Když v roce 1929 udeřila Velká hospodářská krize, zasáhla automobilku Duesenberg těsně po představení zcela nového automobilu, nazvaného Model J. V tehdejší době představoval “Duesy” něco pro běžného smrtelníka téměř nepředstavitelného. Tři roky předtím, než Ford šokoval trh svým dostupným vidlicovým osmiválcem Model 18 o výkonu 65 koní, nabízela řadová osmička Modelu J o neuvěřitelné dvě stovky koňských sil více. Mohli jste si ho objednat ve dvou délkách šasi, s rozvorem 142,5” (3,62 metru) nebo 153,5” (3,90 metru) a na něj si objednat zakázkovou karoserii, poskytující nevýslovný komfort.
1933 Duesenberg Model SJ “Sweep Panel” Phaeton karosovaný firmou LaGrande
Jenomže doba hospodářské krize nepřála automobilu, jehož pouhé šasi stálo osm a půl tisíce dolarů (od roku 1932 už devět a půl), k čemuž karoserie od některého ze schopných karosářů přidala další tisícovky - takže cena finálního produktu se tak pohybovala mezi 13 a 19 tisíci dolary. Nejdražší z Duesenbergů karosovaných v Americe přišly dokonce na více než 25 tisíc dolarů a předpokládá se, že ty s evropskými karoseriemi byly ještě dražší. V době, kdy jste mohli mít Ford Model A za méně než 500 dolarů, to byla přímo drastická částka. A i z těch, kteří si mohli dovolit dát za auto tak šílenou sumu, se málokomu chtělo své bohatství tak nestydatě předvádět.
Za cenu zhruba dvaceti běžných Fordek jste dostali Duesenberg, který vypadal nějak takhle.
Naštěstí pro Duesenberg tu ale byla skupina lidí, kteří se předvádět bohatství nebáli. Hollywoodské hvězdy. Zatímco elita New Yorku, která značku udržovala v chodu doposud, se z nakupování okázalých aut stáhla, Hollywood po nich stále bažil. Právě poptávka ze západního pobřeží tak byla jedním z faktorů, které slavné značce pomohly udržet se na trhu až do roku 1937, kdy prodala poslední šasi - byť většina z vyrobených modelů J a SJ byla ve skutečnosti vyrobena v letech 1929 nebo 1930 a později jen okarosována.
A kteří slavní tedy úžasnými Duesenbergy jezdili?
Duesenberg Model J a jeho hrdý majitel Gary Cooper
Gary Cooper, Clark Gable a jejich roadstery SSJ
Gary Cooper
A začneme rovnou od toho nejúžasnějšího, co značka Duesenberg dokázala vyrobit. Vedle Modelu J a jeho přeplňované varianty SJ vznikla i sportovní verze, nazvaná po vzoru nomenklatury sportovních vozů Mercedes-Benz, tedy SSJ. Stejně jako Mercedes SSK představoval zkrácenou a odlehčenou variantu kompresorového modelu 500 K, model SSJ byl v podstatě SJ na kratším šasi o rozvoru “pouhých” 3,18 metru. Už to udělalo z na tehdejší dobu supervýkonného Duesenbergu zatraceně rychlé auto a přidalo navíc mnohem snazší ovladatelnost. Jenomže tím to neskončilo. Pod kapotu se totiž ke kompresoru nastěhovalo i masivně upravené sání, druhý karburátor a spousta dalších vylepšení. Výsledek? I na dnešní dobu velmi úctyhodných, na rok 1935 naprosto fantastických 400 koní.
První ze dvou superrychlých Duesenbergů SSJ. S ním jezdil Gary Cooper…
Clark Gable
Ale kdo si takové auto mohl ve třicátých letech koupit? Jak se ukázalo, dvě z největších hollywoodských hvězd. Roadsteru SSJ se vyrobily pouhé dvě exempláře, z nichž jeden putoval v roce 1935 ke Gary Cooperovi a druhý si o rok později pořídil neméně legendární Clark Gable. O obou hercích a jejich nepřekonatelně rychlých strojích pak kolovaly historky, jak spolu závodili v kopcích Hollywoodu. Jen si to zkuste představit, co může lépe ztělesňovat lesk předválečného Hollywoodu než dvě kompresorem dopovaná monstra, řízená dvěma z největších hvězd té doby?
… a s tímhle zase Clark Gable. Pohromadě musely vypadat monstrózně!
Father Divine a jeho “trůnní auto” Duesenberg Model J
Zatímco Clarka Gablea a Garyho Coopera zná snad každý, o existenci člověka, který si říkal “Father Divine” (něco jako “Otec Božský”), asi tuší jen opravdu málokdo. Jak už jeho jméno napovídá, byl to náboženský vůdce a provozovatel vlastního kultu. Často bývá řazen mezi první bojovníky za lidská práva a rovnost, propagoval mravní čistotu a vzdání se pozemských statků. A proto také nic nevlastnil. Jen některým svým následovníkům dovolil, aby mu “půjčovali” věci. Třeba jako jistému člověku, který se představil jako “John the Baptist” (Jan Křtitel), když pro Father Divinea objednával speciální automobil značky Duesenberg.
