeho Messerschmitt Bf 109G stál na přistávací ploše.

Kapitán Cantacuzino (v bílé košili) se svými spolubojovníky z řad Rumunského královského letectva

Vlajky, mapy a vymontované rádio

Gunn okamžitě souhlasil. Jenže to nebylo jen tak. Problém byl hlavně s místem. Do kokpitu Messerschmittu se dva lidé prostě nevešli. Jediné řešení bylo vymontovat velkou radiostanici, která byla umístěná v zadní části trupu stíhačky za pilotem a do vzniklého prostoru si lehl „cestující“. Pak vyvstal problém i s markingem letadla. S původními znaky rumunského letectva by zřejmě byli oprávněně považováni za nepřátelské letadlo a sestřeleni prvními Američany, na které by narazili. Palubní kanóny a kulometu Bf 109 byly ovšem pro jistotu plně nabity municí. Během letu se mohlo stát cokoliv.

Americké označení bylo na trup a křídla rumunského messerschmittu malováno zjevně ve spěchu…

Na trup Messerschmittu byly z boku namalovány dvě velké americké vlajky. Na křídla z obou stran americké hvězdy. Všechno se dělalo rychle, provizorně a tomu odpovídal i výsledek. Chyběly také jakékoliv mapy, takže Gunn musel na papír namalovat celou oblast z hlavy na papír. Mapa byla na světě.

…což je nejlépe vidět na americké vlajce na trupu Bf 109

„Nenechám je, aby nás sestřelili“

Startovalo se druhý den ráno o půl šesté. Gunn dostal těžkou koženou leteckou bundu a nasoukal se do letadla. Padák neměl, pokud by bylo letadlo sestřeleno, byl by s ním konec. „Nenechám je, aby nás sestřelili. Pokud nás napadnou, přistanu,“ slíbil mu Cantacuzino. Letoun s oběma muži odstartoval ze vzletové plochy letiště Popesti a začal tím první a jediný bojový let Messerschmittu v amerických (značně provizorních) barvách.

Strávit několik hodin v trupu Bf 109 v prostoru po vymontované radiostanici, samozřejmě bez padáku a kyslíkového přístroje, to musel být zážitek. Už jenom se nasoukat dovnitř. Příslušníci amerického letecva na letišti ve Foggii nevěří svým očím…

Cantacuzino se držel 19 tisíc stop nad mořem. Vše probíhalo normálně a po dvou hodinách se letoun dostal nad letiště poblíž Foggie. Sám Gunn říká, že Messerschmitt bez problémů přistál. Ale slovenský autor Peter Adolf v článku „Na Messerschmitte zo zajatia“ otištěném v roce 1992 v časopise Plastic Kits Revue uvádí, jinou, daleko dramatičtější verzi přistání.

Z Messerschmittu Bf 109G-6, který byl vybrán pro přelet do Itálie, musely zmizet rumunské výsostné znaky (trikolora v horní části směrovky a kříže na křídlech) a žlutý pruh v zadní části trupu označující letadla Osy na východní frontě. Oboje bylo zamalováno zelenou barvou. Vrtulový kužel s charakteristickou spirálou byl přetřen červeně, aby „Gustav“ lépe zapadl mezi obdobně označené stíhačky amerického letectva.

Gentlemani, mám tu pro vás úžasný dárek

Podle něj totiž v momentě, kdy Cantacuzino nasadil na přistání, začal pálit po stroji jeden z postů protiletadlové obrany na letišti. Jeden z projektilů zasáhl Messerschmitt do kokpitu, odrazil se od palubní desky a zasáhl spoušť zbraní na kniplu. Několik střel z kanonu tak poškodilo řídící věž letiště. Nikdo nebyl naštěstí zraněn a i v Adolfově verzi přistál Cantacuzino v pořádku. Bohužel tato verze je už od pohledu nepravděpodobná a zcela zjevně i nepravdivá, protože sám Gunn ani jiní přímí účastníci přistání nic podobného neuvádějí.

„Americký“ messerschmitt v centru pozornosti personálu letiště ve Foggii

Posádky protiletadlových zbraní byly sice v pohotovosti, ale Cantacuzino nejprve proletěl nízko nad letištěm s vysunutým podvozkem, aby si všichni mohli prohlédnout jeho úžasné americké vlajky na trupu. Ke střelbě nedošlo, stíhač přistál na letišti bez problémů. Z letadla vylezl Cantacuzino a k přihlížejícím Američanům zvolal: „Gentlemani, mám tu pro vás úžasný dárek. Podal by mi někdo šroubovák?“ Když mu ho kdosi podal, odšrouboval kryt v zadní části trupu a z letadla se konečně vysoukal i Gunn. Všichni kolem začali tleskat.

