V 54.dílu southern rockového speciálu Hurá na jih si v první hodině užijete „drbárny“ víc, než jste zvyklí. Obětovali jsme na ty drby celou hodinu, protože se naskytlo téma, které se nedalo odbýt jen dvaceti minutami. Tím nosným tématem je jižanský crossover, tedy prolínání jižanského rocku do dalších hudebních stylů, kde byste tu jižárnu třeba ani nečekali. Ve druhé hodině Vám Pavel Hartl představí kapelu synů slavných muzikantů z Allman Brothers Bandu a to při příležitosti vydání jejich nového alba. Větší část druhé hodiny bude Pavel věnovat vynikající polské kapele Džem u příležitosti 25 let od úmrtí jejich frontmana Ryszarda Riedela.
The Wild Roots
Dališova Drbárna
Drbárna si tentokrát, z pozice síly a právem staršího, zabrala celou první hodinu a já věřím, že toho nebudete litovat. Petr Jirásek si může odpočinout a třeba taky najít novou inspiraci do dalších pořadů. V posledních dvou měsících se mi doma sešlo několik nových alb, které, ať si to přiznáte, nebo ne, koketují tu více, tu méně s jižanským rockem. Protože ty kapely hrají každá jinak a spojuje je jen ta společná náklonnost k southern rocku, napadlo mě nazvat tu první hodinu Jižanským Crossoverem. (Crossover – pro neznalé – v tomto významu představuje jakýsi „průnik“ více hudebními žánry nebo styly.) Dvě z představovaných kapel prezentují domácí scénu a dvě jsou ze zahraničí. Tři z oněch kapel se veřejně k southern rocku, jako oblíbenému hudebnímu žánru, veřejně hlásí jako ke své inspiraci. Ta čtvrtá kapela to oficiálně nikde neuvádí, ale já jsem přesvědčený, že TO TAM JE!
První kapelou, kterou bych vám tady chtěl představit jsou českobudějovičtí Black Velvet Suicide. Z prvního videoklipu by hudební znalci a hudební teoretici mohli tuhle kapelu z fleku zařadit do škatule doom metalu. Pro tento styl, který se od svého vzniku v polovině 80. let samozřejmě také rozvíjel a jsou pro něj typické pomalé rytmy s podladěnými kytarami, byli inspirací ranní Black Sabbath. Black Velvet Suicide ale měli od svého vzniku v roce 2009 jako stylové vzory crossover a grunge v podání kapel, jako jsou například Audioslave nebo Soundgarden. Až teprve později mládenci objevili southern rock, southern metal a blues rock a oblíbenost těchto stylů se začala projevovat i v jejich tvorbě. V průběhu doby se kapela stabilizovala do současné sestavy: David Kapin – zpěv, kytara, Marek Grubhoffer – kytary, Tomáš Kratochvíl – baskytara a Petr Voves – bicí.
Za dobu své existence byla kapela možná až nečekaně aktivní v nahrávání singlů a demosnímků. Už v roce 2010 vzniklo demo Wild Beauty a o dva roky později EP From Human To Machine. Po dalších dvou letech, v roce 2014, vydávají Black Velvet Suicide další kolekci nazvanou Southern Solution. Tohle bude ten výše zmíněný zlom, kdy se muzikanti začínají více zajímat o hudbu amerického jihu, respektive o hudbu, kterou hrají opravu tvrdé americké kapely, pocházející z jihu, jako např. Pantera. Zmíněné EP zaznamenává slušný úspěch a kapela natáčí první videoklip k písničce My Old Friend Jack.
