Téma dnešního Honkytonk Jukeboxu vyplynulo tak nějak samo. Víceméně náhodou se mi tady k sobě poskládaly desky umělců z té nejmladší generace mezi dvacítkou a třicítkou, které se někdy říká mileniálové. Kromě toho, že to jsou ve všech případech neskutečné talenty a už dneska velké hvězdy (no, Myron Elkins tou hvězdou bude asi tak až za rok), každý z nich reprezentuje jinou škatulku, jiný proud té obrovské řeky jménem americká muzika. Myron Elkins bude nejčastěji řazen do jižanského blues-rocku, Lainey Wilson je skvělým příkladem inteligentního country-popu a Zach Bryan je přírodní úkaz. Zdánlivě obyčejný kluk s kytarou, kterého můžete šoupnout kamkoliv a z každého šuplíku vám nakonec vyleze ven. Tak si to užijte a na úvod si dáme partu, která mě dostala úplně totálně. Nepamatuju se, kdy jsem si naposled nějakou novou desku pouštěl třikrát za sebou. Takže rockeři i countrymani, nastavte uši. Přichází budoucí velká hvězda a neskutečnej talent – Myron Elkins.
Pro zahřátí si Myrona Elkinse a jeho kapelu Dying Breed dáme v poloakustický poloze. Za chvíli přitvrdíme…
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 67 – Montérky, džíny do zvonu a písničkářská revoluce
Myron Elkins – Fabriky, farmy a amfetaminy
Pecka mezi uši, rovnou do černýho. Jižanskej rock, country, soul, sem tam funky a R&B a samozřejmě močál plnej blues hluboko vespod. Skvělej zvuk sólovejch i doprovodnejch kytar, famózní basa, trochu sedmdesátkovej celkovej feeling, ale především – HLAS. Prohulenej chraplák s drsností šmirglpapíru a rozsahem jak kráva. Stapleton to není, Gregg Allman taky ne, ale kdo teda? Slyšíte jasně autorský písničky o životě mimo centra velkejch americkejch měst. Tam nic moc víc než farmy, fabriky a amfetaminy nenajdete. No, jak kde, ale o Michiganu, kde jsou doma Myron Elkins a jeho kapela Dying Breed, to docela platí. Cože? Tomuhle klukovi je teprve 21 a ještě pár dnů před natáčením týhle desky bouchal dvanáctky ve fabrice jako svářeč? Tu kapelu si se svejma bratrancema a nějakým tím kámošem postavili pro radost kvůli hraní po barech a teď předskakují ZZ Top a Blackberry Smoke? To si děláte prdel?
"Vždycky jsme si dělali legraci, jak přemluvíme Davea Cobba, aby nám udělal první album," říká Elkins. "A pak jednoho dne jsem ho měl na telefonu.“ Věhlasný producent David Cobb sehrál v příběhu kluků z Michiganu klíčovou roli. Jeho vydavatelství Low Country Sound/Elektra položilo na stůl smlouvu, hoši shodili montérky a vyrazili do Nashvillu do historického RCA Studia A. „Ve studiu, kde nahrávali Waylon nebo Dolly Parton, se nám nejdřív trochu klepaly kolena, ale ze spolupráce s Davidem jsme byli nadšení,“ pochvaluje si kapela natáčení se svým idolem a člověkem, který produkoval zásadní desky jejich velkých vzorů (Jason Isbell, Sturgill Simpson, Chris Stapleton atd.). A slovo nadšení přesně vystihuje i moje pocity z téhle debutové desky. Zrodila se další velká hvězda, vážení. A těším se na ten kopec skvělý muziky, kterou nám tyhle kluci budou ještě dlouho servírovat. A vy si to koukejte pustit. A celý! A pak že je jižanskej rock v ňáký krizi…
Myron Elkins – Factories, Farms & Amphetamins
13.2.2023
Low Country Sound/Elektra Records
https://www.myronelkins.com/
Triček s hudebníma motivama najdete v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz docela dost – nejlíp TADY. A díky za vaše objednávky! Bez nich už bysme dávno nehráli…
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 67 – Montérky, džíny do zvonu a písničkářská revoluce
Lainey Wilson – Hippie kotě z Vidlákova
Hmm, rozkošné koťátko… Blonďatá usměvavá třicítka od vedle, se kterou by se moje máma určitě skamarádila, ale která umí zapařit jak o život na mejdanu někde s partou kámošů ze střední. Vizuály super, unikátní image něco mezi tex-mex, indiánama a hippie revivalem po vidlácku. Žádnej koks, pivem politý ubrusy a kérky jak z kriminálu, všechno je to čistý, pometený, nehty vyčištěný a na pohodu. S úsměvem. Steelkytary a skřipky od producenta Jaye Joyce (mimo jiné Eric Church či Ashley McBryde) čekat nemůžete, tohle je přesně to, co bezvadně umí. Odlehčenej a pozitivní popík, rockový kytary, R&B příchuť, jižanskej šmrnc, ale pořád je tam ten nepřeslechnutelnej fundament klasický country. A originální autorský písničky, na kterejch je to celý postavený.
