Indy Pace Cars, díl první: Největší podivnosti, které udávaly tempo v Indianapolis

Už více než sto let se na okruhu Indianapolis Motor Speedway, známém jako Brickyard neboli Cihelna, jezdí legendární závod na 500 mil, známý jako Indy 500. A od roku 1911 se zde používá letmý start, kdy závodní stroje v zaváděcím kole následují takzvaný pace car, který jim udává tempo a teprve když dá signál ke startu a sjede z trati, může začít závod.

Z čistě praktické záležitosti se brzy stala otázka prestiže. Řidiči pace caru se stávaly celebrity všeho druhu – od závodníků přes kapitány automobilového průmyslu až po úspěšné prodejce automobilů nebo hollywoodské hvězdy. A pro výrobce se možnost takový pace car poskytnout stala věcí cti a také marketingu. Říkalo se, že když v neděli vyhrajete, v pondělí prodáte. A pokud jste nevyhráli, bylo fajn alespoň vést zaváděcí kolo.

Tohle nádherné Camaro povede startovní pole ve výročním závodu Indy500 v roce 2016. Ale o tom tenhle článek není...

Aby automobilky z této marketingové příležitosti vytěžily maximum, začaly se postupem času objevovat oficiální repliky pace cars. Kromě těch několika málo 'pravých' kusů, které skutečně startovaly 500 mil v Indianapolis, bylo vyrobeno také několik stovek nebo tisícovek více či méně identických exemplářů, které byly prodávány běžným zákazníkům. Taková auta obvykle postrádají úpravy nezbytné pro jízdu na závodní trati, ale jinak se s 'originálem' shodují co do použitého modelu, typu karoserie (až na výjimky) a barevné kombinace. Pokud si takový pace car koupíte, většinou k němu dostanete i originální samolepky na boky, nebo je dokonce dealer instaluje již před koupí.

Mnoho z těchto oficiálních replik se postupem stalo sběratelskými legendami. Vlastnit Mustang Pace Car z roku 1964, Camaro z roku 1969 či některou z Corvette, které se této služby zhostily ze všech aut nejčastěji, je něco, po čem touží nejeden fanoušek. Ale my si ta nejvíc cool zaváděcí auta necháme až na příště a teď se podíváme na stroje, na které se zapomnělo a žijí ve stínu svých slavnějších kolegů. Leckdy to jsou pozoruhodné kousky....

1941 – Chrysler Newport Parade Phaeton

Na rozdíl od mnoha novějších vozů na tomto seznamu byl přehlídkový faeton Chrysler z roku 1941 skutečně pohledným a ve své době vysoce prestižním vozem. Nicméně dvojitá kabina se dvěma čelními skly je něčím, co by patřilo spíše o dekádu či dvě dříve. Ve své době tak musela působit jako mírný anachronismus a dnes působí velmi výstředně...

1963 – Studebaker Lark Daytona

Když se podíváte na téměř jakýkoliv Indy Pace Car z padesátých a šedesátých let, najdete obvykle odvážně tvarované velkolepé křižníky se jmény jako Mercury Turnpike Cruiser či DeSoto Fireflite, nebo naopak sportovní legendy jako Fordy Mustang, Thunderbird a Torino GT nebo Plymouth Sport Fury. A mezi těmi všemi se krčil maličký kompaktní kabriolet Studebaker Lark Daytona. Už jméno (lark je anglicky skřivánek) bylo spíše roztomilé než drsné a vzhled i rozměry auta na tom byly stejně. Lark rozhodně nebyl špatné auto a pro milovníky kuriozit má nezaměnitelné kouzlo, ale ve společnosti ostatních pace cars působí skoro až dětsky...

1973 – Cadillac Eldorado

Kdyby někdo sestavoval seznam aut, která se na závodní okruh hodí nejméně, byl by Cadillac Eldorado bezpochyby velmi blízko vrcholu. Obrovský kabriolet s houpavým podvozkem a pohonem předních kol je téměř přesným opakem toho, jak si představujeme závodní vůz. Přesto to bylo v roce 1973 právě Eldorado, za kterým se seřazovaly monoposty na Indy 500.

1976 – Buick Century V6

Po dlouhá léta bylo nepředstavitelné, že by symbol jedné z největších událostí automobilového sportu v Americe měl pod kapotou něco jiného než hřmící osmiválec. V roce 1975 však monoposty do závodu odstartovaly zpoza šestiválcového Buicku Century. V sériové podobě to bylo auto vskutku žalostné – dynamickým tvarům dělal protiváhu anemický motor o výkonu směšných 110 koní. Oficiální Pace Car však dostal tehdy vyvíjený šestiválec přeplňovaný turbodmychadlem, který nabízel velmi působivých 306 koní. O pár let později se stejný motor dostal pod kapotu legendárního Regalu T-Type a z něj odvozeného Grand National. Pokud jste si však koupili oficiální repliku, dostali jste standardní šesti či osmiválec bez turba.