V roce 2018 se Black Velvet Suicide pustili do nahrávání prvního oficiálního alba. To dostalo název Welcome to The Swamp a pokřtěno bylo 6.října téhož roku. V září loňského roku pak kapela natočila i třetí videoklip, k němuž posloužila snad „nejjižanštější“ píseň alba Those Lands Where The Crows Fly, kterou jste mohli vidět a slyšet na prvním videoklipu výše a uslyšíte ji i v pořadu samotném. Já jsem se s Black Velvet Suicide poprvé setkal, když mě mailem oslovil David Kapin s dotazem na možnost hraní na festivalu v Kolíně. Poslechl jsem si všechny ukázky, které mi poslal, a i když mě některé zaujaly na první poslech, stejně to do Kolína zatím nevidím. Jednak kvůli přetlaku zájemců a také nevím, jak by na tuhle hudbu zareagovalo vyhraněnější bluesové publikum. Komu z vás se tahle hudba líbí, můžete si Black Velvet najít na sociálních sítích a na Bandzone najdete i všechnu předcházející vydanou tvorbu. Poslední album najdete i v nabídce e-shopu Radia Dixie.
Za první zahraniční kapelou dnešního výběru musíme do Itálie. Začátkem léta vydalo italské southern – blues rockové trio Nandha Blues nové album nazvané Nandha Strikes Again. Tato hudba bude určitě z dnešní nabídky stylově nejjižanštější a proto sem bezesporu patří. Zakladatelem kapely a jediným původním členem je zpěvák, kytarista a skladatel Max Arrigo. Setkal jsem se s ním už před lety, kdy hrál ve skupině Voodoo Lake a tuhle kapelu k nám tehdy pozval Milan Milata ze skupiny The Cell. Voodoo Lake se rozpadli v roce 2006 a Max pak pokračoval v sestavě Shanghai Noodle Factory. Tahle kapela vydala jedno album a vydržela jen 4 roky. Od roku 2010 se pak můžeme setkávat s Maxem v jeho nové partě, která si říká Nandha Blues.
Naživo jsem Nandhu slyšel poprvé až loni v Mělníku, kam si je pozval skvělý muzikant a občasný promotér Tomáš Homuta do prostor Staré Mydlárny. Tehdy mě Nandha Blues oslovili tak, že když v závěru loňského roku vyhlásil Max prostřednictvím nějaké italské crowdfundingové společnosti sbírku na podporu vydání nového alba, neváhal jsem a nějaké peníze do Itálie poslal. Stali jsme se s Maxem FB kámoši a dohodli vystoupení Nandhy na festival v Kolíně v roce 2020.
Když pak letos došlo v sestavě vystupujících k nečekaným výpadkům, nabídl jsem Maxovi vystoupení už v roce 2019. Naštěstí jsem se trefil do volného termínu a tak jsem mohl Nandha Blues vidět a slyšet už brzy podruhé po sobě. Kromě hudebních zážitků jsem si ze setkání s muzikanty Nandha Blues odnesl i spoustu osobních přátelských vzpomínek. Byli jak malí kluci. Kromě toho, že byli všichni tři skutečně fyzicky malí – mně po ramena – tak se radovali z každé maličkosti a fotili se s každým, kdo o to projevil zájem.
Nandha v Kolíně
Když pak začátkem prázdnin muzikanti dokončii a vydali své nové album Nandha Strikes Again, brzy poté jsem si jej mohl zařadit do své sbírky a dnes vám z něj nabídnout i ukázky. Teď ještě prozradím celou sestavu kapely: Max Arrigo – autor většiny vlastního repertoáru, kyrary, slide a zpěv, Alberto Fiorentino – baskytara a Roberto Tassone – bicí.
Druhou zahraniční kapelou, o které bude v první hodině zmínka jsou řečtí SoundtrucK. O téhle kapele jsem na Rádiu Dixie mluvil už mnohokrát. Nejprve v souvislosti se zajímavým způsobem, jak na sebe upozornil tehdejší frontman kapely, když mi napsal začátkem roku 2015, že by Soundtruck měli zájem zahrát si v Kolíně na našem fesťáku. Tenkrát to sice nedopadlo, ale v červnu téhož roku jsem vyrazil na malý fesťáček do Křenovic (u Slavkova u Brna), kde Soundtruck, řízením osudu a příbuzných, zahráli. V Křenovicích jsem také natočil s Nickem Melasem rozhovor, který jste mohli slyšet v osmém díle pořadu Hurá na jih v srpnu 2015.
