Ford Torino GT: Zapomenutý hrdina

Pokud jste otevřeli tento článek, je pravděpodobné, že jste alespoň někdy v životě toužili vlastnit klasický americký muscle car. Možná vás dostaly křivky „láhve od coly“, možná vám imponuje dunící zvuk motoru a schopnost měnit pneumatiky v oblaka kouře. A nebo vás fascinují křiklavé barvy, pruhy, spoilery, žaluzie a další extravagantní detaily.

A s největší pravděpodobností vás jako první okouzlilo některé ze slavných jmen. Možná to byl Mustang ve filmu 60 sekund. Nebo Charger z Rychle a zběsile, upírské série Blade či z Auta zabiják.

Problém je, že tahle auta se jako první zalíbila většině lidí a tudíž jsou pro většinu lidí první volbou při pořizování jejich vysněné hračky. Takže jsou pochopitelně drahá – jak jsme o tom ostatně psali nedávno. Naštěstí ale stále existuje spousta muscle cars, které ještě neobjevil Hollywood ani tvůrci počítačových her a tak jsou mnohem dostupnější. Nabídnou ale srovnatelný zážitek jako „velká jména“? To jsme se vydali zjistit.

Vyrazili jsme do Hradce Králové, kde sídlí firma AMHK Motors. Z jejího skladu jsme si na část odpoledne vypůjčili žlutý Ford Torino GT z roku 1971, který byl nedávno dovezen z Ameriky a brzy se objeví v nabídce na www.amhkmotors.cz.

Když někomu řeknete, že si chcete pořídit Ford Torino, nejspíš vám bude odpovědí nechápavý výraz. V lepším případě se dočkáte dotazu „to jako myslíš Gran Torino, jako měli Starsky a Hutch a Clint Eastwood?“

My proto začneme letmým představením. Ford Torino byl midsize model automobilky Ford, který se objevil v roce 1968 jako luxusnější verze populárního Fordu Fairlane, který nakonec v další generaci zcela nahradil. Stejně jako například konkurenční Chevrolet Chevelle se i Torino vyrábělo v kompletní nabídce karosářských variant – od dnes nejznámějšího kupé nebo kabrio přes čtyřdveřový sedan, kombi a dokonce pick-up, nazývaný Ranchero. Torino samo o sobě se tak, stejně jako Chevelle, nedá považovat za muscle car jako takový. Tím se stala teprve „ostřejší“ verze Torino GT (podobně jako Chevelle SS nebo Dodge Coronet R/T).

Svalnatý křikloun

Torino GT modelového roku 1971 nabízelo všechna obvyklá vylepšení, která jste mohli u muscle caru na vrcholu jejich éry očekávat. O něco větší (se small blocky 5,0 litru/250 koní a 5,8 litru/300 koní) nebo přímo monstrózní (se sedmilitrovým bigblockem o 370 nebo 375 koních) stádo pod kapotou, široká kola, na přání o něco sportovnější, nebo spíše méně rozevlátý podvozek. Samostatné sedačky se středovou konzolí a řazením na podlaze. A samozřejmě také obvyklá sada vizuálních prvků: křiklavé laky, nalepené pruhy na karoserii, sání v kapotě, spoiler na kufru, žaluzie na zadním okně, světla ukrytá za mřížkou chladiče... Jednoduše všechny ty věci, které na vás už z dálky křičí „muscle car!“

I poté, co otevřete obrovské dveře a uvelebíte se uvnitř, je všechno „typický muscle car“. Sedadla vypadají sportovně a ve srovnání s lavicí v Buicku vašeho dědečka se na nich i sportovně cítíte, i když vám je okamžitě jasné, že v zatáčce se nejspíš budete muset držet volantu. Boční vedení bylo v Americe sedmdesátých let ještě neznámým pojmem. Vysoká spodní hrana oken a mohutná kapota se sáním uprostřed vás nenechají na pochybách, že se chystáte krotit pořádnou bestii. A budete se chtít řítit pořád jen vpřed, dál a rychleji. Hlavně proto, že dozadu není nic vidět.