1977 – Oldsmobile Delta 88

V roce 1977 následoval další odklon od sportovních tradic Indy Pace Carů. Závod totiž odstartoval zpoza fullsize kupé Delta 88 od značky Oldsmobile. Šlo o jednoho z prvních zástupců zbrusu nové zmenšené platformy B-body, na které stál i legendární Chevrolet Caprice a která vydržela ve výrobě až do roku 1996. Oficiální Pace Car použitý při závodě měl navíc uříznutou prostřední část střechy, čímž vznikl pozoruhodný hybrid mezi targou a kabrioletem. Repliky měly střechu normální.

1983 – Buick Riviera Convertible

K desetiletému výročí představení toho nejméně sportovního Pace Caru všech dob se jej u Buicku rozhodli překonat. Stejně jako Eldorado v roce 1973 byla i Riviera o deset let později v podstatě autem pro zámožné seniory. Tentokrát ten dojem podtrhovaly i polepy, které vypadaly, jako kdybyste je okopírovali z knížky napsané v 19. století. A bonus? Rivieru kabrio Buick vůbec nevyráběl, existovaly jen přestavby od externích firem. Všechna auta prodaná jako oficiální repliky tak postrádala jednu z mála věcí, které dělaly Rivieru zajímavou – skládací střechu.

1985 – Oldsmobile Cutlass Calais Convertible

Britský historik Geoffrey Elton prý o francouzském městečku Calais poznamenal, že bylo „drahé a zbytečné. Místo, o které je lepší přijít než si ho udržet.“ A něco podobného by se dalo říct i o autě, které po něm pojmenovali. Cutlass Calais z poloviny osmdesátých let byl výsledkem snahy dodat vozům General Motors trochu evropského stylu tím, že je zmenší, ale jinak zůstane všechno stejné. Evropští a japonští výrobci, kterým tento přístup přinesl masivní nárůst tržního podílu, měli radost. A protože kabriolety stále nebyly příliš populární, musel Oldsmobile opět uříznout střechu. Alespoň jste ale dostali stříbrná sedadla jako ze starého sci-fi a za příplatek jste si mohli objednat do auta kalkulačku v palubní desce. Fakt!

Jakou radost asi musel mít slavný herec a závodník James Garner, když byl potřetí a naposledy pozván dělat řidiče Pace Caru v Indy, a po Buicku a Oldsmobilu z let 1976 a 1977 dostal do ruky tento superstroj...

1987 – Chrysler Lebaron

Do jakého auta byste posadili legendárního závodníka a úpravce automobilů Carolla Shelbyho, kdyby měl vést zaváděcí kolo v Indy? Mustang s jeho jménem? Shelby Cobra? Nebo alespoň některý z rychlých vozů koncernu Chrysler, které poctil svým dotykem? Dodge Daytona Turbo? Ne, Pace Car musí být kabriolet, takže se závodnická legenda po slavném okruhu proháněla v oblíbené volbě turistů a floridských důchodců, Chrysleru Lebaron s plátěnou střechou. O pár let později si Shelby tento zážitek napravil, ale o tom až příště.

1997 – Oldsmobile Aurora 

Než se zaváděcí kola Indy stala od roku 2002 přehlídkou rychlých Chevroletů, snažil se koncern GM této publicity využít k záchraně skomírající značky Oldsmobile. A protože Olds v té době už nevyráběl žádná zajímavá kupé, nezbylo než udělat něco do té doby nemyslitelného. Použít sedan. Na rozdíl od mnoha z předchozích vozů si však Oldsmobile Aurora svou roli skutečně zasloužil – na svou dobu šlo o úžasně moderní stroj se dvaatřicetiventilovým osmiválcem, pohánějícím přední kola a celou řadou v té době špičkové výbavy. Bohužel ani role Indy Pace Car ho nedokázala zachránit před nepřízní zákazníků.

2001 – Oldsmobile Bravada

Je dost pravděpodobné, že volba Pace Caru pro rok 2001 byla tím posledním stéblem, po kterém někdo z Indy řekl pánům v General Motors: „Jestli ještě jednou přivezete něco takového, dáme to Fordu.“ A od té doby jezdí jako Indy Pace Car téměř výhradně Corvetty a Camara. V roce 2001 však Oldsmobile přivezl do Cihelny poslední nový model ve své dlouhé a slavné historii. Bohužel ale nešlo o stylové kupé nebo supermoderní sedan, který by si získal nadšení lidí. Bylo to nudné SUV pro maminky s dětmi, postavené na základě nemastného, neslaného Chevroletu Trailblazer. A dnes, o 15 let později, už skoro nikdo neví, že existuje...

Tyto podivnosti však byly spíše výjimkou než pravidlem. A za bohatou historii Indy se vyskytla celá řada opravdu úžasných strojů. O těch vám napíšeme v příštím díle.