SoundtrucK v roce 2015
Letos v červnu se na YouTube objevil nový videoklip SoundtrucK s písničkou Senorita, který signalizoval příchod nového, v pořadí už druhého alba kapely s názvem Voodoo. Světlo světa toto album spatřilo 31.července 2019 a i když jsme si ten videoklip na těchto stránkách nedávno dávali, neuškodí, když si ho zopakujeme. Je totiž nádherně a vtipně zpracovaný formou kresleného filmu.
V úvodu tohoto článku jsem se zmínil o jižanském crossoveru. Asi to nebude úplně správný termín, protože už samotný jižanský rock je svým způsobem a ze své podstaty vlastně jakýmsi crossoverem, protože v sobě spojuje tři základní zdroje: blues, country a rock´n´roll. Postupem času ale slyšíme u mnoha jižanských kapel i punkové vlivy, ostřejší hard & heavy, rap a další a další. I dnes jsme tady už měli temný doom metalový southern rock, poté bluesově syrovou verzi této hudby a Soundtruck patří k těm kapelám, které se k southern rocku dostaly od melodického hard & heavy stylu. Je to vlastně taková ta “motorkářská” rocková muzika, v mnoha momentech vycizelovaná jemnými kytarovými vyhrávkami. Na novém albu Voodoo mně okamžitě padly do ucha tři písničky. První Senorita, známá z videoklipu a potom poslední dvě (The Calling a The Train), které také zazní v samotném pořadu. Jak ale toto album poslouchám na svých cestách déle a déle, nacházím si cestičky i k těm dalším kouskům.
Když mi kluci ze Soundtruck poslali své nové album, dostal jsem ještě, ze starého kamarádství, další dárek, který mě posadil na zadek. Chlapci mě požádali, jestli by si příští rok mohli v Kolíně na festivalu zahrát (když už jim to předběžně slibuju od toho roku 2015), a nabídli mi tak skvělé podmínky, že jsem zalapal po dechu. Takže přátelé, pokud se vám hudba Soundtruck líbí, můžete si ji přijet poslechnouy naživo 16.5.2020 do Kolína a já věřím, že se okolo tohoto datumu najde i několik dalších štací, kde by si mohla tahle skvělá parta zahrát. A teď ještě současná sestava: Romanos Alexandros – zpěv, Billy Panagopoulos – kytary, Greg Apostopoulos – kytary, Dimitris Lykakis – baskytara a George Kalatzoglou – bicí.
Současná sestava SoundtrucK
Poslední miniprofil z první hodiny bude z domácích luhů a hájů a opět to bude crossover, do kterého ta parta dokázala, a já mám pocit že možná i skoro neúmyslně, narvat tu naši jižárnu. Ta kapela si říká The Wild Roots a pochází z Lázní Kynžvart na západě Čech. Začali hrát okolo vánoc 2012, když se rozpadla jejich předcházející kapela a dva pohrobci (bubeník Krakonoš a kytarista Honza) si začali říkat The Sleepwalkers. O rok později se přidala slečna s baskytarou jménem Ája. Dřeli, cvičili, pilovali a také koncertovali, až jim došlo, že náměsíčných, tedy The Sleepwalkers, je už tak moc, že je nutné se v zájmu budoucí slávy přejmenovat. A tak v červenci 2015 vznikli The Wild Roots a ve stejné sestavě hrají dodnes. Kapelník, zpěvák a bubeník Adam (Krakonoš/Kraken) Virt, zpěv a kytary Honza (Johnny) Šiška a baskytara a vocal Alice (Ája) Tyrychtrová.