Malinkej chlápek a óóóbrovský auto
Tentokrát to sice nebyl ten nejrychlejší Duesenberg - šlo o “obyčejný” Model J s výkonem 265 koní - ale byl to ten největší. Zdaleka největší. Rozvor byl prodloužen na monumentálních 178,5” (453,4 cm) a byl tak o osm a půl palce delší než u velkolepého Bugatti Type 41 Royale. To ale nebylo všechno. Duesenberg “Throne Car” (trůnní auto) byl široký 2,10 metru, takže se na přední lavici i na druhou, skládací řadu sedadel vešlo po čtyřech lidech.
Zadní část kabiny vypadala opravdu tak trochu jako trůnní sál.
Další dva, Father Divine a jeho žena, seděli na “trůnech” v poslední řadě. Ten vpravo měl být původně dokonce vybaven možnosti hydraulického zdvihu, aby mohl být Divine vysunut stahovací zadní částí střechy a mluvit k davu. Hydraulické zvedání se nakonec nerealizovalo (namísto něj přibyla zvýšená poduška), stejně jako jiné nápady, třeba zadní okna ve tvaru půlměsíce. Zůstaly ale prvky jako výsuvné stupačky, které byly nezbytné kvůli extrémně široké karoserii.
A ani zvenčí nevypadal Divinův Duesy zrovna skromně.
Mae West a její Duesenberg SJ
Mae West
Slavná herečka, jejíž charakteristická postava byla natolik známá, že po ní piloti za druhé světové války pojmenovali plovací vestu (která vytvářela podobný tvar postavy), si také uměla dobře vybrat, čím bude jezdit. V jejím případě to byl ve srovnání s předchozími vozy poměrně běžný Duesenberg - bílý kabriolet SJ, sériové číslo J-370. Zajímavým detailem je, že Mae West údajně vůbec neuměla řídit a v autech se jen nechávala vozit. Pak je poněkud zvláštní, že zvolila právě tuto, nepříliš prostornou karoserii.
Elegantní Duesenberg pro elegantní ženu.
Howard Hughes a jeho Model J předělaný na vlekání větroňů
Howard Hughes
A ještě obyčejnější automobil si vybral filmový a letecký magnát Howard Hughes. Na člověka jeho formátu a jeho záliby v extrémních strojích je standardní Duesenberg Model J snad až příliš skromným strojem, zvláště když ho pořídil jako ojetý od komika Joe E. Browna. Ale nebyl by to výstřední Hughes, aby neudělal něco prapodivného. V případě tohoto “Duesy” to bylo jeho následné využití. Protože koho jiného než Hughese by mohlo napadnout, že na tomto ztělesnění luxusního automobilismu je vlastně nejužitečnější vysoký točivý moment řadového osmiválce, a že je tak ideálním nástrojem pro roztahování kluzáků?
Tohle dokázal Howard Hughes udělat z Duesenbergu.
A koho jiného by napadlo, že je s ohledem na tento účel dobrý nápad uříznout polovinu karoserie a nahradit ji jakousi praktickou skříni? Hughese ano, a tak vznikla podivnost, kterou vidíte na obrázku. Dnes už je tento Duesenberg zpět ve své původní podobě a my si říkáme, jestli to není trochu škoda…
…a takhle už zase vypadá dnes.
Zcestovalý Duesy tiskového magnáta W. R. Hearsta
W.R.Hearst
Vydavatel William Randolph Hearst patřil k nejbohatším a nejextravagantnějším mužům své doby. Bohatý se již narodil, protože jeho otec byl vlastníkem zlatého dolu, ale skutečně velkolepé bohatství získal až díky svému podnikání - možná si vzpomenete na jeho “zámek”, který se objevil i ve filmu Kmotr (ano, ten kde se nebohý filmový producent probudí s hlavou koně v posteli) a samozřejmě také na film Občan Kane, který byl jeho životním příběhem inspirován.
Není vlastně ani divu, že Hearst nechtěl cestovat žádným jiným autem.
Když v roce 1930 navštívil se svou milenkou Marion Davies pařížský autosalon, jeho milé se velmi zalíbil Duesenberg Model J. Jakožto správný milionář, který nechce dívku zklamat, si jeden kousek ihned objednal. Od té doby ho používali nejenom doma v Kalifornii, ale vozili ho s sebou také na všechny cesty po světě. Velký Duesenberg s nimi tak projel nejen velkou část Evropy, ale dokonce i kus Afriky. Říká se, že tento Duesy byl asi nejzcestovalejším ze všech vozů značky. A to je co říct, vzhledem k tomu, kolik králů, knížat a členů nejbohatších rodin světa s těmito vozy jezdilo...