Deset let se holka z malý farmy v Louisianě Lainey Wilson protloukala po Nashvillu, jak se dalo. Přespávala v obytným přívěsu vedle nahrávacího studia, hrála všude, kde ji pustili k mikrofonu, a psala písničky. Až přišel rok 2020 a první místo na hitparádách se singlem o tom, jak my holky ty chlapy vlastně k ničemu nepotřebujeme. Správný téma ve správnou dobu, navíc podaný s nadhledem. Nová deska Hell Bottom Country je fakt profi práce. Šest nominací na CMA Awards, z toho dvě vítězství (zpěvačka a nejlepší nový umělec roku), to se povede málokterýmu debutantovi. Kdyby takhle vypadala budoucnost mainstreamovýho country-popu, tak ji všema deseti beru. Poslouchá se to příjemně, nenudí to a furt to nechává otevřený dveře dál. Co třeba duet se Stevem Earlem nebo Tanyou Tucker? Už to vyloženě slyším…
Lainey Wilson – Bell Bottom Country
28.10.2022
Broken Bow Records
https://laineywilson.com/
Zach Bryan – Virální písničkář
Hudební revoluce v přímém přenosu. Tak bych ve zkratce popsal šílenství, které kolem šestadvacetiletého mládence z Oklahomy v posledních letech vypuklo. První songy natočené na starý mobilní telefon, videoklipy za pár šupů a písničky, které oslovily miliony převážně mladých posluchačů. Vše šířeno po sociálních sítích, přirozeně, bez rozpočtu na reklamu a marketing, zcela mimo hudební průmysl, rádia a televizi. Prodeje nosičů, streamy a stažení se pohybují v desítkách milionů, čelní místa na všech možných žebříčcích a hitparádách už se ani nedají spočítat, koncerty a festivaly jsou bleskově vyprodané, ale neuvěřitelná je především odezva od fanoušků a posluchačů. Desetitisícům lidí v našlapaných amfiteátrech typu plzeňského Lochotína nadšeně svítí oči a zpívají spolu se Zachem Bryanem slovo od slova každou z jeho písní. Každou. Nová beatlemánie v rytmu country.
Album American Heartbreak sice vydali u Warnerů, ale bez toho, aby se snažili do něho jakkoliv zasahovat. 34 písní? Z komerčního hlediska nesmysl, ale u Zacha Bryana je všechno jinak. Pro jeho publikum je to možná i málo. Co je ale na Bryanově hudbě tak zvláštního, že dokázala vyvolat takovouhle reakci? Zvukově jeho písně oscilují mezi folkovým písničkářstvím a typicky americkým soft rockem s všudypřítomným countryovým fundamentem, zdánlivě nic extra zvláštního či objevného. Síla Zacha Bryana je především v celkové autenticitě a především v textech jeho songů. Nikdo zatím nedokázal lépe vyjádřit pocity a emoce generace amerických mileniálů mezi dvacítkou a třicítkou než právě Zach Bryan. Tahle deska přepsala hudební historii a definivně dokázala, že to jde. Že je možné vrátit hudbu zpět do rukou umělců a fanoušků a zároveň vrátit písním duši a srdce.
Zach Bryan – American Heartbreak
20.5.2022
Warner
https://www.zachbryan.com/
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 67 – Montérky, džíny do zvonu a písničkářská revoluce
Playlist:
Myron Elkins – Factories, Farms & Amphetamins
Myron Elkins – Old Trauma
Myron Elkins – Nashville Money
Myron Elkins – Wrong Side Of The River
Lainey Wilson – Hillbilly Hippie
Lainey Wilson – Road Runner
Lainey Wilson – Wildflowers And Wild Horses
Lainey Wilson – Those Boots (Deddy´s Song)
Zach Bryan – From Austin
Zach Bryan – Heavy Eyes
Zach Bryan – Open The Gate
Zach Bryan – Something In Orange
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