The Wild Roots
O téhle kapele jsem se dověděl úplnou náhodou, když mi kamarád Luboš Gnojek letos na fesťáku v Kolíně strčil do ruky jedno CD se slovy, ať si to poslechnu, že to je nějaká nová kapela. V tom blázinci kolem fesťáku a potom i v další době, kdy jsem šel z akce do akce a z koncertu do koncertu, jsem to CD někam založil. Když jsem jej po čase opět našel, nebyl jsem si jistý, jestli to je to od Luboše a po prvním poslechu jsem znejistěl ještě více. Ta hudba mě posadila na zadek a já nevěřil, že to může být domácí kapela. Skvělý zvuk, velmi slušná produkce. I ten zpěv dobrou angličtinou byl matoucí. Pak jsme si s Lubošem na Mlejně vše vyjasnili a od té doby mají ve mě The Wild Roots velkého fanouška.
Chtěl jsem někam za The Wild Roots vyrazit na koncert a 26.července se mi to podařilo. Hráli v Praze na náplavce na Výtoni víceméně charitativní vystoupení, kde se ani nevybíralo vstupné a odnesl jsem si z té akce ty nejlepší zážitky a spoustu fotek. S celou kapelou jsme si na chvilku sedli a popovídali si o možnostech případné spolupráce s českou jižanskou komunitou. Koupil jsem si taky do sbírky originál jejich nového alba Tales, taky proto, že se domácí kapely musí podporovat. Dohodli jsme se na nějakém rozhovoru pro Rádio Dixie, ale spácháme ho, až se jejich frotman vrátí z pracovní cesty ze Skotska, kam každoročně minimálně 1x jezdí. Odtud zřejmě ta dobrá angličtina, která mě napoprvé zmátla v lokaci kapely, a taky náklonnost kapely k folkovým irsko/skotsko/keltským motivům.
Americko-polský džem
Ve druhé hodině nás nejdříve pozve Pavel Hartl k ukázkám z nového alba ambiciózní mladé kapely synů slavných otců The Allman Betts Band (ano, a i ti v jižanském rocku méně orientovaní již tuší, o jaké tatínky se asi jedná...), aby potom větší část svého příspěvku věnoval polské kapele Džem a jejímu frontmanovi Ryszardu Riedelovi. Od jeho předčasného odchodu letos uplynulo 25 let.
Kapelu The Allman Betts Band dali dohromady v roce 2018 dva synové slavných otců. Devon Allman, syn Grega Allmana a Duanne Betts, syn Dickieho Bettse. Otcové byli zakladateli a v případě Dickie Bettse dlouholetými členy slavných Allman Brothers Band. Aby to nebylo málo, tak v sestavě Allman Betts Bandu je i baskytarista Berry Oakley Jr., syn původního baskytaristy ABB Berry Oakleye, který se v roce 1972 zabil na motorce na skoro stejném místě jako rok před ním vynikající kytarista a bratr Grega Allmana, Duane Allman.
Po úspěšném ročním turné projektu Devon Allman se zvláštním hostem Duanne Bettsem se oba borci v roce 2018 dohodli, že spojí své síly a vytvoří The Allman Betts Band. Existenci kapely pak podpořili vydáním alba Down To The River 28.června 2019 a to vše na počest 50. výročí založení kapely „otců“ The Allman Brothers Band. Oba zakladatelé této kapely se samozřejmě, díky otcům, znali už od dětství, ale ke skutečné hudební spolupráci se dostali až teď.
Duane Betts s Devonem Allmanem
Předtím měli oba několik sólových projektů, ale i spolupráci s velkými jmény amerického blues a rocku. Pro milovníky Allman Brothers Bandu je to určitě „bomba“ roku a možná i jakási pomyslná reinkarnace této kapely. Vždyť The Allman Betts Band používají také dva bubeníky, jako slavní ABB. Tak uvidíme…
Větší část druhé hodiny Pavel Hartl věnuje polské kapele Džem. Je to poprvé, co se v našem pořadu Hurá na jih věnuje takový prostor nějaké polské kapele, ale tady je potřeba říct, že to je naprosto oprávněně a zaslouženě. Jak už tady kdysi Pavel říkal. To, co pro masové fanoušky rocku a rockové (u nás beatové) hudby znamenal Olympic, to pro polské publikum představuje kapela Džem. Je tam samozřejmě velký rozdíl v hudbě samotné. Pavel to tenkrát uváděl jako ukázku rozdílu úrovně a kvality posluchačů. Zatímco u nás hrál Olympic víceméně „hodný písničkový“ bigbít, Džem hrál muziku postavenou na blues a bluesrocku.