Stylový vnitřek

Interiér sám o sobě je typický pro svoji dobu a patří k tomu lepšímu, co na přelomu 60. a 70. let z Detroitu vyjíždělo. Možná budete zklamáni, pokud jste se těšili na dravou palubku se spoustou kulatých budíků – oproti standardnímu Torinu dostanete u GT navíc jen rychloměr cejchovaný do 120 mph a zvláštní otáčkoměr ve formě vodorovného válečku – ale celkový design a zpracování interiéru působí docela příjemně. Rozhodně mnohem lépe než třeba příšerně plastový vnitřek soudobého Dodge Challenger.

Jedeme

Je na čase nastartovat. Po otočení klíčkem a šlápnutí na plyn následuje přesně, co má následovat, a co čekáte. Mohutné zadunění z výfuků, vibrace a rozkývání auta, když zlehka protúrujete motor. Pod kapotou tohoto kousku se skrývá prostřední z nabídky motorů – small block 351 Cleveland o objemu 5,8 litru a výkonu 300 koní. Udávaný výkon byl sice změřen dle velmi optimistické metodiky SAE gross, ale dnešní široká nabídka performance dílů umožňuje instalovat pod kapotu tolik koní, kolik velí vaše ctěná libost a peněženka. Dosáhnout reálných 300-350 koní je poměrně jednoduché a zásadní problém není ani překročit hranici 400 koní. To ve výsledku dělá ze silnější, ale také mnohem vzácnější a cennější sedmilitrové verze spíše materiál pro bohaté sběratele než pro někoho, kdo si chce užívat divokou povahu muscle caru.

Kolik koní má tento exemplář, to si netroufnu ani odhadnout – nejspíš se to bude pohybovat někde kolem původních sériových hodnot. I tak to ale stačí na víc akcelerace, než na kolik si člověk nepřivyklý starým amerikám troufne. Ne zcela sériové výfuky dodávají odpovídající soundtrack, který lze instalací jiných tlumičů, případně výfukových svodů doladit tak, aby lahodil právě tomu vašemu uchu. A sériový podvozek zařizuje jízdní vlastnosti, které od muscle caru čekáte.

Rychle spíš vypadá

Vypadá to na fotkách, že jsem pro objektiv pilotoval Torino GT šílenými rychlostmi, zvícími Steve McQueena v Bullittovi? Zdání klame. Divoce se naklánějící kupé se ve skutečnosti „řítí“ do křižovatky možná třicítkou.

Jinými slovy, pokud si představujete, že budete se svým třistakoňovým muscle carem ujíždět na okruhu nebo okreskách zánovním BMW nebo i Octaviím, zamyslete se znovu. A kupte si raději Mustanga minulé generace. I v případě, že byste chtěli jen auto, které dobře sedí „na poměry 40 let staré káry“, nebude Torino GT ta pravá volba. Nejenže podvozky od amerického Fordu v té době zrovna nevynikaly sportovním nadáním, ale relativní obskurnost tohoto vozu také znamená, že je na trhu málo dílů, kterými byste mohli tento stav napravit.

Pokud toužíte po staré americe, která bude s nadšením požírat zatáčky, bude lepší překousnout levné interiéry a zaměřit se na konkurenční koncern Chrysler, případně sáhnout po některém z menších modelů, jako je Chevrolet Camaro.

Jenomže pořizovat si starý muscle car k řezání zatáček je, pokud nemáte příjmy rockové hvězdy a nemůžete si tak dovolit vyměnit polovinu auta za novou a lepší, poněkud nesmyslný počin. Přiznejme si to – nemilujeme muscle cars proto, že by tahle auta byla doopravdy rychlá. My se do nich ve filmech zamilovali proto, že vypadají rychle.

Na to je tohle Torino GT úplně perfektní. Je velké, žluté, dělá spoustu rámusu a aniž byste se dostali mimo rychlosti, kterými je rozumné se pohybovat na veřejných silnicích, můžete s ním vypadat jako akční hrdina ze 70. let. V našich končinách nakonec nejde o to, jestli ujedete čtvrtmíli za 12 nebo 14 vteřin. Jde o to, že až to odpálíte s kouřícími pneumatikami z křižovatky, budete si připadat jako v americkém filmu.

A že nikdo nebude tušit, co že to vlastně máte za monstrum? No, není to vlastně nakonec lepší?

Foto: Romana Pešková & autor