James A.Gunn a Constantine Cantacuzino oslavují své šťastné přistání

Operace Gunn

Cantacuzino i Gunn se brzy ocitli na velitelství v Bari. Události následovaly rychle za sebou. 15. letecká armáda se rozhodla zorganizovat záchranný most. Nejprve ale měli Cantacuzino a dva další američtí piloti odletět zpět do Rumunska, aby ověřili na místě, jaká je situace. Cantacuzinův Messerschmitt byl ale mimo provoz. Pro řadu amerických pilotů byl letuschopný nepřátelský stíhač zaparkovaný přímo na jejich letišti neodolatelnou výzvou a při jednom z „testovacích“ letů nezvládl některý z Američanů za kniplem přistávací manávr a německý letoun neopravitelně poškodil. Bazu tak musel dostat (ke své velké radosti) stíhačku P-51 Mustang. Přestože v ní nikdy neseděl, už při prvním cvičném letu vystřihl několik akrobatických čísel.

Stíhač P-51B Mustang pojmenovaný „Sweet Clara II“, v jehož kabině se kpt.Cantacuzino vrátil zpět do Rumunska.

O den později přeletěly tři Mustangy do Popesti. Přistál jen Catacuzino, zjistil, že letiště je v rukou jednotek loajálních králi a vystřelil dvě žluté světlice jako signál, že letiště je volné. Z letiště také poslali rádiem zprávu Američanům, že záchranná operace, pojmenovaná Operace Gunn, může začít. Následně 56 Létajících pevností upravených pro převoz lidí v doprovodu 36 stíhaček přelétlo do Popesti, kde se shromáždili všichni zajatci. Tento letecký most zachránil během dvou dnů 1274 zajatců.

Po návratu ke svým jednotkám byli bývalí POW (prisoners of war – váleční zajatci) svými kamarády bouřlivě uvítáni

Osudy neznámých hrdinů

Bazu se ve Španělsku živil i jako akrobatický pilot a se svým Buckerem evidentně předváděl pořádnou show

Cantacuzino dosáhl během druhé světové války okolo 60 sestřelů a svou bojovou cestu zakončil na území tehdejšího Československa. Po válce létal zase v LARESu, ovšem nový komunistický režim mu postupně zabavil jeho majetky. Cantacuzino nakonec uprchl do Španělska (některé zdroje říkají, že do Itálie a později Francie). Zažil bouřlivý život, rozvedl se a znovu oženil, živil se jako akrobatický pilot, zbankrotoval, létal dokonce s práškovacím letadlem. Zemřel 26. května roku 1958 ve věku 53 let při operaci. Smutné je, že se Cantacuzino několikrát pokoušel získat americké občanství, ale přes jeho nesporné zásluhy nikdy se žádostí neuspěl.

Jeden z posledních snímků rumunského prince a vynikajícího pilota pořízený v jeho posledním domově, Španělsku

James Gunn zůstal po válce u letectva. Nedostal tehdy žádnou medaili, tak to alespoň stojí ve všech pramenech a dokumentech. Ovšem v roce 1997 napsal jistý Matt Poole Gunnovi dopis, kde se ho výslovně ptá, zda byl za svůj čin odměněn nějakou medailí. A Gunn mu v dopise odpovídá: „Yes, I did recieve a decoration.“ Bohužel už neuvádí jakou. 3. května roku 1967 Gunn odešel z amerického vojenského letectva do důchodu. Žil nadále v San Antoniu, kde se zřejmě věnoval obchodu. Zemřel v roce 1999 ve věku 88 let. Je pohřben na vojenském hřbitově ve Fort Sam v Houstonu. Posmrtně mu byla udělena Stříbrná hvězda, kterou převzala jeho žena Eileen. Přítomno bylo na dvě stě hostů, většina z nich byli letci, které Gunn pomohl zachránit.

Tento snímek byl evidentně pořízen těsně po úspěšném přistání. Pplk.Gunn (sedící na jeepu) si potřásá rukou se svým nedávným protivníkem, kapitánem rumunského královského letectva kpt.Cantacuzinem.

Celý tento příběh je fascinující. Dva mimořádní muži a skvělí letci mohli jeden den stát proti sobě a snažili se jeden druhého zabít. Místo toho se jejich cesty protnuly v tu správnou chvíli, aby spojili své síly a společně zachránili lidské životy. Čest jejich památce.