30. července uplynulo 25 let od předčasné smrti ikonické osoby, a zpěváka kapely Ryszarda Riedela. Když se v roce 1973 k již fungující kapele Džem přidal, bylo mu teprve 17 let a hned se postavil za mikrofon. Postupem času se stal skutečným frontmanem a hlavní osobností kapely. V textech vyjadřoval své niterné pocity rozervané osobnosti potřebující volnost a svobodu, kterou mu jeho despotický otec v dětství nedopřával.
Kapela Džem od svých začátků neměla na růžích ustláno. Hráli v klubech, na tancovačkách a docházelo i ke střídání nových a nových muzikantů. Vlastní repertoár začali tvořit až někdy v roce 1979 a výrazně na sebe upozornili hned o rok později na jednom festivalu, kde byli vyhlášeni největším objevem. Když si je pak v roce 1984 vzal pod svá křídla velmi dobrý manažer a situace se začala velmi výrazně měnit. Přišly první nahrávky a hlavně první album Cegla a Džem se dostává i na mezinárodní pódia v tehdejším východním Německu, ve Švýcarsku a Jugoslávii.
Ryszek Riedel byl posedlý muzikou a doslova a do písmene jí žil. Velkou poklonu mu vyjádřil i sám Czeslaw Niemen. Ryszek byl ale také velmi komplikovanou osobou, kdy mu nedělalo problém nechat kapelu ve štychu a nepřijít na zkoušku, nebo na koncert. To bylo v době, kdy své osobní problémy začal řešit drogami. Dostal se do těžké závislosti na kokainu a nepomohlo mu ani několikanásobné léčení.
Ryszard Riedel
Přes tyto negativní vlastnosti Ryszek Riedel o svých problémech mluvil velmi otevřeně a varoval všechny před požíváním drog. I proto nebyl fanoušky kapely zavržen, ale naopak se stal ikonou a pro mnohé i kultovní osobou. Veliká škoda byla, že si Ryszek Riedel nedokázal užít své vysněné svobody, když v Polsku padli komunisti. To už byl v takovém stavu, že byl v kapele odstaven na vedlejší kolej. Když pak v červenci 1994 podstoupil Ryszek další odvykací kůru a ležel v nemocnici, našel se někdo, kdo mu tam doručil dávku drogy, kterou už ale jeho slabé srdce nevydrželo…
Takových velkých tragických osobností je v rockovém světě nepočítaně. Jimmi Hendrix, Janis Joplin, Keith Moon, Kurt Cobain atd. Všichni zanechali svým fanouškům velké dílo a také jisté memento. Já jsem rád, že nám dnes Pavel Hartl na ten pomyslný piedestal velkých osobností se smutným osudem zařadil i Ryszarda Riedela.
Playlist Jižanský pelmel 33 – Jižanský crossover
Black Velvet Suicide – Mississippi
Black Velvet Suicide – Those Lands Where The Crows Fly
Nandha Blues – What You Got
Nandha Blues – Busted
Nandha Blues – I´d Rather Walk With The devil
SoundtrucK – Senorita
SoundtrucK – The Calling
SoundtrucK – The Rain
The Wild Roots – Fire In My Heart
The Wild Roots – Honey
The Wild Roots – Judgement Day
Playlist Hurá na Jih 54 – Americko-polský džem
The Allman Betts Band – All Night
The Allman Betts Band - Melodies Are Memories
The Allman Betts Band – Long Gone
Džem - Wehikul czasu
Džem - Kiepska gra
Džem - Czerwony jak cegla
Džem - Abym móg przed siebe isć
Džem - Ostatní ciežky rok
Džem - Whisky
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
