Evel Knievel: Na létající motorce přes desítky překážek

Evel Knievel skákal všude, kde a přes co to bylo jen trochu možné. Na sportovních stadionech, v nejznámějších amerických kaňonech, přes zaparkovaná auta i stojící autobusy. Diváci milovali ten nepopsatelný pocit, kdy se zatajeným dechem sledovali každý další Evelův skok plni očekávání, zda to tentokrát opět vyjde a jejich hrdina pokoří další světový rekord, nebo se opětovně odebere na ozdravný pobyt do nemocnice.

Těžebním strojem přímo do rozvodny

Tento průkopník motocyklového kaskadérství se narodil 17. října 1938 jako Robert Graig Knievel v Montaně a už od narození byl neklidné dítě, kterému sudičky do kolébky nadělily silnou závislost na adrenalinu. Na střední škole měl reputaci třídního odpadlíka a tak se rozhodl po absolvování dvou ročníků školu ukončit a najít si zaměstnání.

Jelikož žil v kraji důlního průmyslu, netrvalo dlouho a získal práci v těžební společnosti Anaconda Mining Company jako operátor těžebního stroje. Jeho láska k motocyklům byla ovšem silnější než odpovědnost k pracovní pozici, takže jej zanedlouho propustili, po té co ho vedení společnosti přistihlo při jízdě po zadních kolech na svěřeném těžebním stroji. Knievel najel do hlavního elektrického rozvaděče a připravil tak na několik hodin celé přilehlé město o elektřinu.

Obral československé hokejisty?

Život nezaměstnaného začal Knievela stále více svádět z cesty bezúhonného občana, což vyvrcholilo jeho zatčením za motocyklovou nehodu. Z problémů se pomalu dostal až po té, co vstoupil do armády, kterou mimo jiné reprezentoval ve skocích o tyči.

Po návratu do civilu začal rozvíjet svůj talent ve skocích na lyžích a rodeu. Taktéž působil jako kouč hokejového týmu Butte Bombers – tam ale dlouho nevydržel. Jednou z hlavních příčin byla i aféra při přátelském zápase s olympijským týmem tehdejšího Československa, kdy došlo k odcizení pokladny s finančními prostředky získanými ze zápasu. Obrovský mezinárodní skandál zažehnal až americký olympijský výbor, který veškerou finanční újmu uhradil.

Hledání vlastní identity a neustálá potřeba zaopatření rodiny jej po narození syna Kellyho (1960) přivedla i k práci profesionálního loveckého průvodce. 

Nelehké životní období jej načas zaválo i do úplně odlišných vod, jednou jako prodejce v kamenictví nebo pojišťovacího agenta. Nutno podotknout, že i v tomto odvětví se mu dařilo. Ten pravý životní směr ale teprve měl přijít.

​

Vášeň k motorkám vyhrála

Vztah k motocyklům jej přivedl k motokrosovým závodům, kde se seznámil s motocyklovým závodníkem Jimem Pomeroyem, který naučil Evela několik základních triků na motorce. Odtud to byl už jen kousek k rozhodnutí zkusit udělat menší kaskadérskou show pro pár místních diváků. Začalo to v raných sedmdesátých letech wheelies a jednoduššími triky, než si Evel uvědomil, že mnohem větší úspěch získá nebezpečným skákáním do dálky přes různé překážky. S příchodem sponzorů začalo přibývat diváků na vystoupeních, která se stále zvětšovala, rozrostl se i realizační tým a najednou začal Evel Knievel vydělávat spoustu peněz a jeho jméno bylo skloňováno po celých spojených státech.

Přehled nejznámějších skoků Evila Knievela

1967 – Caesar´s Palace (Las Vegas) – skok přes fontány. Vlivem špatného doskoku skončil v nemocnici se zlomeninou lebky, pánve, kyčle a pravé nohy. Krátce po převezení do nemocnice upadl na 29 dní do kómatu.

1968 – Grand Canyon – pokus o skok přes 25 Mustangů. Následoval pád a zlomenina pravé nohy a chodidla.

1971 – Houston Astrodome – přeskok 13 aut sleduje 100 000 platících diváků. Po této úspěšné show následuje skok přes 19 aut, čímž potvrzuje nový světový rekord. Zanedlouho se pokusí o skok přes 13 dodávek, při kterém si zlomí obě stehenní kosti, klíční kost a pravou ruku.

1972 – Daly City, Kalifornie – při doskoku ho přejede vlastní motocykl, končí s otřesem mozku a nalomenou páteří.

1974 – Grand Canyon – opětovný pokus o přeskok, tentokráte v raketě. Vlivem předčasného otevření padáku dopadá s raketou do vody. Tentokrát se mu nic nestalo, když pomineme, že se v těžké kombinéze a připásán v raketě mohl utopit. O pár měsíců později skáče přes Snake River Canyon kde si opětovně zlomí kyčel.

1975 – Wembley (Londýn) – před 90 000 diváky skáče přes 13 autobusů. Tento skok končí zlomenou pánví. Evel Knievel oznamuje ukončení kariéry a odchod do skokanského důchodu.

1975 – King´s Island (Ohio) – Evel i přes ukončení kariéry plánuje další skok. Přeskakuje 14 autobusů a ustanovuje nový světový rekord. Opět oznamuje ukončení kariéry.

1976 – Seattle Kingdome – Evel se rozhodne opět potěšit své fanoušky a skáče na jistotu přes 7 autobusů. Skok se vydaří a i přes úspěch a nadšení fanoušků se omlouvá, že se skokem nebyl spokojen.

1976 – Chicago, Illinois – inspirace filmem Čelisti jej přivedla k nápadu přeskočit nádrž plnou žraloků. Během zkoušky ztrácí kontrolu nad motocyklem, což končí zlomeninou horních končetin a zraněním kameramana.

Po tomto neúspěšném pokusu Evel Knievel definitivně se skákáním končí a pomáhá svému synovi Robbie Knievelovi v jeho vlastní skokanské kariéře. Robbiemu se později v roce 1999 úspěšně daří přeskok Grand Canyonu. V roce 2007 Robert Graig Knievel umírá ve věku 69 let na rakovinu ve svém domě na Floridě.

I když značný počet kaskadérských vystoupení pro Evela Knievela skončil převozem do nemocnice (ustanovil také rekord zapsaný v Guinnesově knize pro nejvíce zlomených kostí v kariéře), byl v roce 1999 zařazen do národní Motocyklové síně slávy a jeho jméno tak navždy zůstává pevně spjato s dějinami motocyklového sportu.